Bertolt Brecht
Obsah boxu
Šablona:Infobox - spisovatel Bertolt Brecht (celým jménem Eugen Berthold Friedrich Brecht; * 10. února 1898, Augsburg – † 14. srpna 1956, Východní Berlín) byl jeden z nejvýznamnějších německých dramatiků, básníků, divadelních režisérů a teoretiků 20. století. Je považován za zakladatele a hlavního představitele epického divadla. Jeho dílo, silně ovlivněné marxismem, se zaměřovalo na sociální a politickou kritiku a snažilo se diváka aktivizovat k přemýšlení o společenských problémech. Mezi jeho nejznámější hry patří Třígrošová opera, Matka Kuráž a její děti a Život Galileiho.
📜 Život
👶 Dětství a mládí
Eugen Berthold Friedrich Brecht se narodil v Augsburgu v Bavorsku do dobře situované rodiny. Jeho otec, Berthold Friedrich Brecht, byl katolík a ředitel papírny, matka Sophie, rozená Brezing, byla protestantka. Brecht byl pokřtěn jako protestant. Již během studií na gymnáziu projevoval literární talent, ale také odpor k autoritám a konvencím.
V roce 1917 se zapsal na univerzitu v Mnichově, kde studoval medicínu a přírodní vědy. Studium však brzy přerušil, protože byl na konci první světové války povolán jako sanitář do vojenské nemocnice v Augsburgu. Zkušenosti s hrůzami války a utrpením ho hluboce ovlivnily a posílily jeho pacifistické a protiburžoazní postoje.
🎭 Počátky kariéry v Mnichově a Berlíně
Po válce se Brecht vrátil do Mnichova, kde se začal plně věnovat divadlu a literatuře. V roce 1922 slavil první velký úspěch se svou hrou Bubny v noci (Trommeln in der Nacht), za kterou obdržel prestižní Kleistovu cenu. V této době také napsal hry jako Baal a V houštinách měst (Im Dickicht der Städte).
V roce 1924 se přestěhoval do Berlína, který byl v té době pulzujícím centrem Výmarské republiky. Zde spolupracoval s režisérem Maxem Reinhardtem v Deutsches Theater. Klíčovým momentem jeho kariéry byla spolupráce se skladatelem Kurtem Weillem. Jejich společné dílo, Třígrošová opera (Die Dreigroschenoper), moderní adaptace Žebrácké opery Johna Gaye, mělo premiéru v roce 1928 a stalo se mezinárodním hitem. Úspěch mu přinesl finanční nezávislost a celosvětovou slávu. V této době se také stále více přikláněl k marxismu a jeho díla nabývala na politické angažovanosti.
🌍 Exil
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se Brechtovo dílo ocitlo na seznamu zakázaných autorů. Jeho knihy byly veřejně páleny a on sám byl nucen opustit Německo. Den po požáru Říšského sněmu uprchl s rodinou přes Prahu a Vídeň do exilu, který trval 15 let.
Pobýval postupně v Dánsku, Švédsku a Finsku. Právě v období exilu napsal některá ze svých nejvýznamnějších dramat, včetně her Matka Kuráž a její děti (Mutter Courage und ihre Kinder), Život Galileiho (Leben des Galilei), Dobrý člověk ze Sečuanu (Der gute Mensch von Sezuan) a Kavkazský křídový kruh (Der kaukasische Kreidekreis).
V roce 1941, když se válka rozšířila po Evropě, odcestoval přes Sovětský svaz do Spojených států, kde se usadil v Santa Monice poblíž Hollywoodu. Snažil se prosadit jako scénárista, ale jeho politické názory a nekonvenční styl narážely na nepochopení.
🏛️ Návrat do Východního Německa
Po druhé světové válce se Brecht stal v USA podezřelým ze "neamerické činnosti" kvůli svým komunistickým sympatiím. V roce 1947 byl předvolán před Výbor pro neamerickou činnost (HUAC), kde podal slavné, pečlivě připravené a vyhýbavé svědectví. Den po výslechu opustil Spojené státy a vrátil se do Evropy.
