Eduard III. Vyznavač
Obsah boxu
| Eduard III. Vyznavač | |
|---|---|
| Soubor:Edward the Confessor Bayeux Tapestry.jpg | |
| Eduard Vyznavač na tapiserii z Bayeux | |
| Titul | Král Anglie |
| Období vlády | 8. června 1042 – 5. ledna 1066 |
| Korunovace | 3. dubna 1043, Winchesterská katedrála |
| Předchůdce | Hardiknut |
| Nástupce | Harold II. Godwinson |
| Datum narození | cca 1003 |
| Místo narození | Islip, Oxfordshire, Anglické království |
| Datum úmrtí | 5. ledna 1066 |
| Místo úmrtí | Westminster, Londýn, Anglické království |
| Místo pohřbení | Westminsterské opatství, Londýn |
| Dynastie | Wessexové |
| Otec | Æthelred II. Nerozhodný |
| Matka | Emma Normandská |
| Manželka/y | Edita z Wessexu |
| Děti | žádné |
| Náboženství | římskokatolické |
Eduard III. Vyznavač (staroanglicky Ēadweard Andettere, latinsky Eduardus Confessor; asi 1003 – 5. ledna 1066, Westminster) byl předposlední anglosaský král Anglie a poslední panovník z wessexské dynastie. Jeho vláda trvala od roku 1042 až do jeho smrti v roce 1066.
Eduardova vláda znamenala přerušení dánské nadvlády v Anglii, která začala po invazi Svena Vidlího vouse a pokračovala za vlády jeho syna Knuta Velikého. Jeho panování je charakterizováno úpadkem královské moci a naopak vzestupem vlivu mocných šlechtických rodů, především rodu Godwina, hraběte z Wessexu. Eduard byl hluboce zbožný a jeho pověst svatosti vedla k jeho pozdější kanonizaci papežem Alexandrem III. v roce 1161. Je považován za jednoho z národních patronů Anglie. Jeho bezdětnost a nejasné přísliby nástupnictví vedly po jeho smrti k nástupnické krizi, která vyvrcholila normanskou invazí a bitvou u Hastingsu v roce 1066.
📜 Život před nástupem na trůn
Eduard se narodil kolem roku 1003 v Islipu jako starší syn anglického krále Æthelreda II. a jeho druhé manželky Emmy, sestry normandského vévody Richarda II.. V roce 1013 vtrhla do Anglie dánská armáda vedená Svenem Vidlím vousem a jeho synem Knutem. Æthelredova obrana se zhroutila a byl nucen uprchnout. Emma s Eduardem a jeho bratrem Alfrédem našli útočiště v Normandii u jejího bratra.
Po Svenově smrti se Æthelred krátce vrátil na trůn, ale po jeho smrti v roce 1016 a porážce jeho syna Edmunda Železobokého se anglickým králem stal Knut Veliký. Knut si vzal za ženu vdovu po Æthelredovi, Emmu Normandskou, a poslal Eduarda s Alfrédem do exilu. Eduard strávil téměř třicet let v Normandském vévodství, kde si osvojil místní zvyky, jazyk a navázal úzké vztahy s normandskou šlechtou. Tato zkušenost hluboce ovlivnila jeho pozdější vládu.
V roce 1036, po smrti Knuta Velikého, se Eduardův bratr Alfréd pokusil získat anglický trůn, ale byl zajat a oslepen muži loajálními Godwinovi, hraběti z Wessexu, a na následky zranění zemřel. Tato událost zanechala v Eduardovi hlubokou nedůvěru vůči Godwinovi. Anglickým králem se stal Knutův syn Harold I. a po něm jeho nevlastní bratr Hardiknut, syn Knuta a Emmy Normandské. Hardiknut, který byl Eduardovým polorodým bratrem, pozval v roce 1041 Eduarda zpět do Anglie a pravděpodobně ho jmenoval svým dědicem.
👑 Vláda (1042–1066)
🏛️ Nástup na trůn a moc Godwinů
Když Hardiknut 8. června 1042 náhle zemřel, byl Eduard s podporou nejmocnějšího muže v Anglii, hraběte Godwina, prohlášen králem. Korunován byl 3. dubna 1043 ve Winchesterské katedrále. Eduardova pozice však byla od počátku slabá. Neměl v Anglii žádnou osobní mocenskou základnu a byl zcela závislý na podpoře tří mocných hrabat: Godwina z Wessexu, Leofrica z Mercie a Siwarda z Northumbrie.
Největší vliv měl Godwin, jehož hrabství Wessex bylo nejbohatší v zemi. Aby si zajistil jeho loajalitu, oženil se Eduard v roce 1045 s Godwinovou dcerou Editou. Manželství však bylo bezdětné, což vedlo ke spekulacím, že Eduard složil slib celibátu, nebo že se jednoduše odmítal sblížit s dcerou muže, kterého podezříval ze smrti svého bratra. Godwinův rod postupně získával stále větší moc, jeho synové Sven a Harold Godwinson (pozdější král Harold II. Godwinson) se stali hrabaty.
