Tokugawa Iejasu

Tokugawa Iejasu
	Tokugawa Iejasu (徳川家康)
	Portrét Tokugawy Iejasua z pozdějšího období
Titul	Šógun
Korunovace	24. března 1603
Předchůdce	(období Sengoku)
Nástupce	Tokugawa Hidetada
Datum narození	31. ledna 1543
Místo narození	Hrad Okazaki, provincie Mikawa, Japonsko
Datum úmrtí	1. června 1616
Místo úmrtí	Hrad Sunpu, Šizuoka, Japonsko
Místo pohřbení	Nikkó Tóšógú, Nikkó
Dynastie	Klan Tokugawa
Otec	Macudaira Hirotada
Matka	Odai no Kata
Manželka/y	Paní Cukijama, Asahi no kata
Děti	Macudaira Nobujasu; Tokugawa Hidetada; Júki Hidejasu; Macudaira Tadajoši; Macudaira Tadatoki; Tokugawa Jošinao; Tokugawa Jorinobu; Tokugawa Jorifusa
Náboženství	Buddhismus, Šintoismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Tokugawa Iejasu (japonsky 徳川家康, *Tokugawa Ieyasu*; 31. ledna 1543 – 1. června 1616) byl zakladatel a první šógun šógunátu Tokugawa, který v Japonsku vládl od bitvy u Sekigahary v roce 1600 až do restaurace Meidži v roce 1868. Iejasu je považován za jednoho ze tří velkých sjednotitelů Japonska, spolu se svými předchůdci Odou Nobunagou a Tojotomim Hidejošim. Původně se jmenoval Macudaira Takečijo a později si několikrát změnil jméno, než přijal jméno Tokugawa Iejasu v roce 1567.

Jeho život byl poznamenán neustálými vojenskými konflikty a politickými intrikami během bouřlivého období Sengoku. Díky své trpělivosti, strategickému géniu a schopnosti přežít své mocnější rivaly se mu nakonec podařilo ovládnout celé Japonsko a nastolit dlouhotrvající mír a stabilitu, známou jako období Edo.

📜 Počátky a cesta k moci

👶 Dětství jako rukojmí

Narodil se jako Macudaira Takečijo na hradě Okazaki v provincii Mikawa jako syn daimjóa Macudairy Hirotady. Jeho rod, klan Macudaira, byl v té době sevřen mezi dvěma mocnými sousedy: klanem Oda na východě a klanem Imagawa na západě. Většinu svého dětství a mládí strávil jako rukojmí, což bylo v té době běžnou politickou praxí k zajištění spojenectví.

V šesti letech byl poslán jako rukojmí ke klanu Imagawa, ale cestou byl zrazen a unesen vazaly klanu Oda. Několik let strávil v zajetí u Odů, kde se seznámil s mladým Odou Nobunagou. Později byl vyměněn za zajatého syna Ody a konečně se dostal ke dvoru Imagawů v Sunpu, kde strávil zbytek svého dospívání. Tato zkušenost ho naučila trpělivosti, diplomacii a umění přežít v nebezpečném prostředí.

🤝 Spojenectví s Odou Nobunagou

V roce 1560 byl vůdce klanu Imagawa, Imagawa Jošimoto, zabit v bitvě u Okehazamy vojsky Ody Nobunagy. To byla pro Iejasua příležitost, jak se vymanit z nadvlády Imagawů. Vrátil se do své rodné provincie Mikawa, znovu ovládl hrad Okazaki a uzavřel klíčové spojenectví s Nobunagou. Toto spojenectví se ukázalo jako jedno z nejvýznamnějších v japonské historii a vydrželo až do Nobunagovy smrti.

Po boku Nobunagy se Iejasu účastnil mnoha bitev a postupně rozšiřoval své území. V roce 1567 si oficiálně změnil jméno na Tokugawa Iejasu, čímž se snažil prokázat svůj údajný původ od starobylého klanu Minamoto. V roce 1570 přesunul své sídlo na hrad Hamamacu. Jednou z jeho nejtěžších porážek byla bitva na Mikatagahaře v roce 1573, kde byl drtivě poražen slavným vojevůdcem Takedou Šingenem. Iejasu se z této porážky poučil a stal se ještě opatrnějším stratégem.

⚔️ Sjednocení Japonska

👑 Po Nobunagově smrti

Když byl Oda Nobunaga v roce 1582 zrazen a donucen spáchat seppuku v chrámu Honnódži svým generálem Akečim Micuhidem, Iejasu se nacházel nedaleko Ósaky. Podařilo se mu jen s obtížemi uniknout přes nepřátelské území zpět do Mikawy. Mocenské vakuum po Nobunagovi rychle zaplnil jeho nejtalentovanější generál, Tojotomi Hidejoši.