Po krátkém pobytu ve Švýcarsku se v roce 1949 usadil ve Východním Berlíně, hlavním městě nově vzniklé Německé demokratické republiky (NDR). Zde spolu se svou ženou, herečkou Helene Weigel, založil legendární divadelní soubor Berliner Ensemble. Divadlo se stalo modelovou scénou pro uvádění jeho her a praktickou realizaci principů epického divadla. I když byl režimem NDR oslavován, udržoval si od něj určitý odstup a často se dostával do sporů s kulturními funkcionáři.
⚰️ Smrt
Bertolt Brecht zemřel 14. srpna 1956 ve Východním Berlíně na infarkt myokardu ve věku 58 let. Je pohřben na hřbitově Dorotheenstadt v Berlíně, nedaleko svého posledního bydliště.
🎭 Divadelní teorie a praxe
Brecht je autorem revoluční divadelní teorie, kterou nazval epické divadlo (episches Theater). Jeho cílem bylo vytvořit divadlo pro vědecký věk, které by diváka neuspávalo iluzí a emocemi, ale naopak ho probouzelo k racionálnímu a kritickému myšlení o společnosti.
📢 Epické divadlo
Na rozdíl od tradičního, aristotelského "dramatického divadla", které se snaží diváka vtáhnout do děje a vyvolat v něm katarzi (emocionální očištění), epické divadlo usiluje o odstup. Místo aby se divák ptal "Co budu cítit?", má se ptát "Proč se to děje a jak by to mohlo být jinak?". Brecht nechtěl, aby divák s postavami soucítil, ale aby jejich jednání analyzoval. Děj proto často přerušoval, aby divákovi poskytl čas na reflexi.
👽 Zcizovací efekt (Verfremdungseffekt)
Hlavním nástrojem epického divadla je zcizovací efekt (Verfremdungseffekt). Jedná se o soubor technik, které mají zabránit divákově plnému ponoření do iluze a připomínat mu, že sleduje divadelní představení. Cílem je ukázat známé věci v novém, neobvyklém světle, aby se nad nimi divák zamyslel.
Mezi typické zcizovací efekty patří:
- **Songy a písně:** Postavy náhle přeruší děj a zazpívají píseň, která komentuje nebo zobecňuje situaci.
- **Komentáře a titulky:** Na scénu se promítají texty, které shrnují nebo předjímají děj.
- **Přímé oslovení publika:** Herci vystupují ze svých rolí a mluví přímo k divákům.
- **Viditelná divadelní technika:** Osvětlovací technika, hudebníci nebo kulisy jsou záměrně viditelné.
- **Herecký styl:** Herci neztotožňují se plně se svou postavou, ale spíše ji "ukazují" a komentují její jednání.
🏛️ Berliner Ensemble
Divadlo Berliner Ensemble, které Brecht založil v roce 1949, se stalo laboratoří a výkladní skříní jeho divadelních teorií. Soubor pod jeho vedením (a po jeho smrti pod vedením Helene Weigel) proslul precizními, analytickými inscenacemi Brechtových her, které ovlivnily divadelníky po celém světě.
✍️ Dílo
Brechtovo dílo je rozsáhlé a zahrnuje desítky divadelních her, stovky básní, teoretické spisy, povídky a filmové scénáře.
📖 Dramata (výběr)
- Baal (1918)
- Bubny v noci (Trommeln in der Nacht, 1919)
- V houštinách měst (Im Dickicht der Städte, 1923)
- Třígrošová opera (Die Dreigroschenoper, 1928) – hudba Kurt Weill
- Vzestup a pád města Mahagonny (Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny, 1930) – hudba Kurt Weill
- Svatá Johanka z jatek (Die heilige Johanna der Schlachthöfe, 1932)
- Matka Kuráž a její děti (Mutter Courage und ihre Kinder, 1939)
- Život Galileiho (Leben des Galilei, 1939)
- Dobrý člověk ze Sečuanu (Der gute Mensch von Sezuan, 1941)
- Pan Puntila a jeho sluha Matti (Herr Puntila und sein Knecht Matti, 1941)
- Zadržitelný vzestup Artura Uie (Der aufhaltsame Aufstieg des Arturo Ui, 1941)
- Kavkazský křídový kruh (Der kaukasische Kreidekreis, 1945)
📜 Poezie
Brecht byl také jedním z nejvýznamnějších německých básníků 20. století. Jeho poezie je často politicky angažovaná, používá prostý jazyk a formy blízké lidové písni nebo kabaretnímu kupletu. Mezi známé sbírky patří Domácí postila (Hauspostille) nebo Svensborgské básně (Svendborger Gedichte).
