Avery Brundage

Avery Brundage
	Avery Brundage v roce 1964 jako prezident MOV
Datum narození	28. září 1887
Místo narození	Detroit, Michigan, USA
Datum úmrtí	8. květen 1975 (ve věku 87 let)
Místo úmrtí	Garmisch-Partenkirchen, Západní Německo
Manželka	Elizabeth Dunlap (1927–1971); Mariann, princezna Reuss (1973–1975)
Vzdělání	University of Illinois (stavební inženýrství)
Povolání	Sportovní funkcionář, stavební podnikatel, sběratel umění
Funkce</
Předchůdce	Sigfrid Edström
Nástupce	Lord Killanin

Rozbalit box

Obsah boxu

Avery Brundage (28. září 1887 – 8. května 1975) byl americký sportovec, stavební magnát, sběratel umění a především pátý prezident Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Tuto funkci zastával dlouhých 20 let (1952–1972) a stal se jednou z nejkontroverznějších postav v dějinách moderního sportu.

Brundage byl fanatickým zastáncem striktního amatérismu, který v době nastupující komercionalizace a státního dopingu východního bloku působil stále více anachronicky. Jeho éra je však dnes připomínána především kvůli sérii morálních selhání a politických rozhodnutí, která vrhla stín na olympijské hnutí. Byl klíčovou postavou, která zabránila bojkotu nacistických olympijských her v Berlíně v roce 1936, a v roce 1972 po teroristickém útoku na izraelské sportovce v Mnichově pronesl slavnou, leč mnohými kritizovanou větu: „Hry musí pokračovat!“ (The Games must go on!).

Ačkoliv byl ve své době uctíván jako "strážce olympijského ohně", moderní historie (k roku 2026) na něj nahlíží kriticky pro jeho prokázaný antisemitismus, rasismus a autokratický styl vedení. Mimo svět sportu zanechal stopu jako významný sběratel asijského umění; jeho sbírka tvoří základ muzea Asian Art Museum v San Franciscu.

🏃 Mládí a sportovní kariéra

Narodil se v Detroitu do dělnické rodiny, ale poté, co otec rodinu opustil, vyrůstal u příbuzných v Chicagu. Vystudoval stavební inženýrství na University of Illinois a díky své cílevědomosti se vypracoval z chudých poměrů.

Jako atlet vynikal ve všestrannosti. V roce 1912 reprezentoval USA na Letních olympijských hrách ve Stockholmu. Soutěžil v pětiboji a desetiboji.

**Rivalita s Jimem Thorpem:** V obou disciplínách skončil Brundage v poli poražených (6. místo v pětiboji, desetiboj nedokončil), zatímco jeho týmový kolega Jim Thorpe suverénně zvítězil. Když byl Thorpe později diskvalifikován a zbaven medailí kvůli údajnému porušení pravidel amatérismu (hrál poloprofesionálně baseball), Brundage se posunul v národních tabulkách výše. Později, jako šéf MOV, Brundage po celá desetiletí tvrdošíjně odmítal Thorpovi medaile vrátit, což mnozí vnímali jako projev osobní zášti. Medaile byly Thorpově rodině vráceny až v roce 1983, osm let po Brundageově smrti.

🏗 Byznys a asijské umění

Po ukončení sportovní kariéry založil stavební firmu Avery Brundage Company. Díky vlně výstavby v Chicagu 20. let 20. století nesmírně zbohatl. Jeho firma stavěla mrakodrapy, hotely a mosty. I během Velké hospodářské krize dokázal díky investicím rozmnožovat svůj majetek.

Brundage byl vášnivým sběratelem asijského umění. Během svého života shromáždil přes 7 700 artefaktů (čínský nefrit, bronzové sošky, keramika), které měly nevyčíslitelnou hodnotu. V roce 1959 tuto sbírku daroval městu San Francisco pod podmínkou, že pro ni vybuduje samostatné muzeum. Tak vzniklo Asian Art Museum, které je dodnes jednou z nejvýznamnějších institucí svého druhu na západní polokouli. Nicméně v roce 2020 muzeum odstranilo jeho bustu z foyer kvůli jeho rasistické minulosti.

卐 Kontroverze Berlín 1936

Brundageův vzestup do čela světového sportu byl úzce spjat s jeho rolí v Americkém olympijském výboru (AOC) během příprav na LOH 1936 v Berlíně.

**Boj proti bojkotu:** V USA sílily hlasy pro bojkot her v nacistickém Německu kvůli perzekuci Židů. Brundage se vydal do Německa na "inspekci" a po návratu tvrdil, že německý sport je otevřený všem a že zprávy o diskriminaci jsou přehnané. Prohlásil, že "politika do sportu nepatří" a agresivně lobboval proti bojkotu. Později vyšlo najevo, že jeho stavební firma usilovala o kontrakt na stavbu německé ambasády ve Washingtonu, což vyvolalo podezření z korupce.
**Vyřazení židovských běžců:** Přímo v Berlíně, den před štafetou na 4×100 metrů, Brundage (tehdy šéf výpravy USA) nařídil vyřadit ze sestavy dva židovské sprintery, **Martyho Glickmana** a **Sama Stollera**. Byli nahrazeni Jessem Owensem a Ralphem Metcalfem. Dlouho se spekulovalo, že to udělal proto, aby "neztrapnil" Adolfa Hitlera pohledem na židovské vítěze. Brundage to až do smrti popíral a tvrdil, že šlo o taktický tah trenérů, ačkoliv Glickman a Stoller byli v té době jasně rychlejší než náhradníci.

