Viktor Janukovyč

Rozbalit box

Obsah boxu

Viktor Fedorovyč Janukovyč (ukrajinsky Віктор Федорович Янукович; * 9. července 1950, Jenakijeve) je bývalý ukrajinský politik a odsouzený zločinec, který v letech 2010–2014 zastával úřad prezidenta Ukrajiny. Jeho politická kariéra byla úzce spjata s proruskou orientací, zájmy doněckých průmyslových oligarchů a masivní korupcí.

Do historie vstoupil jako jediný ukrajinský prezident, který byl fakticky svržen lidovým povstáním (Revoluce důstojnosti), uprchl ze země do Ruské federace a byl ve své vlasti odsouzen za vlastizradu k 13 letům vězení. Jeho odmítnutí podpisu Asociační dohody s Evropskou unií v roce 2013 odstartovalo sérii událostí, které vedly k anexi Krymu, válce na Donbasu a trvalé změně geopolitického směřování Ukrajiny.

🔨 Mládí a kriminální minulost

Dětství v chudobě

Viktor Janukovyč se narodil v průmyslovém městě Jenakijeve v Doněcké oblasti (tehdejší Ukrajinská SSR). Jeho původ byl dělnický – otec byl strojvedoucí a matka, která zemřela, když mu byly pouhé dva roky, pracovala jako zdravotní sestra. Po smrti matky a sňatku otce s novou ženou byl vychováván babičkou v extrémní chudobě. Toto drsné prostředí průmyslového Donbasu 50. a 60. let silně formovalo jeho osobnost.

Trestná činnost a vězení

Na rozdíl od většiny světových státníků má Janukovyč prokazatelnou kriminální minulost z mládí, která ho provázela celou politickou kariérou a byla častým terčem kritiky jeho oponentů.

1967 (Loupež): Ve věku 17 let byl odsouzen k 3 letům odnětí svobody za loupež (spoluúčast na okradení opilého muže). Byl umístěn do nápravného zařízení pro mladistvé v Kremenčuku, propuštěn byl podmínečně po několika měsících díky amnestii k výročí Říjnové revoluce.
1970 (Ublížení na zdraví): Krátce po propuštění byl znovu odsouzen, tentokrát k 2 letům vězení za způsobení středně těžkého ublížení na zdraví během rvačky. Trest si odpykal.

Kontroverzní výmaz rejstříku

V roce 1978, kdy Janukovyč začal stoupat v hierarchii sovětského dopravního podniku, byly oba záznamy z jeho rejstříku trestů vymazány rozhodnutím prezidia Doněckého oblastního soudu. Po roce 2004 se objevila řada svědectví a vyšetřování naznačujících, že dokumenty o výmazu byly zfalšovány (respektive že k výmazu došlo na příkaz patrona, kosmonauta Georgije Beregového), nicméně Janukovyč vždy tvrdil, že byl odsouzen neprávem a že šlo o "chyby mládí".

🏭 Vzestup v Donbasu (1980–2002)

"Hospodář" a ředitel

Po propuštění z vězení a dokončení studií na Doněckém polytechnickém institutu (dálkově) začal Janukovyč budovat kariéru v dopravním a automobilovém průmyslu. Jeho vzestup byl rychlý – stal se ředitelem velkých dopravních podniků v Donbasu. V této době se formovaly jeho vazby na místní nomenklaturu a vznikající ekonomické elity, které po rozpadu SSSR ovládly region.

Gubernátor Doněcké oblasti

Klíčovým momentem byl rok 1996, kdy byl jmenován zástupcem a v roce 1997 gubernátorem (předsedou státní administrativy) Doněcké oblasti. V této funkci působil do roku 2002. Jako gubernátor vystupoval v roli "tvrdé ruky". Podařilo se mu stabilizovat regionální ekonomiku, ale zároveň upevnil moc tzv. Doněckého klanu – neformální skupiny politiků a oligarchů (v čele s Rinatem Achmetovem), kteří kontrolovali uhelný a ocelářský průmysl. Janukovyč zajistil, aby byl Donbas loajální k prezidentu Leonidu Kučmovi, čímž si vysloužil pozvánku do vysoké politiky v Kyjevě.

🍊 První premiérství a Oranžová revoluce (2002–2005)

Nástupce Kučmy

V listopadu 2002 jmenoval prezident Leonid Kučma Viktora Janukovyče premiérem Ukrajiny. Janukovyč byl vybrán jako kompromisní kandidát oligarchických skupin a zároveň jako "korunní princ", který měl Kučmu nahradit v prezidentském úřadě po volbách v roce 2004. Jeho vláda byla ekonomicky relativně úspěšná (díky růstu cen oceli), ale politicky represivní.

