Národní hřebčín Kladruby nad Labem

Národní hřebčín Kladruby nad Labem
	Hlavní nádvoří hřebčína s kostelem sv. Václava a Leopolda
Typ	Státní příspěvková organizace
Status	Národní kulturní památka, UNESCO
Založení	1579 (povýšení na císařský dvorní hřebčín)
Sídlo	Kladruby nad Labem, Pardubický kraj
	[www.nhkladruby.cz Oficiální web]

Rozbalit box

Obsah boxu

Národní hřebčín Kladruby nad Labem je jedním z nejstarších hřebčínů na světě a domovem unikátního českého plemene koní – starokladrubského koně. Nachází se v obci Kladruby nad Labem v Pardubickém kraji. Hřebčín je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství České republiky.

Výjimečnost hřebčína nespočívá pouze v chovu koní, ale v dochované komponované krajině, která byla po staletí cílevědomě upravována pro potřeby chovu a výcviku kočárových koní. Díky této unikátní symbióze přírody, architektury a chovatelství byl hřebčín (přesněji Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem) v roce 2019 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jde o jedinou památku UNESCO na světě, která je primárně zaměřena na chov koní.

📝 Pro laiky: Čím je Kladrubský hřebčín světový?

Možná si říkáte: „Koně jsou všude, tak proč je zrovna tohle v UNESCO?“ Kladruby jsou "živoucím barokem".

Kůň pro císaře: Zdejší koně nejsou určeni pro dostihy (neběhají rychle jako anglický plnokrevník). Jsou to „kočároví specialisté“ (galakarosieři). Byli vyšlechtěni tak, aby vypadali majestátně, měli vysokou akci nohou a dokázali táhnout těžké zlaté kočáry Habsburků. Dodnes slouží na královských dvorech v Dánsku a Švédsku.
Nos jako římský císař: Starokladrubského koně poznáte na první pohled. Má typickou klenutou hlavu (tzv. klabonos), což mu dodává aristokratický výraz, připomínající koně na barokních obrazech.
Krajina narýsovaná pravítkem: Okolí hřebčína není divoká příroda. Je to park. Aleje stromů jsou vysázeny v přísné symetrii, pastviny jsou ohraničeny bílými ploty a kanály. Vše je navrženo tak, aby se zde koně dobře cvičili a aby to vypadalo reprezentativně.
Bílá a černá: Hřebčín má dvě centra. V Kladrubech (u Labe) se chovají bělouši (ti byli pro krále a císaře). Ve Slatiňanech (o kus dál) se chovají vraníci (černí koně, kteří původně sloužili pro vysoké církevní hodnostáře, protože černá barva působí důstojně a smutečně).

⏳ Historie: Od císaře Rudolfa po UNESCO

Založení a císařská éra (1579–1918)

Historie chovu koní v Kladrubech sahá hluboko do středověku, ale klíčový je rok 1579. Tehdy císař Rudolf II. povýšil zdejší koňskou oboru na Císařský dvorní hřebčín. Tím začala éra systematického šlechtění. Cílem bylo vytvořit mohutného, reprezentativního koně pro ceremoniální účely dvora ve Vídni. Využila se krev španělských a italských koní (proto se plemeno řadí mezi barokní koně). Největší rozkvět zažil hřebčín v 18. století za císaře Karla VI., kdy byl vystavěn nový areál a upravena krajina. Ovšem v roce 1757, během sedmileté války, hřebčín vyhořel a původní plemenné knihy byly zničeny. Chov musel být rekonstruován, což se podařilo.

Ohrožení a záchrana (20. století)

S pádem Rakouska-Uherska v roce 1918 nastaly pro hřebčín zlé časy. Nová Československá republika chtěla zlikvidovat vše, co připomínalo habsburskou monarchii. Starokladrubští koně byli vnímáni jako symbol starého mocnářství a hrozila jim likvidace. Zejména stádo vraníků bylo téměř zničeno. O jeho záchranu se ve 30. a 40. letech 20. století zasloužil profesor František Bílek, který shromáždil poslední zbytky vraníků ve Slatiňanech a plemeno regeneroval. Bělouši v Kladrubech přežili lépe, ale jejich využití se změnilo z ceremoniálního na zemědělské a později sportovní.

Cesta k UNESCO (1995–2019)

V roce 1995 byl starokladrubský kůň vyhlášen národní kulturní památkou (jako jediné živé zvíře v ČR). V roce 2002 byl hřebčín prohlášen za Národní kulturní památku. Vyvrcholením snah o ochranu bylo zapsání krajiny hřebčína na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 2019.

🐎 Starokladrubský kůň

Je to nejstarší původní české plemeno koní.

