Kukla

Kukla
	Kukla motýla babočka paví oko (Aglais io) zavěšená na rostlině
Vývojové stádium hmyzu	{{{obsah1}}}
Proměna dokonalá (holometabolie)	{{{obsah2}}}
Larva (housenka, ponrava atd.)	{{{obsah3}}}
Imago (dospělec)	{{{obsah4}}}
Metamorfóza, ochrana, přečkání nepříznivých podmínek	{{{obsah5}}}

Rozbalit box

Obsah boxu

Kukla (latinsky pupa) je klidové vývojové stádium hmyzu s proměnou dokonalou (holometabolií). Nachází se mezi stádiem larvy a dospělce (imaga). Během tohoto stádia, které se navenek jeví jako neaktivní, probíhá v těle hmyzu dramatická přestavba tkání a orgánů, známá jako metamorfóza. Kukla nepřijímá potravu a její pohybové schopnosti jsou obvykle velmi omezené. Toto stádium je typické pro řády jako motýli (Lepidoptera), brouci (Coleoptera), blanokřídlí (Hymenoptera) a dvoukřídlí (Diptera).

🐛 Biologie a vývoj

Stádium kukly je vrcholem složitého vývojového cyklu hmyzu. Představuje most mezi larválním životem, zaměřeným primárně na růst a hromadění živin, a dospělým životem, jehož hlavním úkolem je rozmnožování a šíření druhu.

🏛️ Proces zakuklení

Přechod z larvy na kuklu je řízen hormony, především ekdysonem a juvenilním hormonem. Když larva dosáhne určité velikosti a vývojového stupně, přestane přijímat potravu a vyhledá si vhodné místo k zakuklení. Toto místo musí poskytovat ochranu před predátory a nepříznivými klimatickými podmínkami. Může to být pod zemí, v tlejícím dřevě, na rostlinách nebo ve speciálním ochranném obalu.

Samotné zakuklení (pupace) probíhá během posledního larválního svlékání. Larvální pokožka praská a larva se z ní vysouká, čímž odhalí pod ní již vytvořenou kutikulu kukly. Tato nová kutikula je zpočátku měkká a světlá, ale brzy na vzduchu ztvrdne a ztmavne procesem zvaným sklerotizace.

🧬 Metamorfóza

Uvnitř kukly dochází k jedné z nejpozoruhodnějších transformací v živočišné říši. Většina larválních struktur, jako jsou panožky u housenek nebo specializované ústní ústrojí, je rozložena procesem zvaným histolýza. Buňky imunitního systému, tzv. fagocyty, pohlcují rozpadající se tkáně.

Současně probíhá histogeneze, tedy tvorba nových, dospělých orgánů. Tento proces vychází ze skupin nediferencovaných buněk zvaných imaginální disky, které byly v těle larvy přítomny v neaktivní formě. Z těchto disků se vyvíjejí křídla, složené oči, tykadla, nohy, pohlavní orgány a další struktury dospělce. Celý nervový, trávicí i svalový systém je radikálně reorganizován.

⏳ Délka stádia

Doba, po kterou hmyz zůstává ve stádiu kukly, se liší v závislosti na druhu a podmínkách prostředí. U některých druhů much může trvat jen několik dní. U jiných, například u některých můr nebo brouků mírného pásu, může kukla sloužit jako přezimující stádium a trvat několik měsíců. Tento stav klidu se nazývá diapauza a je řízen faktory jako délka dne a teplota.

🦋 Líhnutí dospělce

Po dokončení metamorfózy se dospělec (imago) líhne z kukly. Tento proces se nazývá ekloze. Dospělec nejprve napumpuje hemolymfu do určitých částí těla, aby zvýšil tlak a způsobil prasknutí kukelní schránky (exuvie) v předem určených švech, obvykle na hřbetní straně. Poté se imago pomalu vysouká ven. Po vylíhnutí je dospělec zranitelný, s měkkým tělem a složenými křídly. Musí najít bezpečné místo, kde může křídla napumpovat hemolymfou a nechat je ztvrdnout, než je schopen letu.

⚙️ Funkce a ochrana

Jelikož je kukla z velké části nepohyblivá, je extrémně zranitelná vůči predátorům, parazitoidům a vlivům počasí. Hmyz si proto vyvinul řadu strategií, jak toto citlivé stádium ochránit.

