Pleistocén

Rozbalit box

Obsah boxu

Pleistocén je geologická epocha, která je součástí kvartéru (čtvrtohor). Začala přibližně před 2,58 miliony let a skončila zhruba před 11 700 lety, kdy ji vystřídala současná epocha, holocén. Pleistocén je známý především jako doba ledová, protože byl charakterizován opakovaným střídáním chladných období (glaciálů), kdy se masivní kontinentální ledovce rozšiřovaly z polárních oblastí, a teplejších období (interglaciálů), kdy ledovce ustupovaly. Během této epochy se vyvinula a vyhynula řada velkých savců, známých jako pleistocenní megafauna, a zároveň proběhla klíčová fáze evoluce člověka, včetně vzniku a rozšíření moderního člověka, Homo sapiens.

📜 Definice a časové zařazení

Pleistocén je první epochou periody kvartér, která následuje po pliocénu. Jeho počátek byl Mezinárodní unií geologických věd (IUGS) v roce 2009 formálně stanoven na 2,588 milionu let před současností. Tímto rozhodnutím byl do pleistocénu zahrnut i dříve nejvyšší stupeň pliocénu, gelas. Konec pleistocénu je definován koncem poslední doby ledové a začátkem současného teplého období, holocénu, přibližně 11 700 let před naším letopočtem.

Pleistocén se tradičně dělí na tři stupně:

Spodní (raný) pleistocén (2,58 mil. – 773 tis. let) – Zahrnuje stupně gelas a calabr. V tomto období začaly výrazné klimatické oscilace.
Střední pleistocén (773 tis. – 126 tis. let) – Zahrnuje stupeň chiban (dříve neformálně označovaný jako ion). Je charakterizován největším rozsahem zalednění během některých glaciálů. V této době se v Eurasii objevili neandertálci.
Svrchní (pozdní) pleistocén (126 tis. – 11,7 tis. let) – Zahrnuje poslední interglaciál (eemský interglaciál) a poslední velkou dobu ledovou (würm). Během tohoto období se Homo sapiens rozšířil z Afriky po celém světě.

🧊 Klima a doby ledové

Nejvýraznějším rysem pleistocénu bylo střídání dob ledových (glaciálů) a dob meziledových (interglaciálů). Tento cyklus byl řízen Milankovičovými cykly – periodickými změnami v oběžné dráze Země kolem Slunce, které ovlivňují množství slunečního záření dopadajícího na zemský povrch.

Během glaciálů pokrývaly obrovské kontinentální ledovce, silné až několik kilometrů, velké části Severní Ameriky, severní Evropy a Asie. Vázaly v sobě obrovské množství vody, což vedlo k poklesu hladiny světového oceánu až o 120 metrů oproti dnešku. Tento pokles odhalil pevninské mosty, jako je Beringie mezi Asií a Severní Amerikou nebo Doggerland v oblasti dnešního Severního moře.

Tradičně se pro alpskou oblast rozlišují čtyři hlavní doby ledové, pojmenované podle přítoků Dunaje:

Günz
Mindel
Riss
Würm (poslední doba ledová)

V Severní Americe se používalo odpovídající dělení:

Nebraskan
Kansan
Illinoian
Wisconsinan (poslední doba ledová)

Tato schémata jsou dnes považována za zjednodušená, protože paleoklimatologické záznamy (např. z ledovcových jader a hlubokomořských sedimentů) ukázaly, že klimatických cyklů bylo mnohem více, nejméně dvacet. Interglaciály byly relativně krátká a teplá období, podobná dnešnímu klimatu, kdy ledovce ustoupily a lesy se rozšířily zpět na sever.

🌍 Paleogeografie a životní prostředí

Kontinenty se během pleistocénu nacházely v podstatě na stejných pozicích jako dnes. Jejich tvář však byla dramaticky formována ledovci. Masivní ledové štíty, jako byl Laurentidský ledovcový štít v Severní Americe a Fennoskandský ledovcový štít v Evropě, brousily skalní podloží, hloubily údolí (fjordy) a po svém ústupu zanechávaly obrovská jezera (např. Velká jezera) a nánosy morén.

Na jih od ledovců se rozkládaly chladné a suché stepi, známé jako mamutí step nebo tundra-step. Tento biom, který dnes již v takovém rozsahu neexistuje, pokrýval obrovské oblasti Eurasie a Severní Ameriky. Byl charakteristický nízkou travnatou a bylinnou vegetací, která dokázala uživit obrovská stáda velkých býložravců. V teplejších interglaciálech se krajina měnila a šířily se lesy mírného pásu a tajga.

🐾 Pleistocenní megafauna

Pleistocén je proslulý svou megafaunou – tedy zvířaty s hmotností nad 44 kg. Tito obři byli dobře adaptováni na chladné podmínky.

🐘 Chobotnatci a nosorožci

Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius) – Ikonický symbol doby ledové, přizpůsobený životu v chladné tundrostepi. Měl hustou srst, malé uši a kly zahnuté do spirály. Žil v Eurasii a Severní Americe.
Mamut kolumbuský (Mammuthus columbi) – Větší a méně osrstěný příbuzný mamuta srstnatého, obývající teplejší oblasti Severní Ameriky.
Mastodont (Mammut americanum) – Na rozdíl od mamutů, kteří spásali trávu, byli mastodonti spíše lesní zvířata živící se listím a větvemi.
Nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis) – Masivní nosorožec s hustou srstí a dvěma rohy, který obýval mamutí step v Eurasii.

