Tuzex

Tuzex, podnik zahraničního obchodu
Typ	Podnik zahraničního obchodu (PZO)
Zakladatel	Ministerstvo vnitřního obchodu ČSR
Založení	1. července 1957
Sídlo	Praha, Československo (Rytířská ulice)
Klíčoví lidé	Ředitelé jmenovaní KSČ
Obor	Maloobchodní prodej zahraničního zboží za devizy
Produkty	Potraviny, oděvy (džíny), elektronika, automobily, kosmetika
Slogan	"Tuzex - světové zboží pro vás"

Tuzex (akronym zkracující slova tuzemský export) byl v dobách komunistického Československa (1957–1989) naprosto unikátní sítí maloobchodních prodejen, ve kterých se za cizí (tvrdé) měny nebo za speciální odběrní poukazy – lidově zvané Bony – prodávalo zboží, jež bylo v běžné obchodní síti absolutně nedostupné.

Zatímco z formálního ekonomického hlediska šlo o nástroj státu k odčerpávání valut od obyvatelstva, ze sociologického a kulturního hlediska se Tuzex stal něčím mnohem větším: chrámem konzumu, symbolem společenského statusu, oknem do "zakázaného" západního světa a zdrojem nekonečné frustrace i tužeb milionů Čechoslováků. Existence Tuzexu dala vzniknout specifické šedé ekonomice (veksláctví) a vytvořila ve společnosti, která se oficiálně hlásila k rovnostářství, ostrou třídní propast mezi těmi, kdo "měli bony", a těmi, kdo měli jen československé koruny.

Tuzex nebyl jen obchodem; byl to životní styl. Jeho igelitová taška s logem sloužila jako módní doplněk, prázdné plechovky od nápojů z jeho regálů se vystavovaly na poličkách v obývácích jako trofeje a vůně, která se linula z jeho prodejen (směs kvalitní kávy, západních pracích prášků a žvýkaček), se vryla do paměti několika generací.

🏛️ Historie a ekonomický účel

Předchůdci a vznik (1948–1957)

Po komunistickém převratu v roce 1948 se československá ekonomika začala orientovat na Sovětský svaz a těžký průmysl. To vedlo k chronickému nedostatku spotřebního zboží a především k zoufalému nedostatku tzv. tvrdé měny (valut), kterou stát potřeboval na nákup moderních technologií a surovin ze Západu, jež nebylo možné sehnat v rámci RVHP.

Prvním pokusem o získání valut od občanů byl v roce 1949 podnik Darex (Dárkový export). Byl určen primárně pro cizince, kteří chtěli poslat dárkové balíčky příbuzným v ČSSR. Systém byl však těžkopádný. Dne 1. července 1957** proto vyhláškou ministryně vnitřního obchodu vznikl **Tuzex, podnik zahraničního obchodu. Jeho účelem bylo vytvořit efektivní mechanismus, jak donutit občany, kteří legálně či nelegálně přišli k valutám (např. dědictvím ze zahraničí, prací v cizině, dary), aby tyto prostředky odevzdali státu výměnou za možnost nakoupit si kvalitní zboží.

Zlatá éra (70. a 80. léta)

V období normalizace dosáhl Tuzex svého vrcholu. Síť prodejen se rozšířila do všech krajských a mnoha okresních měst. Sortiment se stabilizoval a zahrnoval vše od žvýkaček po luxusní automobily. V roce 1988 měl Tuzex roční obrat přes 250 milionů dolarů (v tehdejší hodnotě), což představovalo klíčový příjem státního rozpočtu v devizách. Stát tuto "dojnou krávu" hýčkal, ačkoliv její existence byla ideologickým paradoxem – komunistický stát v podstatě provozoval kapitalistickou enklávu, kde se dalo koupit "imperialistické" zboží.

Zánik (1990–1998)

Sametová revoluce a následná ekonomická transformace vzaly Tuzexu důvod existence.

Zavedení vnitřní konvertibility koruny (1991): Občané si mohli legálně v bance vyměnit koruny za marky či dolary.
Otevření trhu: Zahraniční zboží začalo proudit do běžných obchodů, soukromých butiků a supermarketů.
Konec bonů: Dne 30. června 1992 byl ukončen prodej zboží za bony. Tuzex se pokusil transformovat na běžnou akciovou společnost prodávající za koruny, ale v konkurenci dravých soukromníků a nadnárodních řetězců neobstál. Trpěl zastaralým managementem, nevýhodnými nájmy a ztrátou puncu exkluzivity.

V roce 1998 vstoupila společnost do likvidace.

💶 Bony: Platidlo druhé kategorie? Naopak.

Základním mechanismem fungování Tuzexu byl systém tzv. odběrních poukazů, lidově zvaných Bony.

Princip výměny

Československý občan nesměl (až na výjimky) legálně vlastnit cizí měnu. Pokud někdo pracoval například na montážích v Libyi nebo dostal dolary od tety z Chicaga, musel je po návratu do vlasti odevzdat bance. Banka mu je nevyplatila v dolarech, ale právě v bonech.

