Klenba

Rozbalit box

Obsah boxu

Klenba je samonosná, vzhůru vypuklá (konvexní) stropní nebo střešní konstrukce, která slouží k překlenutí prostoru. Její hlavní funkcí je přenášet zatížení (vlastní váhu i vnější tlaky) do svislých nosných prvků, jako jsou stěny, sloupy nebo pilíře. Na rozdíl od plochého stropu, který přenáší síly převážně ohybem, klenba funguje na principu tlaku – jednotlivé dílce (klenáky) se o sebe opírají a přenášejí síly do stran a dolů. Tento princip umožňuje překlenout mnohem větší prostory než jednoduchý trámový strop a zároveň poskytuje vysokou pevnost a trvanlivost.

Klenby jsou jedním z nejvýznamnějších a nejcharakterističtějších prvků historické architektury. Jejich vývoj od jednoduchých valených kleneb ve starověku až po složité síťové a hvězdové klenby v gotice je klíčovým ukazatelem technologického a uměleckého pokroku stavebnictví.

📜 Historie

Vývoj klenby je úzce spjat s historií architektury a dostupnými materiály a technologiemi v jednotlivých epochách.

🏛️ Starověk a antika

Nejstarší formy nepravé klenby (přečnělková klenba), kde jsou kameny nebo cihly kladeny s postupným přesahem, se objevují již v Mezopotámii a starověkém Egyptě. Skutečnou, tlakovou klenbu však k dokonalosti přivedli až Římané. Díky vynálezu litého zdiva (opus caementicium), což je forma raného betonu, byli schopni stavět masivní a odolné klenby velkých rozměrů.

Základními typy římské klenby byly:

Valená klenba: V podstatě půlkruhový oblouk protažený do délky, připomínající tunel. Používala se pro krytí chodeb, kanálů a monumentálních staveb jako Koloseum.
Křížová klenba: Vzniká pronikem dvou na sebe kolmých valených kleneb. Její výhodou je, že soustředí tlak do čtyř rohových bodů (pilířů), což umožňuje otevřít stěny mezi nimi. Tento typ se stal základem pro pozdější vývoj.
Kupole: Rotační klenba nad kruhovým nebo čtvercovým půdorysem. Vrcholným příkladem římského inženýrství je kupole Pantheonu v Římě.

⛪ Středověk

Středověká architektura navázala na římské dědictví a dále jej rozvinula, zejména v sakrálních stavbách.

Románská architektura

Románská architektura (cca 1000–1250) používala především těžké, masivní kamenné klenby. Dominovala půlkruhová valená klenba, často členěná klenebními pasy, a křížová klenba nad čtvercovými poli v bočních lodích. Masivní zdi a malé okenní otvory byly nutností, aby odolaly obrovským bočním tlakům, které tyto klenby vytvářely.

Gotická architektura

Gotická architektura (cca 1150–1500) přinesla do stavby kleneb revoluci. Tři klíčové inovace umožnily stavět vyšší, lehčí a prosvětlenější prostory:

Lomený oblouk: Oproti půlkruhovému lépe odvádí svislé síly a vytváří menší boční tlak. Umožnil také klenout prostory různých šířek do stejné výšky.
Žebrová klenba: Nosnou konstrukci klenby tvoří kamenná žebra, která se kříží ve svorníku. Prostor mezi žebry (kápě) je vyplněn lehčím zdivem. Tím se výrazně snížila hmotnost klenby.
Vnější opěrný systém: Boční tlaky kleneb hlavní lodi byly zachyceny vnějšími opěrnými pilíři a oblouky, což umožnilo odhmotnit zdi a prolomit je velkými vitrážovými okny.

V období pozdní gotiky dosáhla konstrukce kleneb vrcholu v podobě složitých a dekorativních vzorů, jako jsou hvězdové, síťové a kroužené (sklípkové) klenby. Mistři jako Petr Parléř v katedrále sv. Víta nebo Benedikt Rejt ve Vladislavském sále na Pražském hradě vytvořili unikátní díla, která posunula hranice možností kamenné konstrukce.

⚜️ Renesance a baroko

Renesanční architektura se vrátila k antickým vzorům, tedy k valeným klenbám a kupolím s kazetováním (např. Brunelleschiho kupole dómu ve Florencii). Klenby byly často zdobeny malbami a štuky.

Barokní architektura využívala klenby k vytvoření dramatických a iluzivních prostor. Oblíbené byly tzv. české placky (stlačené klenby nad obdélníkovým půdorysem) a zrcadlové klenby. Stropy kostelů byly často pokryty rozsáhlými freskami, které opticky otevíraly prostor do nebes.

🏭 Novověk a současnost

S nástupem průmyslové revoluce a nových materiálů, jako je ocel a železobeton, ztratila tradiční kamenná a cihlová klenba svůj primární konstrukční význam. Architekti a inženýři však princip klenby využívají i nadále v nových formách. Příkladem jsou skořepinové klenby z tenkého železobetonu (např. díla Félixe Candely nebo Piera Luigiho Nerviho) nebo velkolepé prosklené klenby nádražních hal a výstavních pavilonů z 19. století.

