Kjóto

Rozbalit box

Obsah boxu

Kjóto (japonsky 京都市, Kjóto-ši) je město v Japonsku nacházející se v regionu Kansai na ostrově Honšú. Je hlavním městem prefektury Kjóto a tvoří součást metropolitní oblasti Keihanšin spolu s městy Ósaka a Kóbe. S populací přibližně 1,5 milionu obyvatel je jedním z největších měst v zemi. Kjóto bylo po více než tisíc let (od roku 794 do roku 1868) císařským hlavním městem Japonska a dodnes je považováno za kulturní, duchovní a intelektuální srdce země. Díky svému mimořádnému historickému bohatství, které zahrnuje stovky buddhistických chrámů, šintoistických svatyní, císařských paláců a tradičních zahrad, bylo ušetřeno bombardování za druhé světové války a je jedním z nejnavštěvovanějších turistických cílů na světě.

📜 Historie

Historie Kjóta je neoddělitelně spjata s historií celého Japonska. Bylo svědkem vzestupu a pádu šógunátů, rozkvětu dvorské kultury i ničivých válek.

⛩️ Heian-kjó: Založení a zlatý věk

Město bylo založeno v roce 794 císařem Kammu pod názvem Heian-kjó (平安京, "hlavní město míru a klidu") a stalo se novým sídlem císařského dvora, který se sem přesunul z nedaleké Nagaoka-kjó. Půdorys města byl navržen podle vzoru čínského hlavního města Čchang-an (dnešní Si-an) dynastie Tchang s pravidelnou mřížkovou sítí ulic. Období Heian (794–1185), kdy bylo město hlavním centrem moci, je považováno za zlatý věk japonské kultury. Na císařském dvoře vzkvétala literatura, poezie, kaligrafie a umění. Z této doby pochází například slavný Příběh prince Gendžiho od Murasaki Šikibu.

⚔️ Války a úpadek

S úpadkem moci císařského dvora a vzestupem vojenské třídy samurajů začala politická moc přecházet do rukou šógunů. I když císařský dvůr zůstal v Kjótu, skutečná vláda byla často vykonávána z jiných měst, jako byla Kamakura nebo Edo (dnešní Tokio). Město bylo během své historie několikrát zničeno válkami a požáry. Nejničivější byla válka Ónin (1467–1477), která zpustošila většinu města a zanechala ho v troskách na téměř sto let. Během období Sengoku bylo město postupně obnovováno pod vládou mocných daimjó, jako byli Oda Nobunaga a Tojotomi Hidejoši.

🌸 Moderní doba

Během období Edo se Kjóto stalo jedním ze tří největších měst Japonska spolu s Edem a Ósakou. Po restauracích Meidži v roce 1868 se císař Meidži přestěhoval do Eda, které bylo přejmenováno na Tokio ("východní hlavní město"). Kjóto tak ztratilo status hlavního města. Aby se zabránilo úpadku, byly podniknuty kroky k modernizaci města, včetně výstavby kanál jezera Biwa, který zajišťoval vodu a elektřinu.

Během druhé světové války bylo Kjóto na seznamu cílů pro svržení atomové bomby. Díky svému obrovskému kulturnímu významu však bylo na přímluvu amerického ministra války Henryho L. Stimsona ze seznamu vyškrtnuto a ušetřeno rozsáhlého bombardování, které postihlo jiná japonská města. Díky tomu si zachovalo své neocenitelné historické dědictví.

🌍 Geografie a podnebí

Kjóto leží v kotlině obklopené ze tří stran horami: Higašijama na východě, Kitajama na severu a Nišijama na západě. Tato topografie způsobuje, že léta jsou v Kjótu horká a vlhká, zatímco zimy jsou relativně chladné se slabým sněžením. Město má vlhké subtropické podnebí (dle Köppenovy klasifikace Cfa). Městem protékají řeky Kamo a Kacura.

🏛️ Městské části

Kjóto je administrativně rozděleno do 11 městských částí (区, ku):

Fushimi-ku (伏見区)
Higashiyama-ku (東山区)
Kamigyo-ku (上京区)
Kita-ku (北区)
Minami-ku (南区)
Nakagyo-ku (中京区) - administrativní a obchodní centrum
Nishikyo-ku (西京区)
Sakyo-ku (左京区)
Shimogyo-ku (下京区) - zde se nachází hlavní nádraží Kjóto
Ukyo-ku (右京区)
Yamashina-ku (山科区)

🏯 Kultura a památky

Kjóto je synonymem pro tradiční japonskou kulturu. Je domovem přibližně 2000 náboženských staveb (1600 buddhistických chrámů a 400 šintoistických svatyní), paláců, zahrad a dalších architektonicky cenných staveb.