Prezidentské volby 2004

Volby v roce 2004 se staly soubojem dvou vizí: prozápadního opozičního lídra Viktora Juščenka a proruského kandidáta moci Viktora Janukovyče. Kampaň byla mimořádně špinavá:

Otrávení Juščenka: V září 2004 byl Viktor Juščenko otráven dioxinem, což mu trvale znetvořilo tvář. Podezření padlo na tajné služby napojené na vládu a Rusko, ačkoliv Janukovyč podíl vždy popíral.
Ruská podpora: Vladimir Putin otevřeně podpořil Janukovyče, dokonce navštívil Kyjev před volbami, což bylo vnímáno jako bezprecedentní vměšování.

Falšování a revoluce

Ve druhém kole voleb 21. listopadu 2004 byl za vítěze vyhlášen Janukovyč. Nezávislí pozorovatelé i opozice však shromáždili masivní důkazy o volebních podvodech (vhazování lístků, manipulace se servery Ústřední volební komise). To vyvolalo Oranžovou revoluci. Statisíce lidí v Kyjevě protestovaly proti krádeži voleb. Nejvyšší soud Ukrajiny nakonec výsledky druhého kola anuloval a nařídil opakované hlasování (tzv. třetí kolo), ve kterém Janukovyč prohrál (získal 44 % oproti 52 % Juščenka).

Prohra byla pro Janukovyče ponížením, ale nikoliv koncem. Stáhl se do opozice a začal pracovat na svém návratu, využívaje rozhádanosti vítězného "oranžového" tábora.

🔄 Návrat k moci a cesta na vrchol (2005–2010)

Politický Fénix a vliv Paula Manaforta

Po porážce v Oranžové revoluci mnozí analytici předpovídali Janukovyčův konec. Jeho Strana regionů však využila fatální nejednotnosti a osobních sporů mezi vůdci „oranžového tábora“ – prezidentem Viktorem Juščenkem a premiérkou Julijí Tymošenkovou.

Klíčovou roli v Janukovyčově proměně sehrál americký politický konzultant a lobbista Paul Manafort (pozdější šéf kampaně Donalda Trumpa). Manafortův tým pomohl Janukovyčovi změnit image: z drsného postsovětského „apparatčika“ s kriminální minulostí se stal uhlazený, anglicky se učící politik, který sliboval stabilitu a ekonomický pragmatismus. Strana regionů začala zdůrazňovat ochranu ruštiny a zájmy průmyslového východu, což jí zajistilo pevné voličské jádro.

Podruhé premiérem (2006–2007)

V parlamentních volbách 2006 zvítězila Strana regionů. Po měsících politických tahanic musel prezident Juščenko, ve snaze vyřešit vládní krizi, jmenovat svého úhlavního rivala Janukovyče premiérem. Následovalo období „kohabitace“, které bylo plné konfliktů o pravomoci. Janukovyč se snažil omezovat prezidentův vliv, což vedlo k předčasným volbám v roce 2007 a jeho odchodu zpět do opozice, nicméně jeho pozice lídra nejsilnější strany zůstala neotřesena.

Prezidentské volby 2010

V prezidentských volbách v roce 2010 se Janukovyč prezentoval jako kandidát pořádku proti „chaosu“, který reprezentovala vláda Tymošenkové zasažená globální ekonomickou krizí. Ve druhém kole, konaném 7. února 2010, Janukovyč zvítězil nad Julijí Tymošenkovou ziskem 48,95 % hlasů (Tymošenková získala 45,47 %). Ačkoliv byl rozdíl těsný a Tymošenková zpočátku výsledky napadla, mezinárodní pozorovatelé tentokrát volby uznali za svobodné. Viktor Janukovyč dosáhl svého cíle a stal se 4. prezidentem Ukrajiny.

👑 Prezidentství: Autoritářství a kleptokracie

Ústavní převrat a koncentrace moci

Hned v prvním roce vlády podnikl Janukovyč kroky k demontáži brzd a protivah v ukrajinském systému. V říjnu 2010 Ústavní soud Ukrajiny (pod tlakem prezidenta) zrušil ústavní změny z roku 2004 s odůvodněním procedurálních chyb při jejich přijímání. Tím se Ukrajina vrátila k prezidentsko-parlamentnímu systému, což Janukovyčovi vrátilo rozsáhlé pravomoci, které měl před ním Leonid Kučma (kontrola nad vládou, silovými resorty a jmenováním soudců). Opozice tento krok označila za ústavní převrat a uzurpaci moci.

