Augsburský mír
Obsah boxu
Šablona:Infobox Mírová smlouva Augsburský mír (německy Augsburger Reichs- und Religionsfrieden) byla přelomová dohoda, uzavřená 25. září 1555 na říšském sněmu v Augsburgu mezi římsko-německým králem Ferdinandem I., který zastupoval svého bratra císaře Karla V., a říšskými stavy. Tento dokument oficiálně ukončil období náboženských válek mezi katolíky a luterány ve Svaté říši římské a zavedl zásadní princip Cuius regio, eius religio (Čí země, toho náboženství), který se stal klíčovým prvkem ústavního uspořádání Říše na více než šedesát let.
Mír představoval kompromis, který právně uznal existenci dvou křesťanských vyznání – katolictví a luteránství (založeného na Augsburské konfesi z roku 1530) – a dal světským knížatům právo určit oficiální náboženství na svém území. Ačkoliv přinesl na několik desetiletí relativní klid, jeho nedostatky, zejména vyloučení kalvinistů a nejednoznačnost některých ustanovení, se staly jednou z hlavních příčin Třicetileté války v roce 1618.
📜 Historický kontext
Od vystoupení Martina Luthera v roce 1517 se Reformace rychle šířila německými zeměmi a způsobovala hluboké politické i náboženské rozkoly. Císař Karel V. se jakožto oddaný katolík snažil protestantismus potlačit a obnovit náboženskou jednotu Říše. Jeho snahy však narážely na odpor mocných říšských knížat, která v novém vyznání viděla nejen duchovní alternativu, ale i příležitost k posílení své moci a k zabavení církevního majetku.
⚔️ Šmalkaldská válka
Napětí vyvrcholilo v letech 1546–1547 Šmalkaldskou válkou, v níž se císař střetl s Šmalkaldským spolkem, aliancí protestantských knížat a měst. Ačkoliv Karel V. v bitvě u Mühlberka (1547) drtivě zvítězil, ukázalo se, že vojenské řešení není trvalé. Protestantské myšlenky byly již příliš hluboce zakořeněny a politický odpor proti císařské centralizaci byl příliš silný.
Po dalším neúspěšném pokusu o kompromis, tzv. Augsburském interimu (1548), a po povstání knížat vedeném Mořicem Saským v roce 1552 byl císař donucen k ústupkům. Pasovská smlouva z roku 1552 přinesla dočasné příměří a stala se předehrou k jednáním, která vyvrcholila o tři roky později v Augsburgu.
🏛️ Jednání a uzavření míru
Říšský sněm v Augsburgu byl svolán na únor 1555. Sám císař Karel V., zklamaný neúspěchem své celoživotní snahy o udržení katolické jednoty, se jednání odmítl osobně zúčastnit a pověřil veškerým vyjednáváním svého mladšího bratra, římského krále Ferdinanda I.. Ferdinand byl na rozdíl od Karla pragmatičtějším politikem a chápal, že bez trvalého kompromisu hrozí Říši úplný rozpad.
Jednání byla složitá a zdlouhavá. Katolická strana, vedená bavorskými vévody a duchovními kurfiřty, se snažila o co nejmenší ústupky. Protestantská strana, reprezentovaná především luteránskými knížaty, požadovala plnou náboženskou svobodu a právní uznání. Po měsících vyjednávání byl nakonec 25. září 1555 slavnostně vyhlášen "Říšský a náboženský mír".
📜 Klíčová ustanovení
Augsburský mír byl komplexním právním dokumentem, který se snažil vyřešit nejpalčivější problémy. Jeho nejdůležitější body byly:
Princip "Cuius regio, eius religio"
Nejslavnějším a nejvýznamnějším principem smlouvy byla zásada Cuius regio, eius religio (latinsky "Čí země, toho náboženství"). Tento princip stanovil, že panovník (kníže, hrabě, svobodné město) má právo rozhodnout o oficiálním náboženství svého teritoria. Poddaní byli povinni přijmout víru svého pána.
- **Platnost:** Tento princip se vztahoval pouze na katolictví a luteránství. Jiné protestantské směry, jako kalvinismus, anabaptismus nebo zwingliánství, nebyly uznány a jejich stoupenci byli nadále považováni za kacíře.
- **Důsledek:** Zásada vedla k upevnění moci zemských pánů a k vytvoření nábožensky homogenních teritorií.
