Filip II. August
Obsah boxu
Filip II. August (francouzsky Philippe Auguste; 21. srpna 1165, Gonesse – 14. července 1223, Mantes-la-Jolie) byl francouzský král z dynastie Kapetovců, který vládl v letech 1180–1223. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších panovníků francouzského středověku. Jeho vláda byla klíčová pro transformaci Francie z relativně slabého feudálního státu v centralizovanou a mocnou evropskou monarchii. Během své 43leté vlády více než zčtyřnásobil velikost královské domény a položil základy pro budoucí absolutismus. Jeho přízvisko Augustus (Vznešený) mu bylo uděleno kronikářem Rigordem po zisku Normandie a dalších území.
Jeho panování bylo charakterizováno neustálým bojem s mocnými plantagenetskými králi Anglie, kteří jako vévodové z Normandie a Akvitánie ovládali rozsáhlá území ve Francii, tzv. Angevinskou říši. Postupně se utkal s Jindřichem II., Richardem I. Lvím srdcem a Janem Bezzemkem, kterého nakonec drtivě porazil a připravil ho o většinu kontinentálních držav. Zúčastnil se Třetí křížové výpravy a provedl zásadní administrativní a finanční reformy, které posílily královskou moc na úkor šlechty.
📜 Život a vláda
Filip se narodil jako jediný a dlouho očekávaný syn krále Ludvíka VII. a jeho třetí manželky Adély ze Champagne. Jeho narození bylo považováno za boží zázrak, a proto dostal přezdívku Dieudonné (Bohdan, Bohem daný). Již v roce 1179, ve věku čtrnácti let, byl korunován spoluvládcem svého otce, který byl v té době již těžce nemocný. Po otcově smrti o rok později se stal samostatným vládcem.
👑 Počátky vlády a konsolidace moci
Mladý Filip se rychle projevil jako energický a pragmatický panovník. Jeho první kroky směřovaly k oslabení moci velkých šlechtických rodů, zejména mocného rodu Champagne, ze kterého pocházela jeho matka. V roce 1180 se oženil s Isabelou Henegavskou, čímž získal jako věno hrabství Artois a strategicky oslabil vliv Flander.
Jedním z jeho prvních kontroverzních činů bylo vyhnání Židů z královské domény v roce 1182. Zkonfiskoval jejich majetek a půdu a nechal přeměnit synagogy na kostely. Tento krok byl motivován jak náboženským fanatismem, tak především snahou naplnit královskou pokladnu. Později, v roce 1198, jim povolil návrat, avšak za cenu vysokých daní.
⚔️ Konflikt s Plantagenety
Největší výzvou pro Filipa II. byla existence rozsáhlé Angevinské říše, kterou ovládali angličtí králové z rodu Plantagenetů. Tato říše zahrnovala Anglii a více než polovinu Francie, včetně Normandie, Anjou, Maine a Akvitánie.
Války s Jindřichem II. a Richardem Lví srdce
Filip systematicky využíval spory uvnitř plantagenetské rodiny. Podporoval vzpoury synů Jindřicha II. – Jindřicha Mladíka, Geoffreye a především Richarda Lvího srdce – proti jejich otci. Po smrti Jindřicha II. v roce 1189 se Richard stal anglickým králem a zpočátku byl Filipovým spojencem.
Společně se vydali na Třetí křížovou výpravu (1190–1191) s cílem dobýt zpět Jeruzalém od Saladina. Jejich spojenectví se však ve Svaté zemi rychle rozpadlo kvůli vzájemné rivalitě. Po pádu Akry v roce 1191 se Filip pod záminkou nemoci vrátil do Francie a začal okamžitě intrikovat proti Richardovi. Spojil se s Richardovým bratrem Janem a císařem Jindřichem VI., který Richarda na jeho zpáteční cestě zajal. Filip využil Richardovy nepřítomnosti a zaútočil na jeho francouzská území, zejména na Normandii.
Po Richardově propuštění v roce 1194 následovalo pět let téměř nepřetržité války, ve které měl zpočátku navrch zkušenější válečník Richard. Ten nechal postavit mohutnou pevnost Château Gaillard, která chránila přístup do Normandie. Richardova nečekaná smrt při obléhání hradu Châlus v roce 1199 však Filipovi otevřela nové možnosti.
Vítězství nad Janem Bezzemkem a rozpad Angevinské říše
Novým anglickým králem se stal Jan Bezzemek, který postrádal Richardovu vojenskou zdatnost i politickou prozíravost. Filip využil sporu o nástupnictví mezi Janem a jeho synovcem Arturem Bretaňským, kterého podporoval. Když Jan v roce 1202 odmítl dostavit se k Filipovu královskému soudu jako jeho vazal, Filip ho v souladu s feudálním právem zbavil všech jeho francouzských lén.
Následovala rychlá a úspěšná vojenská kampaň. V roce 1204 Filip dobyl klíčovou pevnost Château Gaillard a následně i celou Normandii, která byla po tři staletí v držení anglických panovníků. V následujících letech obsadil také Anjou, Maine, Touraine a část Poitou. Angevinská říše se zhroutila a pod anglickou kontrolou zůstala na kontinentu pouze Akvitánie (Gaskoňsko).