Politické procesy a věznění opozice

Janukovyčova éra byla poznamenána selektivní spravedlností a pronásledováním politických oponentů. Nejviditelnějším případem bylo uvěznění expremiérky Julije Tymošenkové. V roce 2011 byla odsouzena k 7 letům vězení za údajné zneužití pravomocí při podpisu plynových smluv s Ruskem v roce 2009. Evropská unie, USA a lidskoprávní organizace označily proces za politicky motivovaný. Ve vězení skončil i bývalý ministr vnitra Jurij Lucenko. Tyto kroky vedly k částečné mezinárodní izolaci Janukovyčova režimu, ačkoliv Západ se snažil udržet dialog kvůli asociační dohodě.

Charkovské dohody a vztah s Ruskem

V zahraniční politice se Janukovyč snažil lavírovat. Na jedné straně vyjednával o sblížení s EU, na straně druhé činil ústupky Rusku. V dubnu 2010 podepsal s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem kontroverzní Charkovské dohody. Ukrajina prodloužila pronájem námořní základny v Sevastopolu pro ruskou Černomořskou flotu o 25 let (do roku 2042) výměnou za slevu na zemní plyn. Opozice v parlamentu se snažila ratifikaci zabránit (došlo k házení vajíček a dýmovnic v sále), ale dohoda byla silou protlačena. Dnes je tento krok vnímán jako příprava půdy pro pozdější anexi Krymu.

🏰 Mežihirja: Symbol korupce

Symbolem Janukovyčova režimu se stala jeho soukromá rezidence Mežihirja nedaleko Kyjeva. Původně státní vládní daču si Janukovyč prostřednictvím sítě nastrčených firem a fiktivních transakcí privatizoval.

Na pozemku o rozloze 140 hektarů, obehnaném šestimetrovou zdí, vybudoval luxusní impérium, které ostře kontrastovalo s životní úrovní běžných Ukrajinců. Komplex zahrnoval:

Honka: Hlavní palác postavený z finského dřeva firmou Honka, vybavený extrémně drahým nábytkem, křišťálovými lustry a zlatými armaturami.
Soukromá zoo a golfové hřiště.
Galeona: Restaurace na vodě ve tvaru historické lodi.
Automobilové muzeum: Sbírka desítek vzácných veteránů a moderních vozů.

Po jeho útěku v roce 2014 nalezli aktivisté v řece Dněpr, kam se zaměstnanci snažili na poslední chvíli hodit důkazy, tisíce dokumentů popisujících astronomické částky utracené za vybavení (např. lustr za 8 milionů eur). Symbolem absurdního luxusu se stal (později ztracený) zlatý bochník chleba v reálné velikosti, který měl Janukovyč dostat jako dárek k narozeninám. Mežihirja se stalo důkazem, že stát byl řízen jako soukromá firma pro obohacení „Rodiny“.

📉 Pád: Od Vilniusu k útěku (2013–2014)

Geopolitická past

V roce 2013 se Viktor Janukovyč ocitl v kleštích. Na jedné straně stál závazek podepsat Asociační dohodu s Evropskou unií, což podporovala většina ukrajinské veřejnosti i část oligarchů (kteří chtěli přístup na evropské trhy a právní ochranu majetku). Na straně druhé vyvíjela Ruská federace enormní nátlak. V létě 2013 zahájilo Rusko obchodní blokádu ukrajinského zboží. Vladimir Putin dal Janukovyčovi jasně najevo, že podpis dohody s EU bude znamenat ekonomickou katastrofu pro ukrajinský průmysl závislý na ruském plynu a trzích. Janukovyč, jehož popularita klesala a blížily se volby 2015, začal hledat cestu, jak získat okamžitou finanční pomoc.

"Černý čtvrtek" a summit ve Vilniusu

Zlom nastal 21. listopadu 2013, kdy vláda Mykoly Azarova (na přímý pokyn prezidenta) oznámila pozastavení příprav podpisu dohody. Janukovyč přesto odletěl na summit Východního partnerství do Vilniusu (28.–29. listopadu), kde se pokusil hrát vysokou hru. Požadoval po EU obrovské finanční kompenzace (až 160 miliard eur) za ztráty z obchodu s Ruskem, což evropští lídři (včetně Angely Merkelové) odmítli jako vydírání. Památný je záběr, na kterém Janukovyč říká Merkelové: „Jsem sám proti Rusku.“ Dohodu nakonec nepodepsal, čímž de facto zradil svůj hlavní volební slib o evropské integraci.

