Válka o Falklandy
Obsah boxu
Šablona:Infobox - válka Válka o Falklandy (anglicky Falklands War, španělsky Guerra de las Malvinas) byl desetitýdenní nevyhlášený válečný konflikt mezi Argentinou a Spojeným královstvím v roce 1982 o kontrolu a suverenitu nad Falklandskými ostrovy a přidruženými ostrovními teritorii, Jižní Georgií a Jižními Sandwichovými ostrovy. Válka začala 2. dubna 1982 argentinskou invazí a okupací Falklandských ostrovů a skončila argentinskou kapitulací 14. června téhož roku.
Konflikt byl vyvrcholením dlouholetého sporu o svrchovanost nad těmito teritorii. Argentina považovala ostrovy (španělsky Islas Malvinas) za své území a jejich obsazení vnímala jako znovuzískání ztraceného teritoria. Britská vláda v čele s premiérkou Margaret Thatcherovou na invazi reagovala vysláním rozsáhlého námořního a expedičního sboru, který měl za úkol ostrovy dobýt zpět. Válka se stala jednou z nejvýznamnějších událostí Studené války, přestože se jí přímo neúčastnily ani Spojené státy, ani Sovětský svaz.
Výsledkem bylo rozhodné britské vítězství. V Argentině vedla porážka k pádu vládnoucí vojenské junty a následnému obnovení demokracie. Ve Spojeném království naopak vítězství posílilo pozici vlády Margaret Thatcherové a vyvolalo vlnu patriotismu. Pro obyvatele Falklandských ostrovů válka potvrdila jejich přání zůstat pod britskou správou.
📜 Historické pozadí
Spor o suverenitu nad Falklandskými ostrovy sahá až do 18. století. Ostrovy byly postupně osídlovány Francouzi, Španěly a Brity. V roce 1833 Spojené království obnovilo svou kontrolu nad ostrovy a od té doby je spravuje jako své zámořské teritorium. Argentina, která získala nezávislost na Španělsku, však zdědila španělský nárok a nikdy se ho nevzdala.
V průběhu 20. století Argentina opakovaně vznášela svůj nárok na půdě Organizace spojených národů a dalších mezinárodních fór. V roce 1965 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci 2065, která vyzvala obě strany k nalezení mírového řešení sporu s ohledem na zájmy obyvatel ostrovů. Následná jednání však nevedla k žádnému výsledku.
🇦🇷 Argentinská junta
Na konci 70. a začátku 80. let 20. století čelila Argentina vážné ekonomické krizi a politické nestabilitě. Vládnoucí vojenská junta, známá jako Proces národní reorganizace, se potýkala s masivními protesty a ztrátou popularity. Režim, vedený od prosince 1981 generálem Leopoldem Galtierim, se snažil odvrátit pozornost od domácích problémů a sjednotit národ pod nacionalistickým praporem. Znovuzískání "Malvín" se jevilo jako ideální prostředek k dosažení tohoto cíle. Junta se mylně domnívala, že Spojené království, oslabené ekonomickými problémy a snižováním vojenských výdajů, nebude na invazi vojensky reagovat.
🇬🇧 Britská pozice
Britská vláda pod vedením Margaret Thatcherové v té době prováděla rozsáhlé škrty v rozpočtu, které se dotkly i Královského námořnictva. Plánovalo se vyřazení několika klíčových plavidel, včetně letadlové lodi HMS Invincible. Argentinská junta si tyto kroky vyložila jako signál, že Británie ztratila zájem i schopnost bránit svá vzdálená zámořská území. Britská diplomacie zároveň podcenila odhodlání Argentiny použít sílu.
⚔️ Průběh války
Válka trvala 74 dní a probíhala ve třech hlavních fázích: argentinská invaze, námořní a letecká válka v Jižním Atlantiku a pozemní kampaň s cílem znovudobytí ostrovů.
🌊 Operace Rosario: Argentinská invaze
Dne 2. dubna 1982 se argentinské speciální jednotky vylodily poblíž hlavního města Stanley. Malá posádka britských mariňáků kladla symbolický odpor, ale po krátkém boji se vzdala, aby zabránila zbytečným ztrátám na životech. Následující den, 3. dubna, argentinské síly bez boje obsadily i ostrov Jižní Georgie. Invaze byla v Argentině oslavována jako národní triumf. Stanley bylo přejmenováno na Puerto Argentino a vojenským guvernérem byl jmenován generál Mario Menéndez.
