Amatérský draft NHL 1969
Šablona:Infobox Sportovní akce
Amatérský draft NHL 1969 byl sedmým ročníkem vstupního výběru hráčů do National Hockey League. Událost se konala 11. června 1969 v hotelu Queen Elizabeth v Montréalu. Tento ročník je považován za přelomový moment v historii severoamerického hokeje, neboť znamenal definitivní konec systému sponzorovaných juniorských týmů a zavedení moderního, spravedlivého systému draftování, který v základních obrysech funguje dodnes.
V tomto roce bylo poprvé umožněno všem klubům vybírat z kompletního fondu dostupných talentů, kteří dosáhli věku 20 let a nebyli pod profesionální smlouvou. Celkem bylo v deseti kolech vybráno 84 hokejistů. Draft 1969 také proslul jako rok, kdy se do ligy dostaly budoucí legendy a opory slavných dynastií, včetně nejlepšího hráče v historii Philadelphia Flyers, Bobbyho Clarka, nebo klíčového útočníka New York Islanders, Butche Goringa.
🏛️ Revoluce v systému: Konec C-forem
Před rokem 1969 vládla v NHL nespravedlnost v přístupu k talentům. Týmy z tzv. „původní šestky“ (Original Six), zejména Montreal Canadiens a Toronto Maple Leafs, měly vybudovanou rozsáhlou síť sponzorských smluv (známých jako „C-formy“). Pokud mladý hráč podepsal tuto formu, stal se doživotním majetkem daného týmu. Ostatní kluby, zejména ty, které do ligy vstoupily při expanzi v roce 1967, tak měly jen minimální šanci získat špičkové mladé hráče.
Pod tlakem nových majitelů a ve snaze o vyrovnanost soutěže liga tento systém v roce 1969 zrušila. Všechny juniorské ligy byly prohlášeny za „otevřené“ a každý hráč, kterému bylo 20 let, musel projít draftem. To odstartovalo éru moderního skautingu, kdy generální manažeři museli začít sledovat hráče po celé Kanadě i USA, místo aby se spoléhali na své lokální sponzorované kluby.
⚜️ Kulturní výjimka pro Montreal Canadiens
I přes zavedení všeobecného draftu existovala v roce 1969 jedna kontroverzní výjimka. Montreal Canadiens disponovali tzv. „kulturním právem“ na francouzsky mluvící hráče. Toto pravidlo umožňovalo Montrealu vzdát se své první volby v draftu a výměnou za to si vybrat dva nejlepší francouzsky mluvící Kanaďany z provincie Québec přednostně před všemi ostatními týmy.
Canadiens toto právo v roce 1969 využili a vybrali si útočníky Réjeana Houla a Marca Tardifa. Ostatní týmy NHL proti tomuto pravidlu silně protestovaly, protože Montrealu zajišťovalo příliv nejlepších talentů z hokejového srdce Kanady. Kvůli tomuto tlaku bylo toto speciální právo po roce 1969 výrazně omezeno a následně zcela zrušeno.
🔢 Kompletní seznam výběrů
V tabulce je uveden kompletní přehled všech 84 hráčů draftovaných v roce 1969.
🏒 Klíčové postavy a zajímavosti
🦷 Bobby Clarke: Nejslavnější „přehlédnutý“ hráč
Nejvýraznějším jménem draftu 1969 se paradoxně nestala jednička, ale hráč vybraný až v druhém kole. Bobby Clarke byl skauty považován za vysoce talentovaného, ale většina týmů se bála jej draftovat kvůli jeho cukrovce. V té době převládal názor, že diabetik nemůže vydržet fyzickou náročnost NHL.
Philadelphia Flyers však na radu svých skautů riskovali a vybrali si ho ze 17. místa. Clarke se stal ikonou ligy, vyhrál tři Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče a dovedl Philadelphii ke dvěma titulům. Jeho kariéra ukázala, že zdravotní handicap nemusí být překážkou pro vrcholový sport, a navždy změnila přístup lékařských týmů v hokeji.
🌍 Tommi Salmelainen: První Evropan v draftu
Historický milník pro evropský hokej nastal v 6. kole, kdy si St. Louis Blues vybrali finského útočníka Tommiho Salmelainena (66. celkově). Stal se tak vůbec prvním hráčem trénovaným v Evropě, který byl vybrán v draftu NHL. Ačkoliv v lize nikdy nenastoupil, jeho výběr byl symbolem začínající globalizace hokeje a předznamenal budoucí masivní příliv hráčů ze Skandinávie a tehdejšího Sovětského svazu.
🧱 Butch Goring a Dave Schultz
Páté kolo draftu se ukázalo být nečekaně bohaté na budoucí hvězdy. Na 51. místě si Los Angeles Kings vybrali Butche Goringa, který se později stal „posledním dílkem skládačky“ v dynastii New York Islanders a držitelem Conn Smythe Trophy.
O jedno místo později (52. celkově) si Philadelphia Flyers vybrali Dava Schultze, přezdívaného „Kladivo“ (The Hammer). Schultz se stal nejslavnějším bitkařem hokejové historie a symbolem agresivního stylu „Broad Street Bullies“. Dodnes drží rekord NHL v počtu trestných minut za jednu sezónu (472 minut v sezóně 1974/75).
🧊 Pro laiky
Představte si rok 1969 jako rok, kdy se hokejová pravidla „pro dospělé“ konečně dostala i k mladým hráčům. Do té doby to v NHL fungovalo tak, že ty nejslavnější týmy (jako Montreal nebo Toronto) si „vlastnily“ mladé kluky už od 14 let jen proto, že jim sponzorovaly jejich místní kluby. Ostatní týmy měly smůlu.
V roce 1969 se řeklo: „Dost, všechno bude spravedlivé.“ Všichni hokejisté, kterým bylo 20 let, byli napsáni na jeden velký seznam a týmy si je začaly postupně vybírat. Ten, kdo byl v minulé sezóně nejhorší, vybíral jako první, aby se liga vyrovnala.
Tento rok byl také slavný tím, že si týmy málem nevšimly Bobbyho Clarka, protože měl cukrovku a všichni si mysleli, že na ledě zkolabuje. On se ale stal legendou. Také poprvé v historii někdo ukázal na hráče z Evropy (Fina Salmelainena). Byl to zkrátka den, kdy se z moderního hokejového draftu stal skutečný byznys a férová soutěž o talenty.