Ruská půjčka

Místo dohody s EU se Janukovyč obrátil k Moskvě. Dne 17. prosince 2013 se v Kremlu dohodl s Putinem na záchranném balíčku:

Snížení ceny plynu o třetinu.
Půjčka ve výši 15 miliard dolarů (formou nákupu ukrajinských dluhopisů).

První trancha (3 miliardy USD) dorazila na Ukrajinu v prosinci. Opozice tento krok označila za úplatek za suverenitu Ukrajiny a zastavení integrace se Západem.

Selhání v krizi (Euromajdan)

Janukovyčova reakce na vypuknutí protestů (Euromajdan) ukázala jeho neschopnost pochopit nálady ve společnosti. Osciloval mezi ignorováním demonstrantů, brutální silou a neupřímným vyjednáváním.

Podcenění situace: Zpočátku protesty ignoroval a odjel na státní návštěvu Číny, zatímco centrum Kyjeva se měnilo v pevnost.
Silové řešení: Opakovaně dával příkazy k násilnému rozehnání (útok na studenty 30. listopadu, pokus o vyklizení 11. prosince), ale nikdy neměl odvahu jít do plného výjimečného stavu, neboť se obával reakce Západu, kde měl on a jeho okolí uložené majetky.
Diktátorské zákony: Jeho podpis pod zákony z 16. ledna 2014, které kriminalizovaly protesty, vedl k radikalizaci ulice a prvním mrtvým.

V únoru 2014, během „Krvavého týdne“, ztratil kontrolu nad událostmi. Jako vrchní velitel ozbrojených sil nese přímou odpovědnost za nasazení ostré munice proti demonstrantům ve dnech 18.–20. února, což vedlo k masovým obětem.

🚁 Útěk ze země (Únor 2014)

Poslední hodiny v Kyjevě

Dne 21. února 2014 podepsal Janukovyč pod tlakem ministrů zahraničí EU dohodu s opozicí, která počítala s předčasnými volbami v prosinci. Pro demonstranty na ulici to však bylo nepřijatelné. Když zaznělo ultimátum, že pokud do rána neodstoupí, dojde k ozbrojenému útoku na rezidenci, Janukovyč pochopil, že jeho ochranka se rozpadá.

V noci z 21. na 22. února zahájil operaci útěku. Bezpečnostní kamery v jeho rezidenci Mežihirja zachytily hektické balení cenností – obrazy, ikony, zbraně a pytle s hotovostí byly nakládány do nákladních aut a helikoptér. Tyto záběry později sloužily jako důkaz u soudu.

Cesta: Charkov – Doněck – Krym

Jeho útěk měl dramatický průběh, který připomínal akční film:

Charkov: Prezident odletěl helikoptérou do Charkova, kde se měl zúčastnit sjezdu poslanců jihovýchodních oblastí (pokus o separatistický scénář). Po příletu však zjistil, že místní elity i dav nejsou připraveni ho bezvýhradně podpořit v rozdělení země. Vystoupil pouze v televizi, kde označil události v Kyjevě za nacistický puč.
Doněck: Pokusil se odletět soukromým tryskáčem z Doněckého letiště, ale pohraniční stráž mu (již pod vlivem nové moci v Kyjevě) neumožnila odlet, protože letadlo nemělo potřebná povolení.
Krym: Janukovyč se s ochrankou přesunul automobily směrem na Krym. Cestou se údajně museli vyhýbat kontrolním stanovištím s kulomety. Nakonec byl na pobřeží Azovského moře vyzvednut ruskými vojenskými helikoptérami.

Exil v Rusku

Dne 24. února 2014 se Janukovyč ocitl na území Ruské federace. O několik dní později, 28. února, uspořádal tiskovou konferenci v ruském Rostově na Donu. Zde pronesl slavnou větu „Jsem živý!“ a zlomil pero v návalu emocí. Trval na tom, že je stále legitimním prezidentem Ukrajiny, a omluvil se ukrajinskému lidu, že „neměl dost síly udržet stabilitu“.

Od té doby žije v Rusku pod ochranou státu, pravděpodobně v oblasti Moskvy (Barvicha) nebo Soči. Jeho politický vliv na Ukrajině je nulový, pro Kreml se stal pouze nástrojem propagandy a později přítěží.

⚖️ Odsouzení za vlastizradu

Proces století

V květnu 2017 zahájil Obolonský okresní soud v Kyjevě proces s Viktorem Janukovyčem v nepřítomnosti (in absentia). Obžaloba ho vinila z vlastizrady, napomáhání vedení agresivní války a narušení územní celistvosti Ukrajiny. Klíčovým důkazem obžaloby se stal dopis z 1. března 2014, který Janukovyč adresoval Vladimiru Putinovi. V něm oficiálně žádal ruského prezidenta o nasazení ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny k „obnovení práva a pořádku“. Tento dokument předložil ruský velvyslanec Vitalij Čurkin na zasedání Rady bezpečnosti OSN jako ospravedlnění pro ruskou intervenci na Krymu.