🛡️ Bitva u Bouvines
Jan Bezzemek se však nehodlal se ztrátou svých území smířit. Zformoval proti Filipovi mocnou koalici, do které patřil císař Svaté říše římské Ota IV. Brunšvický a flanderský hrabě Ferdinand Flanderský. Spojenci plánovali koordinovaný útok ze dvou směrů – Jan se měl vylodit na západě Francie, zatímco císař a jeho spojenci měli zaútočit ze severu.
Rozhodující střetnutí se odehrálo 27. července 1214 v bitvě u Bouvines. Přestože byla Filipova armáda v početní nevýhodě, dosáhla drtivého vítězství. Sám Filip se v bitvě ocitl v ohrožení života, když byl shozen z koně, ale byl zachráněn svými rytíři. Vítězství u Bouvines bylo jedním z nejdůležitějších v dějinách Francie. Potvrdilo francouzské zisky na úkor Plantagenetů, posílilo prestiž a autoritu francouzské koruny a je často považováno za moment zrodu francouzského národního cítění. Pro Jana Bezzemka znamenala porážka politickou katastrofu, která vedla k povstání anglických baronů a donutila ho v roce 1215 podepsat Magna charta libertatum.
🏛️ Reformy a vnitřní politika
Filip II. August nebyl jen úspěšným válečníkem, ale také prozíravým administrátorem. Jeho reformy centralizovaly státní správu a zvýšily královské příjmy.
- Administrativní reformy: Zavedl systém královských úředníků – na severu bailli a na jihu sénéchal (seneschal). Tito úředníci, jmenovaní a placení králem, byli zodpovědní za výběr daní, výkon spravedlnosti a správu královské domény. Na rozdíl od feudálních pánů byli loajální přímo koruně a jejich pozice nebyla dědičná, což omezovalo korupci a posilovalo centrální moc.
- Finanční reformy: Zreorganizoval královské finance a vytvořil centrální účetní komoru v Paříži (Chambre des Comptes). Díky systematickému vedení účtů a efektivnímu výběru daní se královské příjmy za jeho vlády více než zdvojnásobily.
- Rozvoj Paříže: Filip II. významně přispěl k přeměně Paříže v skutečné hlavní město království. Nechal vydláždit hlavní ulice, postavit nové městské hradby (známé jako hradby Filipa Augusta) a zahájil stavbu pevnosti Louvre, která původně sloužila k ochraně města a jako královský archiv a pokladnice. Podporoval také Pařížskou univerzitu, které v roce 1200 udělil královská privilegia.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
Filipův osobní život byl komplikovaný a poznamenaný třemi manželstvími, z nichž druhé a třetí způsobilo dlouholetý konflikt s papežstvím.
- Isabela Henegavská (sňatek 1180): Sňatek s Isabelou přinesl Filipovi jako věno hrabství Artois. Isabela mu porodila jediného legitimního syna a dědice, budoucího krále Ludvíka VIII.. Zemřela v roce 1190 při porodu.
- Ingeborg Dánská (sňatek 1193): Po smrti Isabely se Filip oženil s dánskou princeznou Ingeborg, sestrou krále Knuta VI.. Z neznámých důvodů ji však ihned po svatební noci zapudil a snažil se sňatek anulovat. Papež Celestýn III. a později Inocenc III. anulaci odmítli. Filip Ingeborg po dvacet let věznil na různých hradech.
- Anežka z Méranie (sňatek 1196): Navzdory platnému manželství s Ingeborg se Filip oženil s Anežkou, dcerou bavorského vévody. Měl s ní dvě děti, Marii a Filipa Hurepela. Papež Inocenc III. reagoval na tento bigamní sňatek uvalením interdiktu na celou Francii v roce 1200. Tento církevní trest, který zakazoval konání bohoslužeb, donutil Filipa, aby se Anežky formálně zřekl. Anežka krátce nato zemřela. Filip nakonec v roce 1213, před plánovanou invazí do Anglie, přijal Ingeborg zpět jako svou ženu a královnu, aby si zajistil podporu Dánska a papeže.
Filip II. měl následující potomky:
- S Isabelou Henegavskou:
* Ludvík VIII. Francouzský (1187–1226), francouzský král
- S Anežkou z Méranie (legitimizováni papežem v roce 1201):
* Marie Francouzská (1198–1224) * Filip Hurepel (1200–1234), hrabě z Clermontu a Boulogne
- Nemanželský syn:
* Pierre Charlot (cca 1205–1249), biskup z Noyonu
🏛️ Odkaz a hodnocení
Filip II. August zemřel 14. července 1223 a byl pohřben v bazilice Saint-Denis. Jeho vláda představuje zásadní zlom v dějinách Francie. Zdědil království, kde byla moc panovníka omezena na malou oblast kolem Paříže a Orléans, a zanechal po sobě silnou, centralizovanou a respektovanou monarchii.
Jeho největším úspěchem bylo zničení Angevinské říše a připojení klíčových území jako Normandie, Anjou a Artois ke královské doméně. Vítězství u Bouvines potvrdilo dominanci Francie v západní Evropě. Jeho administrativní a finanční reformy položily základy pro budoucí francouzský stát. Přestože byl často popisován jako cynický, bezohledný a lstivý politik, jeho činy zásadně posílily francouzskou korunu a vytvořily předpoklady pro to, aby se Francie stala vedoucí evropskou mocností 13. století za vlády jeho vnuka Ludvíka IX. Svatého.