Jindřich VI. Anglický

Jindřich VI.
	Soubor:Henry VI of England.jpg
	Portrét Jindřicha VI. z 16. století
Titul	Král Anglie a Francie, Pán Irska
Období vlády	31. srpna 1422 – 4. března 1461; 30. října 1470 – 11. dubna 1471
Korunovace	6. listopadu 1429, Westminster; 16. prosince 1431, Notre-Dame
Předchůdce	Jindřich V. Anglický
Datum narození	6. prosince 1421
Místo narození	Windsor, Anglické království
Datum úmrtí	21. května 1471
Místo úmrtí	Tower, Londýn, Anglické království
Místo pohřbení	Kaple svatého Jiří, Windsor
Dynastie	Lancasterové
Otec	Jindřich V. Anglický
Matka	Kateřina z Valois
Manželka/y	Markéta z Anjou
Děti	Eduard z Westminsteru

Rozbalit box

Obsah boxu

Jindřich VI. (* 6. prosince 1421, Windsor – 21. května 1471, Londýn) byl králem Anglie v letech 1422 až 1461 a znovu v letech 1470 až 1471 a sporným králem Francie v letech 1422 až 1453. Jako jediný syn Jindřicha V. se stal králem v pouhých devíti měsících po smrti svého otce. Jeho vláda byla poznamenána postupnou ztrátou anglických území ve Francii, která vyvrcholila koncem Stoleté války, a následným propuknutím dynastického konfliktu známého jako Války růží. Jeho povaha, hluboce zbožná a mírumilovná, se nehodila pro drsnou politiku doby, což v kombinaci s opakovanými záchvaty duševní choroby vedlo k jeho dvojímu svržení z trůnu a nakonec k jeho smrti v Toweru.

👑 Život a vláda

👶 Dětství a regentství

Jindřich VI. se narodil na hradě Windsor jako jediný syn a dědic krále Jindřicha V. a jeho manželky Kateřiny z Valois, dcery francouzského krále Karla VI. Šíleného. Na základě smlouvy z Troyes z roku 1420 byl Jindřich V. jmenován regentem a dědicem francouzského trůnu. Když však Jindřich V. nečekaně zemřel 31. srpna 1422, jeho devítiměsíční syn se stal králem Anglie. O necelé dva měsíce později zemřel i jeho děd Karel VI. a malý Jindřich byl v souladu se smlouvou prohlášen i králem Francie.

Vzhledem k jeho nízkému věku byla v Anglii ustanovena regentská rada, v jejímž čele stáli královi strýcové. John, vévoda z Bedfordu, byl jmenován regentem Francie a vedl anglické válečné úsilí, zatímco Humphrey, vévoda z Gloucesteru, byl jmenován lordem protektorem a obráncem říše v Anglii. Jejich moc byla omezena radou, v níž měl významný vliv i jejich strýc, kardinál Henry Beaufort. Toto rozdělení moci vedlo k neustálým sporům a rivalitě mezi Gloucesterem a Beaufortem, což oslabovalo stabilitu vlády.

🇫🇷 Korunovace a válka ve Francii

Jindřichova korunovace anglickým králem proběhla ve Westminsterském opatství 6. listopadu 1429, krátce před jeho osmými narozeninami. O dva roky později, 16. prosince 1431, byl v Paříži v katedrále Notre-Dame korunován i králem Francie. Tato druhá korunovace měla posílit anglický nárok na francouzský trůn, ale situace na kontinentu se pro Angličany dramaticky zhoršovala.

Vystoupení Johanky z Arku v roce 1429 pozvedlo morálku Francouzů a vedlo ke korunovaci dauphina Karla VII. v Remeši, tradičním korunovačním městě francouzských králů. Angličané postupně ztráceli iniciativu. Klíčovou ranou byla ztráta spojenectví s Burgundskem, když Filip Dobrý v roce 1435 uzavřel s Karlem VII. smlouvu v Arrasu. V témže roce zemřel i schopný regent, vévoda z Bedfordu, a anglická pozice ve Francii se začala hroutit.

👰 Sňatek a vliv Markéty z Anjou

Jak Jindřich dospíval, ukázalo se, že je plachý, zbožný a snadno ovlivnitelný. Jeho dvůr byl ovládán soupeřícími frakcemi. V snaze zajistit mír s Francií byl v roce 1445 dojednán jeho sňatek s Markétou z Anjou, neteří francouzského krále Karla VII. Markéta byla na rozdíl od svého manžela energická, ambiciózní a odhodlaná bránit zájmy svého manžela a dynastie Lancasterů.

Sňatek byl však v Anglii velmi nepopulární, zejména kvůli tajné klauzuli, v níž Anglie postoupila Francii strategicky důležité provincie Maine a Anjou. To bylo vnímáno jako potupné a posílilo to opozici vůči dvorské frakci vedené vévodou ze Suffolku, který sňatek vyjednal. Markéta rychle získala na krále obrovský vliv a stala se vůdkyní lancasterské strany, čímž si znepřátelila mnoho mocných šlechticů, včetně Richarda, vévody z Yorku.

🧠 Duševní zhroucení a vzestup Yorků

V roce 1453, po zprávě o konečné porážce anglických vojsk v bitvě u Castillonu, která fakticky ukončila Stoletou válku, se Jindřich VI. psychicky zhroutil. Upadl do stavu katatonie, nereagoval na okolí a nebyl schopen poznat ani svého novorozeného syna, Eduarda z Westminsteru.