🏛 Prezident MOV (1952–1972)

V roce 1952 byl zvolen nástupcem Sigfrida Edströma a stal se prvním mimoevropským prezidentem MOV. Jeho vláda se nesla v duchu autokracie, pro kterou si vysloužil přezdívku "Slavery Avery" (Otrokář Avery).

Křížová výprava za amatérismus

Brundage věřil v ideál z 19. století, že sport má být pouze koníčkem gentlemanů, kteří si na živobytí vydělají jinak.

**Boj proti komerci:** Nenáviděl sponzoring, reklamu a peníze ve sportu. Olympijské hry považoval za posvátný rituál, který peníze špiní.
**Dvojí metr:** Zatímco tvrdě trestal západní sportovce za přijetí pár dolarů od sponzorů (vyloučil například rakouskou lyžařskou hvězdu **Karla Schranze** těsně před ZOH 1972), byl bezmocný proti "státním amatérům" ze Sovětského svazu a východního bloku. Ti byli formálně vojáky nebo dělníky, ale ve skutečnosti trénovali jako profesionálové placení státem. Brundage tento nepoměr toleroval, protože chtěl udržet SSSR v olympijském hnutí.

Politické kauzy

**Čína vs. Tchaj-wan:** Brundage dlouhodobě uznával Tchaj-wan jako zástupce Číny, což vedlo k bojkotu her ze strany komunistické Číny (Peking).
**Jihoafrická republika:** Ačkoliv byl obviňován z rasismu, pod mezinárodním tlakem nakonec souhlasil s vyloučením JAR z her v letech 1964 a 1968 kvůli apartheidu.
**Mexico City 1968:** Když američtí sprinteři **Tommie Smith** a **John Carlos** na stupních vítězů zvedli pěsti v černých rukavicích na protest proti rasové diskriminaci v USA (Black Power salute), Brundage zuřil. Nařídil jejich okamžité vyloučení z olympijské vesnice a doživotní zákaz startu, označujíc jejich gesto za "nechutnou politickou demonstraci".

🏴 Mnichov 1972: "Hry musí pokračovat"

Závěr jeho kariéry poznamenala největší tragédie v olympijské historii. Během LOH v Mnichově palestinská teroristická skupina Černé září zajala a zavraždila 11 izraelských sportovců a trenérů.

Poté, co byla potvrzena smrt rukojmích, se konal na olympijském stadionu smuteční ceremoniál. Brundage přednesl projev, který se stal jeho nejcitovanějším, ale i nejkontroverznějším momentem. Ve své řeči odmítl hry zrušit:

„Každý civilizovaný člověk je zděšen tímto barbarským zločinným útokem... Hry XX. olympiády se staly terčem dvou strašných útoků. Prohráli jsme boj proti politickému útlaku v případě Rhodesie... Nemůžeme dovolit, aby hrstka teroristů zničila toto jádro mezinárodní spolupráce... Hry musí pokračovat!“

- Kritika projevu:**

**Necitlivost:** Brundage v jedné větě srovnal masovou vraždu 11 Izraelců s politicko-administrativním sporem o vyloučení rasistického režimu Rhodesie z her (což byl onen "druhý útok", který zmínil). Toto srovnání bylo vnímáno jako urážka obětí.
**Pokračování her:** Rozhodnutí pokračovat v soutěžích, zatímco těla sportovců ještě nebyla ani pohřbena, vyvolalo v části veřejnosti odpor. Mnoho sportovců z her na protest odjelo.

Po skončení mnichovské olympiády Brundage podle plánu odstoupil z funkce.

💍 Osobní život a smrt

Brundage byl téměř 44 let ženatý s Elizabeth Dunlap. Měl však pověst sukničkáře a zplodil dva nemanželské syny s finskou milenkou, které sice finančně podporoval, ale nikdy je veřejně neuznal a nezahrnul do své závěti.

V roce 1973, rok po smrti své první ženy a ve věku 85 let, se oženil s německou princeznou **Mariann Reuss** (37 let). Zemřel o dva roky později, v roce 1975, v Garmisch-Partenkirchenu na selhání srdce.

👶 Pro laiky

Avery Brundage byl "zlý dědek" světového sportu.

Představte si šéfa, který v roce 1970 trvá na tom, že sportovci nesmí brát ani korunu za reklamu na boty, jinak je vyhodí, zatímco sám je milionář.
Byl to muž, který se kamarádil s nacisty, aby zachránil olympiádu v Berlíně 1936.
Když v roce 1972 teroristé postříleli izraelské sportovce, on řekl, že se jede dál, jako by se stala jen drobná nepříjemnost.
Nenáviděl politiku ve sportu, ale sám dělal největší politická rozhodnutí.
Přesto se musí nechat, že udržel olympijské hry naživu v době Studené války, kdy hrozilo, že se svět rozpadne.

Zdroje