The Plastic People of the Universe

Rozbalit box

Obsah boxu

The Plastic People of the Universe (zkráceně PPU) je česká rocková a experimentální skupina, která je považována za hlavní představitele českého undergroundu v letech 1968 až 1989. Skupina se svým nekonformním vystupováním a tvorbou stala symbolem odporu proti komunistickému režimu v Československu. Jejich perzekuce a soudní proces v roce 1976 byly klíčovým impulsem pro vznik občanské iniciativy Charta 77.

Skupina byla silně ovlivněna americkými umělci jako The Velvet Underground, The Fugs a Frank Zappa, od jehož písně „Plastic People“ si vypůjčila svůj název. Uměleckým vedoucím a manažerem kapely byl historik umění a básník Ivan Martin Jirous, přezdívaný Magor, který formuloval koncept českého undergroundu jako „druhé kultury“.

📜 Historie

🎸 Vznik a rané období (1968–1975)

Skupina The Plastic People of the Universe vznikla v Praze v září 1968, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Zakládajícími členy byli baskytarista a hlavní skladatel Milan Hlavsa, kytarista Jiří Števich, bubeník Pavel Zeman a zpěvák Michal Jernek. Název si kapela zvolila podle písně „Plastic People“ od Franka Zappy a jeho skupiny The Mothers of Invention.

Zpočátku hráli převzaté skladby od kapel jako The Velvet Underground, The Doors nebo The Fugs. Postupně začala převažovat vlastní tvorba, na níž se podílel především Milan Hlavsa jako autor hudby a básník Egon Bondy jako textař. V roce 1969 se ke skupině připojil klávesista a kytarista Josef Janíček a violista Jiří Kabeš. Důležitou postavou v okolí kapely se stal Ivan Martin Jirous, který se stal jejím uměleckým vedoucím a manažerem.

V období normalizace byla kapela pro svůj nekonformní vzhled a nekomerční hudbu stále více terčem státní moci. V roce 1970 jim byla odebrána profesionální licence, což znamenalo, že nemohli veřejně vystupovat za honorář, nahrávat ve studiích ani se objevovat v médiích. Skupina se tak přesunula do undergroundu a hrála na soukromých akcích, svatbách nebo festivalech alternativní kultury, jako byl například První festival druhé kultury v Postupicích v roce 1974. V této době se ustálila jedna z nejslavnějších sestav: Milan Hlavsa, Josef Janíček, Jiří Kabeš a saxofonista Vratislav Brabenec.

⚖️ Proces a Charta 77 (1976–1978)

Represe proti undergroundové scéně vyvrcholily v březnu 1976, kdy byli zatčeni členové PPU a dalších spřátelených kapel, například DG 307. Následoval politicky motivovaný soudní proces, v němž byli členové kapely obviněni z „organizovaného výtržnictví“. Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek a Ivan Martin Jirous byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody.

Tento proces vyvolal silnou vlnu solidarity mezi intelektuály a umělci, kteří do té doby stáli mimo undergroundovou scénu. Spisovatel a dramatik Václav Havel se stal jedním z hlavních organizátorů protestů proti perzekuci hudebníků. Právě tato zkušenost se stala přímým impulsem k sepsání a zveřejnění prohlášení Charta 77 v lednu 1977, které požadovalo dodržování lidských a občanských práv, k nimž se Československo zavázalo v mezinárodních smlouvách. The Plastic People of the Universe se tak nedobrovolně stali symbolem boje za svobodu a jedním z katalyzátorů československého disentu.

clandestinita a rozpad (1978–1988)

Po propuštění z vězení se kapela pokoušela dále fungovat, avšak za ještě přísnějšího dohledu Státní bezpečnosti (StB). Koncerty se konaly tajně na odlehlých místech, například na statku Václava Havla na Hrádečku. V tomto období vznikla některá z jejich nejzásadnějších alb, jako jsou Pašijové hry velikonoční (1978) nebo Jak bude po smrti (1979). Nahrávky byly pořizovány amatérsky a šířeny na magnetofonových páscích. Některé se podařilo propašovat na Západ, kde byly vydány, například ve Francii.

Neustálý tlak StB, který zahrnoval sledování, výslechy a nátlak na emigraci, vedl k postupnému rozkladu kapely. V roce 1981 byl Vratislav Brabenec v rámci akce Asanace donucen k emigraci do Kanady. Kapela sice ještě nějakou dobu pokračovala v obměněné sestavě, ale v roce 1988 se Milan Hlavsa rozhodl skupinu rozpustit. Část členů poté založila skupinu Půlnoc, která hrála přístupnější hudbu a mohla omezeně veřejně vystupovat.

🔄 Obnovení činnosti (1997–současnost)

Po sametové revoluci v roce 1989 se zdálo, že historie kapely je definitivně uzavřena. V roce 1997 však Václav Havel, tehdy již jako prezident České republiky, inicioval její jednorázové obnovení u příležitosti 20. výročí Charty 77. Koncert ve Španělském sále Pražského hradu měl obrovský úspěch a kapela se rozhodla pokračovat v činnosti.

Vystupovala v klasické sestavě s Hlavsou, Janíčkem, Brabencem a Kabešem a koncertovala po celém světě, včetně vystoupení v Bílém domě pro prezidenta Billa Clintona. V roce 2001 však kapelu zasáhla tragédie, když ve věku 49 let zemřel její lídr a hlavní skladatel Milan Hlavsa.