UNESCO

V roce 1994 bylo 17 památek v Kjótu, Udži a Ócu zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO pod společným názvem Historické památky starobylého Kjóta. Mezi nejznámější patří:

Kinkaku-dži (金閣寺, Zlatý pavilon) – Zenový chrám, jehož horní dvě patra jsou kompletně pokryta plátkovým zlatem.
Rjóan-dži (龍安寺) – Chrám proslulý svou kamennou zahradou (karesansui), která je považována za mistrovské dílo zenové kultury.
Kijomizu-dera (清水寺, Chrám čisté vody) – Chrámový komplex na svahu hory s dřevěnou terasou nabízející panoramatický výhled na město.
Ginkaku-dži (銀閣寺, Stříbrný pavilon) – Původně zamýšlen jako protějšek Zlatého pavilonu, ale nikdy nebyl pokryt stříbrem.
Tódži (東寺) – Chrám s nejvyšší dřevěnou pagodou v Japonsku.

Další významné památky

Fušimi Inari-taiša (伏見稲荷大社) – Hlavní svatyně božstva Inari, známá tisíci červených bran torii, které tvoří tunely na cestě k vrcholu hory.
Kjótský císařský palác (京都御所, Kjóto Gošo) – Bývalé sídlo japonského císaře. Současná budova pochází z roku 1855.
Gion (祇園) – Slavná čtvrť gejš, kde lze stále spatřit gejši (v místním dialektu geiko) a jejich učednice (maiko) v tradičních kimonech.
Arašijama (嵐山) – Oblast na západním okraji města, známá bambusovým hájem, mostem Togetsukjó a opičím parkem Iwatayama.
Hrad Nidžó (二条城, Nidžó-džó) – Hrad postavený Tokugawou Iejasuem, známý svými "slavičími podlahami", které vrzáním varovaly před vetřelci.

Festivaly

Kjóto je také proslulé svými tradičními festivaly (macuri). Mezi tři největší patří:

Aoi Macuri (květen)
Gion Macuri (červenec) – Jeden z nejznámějších festivalů v Japonsku.
Džidai Macuri (říjen)

🎓 Vzdělání a věda

Kjóto je předním centrem vysokoškolského vzdělání v Japonsku. Sídlí zde více než 40 univerzit a vysokých škol. Nejprestižnější z nich je Kjótská univerzita (京都大学, Kjóto Daigaku), která je považována za jednu ze dvou nejlepších univerzit v zemi (spolu s Tokijskou univerzitou) a vychovala řadu nositelů Nobelovy ceny. Město je také sídlem několika technologických společností, včetně světově proslulého výrobce videoher Nintendo a výrobce elektroniky Kyocera.

📈 Ekonomika

Ekonomika Kjóta je postavena na dvou hlavních pilířích: turismu a technologiích. Tradiční průmyslová odvětví, jako je výroba saké, kimon a dalších uměleckých řemesel, jsou stále důležitá, ale jejich ekonomický význam klesá. Naopak roste význam high-tech průmyslu, zejména v oblasti elektroniky a informačních technologií.

🚆 Doprava

Kjóto je důležitým dopravním uzlem. Hlavní nádraží Kjóto Station je moderní architektonický skvost, který obsluhuje vysokorychlostní vlaky Šinkansen (linka Tōkaidō), regionální linky JR West a soukromé železniční společnosti Kintecu. Městskou dopravu zajišťuje síť dvou linek metra a hustá síť městských autobusů, která je pro turisty hlavním způsobem dopravy k památkám. Město nemá vlastní letiště; nejbližší mezinárodní letiště jsou Mezinárodní letiště Kansai (KIX) a Mezinárodní letiště Ósaka (Itami, ITM).

💡 Zajímavosti

V roce 1997 byl v Kjótu podepsán Kjótský protokol, mezinárodní smlouva s cílem snížit emise skleníkových plynů.
Na rozdíl od mnoha jiných japonských měst si centrum Kjóta zachovalo původní mřížkový systém ulic, což usnadňuje orientaci.
Kjóto je známé svou unikátní kuchyní Kjó-rjóri, která klade důraz na sezónní suroviny a jemné chutě, a také kuchyní šódžin-rjóri, vegetariánskou stravou buddhistických mnichů.
Ve městě sídlí Kjóto Animation, jedno z nejuznávanějších animačních studií v Japonsku.

🧑‍🏫 Pro laiky

Šógun: Byl to vojenský vládce v feudálním Japonsku. Ačkoliv japonský císař byl oficiální hlavou státu, šógun měl skutečnou politickou a vojenskou moc.
Šintoismus: Původní japonské náboženství založené na uctívání božstev kami, která mohou sídlit v přírodních objektech (hory, řeky, stromy) nebo být duchy předků. Šintoistické svatyně se poznají podle charakteristických bran torii.
Buddhismus: Náboženství a filozofie pocházející z Indie, které se do Japonska dostalo přes Čínu a Koreu. V Kjótu má hluboké kořeny a většina slavných chrámů je buddhistických.
Gejša: Tradiční japonská společnice a umělkyně, která je vzdělaná v tanci, zpěvu, hře na hudební nástroje (např. šamisen) a umění konverzace. V Kjótu se pro gejši používá termín geiko a pro učednice maiko.

Šablona:Aktualizováno