Ležáky
Obsah boxu
Ležáky (německy Ležak, od roku 1939 Lezaky) byla kamenná osada v Železných horách na Chrudimsku, která byla 24. června 1942 zcela zničena nacistickými okupačními silami jako odveta za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Všichni dospělí obyvatelé byli zavražděni, většina dětí byla usmrcena v plynové komoře. Událost je, společně s vyhlazením Lidic, jedním z nejbrutálnějších symbolů nacistického teroru na území Protektorátu Čechy a Morava.
Dnes se na místě bývalé osady nachází pietní území s památníkem, muzejní expozicí a vyznačenými půdorysy původních domů. Celý areál je od roku 1978 národní kulturní památkou.
📜 Historie
🏡 Vznik a život osady
Osada Ležáky vznikla pravděpodobně v polovině 17. století v údolí potoka Ležák. Její jméno je odvozeno od tohoto potoka. Původně se jednalo o součást panství Nasavrky. Hlavní obživou místních obyvatel bylo kamenictví v okolních žulových lomech a drobná zemědělská činnost. Dominantou osady byl mlýn, který stál na samotě a jehož majitelem byl v době zániku osady Jindřich Vaško.
Před zničením tvořilo Ležáky osm domů a zmíněný mlýn. Žilo zde přibližně 50 obyvatel, kteří tvořili semknutou komunitu. Život v osadě byl prostý a úzce spjatý s okolní přírodou a těžkou prací v lomech.
📻 Operace Silver A a odboj
Osud Ležáků byl zpečetěn zapojením některých jejích obyvatel do protinacistického odboje. Klíčovou roli sehrál mlynář Jindřich Vaško, který poskytl úkryt členům paravýsadku Operace Silver A, vyslaného z Velké Británie. V jeho mlýně byla od ledna 1942 ukryta a provozována vysílačka s krycím názvem Libuše.
Radiotelegrafista skupiny, Jiří Potůček, odtud udržoval klíčové spojení mezi domácím odbojem a exilovou vládou v Londýně. Vysílačka byla pro odboj nesmírně cenná, protože zajišťovala přenos zpravodajských informací a koordinaci dalších akcí, včetně příprav na atentát na Heydricha (viz Operace Anthropoid). Po atentátu, který provedli Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942, rozpoutali nacisté v protektorátu vlnu brutálního teroru známou jako druhá heydrichiáda.
💥 Zničení Ležáků
Po zradě Karla Čurdy, člena jiného paravýsadku, se Gestapo dostalo na stopu spolupracovníků parašutistů na Pardubicku. Postupně zatýkalo další a další lidi, až se dostalo k informaci o vysílačce v Ležákách.
Dne 24. června 1942, čtrnáct dní po vyhlazení Lidic, obklíčilo osadu Ležáky přibližně 500 příslušníků německých pořádkových sil, včetně Schutzpolizei, SS a gestapa. Všichni obyvatelé byli vyhnáni ze svých domovů a shromážděni.
- Vražda dospělých: 33 dospělých obyvatel (18 žen a 15 mužů) bylo ještě téhož dne převezeno do Pardubic a na tamním popravišti v Zámečku bez soudu zastřeleno. Spolu s nimi bylo popraveno i několik dalších spolupracovníků odboje.
- Osud dětí: Třináct dětí z Ležáků bylo odvezeno od rodičů. Po krátkém pobytu v Praze byly převezeny do polského vyhlazovacího tábora Chełmno. Zde byly, s výjimkou dvou, na začátku července 1942 usmrceny výfukovými plyny ve speciálně upravených nákladních automobilech (tzv. dušegubkách).
- Přeživší: Válku přežily pouze dvě dívky, sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy, které byly shledány "rasově vhodnými" pro poněmčení (germanizaci) a poslány na výchovu do německých rodin. Po válce byly vypátrány a vrátily se do Československa.
- Zničení osady: Po odvezení obyvatel byly všechny domy v Ležákách vyrabovány, zapáleny a následně jejich trosky srovnány se zemí. Nacisté se snažili vymazat jakoukoliv památku na existenci osady.
⚖️ Srovnání s Lidicemi
Ačkoliv jsou Ležáky a Lidice často zmiňovány společně jako symboly nacistické zvůle, existují mezi oběma tragédiemi podstatné rozdíly:
- Důvod vyhlazení: Zatímco v případě Lidic byla spojitost s atentátem na Heydricha vykonstruovaná na základě falešného udání, v Ležákách byla přímá a prokazatelná spojitost s odbojem a vysílačkou Libuše. Z pohledu nacistů se jednalo o cílenou likvidaci centra odbojové činnosti.
- Osud obyvatel: V Lidicích byli zastřeleni pouze muži starší 15 let. Ženy byly poslány do koncentračního tábora Ravensbrück a většina dětí byla, podobně jako ty z Ležáků, zavražděna v Chełmnu. V Ležákách byli zavražděni všichni dospělí, muži i ženy, a to okamžitě.
- Míra přežití dětí: Z ležáckých dětí přežily pouze dvě. Z lidických dětí přežilo kromě několika kojenců a dětí vybraných na poněmčení i 17 dětí, které byly po válce nalezeny. Celkově byla míra přežití v Ležákách prakticky nulová.
🏛️ Památník Ležáky
Na rozdíl od Lidic nebyla osada Ležáky po válce nikdy obnovena. Místo bylo přeměněno na pietní území, které má připomínat tragickou událost. Areál spravuje Památník Lidice.
Součástí památníku jsou:
- Hrobodomy: Půdorysy všech devíti zničených stavení jsou v terénu vyznačeny žulovými náhrobky. Každý nese jména rodiny, která v domě žila.
- Muzeum: V moderní budově muzea se nachází stálá expozice s názvem "Ležáky – osada, která mlčí". Dokumentuje historii osady, činnost odboje i samotnou tragédii pomocí dobových fotografií, dokumentů a osobních předmětů obětí.
- Pomníky: V areálu se nachází několik pomníků. Nejznámější je žulový monument "Kniha obětí" se vytesanými jmény zavražděných a pomník ve tvaru kalichu.
- Naučná stezka: Areálem prochází naučná stezka, která návštěvníky provádí po místech spojených s historií osady.
Každoročně se zde konají pietní akty k výročí vyhlazení osady za účasti představitelů státu, armády a veřejnosti.
💡 Pro laiky
- Heydrichiáda: Jedná se o označení pro období masivního nacistického teroru v Protektorátu Čechy a Morava po atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942. Během heydrichiády byly popraveny nebo poslány do koncentračních táborů tisíce lidí a byly zničeny vesnice Lidice a Ležáky.
- Germanizace (poněmčení): Byla to nacistická politika, jejímž cílem bylo "převychovat" obyvatele okupovaných území, kteří splňovali nacistická rasová kritéria (např. světlé vlasy, modré oči), na Němce. Děti byly odebírány rodičům a umisťovány do německých rodin, kde jim byla vnucována německá kultura a jazyk a byla jim vymazávána jejich původní identita.
- Vysílačka Libuše: V době druhé světové války neexistoval internet ani mobilní telefony. Jediný způsob, jak mohl odboj v okupované zemi komunikovat se svou vládou v zahraničí (v Londýně), bylo pomocí tajné rádiové vysílačky. Bylo to extrémně nebezpečné, protože německé zaměřovací vozy neustále pátraly po signálu těchto vysílaček. Vysílačka Libuše byla proto pro československý odboj životně důležitá.