Zbývající členové se rozhodli pokračovat s basistkou Evou Turnovou a později s Joe Karafiátem. Vydali několik dalších alb. V roce 2015 však došlo ve skupině k rozkolu, který vedl k odchodu Vratislava Brabence a Josefa Janíčka. Ti založili vlastní sestavu, která nadále vystupuje pod původním názvem, zatímco zbývající členové kolem Jiřího Kabeše vystupovali pod názvem PPU/New generation. K roku 2025 je aktivní sestava vedená Josefem Janíčkem a Vratislavem Brabencem.

🎵 Hudební styl a vlivy

Hudba The Plastic People of the Universe je charakteristická svou temnou atmosférou, syrovým zvukem a experimentálním přístupem. Vychází z psychedelického rocku, art rocku a avantgardní hudby. Mezi hlavní inspirační zdroje patřili The Velvet Underground (zejména jejich práce s repetitivními motivy a disonancí), The Fugs (propojení rocku s poezií a politickým aktivismem) a Frank Zappa (kompoziční složitost a humor).

Pro zvuk kapely byl typický hypnotický rytmus, výrazná baskytara Milana Hlavsy, disonantní viola Jiřího Kabeše a expresivní saxofon Vratislava Brabence. Texty byly zpočátku ovlivněny surrealismem a dadaismem, později kapela zhudebňovala především texty filosofa a básníka Egona Bondyho (např. album Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned). V pozdějším období se textařsky prosadil Vratislav Brabenec, jehož texty měly často spirituální a biblický rozměr (např. Pašijové hry velikonoční).

👥 Sestava

Sestava kapely se v průběhu let mnohokrát měnila. Mezi nejdůležitější a nejznámější členy patří:

Milan Hlavsa (1968–2001) – baskytara, zpěv, hlavní skladatel, vůdčí osobnost
Josef Janíček (1969–současnost) – klávesy, kytara, zpěv, akordeon
Vratislav Brabenec (1972–1981, 1997–současnost) – saxofon, klarinet, zpěv, textař
Jiří Kabeš (1969–2015) – viola, theremin, zpěv
Jan Brabec (1974–1988, 1997–2009) – bicí
Ivan Martin Jirous (do 1976) – umělecký vedoucí, manažer, ideolog
Paul Wilson (1970–1972) – zpěv, kytara (Kanaďan, po vyhoštění z ČSSR překládal texty PPU a šířil jejich hudbu v zahraničí)

💿 Diskografie

Většina alb kapely byla nahrána v amatérských podmínkách během komunistického režimu a oficiálně vyšla až po roce 1989.

Studiová alba (chronologicky podle data nahrání):

Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned (nahráno 1974–75, vydáno 1978 ve Francii)
Pašijové hry velikonoční (nahráno 1978, vydáno 1980 v Kanadě)
Hovězí porážka (nahráno 1983–84, vydáno 1992)
Půlnoční myš (nahráno 1985–86, vydáno 1987 v Nizozemsku)
Líně s tebou spím / Lazy Love (vydáno 2001)
Maska za maskou (vydáno 2009)
Co znamená vésti koně (vydáno 2018)

🏛️ Kulturní a politický význam

The Plastic People of the Universe přesahují význam běžné hudební skupiny. Stali se symbolem umělecké svobody a odporu proti totalitní moci. Jejich příběh je ukázkou toho, jak se apolitický postoj – snaha hrát svobodně hudbu bez ohledu na politické požadavky režimu – stal vysoce politickým aktem.

Ivan Martin Jirous ve svém manifestu Zpráva o třetím českém hudebním obrození definoval koncept „druhé kultury“ neboli undergroundu. Nešlo o politický disent v pravém slova smyslu, ale o vytvoření paralelní společnosti, která žije „v pravdě“ a odmítá se podílet na oficiální lži normalizačního režimu. PPU byli živoucím příkladem této myšlenky.

Jejich perzekuce a následný proces v roce 1976 sjednotily různé proudy opozice a vedly ke vzniku Charty 77, nejdůležitějšího opozičního hnutí v Československu před rokem 1989. Příběh kapely tak ilustruje sílu kultury a umění v boji za lidskou důstojnost a svobodu.

🤓 Pro laiky

Představte si, že žijete v zemi, kde vláda rozhoduje o tom, jaká hudba se smí hrát, jaké knihy se smí číst a jak se máte oblékat. Skupina The Plastic People of the Universe se tomuto nařízení vzepřela. Chtěli jen hrát svou hudbu, která byla jiná – divoká, hlasitá a experimentální. Měli dlouhé vlasy a zpívali texty, kterým režim nerozuměl a bál se jich.

Protože odmítli hrát podle pravidel, komunistická vláda jim zakázala veřejně vystupovat. Oni ale hráli dál, tajně, pro své přátele ve stodolách a na odlehlých místech. Stali se tak symbolem svobody. V roce 1976 je policie zatkla a odsoudila do vězení jen za to, že hráli svou hudbu. To pobouřilo mnoho statečných lidí, včetně budoucího prezidenta Václava Havla. Ti se spojili a napsali slavný dokument Charta 77, ve kterém žádali, aby vláda dodržovala lidská práva. Příběh "Plastiků" je tedy příběhem o tom, jak může rock'n'roll pomoci v boji proti diktatuře.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025