Charakteristika: Mohutný teplokrevník (galakarosier), výška v kohoutku 165–175 cm. Typický je klabonos (konvexní profil hlavy), vysoko nasazený krk a vznosné chody (akce).
Barvy:

Bělouši: Rodí se černí nebo tmavě hnědí a postupně vybělují. Finální bílou barvu získávají mezi 6. a 10. rokem života. Chovají se přímo v Kladrubech. Vraníci: Zůstávají celoživotně černí. Chovají se v hřebčíně Slatiňany.

Linie:** Chov je založen na zakladatelích linií (hřebcích).

Linie běloušů: Generale, Generalissimus, Sacramoso, Rudolfo, Favory.

- Linie vraníků: Sacramoso, Solo, Siglavi Pakra, Romke.
Využití: Dnes především vozatajství (soutěže spřežení), drezura, ceremoniální služba a hipoterapie (díky klidné povaze).

🌳 Komponovaná krajina (UNESCO)

To, co dělá Kladruby světovým unikátem, není jen budova stájí, ale okolní prostor. Krajina o rozloze více než 1300 hektarů byla po staletí upravována podle principů francouzských zahrad a renesančního/barokního urbanismu.

Struktura krajiny

Symetrie: Základem je osnova cest a alejí, které se sbíhají v geometrických bodech. Hlavní osy směřují od hřebčína do pastvin.
Aleje: Krajina je protkána kilometry alejí (lípy, duby, javory), které poskytují koním stín a závětří.
Voda: Systém kanálů a slepých ramen Labe (např. kanál Zmola) slouží k odvodňování pastvin a zároveň jako estetický prvek. Půda na naplaveninách Labe je bohatá na vápník, což je klíčové pro vývoj kostry koní.
Pastviny: Jsou ohrazeny typickými bílými dřevěnými ploty (břevny), které dotvářejí vizuální identitu místa.

🏗 Areál hřebčína

Centrální areál v Kladrubech je klasicistní, s empírovými prvky.

Stáje: Hlavní stáje jsou uspořádány do čtverce. Boxy jsou prostorné, s vysokými stropy.
Zámek: Součástí areálu je zámek, kde pobývala císařská rodina při návštěvách. Císař František Josef I. a císařovna Sisi zde měli své apartmány.
Kostel sv. Václava a Leopolda: Stojí přímo uprostřed areálu hřebčína, což je unikátní. Z císařské lóže v kostele bylo možné sledovat koně vyváděné na nádvoří.
Kočárovna a postrojovna: Muzeum s expozicí historických kočárů (včetně státního kočáru prvního prezidenta T. G. Masaryka) a postrojů.

🗓 Současnost (2025–2026)

V roce 2026 vstupuje hřebčín do další sezóny jako stabilizovaná a prosperující instituce.

Chov: Populace koní je přísně regulována, aby se udržela genetická čistota. Ročně se narodí cca 80 hříbat (40 běloušů, 40 vraníků).
Sport: Hřebčín reprezentuje ČR na mezinárodních závodech spřežení. Nejvýznamnější domácí akcí je dubnový Rudolfův pohár (mezinárodní závody spřežení CAI).
Královská služba: Hřebčín nadále dodává koně pro dánský královský dvůr. Bělouši z Kladrub tahají kočár dánské královny při slavnostních příležitostech.
Turismus: Hřebčín je otevřen celoročně, hlavní sezóna je duben–říjen. Návštěvníci mohou absolvovat prohlídky stájí, zámku, kočárovny, nebo lesovny. Velmi populární jsou jízdy kočárem po krajině UNESCO.
Rekonstrukce: Po dokončení generální obnovy (financované z IROP v letech 2015–2022) se nyní investice soustředí na údržbu krajinných prvků (obnova alejí) a drobné sakrální architektury v krajině.

🛤 Hřebčín Slatiňany

I když je mediálně známější kladrubská část, nedílnou součástí Národního hřebčína je hřebčín ve Slatiňanech (okres Chrudim).

Zaměření: Chov starokladrubských vraníků.
Historie: Původně konírny rodu Auerspergů.
Expozice: Součástí je unikátní hippologické muzeum (sbírka obrazů, sedel, podkov) na zámku Slatiňany a výběhy v zámeckém parku.

📜 Lingvistický rozbor názvu

Kladruby: Název obce je odvozen od slovesa rubat klády. Původní osadníci byli pravděpodobně dřevorubci, kteří těžili dřevo v lužních lesích kolem Labe.
Starokladrubský: Adjektivum odkazuje na starobylost plemene a jeho původ v Kladrubech.

📈 Statistická data (k 1. 1. 2025)

Celkový počet koní: cca 500
Z toho plemenné klisny: cca 140
Z toho plemenní hřebci: cca 20
Rozloha chráněné krajiny: 1 310 ha
Návštěvnost: cca 80 000 – 100 000 osob ročně

Zdroje