🚢 Britská reakce a diplomacie
Britská vláda reagovala okamžitě a rozhodně. Margaret Thatcherová označila invazi za "ponižující agresi" a oznámila vyslání masivního úkolového svazu (Task Force) do Jižního Atlantiku. Během několika dní vypluly z Portsmouthu letadlové lodě HMS Hermes a HMS Invincible spolu s desítkami dalších válečných a podpůrných lodí.
Souběžně probíhala intenzivní diplomatická jednání. Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci 502, která požadovala okamžité stažení argentinských vojsk a vyzvala obě strany k diplomatickému řešení. Diplomatické snahy, vedené především ministrem zahraničí USA Alexanderem Haigem, však selhaly, protože Argentina odmítla stáhnout své jednotky před uznáním své suverenity a Británie trvala na bezpodmínečném stažení jako předpokladu pro jakákoli další jednání.
✈️ Vzdušná a námořní válka
Britský úkolový svaz dorazil do oblasti na konci dubna. Británie vyhlásila 200 námořních mil (370 km) širokou "Totální výlučnou zónu" (Total Exclusion Zone) kolem ostrovů, ve které hrozila potopením jakémukoli argentinskému plavidlu.
- Potopení ARA General Belgrano: 2. května britská jaderná ponorka HMS Conqueror torpédovala a potopila argentinský lehký křižník ARA General Belgrano, přestože se nacházel mimo vyhlášenou zónu. Při útoku zahynulo 323 argentinských námořníků, což představovalo téměř polovinu všech argentinských ztrát ve válce. Tento akt byl velmi kontroverzní, ale účinně donutil argentinské námořnictvo stáhnout se do přístavů, kde zůstalo až do konce války.
- Potopení HMS Sheffield: O dva dny později, 4. května, zasadilo argentinské letectvo Britům citelný úder. Dva letouny Super Étendard odpálily protilodní střely Exocet, z nichž jedna zasáhla moderní torpédoborec HMS Sheffield. Loď zachvátil požár a po několika dnech se potopila. Zahynulo 20 členů posádky. Tento útok šokoval britskou veřejnost a ukázal zranitelnost moderních válečných lodí.
V následujících týdnech probíhaly intenzivní letecké souboje. Britské letouny Harrier se ukázaly jako velmi efektivní proti argentinským stíhačkám, ale britské lodě byly neustále ohrožovány argentinskými nálety, zejména v oblasti vylodění.
🏝️ Pozemní boje a znovudobytí
V noci z 21. na 22. května se britské jednotky (převážně Royal Marines a Parašutistický pluk) vylodily v zálivu San Carlos na západě Východního Falklandu. Oblast se brzy stala známou jako "Alej bomb" (Bomb Alley) kvůli neustálým argentinským náletům.
Po zajištění předmostí zahájily britské síly postup napříč ostrovem směrem ke Stanley. Klíčovými střety byly:
- Bitva o Goose Green (28.–29. května): První velká pozemní bitva, ve které britský 2. prapor parašutistů porazil početně silnější argentinskou posádku.
- Bitvy o hřebeny kolem Stanley: V posledních dnech války (11.–14. června) svedly britské jednotky sérii tvrdých nočních bitev o strategické výšiny obklopující hlavní město, včetně Mount Longdon, Tumbledown Mountain a Wireless Ridge.
Argentinští vojáci, převážně špatně vybavení a demoralizovaní branci, nebyli schopni čelit profesionálním a dobře vedeným britským jednotkám.
🏳️ Kapitulace a konec války
Po dobytí klíčových pozic kolem Stanley byla argentinská obrana prolomena. 14. června 1982 podepsal generál Menéndez bezpodmínečnou kapitulaci všech argentinských sil na Falklandách generálmajoru Jeremymu Mooreovi. Válka skončila.
⚙️ Použitá technika a strategie
Válka o Falklandy byla střetem dvou technologicky odlišných armád a ukázala význam moderních zbraňových systémů.