🐅 Šelmy

Smilodon – Rod šavlozubých koček, známý svými obrovskými horními špičáky. Nejznámější druh, Smilodon fatalis, žil v Americe.
Lev jeskynní (Panthera spelaea) – Velký poddruh lva, který obýval Evropu a Asii. Byl jedním z vrcholových predátorů své doby.
Medvěd jeskynní (Ursus spelaeus) – Obrovský, převážně býložravý medvěd, jehož pozůstatky se hojně nacházejí v evropských jeskyních.
Medvěd krátkočelý (Arctodus simus) – Obrovský masožravý medvěd ze Severní Ameriky, jeden z největších suchozemských savčích predátorů všech dob.
Vlk hrozný (Aenocyon dirus) – Mohutnější a robustnější příbuzný dnešního vlka, hojně rozšířený v Americe.

🦌 Ostatní býložravci

Velelenochod (např. Megatherium) – Obrovští pozemní lenochodi, kteří žili v Jižní a Severní Americe a mohli dosahovat velikosti slona.
Glyptodon – Velký pásovec, chráněný pevným kostěným krunýřem, připomínající křížence želvy a automobilu Volkswagen Brouk.
Velesob (Megaloceros giganteus) – Také známý jako "irský los", proslulý svým mohutným parožím s rozpětím až 3,6 metru.
Bizon pravěký (Bison priscus) – Předchůdce dnešních bizonů, který tvořil obrovská stáda v mamutí stepi.

🚶‍♂️ Evoluce člověka

Pleistocén je klíčovým obdobím pro vývoj lidského rodu (Homo).

Spodní pleistocén: V Africe žili raní zástupci rodu Homo, jako Homo habilis (člověk zručný), spojovaný s prvními kamennými nástroji (olduvanská kultura), a Homo erectus (člověk vzpřímený). Homo erectus byl prvním lidským druhem, který prokazatelně opustil Afriku a rozšířil se do Asie a Evropy. Zvládl používání ohně a vyráběl sofistikovanější nástroje (acheuléenské pěstní klíny).
Střední pleistocén: V Evropě se z populací Homo erectus (nebo jeho potomka Homo heidelbergensis) vyvinuli neandertálci (Homo neanderthalensis), adaptovaní na chladné klima. V Asii žili denisované. V Africe se ve stejné době začal formovat náš vlastní druh, Homo sapiens.
Svrchní pleistocén: Anatomicky moderní člověk (Homo sapiens) se před zhruba 100 000–70 000 lety začal šířit z Afriky do ostatních částí světa. V Evropě se setkal s neandertálci, které postupně nahradil (a částečně se s nimi křížil). S příchodem moderních lidí je spojena tzv. "kulturní exploze" – objevují se první jeskynní malby, sošky (Věstonická venuše), složitější nástroje a rituální pohřby.

💥 Vymírání na konci pleistocénu

Na přelomu pleistocénu a holocénu, zhruba před 13 000 až 10 000 lety, došlo k masivnímu vymírání, které postihlo především velkou megafaunu. Zmizelo asi 72 % rodů velkých savců v Severní Americe, 83 % v Jižní Americe a významná část v Eurasii a Austrálii. Afrika byla postižena nejméně.

Příčiny tohoto kvartérního vymírání jsou předmětem intenzivních vědeckých debat. Hlavní hypotézy jsou: 1. Klimatická změna: Rychlé oteplení na konci poslední doby ledové vedlo k rozpadu mamutí stepi a šíření lesů, což změnilo potravní zdroje a životní prostředí, na které byla megafauna adaptována. 2. Hypotéza "nadměrného lovu" (Overkill): Šíření moderních lidí, vybavených pokročilými loveckými technikami, vedlo k vyhubení velkých zvířat, která na tak efektivního predátora nebyla připravena. 3. Kombinace faktorů: Většina vědců se dnes přiklání k názoru, že vymírání bylo výsledkem kombinace obou vlivů. Zvířata, jejichž populace již byly oslabeny klimatickými změnami a fragmentací prostředí, se stala snadnou kořistí pro lidské lovce.

💡 Pro laiky

Co je to pleistocén?

Představte si svět, kde velkou část Evropy a Severní Ameriky pokrývá obrovský ledovec tlustý jako několik Petřínských rozhleden na sobě. To je pleistocén, známý jako "doba ledová". Nebyla to ale jedna dlouhá zima. Bylo to období, kdy se střídala extrémně chladná období (doby ledové) s teplejšími (doby meziledové), podobnými té naší.

Proč se střídaly doby ledové a meziledové?

Země nekrouží kolem Slunce vždy úplně stejně. Její dráha se mírně mění v cyklech trvajících desítky tisíc let. Tyto drobné změny stačí k tomu, aby se změnilo množství slunečního tepla dopadajícího na póly, což spouští nástup nebo ústup ledovců.

Jaká zvířata tehdy žila?

Žili zde obři, kterým říkáme megafauna. Po krajině se proháněli srstnatí mamuti, obrovští jeskynní medvědi, šavlozubí tygři a nosorožci s hustou srstí. Tato zvířata byla skvěle přizpůsobena chladu.

Žili tehdy lidé?

Ano, a právě v pleistocénu proběhla nejdůležitější část našeho vývoje. Na začátku epochy žil v Africe náš předek Homo erectus. Později se v Evropě objevili neandertálci a nakonec se z Afriky rozšířil náš druh, Homo sapiens. Naši předkové lovili mamuty, žili v jeskyních a tvořili první umělecká díla.

Proč ta velká zvířata vyhynula?

Na konci poslední doby ledové se rychle oteplilo. Zmizela chladná step, která je živila, a nahradily ji lesy. Zároveň se po světě rozšířili moderní lidé, kteří byli velmi zdatnými lovci. Kombinace těchto dvou faktorů byla pro většinu velkých zvířat osudná.

Šablona:Aktualizováno