V mocenském vakuu byl Richard z Yorku, který měl sám nárok na trůn, jmenován lordem protektorem. York provedl reformy a uvěznil některé své rivaly. Na Vánoce roku 1454 se však Jindřich náhle probral ze svého stavu. Pod vlivem královny Markéty zvrátil Yorkova rozhodnutí a obnovil moc svých oblíbenců. York a jeho spojenci, zejména rodina Nevillů, byli vytlačeni od dvora, což vedlo k nevyhnutelné konfrontaci.

⚔️ Války růží

🌹 Počátek konfliktu

Občanská válka, později nazvaná Války růží, vypukla v roce 1455. Richard z Yorku shromáždil armádu a v první bitvě u St Albans porazil královské vojsko. V bitvě padli klíčoví lancasterští velitelé a sám král Jindřich byl zajat. York opět převzal kontrolu nad vládou, ale jeho pozice zůstávala nejistá, zejména kvůli nesmiřitelnému odporu královny Markéty.

Následovalo několik let křehkého příměří a politických manévrů. Markéta z Anjou budovala alianci šlechticů věrných Lancasterům, zatímco York a jeho spojenec Richard Neville, hrabě z Warwicku (později známý jako "Králotvůrce"), posilovali svou moc.

📉 Ztráta trůnu

Boje znovu naplno propukly v roce 1459. Po počátečních úspěších byli Yorkisté poraženi v bitvě u Ludford Bridge a jejich vůdci museli uprchnout ze země. V roce 1460 se však Warwick vrátil z Calais a v bitvě u Northamptonu drtivě zvítězil a znovu zajal krále Jindřicha.

Richard z Yorku se vrátil do Londýna a vznesl přímý nárok na trůn. Parlament však odmítl sesadit Jindřicha a místo toho přijal kompromisní Act of Accord, který stanovil, že Jindřich zůstane králem do své smrti, ale jeho syn Eduard bude vyděděn a následníkem se stane York a jeho potomci. Královna Markéta tento akt odmítla a na severu Anglie shromáždila novou armádu. V bitvě u Wakefieldu v prosinci 1460 Lancasteři drtivě zvítězili, Richard z Yorku a jeho druhý syn Edmund byli v bitvě zabiti.

👑 Vláda Eduarda IV.

Vedení yorkistické strany převzal Yorkův nejstarší syn, Eduard. Byl to schopný a charismatický vojevůdce, který rychle získal podporu. Po vítězství v bitvě u Mortimer's Cross a vstupu do Londýna byl v březnu 1461 prohlášen králem. Krátce nato, 29. března 1461, se odehrála bitva u Towtonu, nejkrvavější bitva na anglické půdě, kde Eduard IV. dosáhl rozhodujícího vítězství. Jindřich VI., Markéta a jejich syn uprchli do Skotska. Jindřich se několik let skrýval, ale v roce 1465 byl zrazen a zajat. Byl převezen do Londýna a uvězněn v Toweru.

🔄 Krátká restaurace (Readeption)

Vláda Eduarda IV. se zdála být pevná, ale jeho tajný sňatek s Alžbětou Woodvillovou a protežování její rodiny vedlo ke sporu s jeho nejmocnějším spojencem, hrabětem z Warwicku. Warwick se nakonec spojil se svým bývalým nepřítelem, Markétou z Anjou. S francouzskou pomocí v roce 1470 napadl Anglii. Eduard IV. byl zaskočen a donucen uprchnout do Burgundska. Warwick osvobodil Jindřicha VI. z Toweru a znovu ho dosadil na trůn. Tato perioda je známá jako "Readeption". Jindřich byl však pouhou loutkou v rukou Warwicka.

☠️ Pád a smrt

Restaurace Jindřicha VI. trvala jen několik měsíců. Na jaře 1471 se Eduard IV. s burgundskou podporou vylodil v Anglii. V bitvě u Barnetu porazil a zabil Warwicka. Krátce nato se v Anglii vylodila i Markéta z Anjou se synem Eduardem. Jejich síly byly 4. května 1471 rozdrceny v bitvě u Tewkesbury. Princ Eduard z Westminsteru, poslední lancasterský dědic, v bitvě padl.

Po tomto vítězství byl osud Jindřicha VI. zpečetěn. Eduard IV. se vrátil do Londýna a Jindřich byl znovu uvězněn v Toweru. V noci 21. května 1471 zemřel. Oficiální verze hovořila o smrti ze "zármutku a melancholie", ale je téměř jisté, že byl zavražděn na příkaz Eduarda IV., aby se definitivně zbavil lancasterského nároku na trůn.

🏛️ Odkaz a povaha

Jindřich VI. je jednou z nejtragičtějších postav anglické historie. Jeho hluboká zbožnost, štědrost a touha po míru byly v příkrém kontrastu s brutální a cynickou dobou, ve které žil. Jako král byl slabý, nerozhodný a neschopný kontrolovat mocné šlechtice u svého dvora, což přímo vedlo k vypuknutí Války růží.

Jeho trvalý odkaz nespočívá v politice či vojenství, ale ve vzdělání a architektuře. V roce 1440 založil Eton College a v roce 1441 King's College na univerzitě v Cambridge, dvě z nejprestižnějších vzdělávacích institucí v Británii. Po jeho smrti se u jeho hrobu údajně děly zázraky a vznikl kolem něj kult mučedníka. Jeho synovec Jindřich VII. se dokonce pokusil o jeho kanonizaci, avšak neúspěšně.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025