Nominální hodnota: 1 bon odpovídal 1 Kčs v devizovém vyjádření.
Kurz: Oficiální kurz byl nastaven uměle nízko a neodrážel realitu. Stát tak občany fakticky okrádal o část hodnoty jejich valut, ale kompenzoval to možností nákupu exkluzivního zboží.

Černý trh a reálná hodnota

Protože většina lidí neměla přístup k valutám, a tudíž ani k bonům legální cestou, vznikl obrovský černý trh. Reálná kupní síla bonu byla násobně vyšší než jeho nominální hodnota.

V 80. letech se 1 bon na černém trhu prodával za 5 až 6 Kčs.
To znamenalo, že zboží v Tuzexu bylo pro běžného člověka (který si musel bony koupit od veksláka) extrémně drahé. Například džíny, které stály 120 bonů, vyšly v přepočtu na 600–720 Kčs, což byla v té době třetina průměrného měsíčního platu.

🛍️ Sortiment: Od žvýkačky po limuzínu

Tuzex nabízel zboží, které československý průmysl nedokázal vyrobit, nebo ho vyráběl v nedostatečné kvalitě či množství.

1. Móda a džínový kult

Nejviditelnějším symbolem Tuzexu byly džíny. Československo bylo jedinou zemí na světě, kde se pro džíny vžil název "rifle".

Původ názvu: V 60. letech Tuzex dovezl italskou značku džínů Rifle. Název se vžil jako synonymum pro jakékoliv džínové kalhoty.
Značky: Později se prodávaly značky jako Levi Strauss, Wrangler, Mustang, Pace nebo Wildcat. Vlastnit "pravé americké" džíny (často šité v licenci v Turecku či Itálii) bylo pro mladé lidi otázkou společenského přežití.
Oděvy: Dále se prodávaly manšestráky, kvalitní svetry, dámské punčocháče, spodní prádlo a značková obuv (Adidas, Puma, Simod).

2. Elektronika (Hi-Fi a video)

V oblasti elektroniky byla propast mezi Tuzexem a běžným obchodem (Elektra) nejhlubší. Zatímco v Elektře byly k mání zastaralé sovětské barevné televize Rubín (známé svou poruchovostí a rizikem vznícení) nebo československé Tesla Orava, Tuzex nabízel špičku.

Audio/Video: Barevné televizory (Grundig, Sony, Panasonic), videorekordéry (VHS i Betamax), kazetové magnetofony ("dvojčata"), walkmany, Hi-Fi věže (JVC, Technics, Pioneer).
Počítače: V 80. letech se v Tuzexu objevily první domácí počítače (Sinclair ZX Spectrum, Commodore 64, Atari), které stály astronomické částky (často roční plat), ale byly vstupenkou do světa IT.

3. Automobily

Mototechna, která prodávala auta za koruny, měla pořadníky, kde se na auto čekalo i několik let. Tuzex nabízel auta ihned – ale za bony.

Značky: Nabídka se měnila podle toho, jaké kontrakty PZO uzavřel. Legendární byly:

   * Fiat: Modely 125p, Mirafiori, Uno, Tipo.
   * Renault: R5, R9, R21.
   * Ford: Cortina, Escort, Sierra.
   * Saab: Model 99 a 900 (pro nejbohatší vrstvu).
   * Simca: V 70. letech velmi populární Chrysler/Simca 1307.
   * Daewoo Racer: Hit konce 80. let.

Zajímavostí je, že v Tuzexu se prodávaly i exportní verze vozů Škoda, které byly kvalitněji zpracované než ty pro domácí trh.

4. Potraviny, alkohol a cigarety

Pro ty, kteří neměli na auto, byl Tuzex místem pro nákup "malého luxusu".

Cigarety: Americké značky (Marlboro, Camel, Winston, Kent) byly tvrdou měnou samy o sobě. Krabička "marlborek" sloužila jako univerzální úplatek u lékaře či na úřadě.
Alkohol: Skotská whisky (Johnnie Walker, Ballantine's), koňaky (Martell, Camus), gin (Beefeater). Prázdné láhve se často nevyhazovaly, ale plnily čajem a sloužily jako dekorace.
Delikatesy: Švýcarské čokolády (Toblerone, Milka), holandské kakao, instantní káva, žvýkačky (Wrigley's), čočka (Smarties - v ČR známé jako Lentilky, ale v Tuzexu byly "ty západní").

5. Kosmetika a drogerie

Západní mýdla (Fa), deodoranty (Impulse), parfémy (Dior, Chanel), laky na vlasy. Specifická vůně těchto mýdel, která byla intenzivnější než u domácí produkce, vytvářela onu pověstnou "vůni Tuzexu".