Iejasu se zpočátku postavil proti Hidejošimu, což vedlo k sérii bitev známých jako bitva u Komaki a Nagakute v roce 1584. Ačkoliv Iejasu dosáhl taktických vítězství, uvědomil si, že Hidejoši má drtivou převahu v počtu vojáků i zdrojů. Nakonec se mu podrobil a stal se jeho nejmocnějším vazalem. Hidejoši ho v roce 1590 požádal, aby se vzdal svých rodových provincií a přijal nové, rozsáhlejší panství v regionu Kantó s centrem v malé rybářské vesnici jménem Edo (dnešní Tokio). Ačkoliv to byl chytrý Hidejošiho tah, jak Iejasua izolovat od jeho tradiční mocenské základny, Iejasu tuto výzvu přijal a začal systematicky budovat své nové panství, které se stalo základem jeho budoucí moci.

🏆 Bitva u Sekigahary

Po smrti Tojotomiho Hidejošiho v roce 1598 se Japonsko opět ocitlo na pokraji občanské války. Hidejoši zanechal nezletilého syna Hidejoriho a ustanovil radu pěti regentů (včetně Iejasua), která měla vládnout do jeho dospělosti. Iejasu byl však nejmocnější a nejzkušenější z nich a brzy začal porušovat Hidejošiho nařízení a budovat si vlastní aliance.

To vedlo k rozdělení daimjóů na dva tábory:

Východní armáda: Vedená Tokugawou Iejasuem.
Západní armáda: Vedená Išidou Micunarim, loajálním vazalem rodu Tojotomi.

Konflikt vyvrcholil 21. října 1600 v legendární bitva u Sekigahary. Byla to jedna z největších a nejvýznamnějších bitev v japonské historii. Iejasu díky kombinaci vojenské strategie, diplomacie a zrady v řadách nepřítele dosáhl drtivého vítězství. Tato bitva fakticky ukončila období válčících států a zajistila Iejasuovi nadvládu nad celým Japonskem.

🏛️ Založení šógunátu a poslední léta

🏯 Šógun a vládce z ústraní

V roce 1603 udělil císař Go-Józei Iejasuovi titul šógun. Iejasu založil novou vojenskou vládu, Tokugawský šógunát, se sídlem v Edu. Tím začalo období Edo, které trvalo více než 250 let.

Již v roce 1605 Iejasu abdikoval ve prospěch svého třetího syna Hidetady. Nebyl to však odchod do důchodu. Iejasu se stal ógošo (vládce z ústraní) a nadále pevně držel otěže moci ze svého sídla na hradě Sunpu. Tímto krokem zajistil, že titul šóguna se stane v jeho rodině dědičným a předešel tak budoucím sporům o nástupnictví.

🔥 Obležení Ósaky

Poslední hrozbou pro nadvládu Tokugawů zůstával Tojotomi Hidejori, syn Hidejošiho, který sídlil na mohutném Ósackém hradě. Kolem něj se shromažďovali róninové a daimjóové nespokojení s novým režimem. Iejasu se rozhodl tuto hrozbu definitivně odstranit.

V letech 1614–1615 vedl dvě vojenské kampaně známé jako obležení Ósaky. Během zimní kampaně se mu nepodařilo hrad dobýt, ale donutil Hidejoriho k mírové smlouvě, jejíž součástí byla podmínka zasypání vnějších hradních příkopů. Během letní kampaně v roce 1615 Iejasu tuto slabinu využil, hrad dobyl a vypálil. Hidejori a jeho matka spáchali seppuku a rod Tojotomi byl definitivně zničen. Tím byla nadvláda Tokugawů nad Japonskem plně zajištěna.

⚰️ Smrt a odkaz

Tokugawa Iejasu zemřel 1. června 1616 ve věku 73 let, pravděpodobně na rakovinu žaludku nebo na následky zranění. Po smrti byl zbožštěn pod jménem Tóšó Daigongen (東照大権現, "Velký bůh-spasitel, jenž osvítil Východ") a je uctíván v nádherné svatyni Nikkó Tóšógú v Nikkó.

Jeho největším odkazem je vytvoření centralizovaného feudálního státu, který přinesl Japonsku bezprecedentně dlouhé období míru, stability a kulturního rozkvětu. Zavedl přísný společenský řád založený na čtyřech třídách (samurajové, rolníci, řemeslníci, obchodníci) a systém sankin kótai, který nutil daimjóy střídavě pobývat v Edu, což oslabovalo jejich moc a posilovalo kontrolu šógunátu. Jeho vláda také položila základy politiky izolace (sakoku), která na více než dvě století uzavřela Japonsko před vnějším světem.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025