Josef Šnejdárek

Josef Šnejdárek
	Soubor:Josef Snejdarek 1934.jpg
	Armádní generál Josef Šnejdárek (cca 1934)
Datum narození	2. dubna 1875
Místo narození	Napajedla, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	13. května 1945
Místo úmrtí	Casablanca, Maroko
Vyznamenání	Řád čestné legie (komandér); Francouzský válečný kříž; Československý válečný kříž 1918; Řád sokola

Rozbalit box

Obsah boxu

Josef Šnejdárek (2. dubna 1875 Napajedla – 13. května 1945 Casablanca) byl československý armádní generál, legendární velitel československých legií, hrdina Francouzské cizinecké legie a klíčová postava při formování hranic moderního Československa.

Do historie se zapsal především jako velitel československých vojsk v Sedmidenní válce o Těšínsko (1919) a jako stratég, který v válce o Slovensko (1919) zastavil postup maďarských bolševiků v bitvě u Zvolena. Jeho dobrodružný život, popsaný v pamětech Co jsem prožil, z něj činí jednu z nejpestřejších postav českých vojenských dějin.

🗓 Odkaz a výročí (2025–2026)

V roce 2025 si Česko připomnělo 150. výročí narození tohoto vojevůdce. Proběhla řada pietních aktů, zejména v jeho rodných Napajedlích a na Těšínsku, kde je vnímán jako „zachránce regionu“. Vojenský historický ústav Praha a další instituce věnovaly tomuto výročí zvýšenou pozornost, což vedlo k oživení zájmu o jeho paměti.

Jeho hrob v Napajedlích (kam byly jeho ostatky převezeny z Maroka v roce 1996) je dnes významným pietním místem. V roce 2026, s odstupem více než století od událostí roku 1919, je Šnejdárek vnímán jako symbol rozhodnosti a vlastenectví, ačkoli v polské historické paměti zůstává jeho jméno (často pod přezdívkou Waligóra) stále kontroverzní.

👶 Mládí a útěky

Josef Šnejdárek se narodil v rodině mlynáře v Napajedlích. Matka mu zemřela, když byl ještě nemluvně, a otec, zdrcen ztrátou, svěřil výchovu prarodičům v Jičíně.

Už od dětství projevoval neklidnou povahu. Ve 13 letech se pokusil utéct do Turecka, aby se stal „pašou“. Došel až do Terstu, kde byl četníky zadržen a vrácen domů. Nakonec nastoupil na kadetní školu v Praze, kterou úspěšně absolvoval a stal se důstojníkem rakousko-uherské armády. Služba v mírových posádkách ho však neuspokojovala. V roce 1896 armádu opustil a vydal se za dobrodružstvím do severní Afriky.

🏜 Africká dobrodružství (Cizinecká legie)

V roce 1899 vstoupil do řad Francouzské cizinecké legie. Zde našel své skutečné uplatnění. Sloužil v Alžírsku a na Sahaře, kde se účastnil bojů proti kočovným kmenům.

Šan-Darík ben Debzá: Mezi Araby si získal respekt svou fyzickou silou a odvahou. Přezdívali mu Šan-Darík ben Debzá (Syn pěsti).
Zkušenosti: Během let v Africe se naučil plynně francouzsky, arabsky a osvojil si taktiku nekonvenčního boje, lsti a psychologické války, kterou později geniálně využil na Slovensku.

🌍 První světová válka

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 bojoval v řadách francouzské armády na západní frontě.

Zranění: Byl třikrát vážně zraněn (u Arrasu, na Aisně a na Chemin des Dames).
Legie: Od roku 1917 se podílel na organizaci československých legií ve Francii. Spolupracoval s Milanem R. Štefánikem.
Do vlasti se vrátil v lednu 1919 jako zkušený a respektovaný důstojník s francouzským občanstvím a hodností majora (později podplukovníka).

⚔️ Rok 1919: Dvě války o hranice

Sedmidenní válka (Těšínsko)

Hned po návratu byl pověřen velením československých vojsk na Těšínsku, kde hrozil konflikt s Polskem.