🏙️ Prodejní síť a atmosféra

Tuzex měl v době největšího rozmachu přes 170 prodejen. Nešlo o supermarkety v dnešním slova smyslu, spíše o pultové prodejny, často stísněné.

Lokace:** Nejznámější pražský Tuzex s oblečením byl v ulici **Rytířská**. Elektronika se prodávala na **Dlouhé třídě**, potraviny v **Pařížské. V Brně byl slavný Tuzex u hlavního nádraží, v Bratislavě na Gorkého ulici.
Atmosféra: Prodejnám vládl specifický klid a "vůně západu". Prodavačky v Tuzexu byly považovány za elitu mezi prodavači. Byly často arogantní, vědomy si své moci (mohly schovat zboží "pod pult" pro známé).
Obaly: Igelitová taška s logem Tuzex byla cenným majetkem. Lidé ji prali, sušili a používali opakovaně, aby na ulici demonstrovali, že "na to mají".

🌍 Mezinárodní kontext

Tuzex nebyl vynálezem československých komunistů. Podobné sítě existovaly v celém východním bloku, protože všechny socialistické ekonomiky trpěly stejným hladem po valutách.

Polsko: Pewex (Przedsiębiorstwo Eksportu Wewnętrznego) a Baltona.
NDR: Intershop. (Zde byl režim volnější, v Intershopech se dalo platit přímo západoněmeckými markami bez nutnosti měnit na poukázky).
SSSR: Beriozka (Břízka).
Maďarsko: Intertourist.
Bulharsko: Corecom.
Rumunsko: Comturist.

Československý Tuzex byl však specifický rozsahem černého trhu s bony, který byl v ČSSR masivnější a viditelnější než v jiných zemích (s výjimkou Polska).

🕵️‍♂️ Sociální dopad: Veksláci a třídní boj

Existence Tuzexu vytvořila paradoxní situaci. Režim, který hlásal rovnost, aktivně podporoval elitářství. Společnost se rozdělila na dvě kasty: 1. Lidé s přístupem k bonům: Diplomaté, montéři, umělci, zelináři, řezníci, veksláci, taxikáři a vysoce postavení komunisté. 2. Lidé bez bonů: Většinová populace odkázaná na nabídku Pramenu a Prioru.

Tato nerovnost živila podhoubí pro veksláctví. Před každým Tuzexem postávali muži v džínových bundách šeptající "bony, bony". Ačkoliv byla jejich činnost trestná, StB a policie ji často tolerovaly (nebo z ní měly podíly), protože veksláci zajišťovali oběh bonů a tím i tržby Tuzexu. Stát potřeboval, aby lidé v Tuzexu nakupovali, takže tichá tolerance vekslu byla nutným zlem.

🎥 Tuzex v kultuře

Fenomén Tuzexu se hluboko vryl do československé kultury.

Film:** Nejzásadnějším dílem je film Víta Olmera **Bony a klid (1987). Snímek syrově a autenticky zachytil svět veksláků, prostředí před Tuzexem a touhu mladých lidí po západním zboží. Hlášky jako "Enyky benyky, kupte si bony, u týhle, bacha, u týhle clony" zlidověly.
Hudba: Písně často reflektovaly džínovou kulturu. Například píseň "Holky z naší školky" zmiňuje džíny.
Literatura: Michal Viewegh ve svých knihách (např. *Báječná léta pod psa*) často popisuje trapnost a ponížení spojené se sháněním bonů a nákupy v Tuzexu.

👻 Dědictví a pokusy o oživení

Po krachu v 90. letech značka na dlouhou dobu zmizela.

V roce 2014 a znovu kolem roku 2020 se objevily pokusy značku oživit (např. jako e-shop s retro zbožím nebo oblečením), ale šlo spíše o marketingovou hru na nostalgii než o reálný návrat obchodního modelu.
Slovo "Tuzex" v češtině přežívá jako metafora pro něco luxusního, drahého nebo exkluzivního (např. "To auto vypadá jak z Tuzexu").

Závěr

Tuzex byl dokonalým obrazem schizofrenie reálného socialismu. Byl to státní nástroj na vysávání valut, který zároveň podkopával morálku socialistického občana tím, že v něm pěstoval fetišismus k západnímu zboží. Pro miliony lidí byl Tuzex místem, kde si mohli koupit kousek snu o svobodném světě, byť ten sen měl podobu jen plechovky Coca-Coly nebo nových džínsů, za které zaplatili ponižujícím sháněním bonů na ulici.

Zdroje

Petrov, M. (2013). *Jeans Story: Retro Blue*. nakladatelství Jota.
Adam, P. (2018). *Veksláci: Český sen*. Praha: XYZ.
Archivní materiály Československé televize (pořad *Retro*).
Vyhláška ministerstva vnitřního obchodu z 20. června 1957 o zřízení podniku Tuzex.
Historické statistiky o maloobchodním obratu ČSSR (FSÚ).
Rozhovory s pamětníky a bývalými zaměstnanci PZO Tuzex.