⚙️ Konstrukce a statika

Základním principem klenby je přeměna svislého zatížení na tlakové síly působící šikmo do stran a dolů podél křivky klenby.

Klenák: Základní stavební kámen (nebo cihla) klínovitého tvaru, ze kterého je klenba sestavena.
Vrcholový klenák (svorník): Poslední, středový klenák, který klenbu "uzamkne" a zajistí její stabilitu. V gotických klenbách je často bohatě sochařsky zdoben.
Patka klenby: Místo, kde klenba dosedá na nosnou zeď nebo pilíř.
Čelo klenby: Viditelná okrajová část klenby.
Klenební pas: Zesilující pás vystupující z líce klenby, který ji člení na jednotlivá pole.

Klíčovým statickým problémem je boční tlak, tedy síla, kterou klenba tlačí do stran na své podpory. Tento tlak musí být zachycen, jinak by se podpory "rozjely" a klenba by se zřítila. K jeho eliminaci slouží:

Masivní a těžké zdi.
Sousední klenby, které se navzájem podpírají.
Opěrné pilíře a v gotice vnější opěrné oblouky.

typology Typologie kleneb

Klenby lze dělit podle mnoha kritérií, nejčastěji podle jejich tvaru a konstrukce.

Základní typy

Valená klenba: Má tvar poloviny válce. Může být půlkruhová, stlačená nebo lomená.
Křížová klenba: Vzniká kolmým průnikem dvou valených kleneb. Tlak je sveden do čtyř rohů.
Klášterní klenba: Vzniká také průnikem dvou valených kleneb, ale tvoří ji vnitřní části (rohy) proniku. Vypadá jako střecha s valbami obrácená dovnitř.
Kupole: Rotační plocha vzniklá otáčením oblouku kolem svislé osy. Přechod z čtvercového půdorysu na kruhovou základnu kupole se řeší pomocí pendentivů nebo tromp.

Gotické žebrové klenby

Křížová žebrová klenba: Základní typ, kde nosná žebra tvoří dvě úhlopříčky.
Hvězdová klenba: Žebra vytvářejí obrazec hvězdy.
Síťová klenba: Žebra jsou uspořádána do sítě, často bez rozlišení na hlavní a vedlejší. Všechna žebra mají stejnou důležitost.
Vějířová klenba: Žebra se paprskovitě rozbíhají z jednoho bodu (přípory) a tvoří obrazec připomínající vějíř. Typická pro anglickou pozdní gotiku (Perpendicular style).
Sklípková (kroužená) klenba: Specialita české pozdní gotiky. Klenba je tvořena dutými jehlancovitými útvary (sklípky) bez použití žeber. Příkladem je kostel sv. Víta v Českém Krumlově nebo radnice v Táboře.

Novověké klenby

Zrcadlová klenba: Plochý střed (zrcadlo) je obklopen zakřivenými náběhy. Často v barokních a klasicistních sálech.
Česká placka: Klenba nad obdélníkovým či čtvercovým půdorysem, která vznikne seříznutím kulové plochy svislými rovinami.

🏛️ Význam a symbolika

Kromě svého praktického, konstrukčního významu měla klenba vždy i silný symbolický a estetický rozměr.

Funkční význam: Umožnila překlenout velké prostory bez vnitřních podpor, což bylo klíčové pro stavbu katedrál, bazilik, tržnic a velkých sálů. Její nehořlavost byla zásadní výhodou oproti dřevěným stropům.
Symbolický význam: V sakrální architektuře byla klenba, zejména kupole, často chápána jako symbol nebeské sféry, kosmu nebo Božího království. Vzepětí gotických kleneb do výšky a jejich zalití světlem z obrovských oken mělo v člověku vyvolat pocit povznesení a přiblížení se k Bohu.
Estetický význam: Rytmus klenebních polí, hra světla a stínu na žebrech a elegantní křivky dodávají interiéru řád, dynamiku a monumentalitu. Dekorativní vzory pozdně gotických kleneb jsou ukázkou vrcholného spojení techniky a umění.

💡 Pro laiky

Klenbu si lze představit několika jednoduchými způsoby:

Otočený most: Představte si klasický kamenný obloukový most. Když takový oblouk protáhnete do délky, vznikne vám tunel – to je princip valené klenby.
Tlak do stran: Zkuste se s kamarádem opřít o sebe dlaněmi a zatlačit. Vaše ruce tvoří jakýsi oblouk. Cítíte, jak vás síla tlačí dozadu a do stran? Stejně tak klenba tlačí na zdi. Aby zdi nespadly, musí být buď velmi tlusté, nebo podepřené zvenku – to je úkol opěrných pilířů.
Kostra a kůže: Gotická žebrová klenba funguje jako lidský hrudník. Žebra jsou jako kosti – tvoří pevnou nosnou kostru. Prostor mezi nimi je pak vyplněn lehkým materiálem (kápěmi), podobně jako kůže a svaly vyplňují prostor mezi žebry. Díky tomu je celá konstrukce mnohem lehčí.

🔗 Související články

Šablona:Aktualizováno