Arkebuza

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox zbraň Arkebuza (z francouzského arquebuse, původně z německého Hakenbüchse, tedy „puška s hákem“) je historická palná zbraň, která představovala klíčový vývojový stupeň mezi primitivními ručními děly (píšťalami a hakovnicemi) a pozdější mušketou. Jednalo se o jednu z prvních palných zbraní vybavenou spoušťovým mechanismem – doutnákovým zámkem, což umožnilo střelci lépe mířit a zároveň zbraň odpálit. Arkebuzy dominovaly evropským i asijským bojištím od konce 15. do počátku 17. století a zásadně změnily taktiku válčení, čímž přispěly k úpadku těžké rytířské jízdy.

📜 Historie a vývoj

Historie arkebuzy je úzce spjata s vývojem palných zbraní a snahou o jejich efektivnější využití na bojišti. Její vznik byl revolucí, která přesunula výhodu z hrubé síly a drahé zbroje na technologicky vyspělejší pěchotu.

🌏 Původ v Asii a Evropě

První ruční palné zbraně, v podstatě miniaturní děla na tyči, se objevily v Číně již ve 13. století. Do Evropy se tato technologie dostala pravděpodobně přes Hedvábnou stezku nebo prostřednictvím mongolských invazí. V Evropě se tyto zbraně, známé jako píšťaly nebo hakovnice, začaly šířeji používat během 14. a na počátku 15. století, například během husitských válek. Jejich hlavní nevýhodou byla nutnost ručního přikládání hořícího dřívka nebo luntu k zápalné dírce, což znemožňovalo efektivní míření. Střelec potřeboval obě ruce k držení zbraně a třetí k jejímu odpálení, což často vyžadovalo asistenci druhého vojáka.

🔥 Vznik doutnákového zámku

Revoluční změna přišla kolem poloviny 15. století s vynálezem doutnákového zámku (německy Luntenschloss). Tento mechanismus se skládal z páky ve tvaru písmene "S" (tzv. serpent), která držela doutnající lunt (provaz napuštěný dusičnanem draselným). Stisknutím spodní části páky, která fungovala jako primitivní spoušť, se horní část s doutnákem sklonila k pánvičce se zapalovacím prachem. Tím došlo k iniciaci výstřelu.

Tento vynález poprvé umožnil střelci držet zbraň oběma rukama, mířit a současně střílet. Zbraně vybavené tímto mechanismem se začaly nazývat arkebuzy. Původní německý název Hakenbüchse odkazoval na hák na spodní straně hlavně, kterým se zbraň zapírala o hradbu či pavézu pro absorbování zpětného rázu. Postupně se však název přenesl i na lehčí zbraně bez háku.

⚔️ Nasazení na bojištích 15. a 16. století

Arkebuza se rychle stala klíčovou zbraní pěchoty. Její schopnost prorazit i těžké plátové brnění na krátkou vzdálenost znamenala konec dominance rytířské jízdy.

Italské války (1494–1559): Právě zde se arkebuza proslavila. V bitvě u Pavie (1525) porazila španělská pěchota, masivně vyzbrojená arkebuzíry, francouzskou těžkou jízdu, což je považováno za zlomový okamžik ve vojenské historii. Španělé vyvinuli slavnou formaci Tercio, která kombinovala čtverce pikenýrů s oddíly arkebuzírů na rozích, čímž si zajistili ochranu před jízdou a zároveň disponovali palebnou silou.
Osmansko-habsburské války: Arkebuzy hojně využívali jak janičáři v Osmanské říši, tak císařská vojska Habsburků.
Japonské sjednocovací války: Po svém příchodu do Japonska v roce 1543 se arkebuza (známá jako tanegašima) stala rozhodující zbraní. Oda Nobunaga ji masivně nasadil v bitvě u Nagašina (1575), kde jeho arkebuzíři zdecimovali elitní jízdu klanu Takeda.

쇠 Úpadek a nahrazení mušketou

V polovině 16. století se začala objevovat mušketa, což byla v podstatě těžší a větší verze arkebuzy. Mušketa střílela těžší projektily s větší prachovou náplní, což jí dávalo delší dostřel a mnohem větší průraznost. Ačkoliv byla těžší (často vyžadovala opěrnou vidlici – forketu) a pomaleji se nabíjela, její palebná síla byla rozhodující. Během Třicetileté války (1618–1648) mušketa postupně arkebuzu zcela nahradila, ačkoliv lehčí arkebuzy se ještě nějakou dobu používaly u jezdectva (karabiníci).

⚙️ Konstrukce a funkce

Arkebuza byla na svou dobu relativně jednoduchá, ale účinná zbraň. Skládala se z několika základních částí.

🔩 Hlavní části

Hlaveň: Byla vyrobena ze železa a měla hladký vývrt. Byla relativně krátká a silnostěnná, aby vydržela tlak plynů při výstřelu. Na jejím konci se nacházela zápalná dírka vedoucí k pánvičce.
Pažba: Dřevěná pažba umožňovala střelci zapřít zbraň o rameno, což zlepšovalo stabilitu a přesnost. Její tvar se postupně vyvíjel od jednoduché tyče až po ergonomičtější tvary známé z pozdějších pušek.
Doutnákový zámek: Srdce zbraně. Skládal se z pánvičky na jemný zapalovací prach, krytu pánvičky (často otočného), serpentu držícího doutnák a spoušťové páky.