📚 Prozaická a teoretická díla
Klíčovým teoretickým spisem je Malé organon pro divadlo (Kleines Organon für das Theater), kde shrnul principy epického divadla. Psal také povídky (Povídky o panu Keunerovi) a romány (Třígrošový román).
🏛️ Politické názory a kontroverze
☭ Marxismus a komunismus
Brecht byl po celý život přesvědčeným marxistou. Věřil, že kapitalismus je zdrojem sociální nespravedlnosti, válek a vykořisťování. Jeho díla jsou prodchnuta kritikou kapitalistické společnosti a snahou o její změnu. Nikdy však nevstoupil do komunistické strany a jeho vztah k oficiálním komunistickým režimům, včetně toho v NDR, byl často komplikovaný a kritický.
🇺🇸 Výslech v USA
Jeho výslech před Výborem pro neamerickou činnost v roce 1947 je legendární. Brecht, na rozdíl od mnoha jiných předvolaných umělců, zvolil taktiku zdánlivé spolupráce a humoru. Odpovídal vyhýbavě, předstíral jazykovou bariéru a podařilo se mu výbor zesměšnit, aniž by byl obviněn z pohrdání.
🇩🇪 Vztah k NDR
V NDR získal Brecht vlastní divadlo a značné prostředky, což mu umožnilo realizovat své umělecké vize. Zároveň však byl pod dohledem státní moci a musel čelit pokusům o cenzuru. Kontroverzní je jeho reakce na dělnické povstání v roce 1953. Veřejně vyjádřil podporu vládě, avšak v soukromém dopise kritizoval její postup, což vedlo k dlouhodobým debatám o jeho skutečném postoji.
✨ Odkaz a vliv
Bertolt Brecht patří mezi nejvlivnější divadelní tvůrce moderní doby. Jeho teorie epického divadla a zcizovacího efektu zásadně proměnily pohled na divadlo, jeho funkci a vztah k divákovi. Ovlivnil generace dramatiků a režisérů po celém světě, včetně osobností jako Jean-Luc Godard, Peter Brook, Augusto Boal nebo v Česku E. F. Burian. Jeho hry jsou dodnes pevnou součástí světového repertoáru a jeho myšlenky stále inspirují umělce, kteří usilují o společensky angažované a kritické umění.
🤓 Pro laiky
Představte si, že jdete do divadla. Normálně se snažíte vžít do postavy a prožívat s ní její příběh. Bertolt Brecht chtěl pravý opak. Chtěl, abyste si pořád uvědomovali, že jste v divadle a sledujete hru, nikoliv skutečnost. Tomuto stylu se říká epické divadlo.
Aby toho dosáhl, používal různé "triky", kterým říkal zcizovací efekty. Herci například někdy přestali hrát a promluvili přímo na vás, diváky. Děj mohla přerušit píseň, která shrnula, o co ve scéně jde. Na stěnu se mohly promítat nápisy, které prozrazovaly, co se stane dál. Nebo jste mohli vidět přímo na jevišti světla a techniku, aby vám nic nepřipadalo jako skutečné.
Cílem toho všeho bylo, abyste o hře přemýšleli, místo abyste jen cítili. Brecht nechtěl, abyste plakali s hrdinkou, ale abyste se ptali: "Proč se jí to děje? Není ten systém, ve kterém žije, špatný? A jak by se to dalo změnit ve skutečném světě?" Jeho divadlo bylo tedy spíše politickou a společenskou lekcí než jen večerní zábavou.