Rozsudek (2019)

Dne 24. ledna 2019 vynesl soud rozsudek. Viktor Janukovyč byl uznán vinným z vlastizrady a napomáhání agresivní válce. Byl odsouzen k 13 letům odnětí svobody. Obhajoba se opakovaně odvolávala, ale Nejvyšší soud Ukrajiny rozsudek v roce 2021 definitivně potvrdil.

Kromě tohoto hlavního procesu čelí Janukovyč na Ukrajině řadě dalších obvinění, včetně uzurpace moci (v souvislosti s ústavním převratem z roku 2010) a podpisu Charkovských dohod (kvalifikováno jako vlastizrada v roce 2021). Veškerý jeho majetek na Ukrajině, který se podařilo dohledat, byl zabaven státem.

☠️ Osobní život v exilu a rodinná tragédie

Po útěku do Ruska se Janukovyč stáhl do ústraní. Podle investigativních novinářů žije v luxusní vile v prestižní čtvrti Barvicha u Moskvy nebo v Soči, pod neustálou ochranou ruské Federální ochranné služby (FSO).

Smrt syna

V březnu 2015 zasáhla Janukovyče osobní tragédie. Jeho mladší syn, Viktor Viktorovyč Janukovyč (33 let), zahynul na jezeře Bajkal v Rusku. Při jízdě mikrobusem Volkswagen po zamrzlém jezeře se pod vozem prolomil led. Zatímco ostatním pasažérům se podařilo uniknout, Viktor, který seděl za volantem, se utopil. Byl pohřben na vojenském hřbitově v Sevastopolu na okupovaném Krymu.

Rozpad manželství

V exilu došlo také k faktickému rozpadu jeho manželství s Ljudmylou Janukovyčovou. Zatímco exprezident žije v Rusku s novou partnerkou (se kterou má údajně syna), Ljudmyla žije v ústraní na Krymu. Janukovyč v rozhovoru pro německý Der Spiegel v roce 2017 potvrdil, že se s manželkou rozvedl po 45 letech manželství, ačkoliv oficiální potvrzení chybí.

⚔️ Role během invaze 2022

Viktor Janukovyč se nečekaně vrátil do hry v únoru a březnu 2022, na začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Podle zpravodajských informací ukrajinské rozvědky (HUR) a západních služeb byl Janukovyč převezen do běloruského Minsku (respektive do Gomelu poblíž ukrajinských hranic). Kreml počítal s tzv. loutkovým scénářem:

Ruské speciální jednotky měly rychle obsadit Kyjev a fyzicky zlikvidovat nebo zajmout prezidenta Volodymyra Zelenského.
Viktor Janukovyč měl být prohlášen za „jediného legitimního prezidenta“, který se vrací do úřadu, aby „ukončil válku“.
Měl podepsat dekret, kterým by vyzval ukrajinskou armádu ke kapitulaci a požádal Rusko o „pomoc“.

Dne 8. března 2022, v době nejtěžších bojů o Kyjev, zveřejnil Janukovyč otevřený dopis Volodymyru Zelenskému, ve kterém ho vyzýval, aby „za každou cenu zastavil krveprolití“ a přistoupil na ruské podmínky, což bylo fakticky chápáno jako výzva ke kapitulaci. Díky úspěšné obraně Kyjeva se však tento ruský plán zhroutil a Janukovyč opět zmizel v zapomnění.

📜 Hodnocení a historický odkaz

Viktor Janukovyč je v moderních ukrajinských dějinách vnímán téměř jednoznačně negativně, a to napříč politickým spektrem (s výjimkou marginálních proruských skupin).

Katalyzátor změn: Paradoxně se stal nechtěným sjednotitelem ukrajinského národa. Jeho kroky a následná ruská agrese vedly k bezprecedentnímu nárůstu ukrajinského vlastenectví a definitivnímu odklonu země od Ruska.
Symbol korupce: Jeho jméno a rezidence Mežihirja se staly celosvětovým synonymem pro kleptokracii – vládu zlodějů.
Odpovědnost za válku: Je historicky spoluzodpovědný za oslabení ukrajinské armády a bezpečnostního aparátu před rokem 2014, což usnadnilo Rusku anexi Krymu a rozpoutání války na Donbasu.

Zdroje