🎯 Proces střelby

Nabíjení a střelba z arkebuzy byl pomalý a komplikovaný proces, který vyžadoval disciplínu a cvik.

Nasypání prachu: Střelec (arkebuzír) nejprve nasypal do hlavně předem odměřenou dávku střelného prachu z prachovnice nebo papírového náboje.
Vložení střely: Poté do hlavně vložil olověnou kuli a kousek látky nebo papíru (ucpávku), aby střela v hlavni pevně seděla.
Udusání: Pomocí nabijáku střelec vše pevně udusal na dno hlavně.
Příprava zámku: Na pánvičku nasypal malé množství jemnějšího zapalovacího prachu.
Příprava doutnáku: Upevnil doutnající konec luntu do čelistí serpentu a profouknutím jej rozdmýchal.
Míření a střelba: Po zamíření střelec stiskl spoušť, serpent s doutnákem udeřil do pánvičky, prach na ní se vznítil a plamen prošlehl zápalnou dírkou k hlavní prachové náplni v hlavni, což iniciovalo výstřel.

Zkušený arkebuzír dokázal vystřelit přibližně jednou za dvě až tři minuty.

💪 Taktika a použití

Zavedení arkebuz znamenalo revoluci v pěchotní taktice. Jejich hlavní výhodou nebyla přesnost, ale schopnost masové palby, která dokázala zastavit útok jízdy i pěchoty.

🛡️ Kombinace s chladnými zbraněmi

Arkebuzíři byli kvůli pomalému nabíjení velmi zranitelní, zejména vůči útoku jízdy. Proto byli téměř vždy nasazováni společně s vojáky vyzbrojenými chladnými zbraněmi, především píkami. Vznikly tak smíšené formace "pike and shot" (píka a výstřel), jejichž nejznámějším příkladem bylo španělské Tercio. Pikenýři vytvořili neprostupnou hráz zbraní, která chránila arkebuzíry během nabíjení. Ti pak pálili salvy z bezpečí formace.

🏰 Obléhací válka

Arkebuzy se ukázaly jako velmi účinné při obraně hradeb, kde mohl střelec v relativním bezpečí nabíjet a střílet na útočníky. Při útoku zase poskytovaly krycí palbu pro vojáky kopající zákopy nebo stavějící obléhací stroje.

🏇 Vliv na jezdectvo

Arkebuza donutila jezdectvo změnit taktiku. Těžká rytířská jízda se stala proti salvám z arkebuz neúčinnou. Místo toho se začaly objevovat nové typy jízdy, jako byli dragouni nebo kyrysníci, kteří sami používali palné zbraně (pistole, karabiny) a využívali taktiku zvanou karakola, při které přijeli k nepřátelské formaci, vypálili a stáhli se nabít.

🌍 Globální rozšíření a dopad

Arkebuza nebyla jen evropskou zbraní. Díky námořním objevům se rychle rozšířila do celého světa, kde často dramaticky změnila rovnováhu sil.

🇯🇵 Japonsko (Tanegašima)

V roce 1543 ztroskotali Portugalci u japonského ostrova Tanegašima. Místnímu daimjóovi prodali dvě arkebuzy, které se staly základem pro masovou domácí výrobu. Japonští zbrojíři dokázali technologii rychle okopírovat a vylepšit. Během několika desetiletí se Japonsko stalo jedním z největších výrobců a uživatelů palných zbraní na světě. Jak již bylo zmíněno, Oda Nobunaga je efektivně využil k vojenskému sjednocení velké části Japonska.

🌎 Nový svět

Španělští conquistadoři jako Hernán Cortés a Francisco Pizarro používali arkebuzy při dobývání Aztécké a Incké říše. Ačkoliv jich měli jen malé množství, psychologický efekt hluku, kouře a smrtící síly na domorodce, kteří takové zbraně nikdy neviděli, byl obrovský a přispěl k jejich úspěchům.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si arkebuzu jako úplně první "pušku", která se dala snadno zamířit a vystřelit. Před ní existovaly jen malé ruční kanóny (píšťaly), které se musely zapalovat ručně přiložením hořícího dřívka, což bylo velmi neohrabané a nepřesné. Arkebuza přinesla zásadní vynález: spoušť. Ta byla spojena s držákem, ve kterém byl upevněn pomalu hořící provázek (doutnák). Když voják stiskl spoušť, držák přiklopil doutnák k malé pánvičce se střelným prachem. Ten se vznítil, oheň projel malou dírkou do hlavně a zapálil hlavní nálož prachu, která vystřelila kuli. Byla to stále pomalá a na dnešní poměry velmi nepřesná zbraň, ale její schopnost prorazit i to nejlepší rytířské brnění změnila válčení navždy a pomohla ukončit nadvládu těžké jízdy na bojištích.

Šablona:Aktualizováno