Právo na emigraci (Ius emigrandi)
Aby se zmírnila tvrdost principu Cuius regio, eius religio, bylo poddaným, kteří nesouhlasili s náboženstvím svého panovníka, přiznáno právo na vystěhování (ius emigrandi). Mohli prodat svůj majetek a přestěhovat se na území, kde bylo jejich vyznání tolerováno. V praxi však bylo toto právo pro mnoho lidí, zejména pro chudší vrstvy, jen těžko využitelné.
Status církevního majetku (Reservatum ecclesiasticum)
Jedním z nejspornějších bodů byla otázka sekularizovaného církevního majetku. Mír stanovil, že majetek, který protestanti zabavili církvi před rokem 1552 (Pasovskou smlouvou), jim již zůstane. Pro budoucnost však byla zavedena tzv. "duchovní výhrada" (Reservatum ecclesiasticum).
- **Duchovní výhrada:** Pokud duchovní kníže (arcibiskup, biskup, opat), který byl zároveň světským vládcem svého území, konvertoval k luteránství, musel se vzdát svého úřadu a majetku. Jeho nástupce musel být zvolen z řad katolíků. Tím se mělo zabránit dalšímu masivnímu přechodu církevních území do protestantských rukou. Protestantská strana s tímto ustanovením nesouhlasila, ale byla donucena jej přijmout.
Status svobodných říšských měst
Pro svobodná říšská města, kde často žily vedle sebe komunity obou vyznání, platila zvláštní pravidla. V městech, kde již obě náboženství existovala, měla být zachována parita a obě skupiny měly mít stejná práva. To se týkalo například měst jako Augsburg, Norimberk nebo Frankfurt nad Mohanem.
🌍 Důsledky a význam
Augsburský mír měl pro Svatou říši římskou dalekosáhlé důsledky:
- **Dočasné uklidnění:** Smlouva ukončila první fázi náboženských konfliktů a zajistila Říši více než 60 let relativního míru, což umožnilo hospodářskou a kulturní obnovu.
- **Právní uznání rozdělení:** Mír de facto i de iure uznal náboženské rozdělení křesťanstva na Západě. Sen o jednotné křesťanské říši pod jedním císařem a jednou vírou byl definitivně pohřben.
- **Posílení knížat:** Tím, že dal knížatům moc rozhodovat o náboženství, mír výrazně posílil jejich suverenitu na úkor centrální císařské moci. Říše se tak ještě více fragmentovala na stovky quasi-nezávislých států.
- **Příčina budoucích konfliktů:** Nedostatky smlouvy se staly časovanou bombou. Vyloučení stále sílícího kalvinismu a nejasný výklad "duchovní výhrady" vedly k novému napětí na přelomu 16. a 17. století, které nakonec vyústilo v ničivou Třicetiletou válku (1618–1648). Teprve Vestfálský mír v roce 1648 rozšířil platnost Augsburského míru i na kalvinisty a upravil sporná ustanovení.
🧑🏫 Pro laiky: Vysvětlení pojmů
- Svatá říše římská: Nebyl to stát v dnešním slova smyslu (jako třeba Německo nebo Francie). Byla to spíše volná federace stovek menších i větších území (království, vévodství, biskupství, měst) ve střední Evropě, v jejichž čele stál volený císař.
- Cuius regio, eius religio: Zjednodušeně řečeno: "Jaký pán, takové náboženství." Pokud byl váš kníže katolík, museli jste být také katolíkem. Pokud přestoupil na luteránství, museli jste ho následovat, nebo se vystěhovat.
- Luteránství vs. Kalvinismus: Dva hlavní směry protestantské reformace. Augsburský mír uznal pouze ten první, luteránství. Kalvinisté, kteří byli významní například v Švýcarsku, Nizozemí a některých částech Německa, měli smůlu a museli na své zrovnoprávnění čekat až do roku 1648.
- Duchovní výhrada (Reservatum ecclesiasticum): Pojistka pro katolickou církev. Představte si, že biskup, který vládne velkému území, se rozhodne stát protestantem. Podle této výhrady musel "dát výpověď" – přišel o svůj úřad i o vládu nad územím, které zůstalo katolické a dostalo nového katolického biskupa. Mělo to zabránit, aby církev přišla o další majetek.