Spojené království
Britové se spoléhali na svou námořní sílu, zejména na dvě letadlové lodě, které sloužily jako základna pro letouny Harrier. Tyto letouny s kolmým startem a přistáním (V/STOL) se ukázaly jako klíčové pro získání vzdušné převahy. Další technologickou výhodou byly jaderné ponorky, které zcela eliminovaly hrozbu argentinského hladinového loďstva. Britské pozemní síly byly složeny z profesionálních a elitních jednotek, jako jsou Royal Marines, Parašutistický pluk, SAS a SBS, které byly skvěle vycvičeny a vedeny.
Argentina
Argentinské letectvo disponovalo moderními francouzskými letouny Super Étendard a smrtícími protilodními střelami Exocet, které představovaly největší hrozbu pro britskou flotilu. Piloti argentinských letounů A-4 Skyhawk a Mirage prokázali velkou odvahu při útocích na britské lodě. Pozemní armáda však byla z velké části tvořena špatně vycvičenými a nedostatečně vybavenými branci, kteří trpěli špatnou logistikou a nekompetentním velením.
🌍 Důsledky a odkaz
Válka měla hluboké a trvalé dopady na obě zúčastněné země i na samotné Falklandské ostrovy.
Pro Argentinu
Vojenská porážka byla pro vládnoucí juntu zdrcující a fatální. Národní ponížení vedlo k masovým protestům, které donutily generála Galtieriho k rezignaci. Během jednoho roku se vojenský režim zhroutil a v roce 1983 se v Argentině konaly svobodné volby, které obnovily demokracii. Nárok na Falklandské ostrovy (Malvíny) však zůstává pevnou součástí argentinské národní identity a je zakotven v ústavě.
Pro Spojené království
Vítězství ve válce znamenalo obrovskou politickou vzpruhu pro vládu Margaret Thatcherové, která byla před konfliktem velmi nepopulární. Vlna patriotismu jí pomohla k drtivému vítězství ve volbách v roce 1983. Válka také zvrátila trend úpadku britské vojenské moci a potvrdila status země jako významné vojenské síly. Británie od té doby udržuje na Falklandách silnou vojenskou posádku, včetně letiště RAF Mount Pleasant.
Pro Falklandské ostrovy
Pro obyvatele Falkland (tzv. Kelpers) válka definitivně potvrdila jejich identitu a touhu zůstat pod britskou svrchovaností. Vláda Spojeného království jim v roce 1983 udělila plné britské občanství. Válka také přinesla ostrovům ekonomický rozmach díky investicím a rozvoji rybolovu. V referendu v roce 2013 se 99,8 % obyvatel vyslovilo pro setrvání v pozici britského zámořského teritoria.
🤔 Pro laiky
- O co šlo? Argentina a Británie se desítky let přely o to, komu patří malé souostroví v jižním Atlantiku zvané Falklandy (španělsky Malvíny). V roce 1982 se argentinská vojenská vláda rozhodla ostrovy obsadit silou, protože věřila, že Británie je příliš daleko a slabá na to, aby reagovala.
- Jak to probíhalo? Británie zareagovala překvapivě rychle a silně. Poslala přes půl světa obrovskou flotilu válečných lodí, letadlových lodí a tisíce vojáků, aby ostrovy dobyla zpět. Bojovalo se na moři (potápění lodí), ve vzduchu (souboje stíhaček) a nakonec i na zemi v drsných podmínkách ostrovů.
- Kdo vyhrál a proč? Británie jasně vyhrála. Měla lépe vycvičené profesionální vojáky, technologickou převahu v podobě jaderných ponorek a moderních letadel Harrier, která mohla startovat přímo z lodí. Argentinská armáda byla složená hlavně z branců, kteří nebyli na válku připraveni, a měla špatné velení a logistiku.
- Co se změnilo? Pro Argentinu byla porážka velkým ponížením, které vedlo k pádu vojenské diktatury a návratu demokracie. Pro Británii to bylo velké vítězství, které posílilo národní hrdost a popularitu premiérky Margaret Thatcherové. Pro obyvatele Falklandských ostrovů válka potvrdila, že chtějí zůstat součástí Británie, což si později odhlasovali i v referendu.