Ultimátum: Dne 23. ledna 1919 předložil polskému veliteli Latinikovi ultimátum. Po jeho odmítnutí zahájil bleskový útok.
Taktika: Díky energickému postupu a obchvatným manévrům donutil polské síly k ústupu až za řeku Vislu.
Zastavení: Jeho postup byl zastaven politickým rozhodnutím Dohody těsně před rozhodující bitvou u Skočova. Šnejdárek toto rozhodnutí nesl těžce, neboť byl přesvědčen, že mohl zajistit celé historické Těšínsko.

Válka o Slovensko (proti Maďarům)

V červnu 1919 byl převelen na Slovensko, kde se hroutila obrana proti invazi Maďarské republiky rad. Zde se projevil jeho strategický génius.

Bitva u Zvolena: V kritické situaci převzal velení nad demoralizovanou 2. divizí. Zastavil ústup a přešel do protiútoku. Osvobodil Zvolen a Banskou Štiavnici.
Lstí k vítězství: Šnejdárek věděl, že má méně mužů než Maďaři, proto používal psychologickou válku:
- Nechal své vojáky pochodovat na nádraží stále dokola, aby vzbudil dojem přísunu obrovských posil. Maďarští špioni hlásili, že přijíždějí celé pluky.
- Rozšířil fámu, že s ním přicházejí „Senegalci z Afriky“, kteří jsou lidožrouti. Někteří vojáci si načernili tváře sazemi. Tato zpráva vyvolala v řadách maďarských rudoarmějců paniku.
Jeho vítězství u Zvolena bylo bodem obratu, který zachránil střední Slovensko pro novou republiku.

🏰 Meziválečné období

Po válce se stal jednou z klíčových osobností armády:

Velitel Prahy: Krátce působil jako vojenský velitel Prahy.
Slovensko: Většinu 20. a 30. let strávil na Slovensku jako zemský vojenský velitel v Košicích a Bratislavě.
Opevnění: Významně se zasloužil o výstavbu opevnění v Petržalce (tzv. Šnejdárkovy objekty), které měly chránit předmostí Bratislavy. Jako jeden z mála předvídal nutnost betonových fortifikací dávno před oficiálním programem ŘOP.
V roce 1927 byl oficiálně přijat do československé armády (do té doby byl stále důstojníkem francouzským) a povýšen na armádního generála.

🔚 Druhá světová válka a smrt

Po Mnichovu a okupaci v roce 1939 odešel do exilu do Francie.

Ve svých 64 letech se znovu aktivně zapojil do odboje a pomáhal organizovat čs. zahraniční armádu.
Po pádu Francie v roce 1940 se přesunul do severní Afriky, do míst svého mládí.
Usadil se v Maroku v Casablance. Zde také 13. května 1945, jen pár dní po konci války v Evropě, zemřel.

📚 Literární dílo

Šnejdárek byl i talentovaným vypravěčem. Jeho paměti jsou čtivé a plné humoru.

Co jsem prožil (1939) – Autobiografie, která se stala bestsellerem. Kniha je psána přímým, vojáckým, ale velmi lidským stylem. Popisuje africká dobrodružství i budování republiky.
Kniha vyšla v několika reedicích, někdy pod názvem Pochoduj, nebo zemři!

💡 Pro laiky

Josef Šnejdárek byl takový český Indiana Jones v generálské uniformě. Zatímco jiní generálové seděli v kancelářích, on v mládí bojoval na poušti s beduíny, nechal si říkat „Syn pěsti“ a uměl se bít jako lev. Když šlo do tuhého a Maďaři v roce 1919 obsazovali Slovensko, Šnejdárek neměl dost vojáků. Místo fňukání vymyslel lest: nechal jeden vlak s vojáky jezdit dokola přes nádraží, aby si nepřítel myslel, že má obrovskou armádu. Taky rozhlásil, že s sebou vede africké lidožrouty. Maďaři se tak vylekali, že utekli. Byl to chlap, který pro republiku udělal špinavou a tvrdou práci v terénu, když to bylo nejvíc potřeba.

Zdroje