⚔️ Konflikt s Godwiny a normanský vliv
Eduard se snažil vlivu Godwinů čelit tím, že na důležité posty ve státní správě a církvi dosazoval své přátele z Normandie, což vyvolávalo nelibost anglosaské šlechty. Napětí vyvrcholilo v roce 1051, kdy král jmenoval normandského klerika Robert z Jumièges arcibiskupem canterburským namísto Godwinova kandidáta.
Rozbuškou se stala návštěva Eduardova švagra, Eustacha z Boulogne, v Doveru. Jeho muži se dostali do krvavé potyčky s místními obyvateli. Když Eduard nařídil Godwinovi, v jehož hrabství se Dover nacházel, aby město potrestal, Godwin odmítl. S podporou hrabat Leofrica a Siwarda se Eduardovi podařilo Godwina a jeho syny postavit mimo zákon a donutit je k odchodu do exilu. Královna Edita byla poslána do kláštera.
Během tohoto období navštívil Eduarda jeho bratranec, normandský vévoda Vilém. Podle normanských kronikářů mu měl Eduard během této návštěvy přislíbit anglický trůn.
Godwinova moc však byla příliš velká. V roce 1052 se s flotilou vrátil do Anglie a donutil Eduarda, aby mu vrátil tituly a majetek. Normanský arcibiskup Robert z Jumièges byl vyhnán a na jeho místo byl dosazen Godwinův spojenec Stigand. Moc rodu Godwinů byla obnovena a po Godwinově smrti v roce 1053 jeho pozici nejmocnějšího muže v království převzal jeho syn Harold Godwinson.
🏴 Poslední léta a otázka nástupnictví
V posledních letech své vlády se Eduard stále více stahoval z politického života a věnoval se náboženství, především stavbě velkolepého Westminsterského opatství v normanském románském slohu. Faktickou vládu nad Anglií vykonával Harold Godwinson, který vedl úspěšná vojenská tažení proti Walesu.
Otázka nástupnictví zůstávala nevyřešena. Eduard byl bezdětný. Nejbližším pokrevním příbuzným byl jeho synovec Eduard Vyhnanec, syn krále Edmunda II., který žil v exilu v Uhrách. Eduard ho v roce 1057 povolal zpět do Anglie, ale ten krátce po svém příjezdu zemřel. Jeho malý syn Edgar Ætheling byl považován za příliš mladého a nezkušeného.
O trůn se tak ucházeli tři hlavní kandidáti:
- Harold Godwinson: Nejbohatší a nejmocnější muž v Anglii, faktický vládce a švagr krále. Tvrdil, že mu Eduard na smrtelné posteli trůn odkázal.
- Vilém, vévoda normandský: Eduardův bratranec, který tvrdil, že mu král slíbil trůn již v roce 1051.
- Harald III. Hardrada: Norský král, jehož nárok se opíral o starou dohodu mezi jeho předchůdcem a králem Hardiknutem.
⛪ Zbožnost a odkaz
✝️ Westminsterské opatství
Nejtrvalejším Eduardovým odkazem je stavba Westminsterského opatství (West Minster - západní klášter), které nechal postavit na místě staršího benediktinského kláštera. Bylo postaveno v románském slohu, který byl v té době v Anglii novinkou a byl inspirován architekturou v Normandii. Opatství bylo vysvěceno 28. prosince 1065, jen několik dní před Eduardovou smrtí. Král byl příliš nemocný, aby se ceremonie zúčastnil. Stal se prvním anglickým panovníkem, který byl v opatství pohřben, a od té doby slouží jako korunovační a pohřební kostel anglických a britských monarchů.
🙏 Kanonizace
Eduardova pověst zbožného a mírumilovného krále začala růst již za jeho života. Po normanské invazi byla jeho památka pěstována jako symbol staré anglosaské Anglie. Král Jindřich II. usiloval o jeho kanonizaci, aby posílil prestiž anglické monarchie. Papež Alexandr III. Eduarda svatořečil v roce 1161. Jeho svátek se slaví 13. října. Byl považován za patrona Anglie až do roku 1348, kdy ho král Eduard III. nahradil svatým Jiřím.
💀 Smrt a následky
Eduard III. Vyznavač zemřel 5. ledna 1066. Na smrtelné posteli údajně svěřil království a ochranu své ženy do rukou Harolda Godwinsona. Následující den byl pohřben ve svém nově postaveném Westminsterském opatství. Hned po pohřbu se sešel Witenagemot (rada starších) a zvolil Harolda Godwinsona králem. Korunován byl ještě týž den, pravděpodobně ve Westminsteru.
Tato rychlá volba však byla zpochybněna dvěma dalšími uchazeči. Vilém Normandský začal okamžitě připravovat invazní flotilu, aby si svůj nárok vynutil silou. Současně norský král Harald III. Hardrada vznesl svůj nárok a spojil se s Haroldovým vlastním bratrem, Tostigem. Následovaly dvě invaze, které navždy změnily dějiny Anglie. Harold nejprve porazil a zabil Haralda Hardradu a Tostiga v bitvě u Stamford Bridge (25. září 1066), ale jen o tři týdny později byl sám poražen a zabit Vilémem v bitvě u Hastingsu (14. října 1066). Tím skončila anglosaská éra a začala vláda Normanů.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025