Československé legie
Československé legie byly vojenské jednotky složené z Čechů a Slováků, které vznikly během první světové války na straně Dohody. Jejich cílem bylo bojovat proti Ústředním mocnostem a přispět tak k dosažení nezávislosti Československa.
Vznik a vývoj
První dobrovolnické jednotky byly vytvořeny již v roce 1914 ve Francii a Rusku. Postupně vznikly tři hlavní větve:
- Legie ve Francii – tvořily základ Rota Nazdar, později 21. a 22. střelecký pluk.
- Legie v Itálii – vznikly po roce 1917 z českých a slovenských zajatců z armády Rakousko-Uherska.
- Legie v Rusku – nejpočetnější a nejznámější, působily zejména na východní frontě a později sehrály klíčovou roli během ruské občanské války a Sibiřské anabáze.
Význam
Legie měly zásadní význam pro uznání československého odboje a přispěly k tomu, že mocnosti Dohody uznaly Národní radu československou jako základ budoucí vlády. Pod velením osobností jako Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš dosáhly legie mezinárodního respektu.
Bitvy a úspěchy
Mezi nejvýznamnější střety československých legií patří:
- Bitva u Zborova (1917)
- Bitva u Bachmače (1918)
- Obrana Transsibiřské magistrály během Sibiřské anabáze
Návrat do vlasti
Po skončení války a vzniku Československa v říjnu 1918 se legie postupně vracely do vlasti. Repatriace trvala do roku 1920 a byla logisticky velmi náročná.
Památka
Československé legie jsou dodnes připomínány památníky, pojmenováním ulic i v historické paměti. Význam jejich boje zůstal klíčovým symbolem boje za nezávislost.