Krytí a maskování: Mnoho larev se kuklí na skrytých místech – v půdě, pod kůrou stromů, ve štěrbinách skal. Samotná kukla má často kryptické zbarvení, které ji maskuje v okolním prostředí. Některé kukly, například u baboček, mohou mít lesklé skvrny, které napodobují kapky rosy nebo odraz světla.
Kokon: Mnoho druhů můr a někteří další zástupci hmyzu (např. chrostíci) si před zakuklením vytváří ochranný obal zvaný kokon. Larva jej spřádá z hedvábí, které produkuje ve slinných žlázách. Kokon poskytuje mechanickou ochranu i izolaci. Nejznámější je kokon bource morušového, který je zdrojem přírodního hedvábí.
Pohyblivost: Ačkoliv většina kukel je nepohyblivá, některé druhy si zachovaly omezenou schopnost pohybu. Kukly mnoha můr mohou kroutit zadečkem, což může odradit predátory nebo jim pomoci se zavrtat hlouběji do substrátu. Výjimečně pohyblivé jsou vodní kukly komárů, které aktivně plavou.
Chemická obrana: Některé kukly si uchovávají toxické látky, které larva naakumulovala z hostitelských rostlin, a jsou tak pro predátory nepoživatelné.

🔬 Typy kukel

Entomologové rozlišují tři základní morfologické typy kukel podle toho, jak jsou připevněny přívěsky (nohy, tykadla, křídla) k tělu.

Kukla volná (Pupa exarata)

U tohoto typu jsou končetiny a tykadla volně oddělené od těla a nejsou s ním srostlé. Tento typ je považován za evolučně nejpůvodnější. Je typický pro většinu brouků, blanokřídlých (včely, mravenci), síťokřídlých a blech.

Kukla polovolná (Pupa obtecta)

Končetiny a přívěsky jsou pevně přilepeny k povrchu těla, často pomocí ztvrdlého sekretu. Celá kukla tak tvoří kompaktní, hladký a často aerodynamický útvar. Tento typ je charakteristický pro motýly. U motýlů se kukla často nazývá chrysalis.

Kukla krytá (Pupa coarctata)

Tento typ se vyskytuje u pokročilejších skupin dvoukřídlých (např. moucha domácí). Samotná kukla je typu volného, ale je ukryta uvnitř poslední larvální pokožky, která ztvrdne a vytvoří soudkovitý ochranný obal zvaný puparium.

📜 Historie výzkumu

Fenomén metamorfózy fascinoval lidi od starověku. Již Aristotelés popsal vývojový cyklus hmyzu, ačkoliv jeho pozorování byla někdy nepřesná. Po staletí byla proměna hmyzu záhadou a často se mylně spojovala s představou samoplození (spontánní generace).

Průlom v pochopení přinesl až 17. století s vynálezem mikroskopu. Nizozemský vědec Jan Swammerdam provedl detailní pitevní studie a dokázal, že uvnitř larvy se již nacházejí základy dospělých orgánů. Německá přírodovědkyně a umělkyně Maria Sibylla Merian svými precizními ilustracemi zdokumentovala životní cykly mnoha druhů hmyzu a významně přispěla k popularizaci entomologie.

Moderní výzkum ve 20. století, zejména v oborech endokrinologie a genetiky, odhalil hormonální řízení a molekulární mechanismy, které stojí za touto neuvěřitelnou transformací.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představa, že se z plazící se housenky stane létající motýl, může znít jako kouzlo. Stádium kukly je klíčem k této proměně.

Co je to kukla? Kukla je "přestavbová fáze" v životě hmyzu, jako jsou motýli, brouci nebo mouchy. Je to stádium mezi larvou (housenkou) a dospělcem. Zvenku vypadá nehybně, ale uvnitř probíhá kompletní přestavba těla.
Analogie továrny: Představte si, že larva je továrna, která sbírá materiál (potravu). Když má materiálu dost, zavře se a stane se z ní kukla. Uvnitř se celá stará továrna (larvální tělo) rozebere na součástky a z nich se postaví úplně nový produkt – dospělý hmyz (např. motýl).
Kokon versus kukla: Není to totéž. Kukla je samotné živočišné stádium. Kokon je ochranný obal, jakýsi "spacák" z hedvábí, který si některé larvy (hlavně můry) upředou kolem sebe, než se zakuklí. Motýli (denní) obvykle kokon nedělají.
Proč je to užitečné? Tento čtyřfázový životní cyklus (vajíčko → larva → kukla → dospělec) umožňuje, aby si larva a dospělec nekonkurovali. Larva se specializuje na příjem potravy a růst, zatímco dospělec se soustředí na rozmnožování a hledání nových míst k životu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025