Henrik Ibsen

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - spisovatel Henrik Johan Ibsen (* 20. března 1828, Skien – 23. května 1906, Christiania) byl norský dramatik, básník a divadelní režisér. Je považován za jednoho ze zakladatelů modernismu v divadle a bývá označován jako „otec moderního dramatu“. Jeho hry, psané v období vrcholného realismu, se vyznačují hlubokou psychologickou analýzou postav, kritikou společenských konvencí a morálky 19. století a zkoumáním témat jako je individualita, svoboda a pravda. Ibsen svými díly zásadně ovlivnil vývoj světového divadla a jeho hry jsou dodnes součástí repertoáru divadel po celém světě.

📜 Život

👶 Mládí a začátky

Henrik Ibsen se narodil v malém přístavním městě Skien v Norsku do rodiny prosperujícího obchodníka Knuda Ibsena a Marichen Altenburgové. V roce 1835, když bylo Henrikovi sedm let, jeho otec zbankrotoval, což znamenalo dramatický pád společenského postavení rodiny. Tato zkušenost hluboce ovlivnila Ibsenovo vnímání společnosti, peněz a sociální přetvářky, což se později odrazilo v mnoha jeho dílech.

V patnácti letech opustil domov a začal pracovat jako učeň v lékárně ve městě Grimstad. Během tohoto období žil ve velké chudobě, ale intenzivně se věnoval samostudiu a začal psát své první básně a dramata. Jeho první hra, Catilina (1850), napsaná pod vlivem antických a Shakespearových děl, nebyla úspěšná. V roce 1850 se přestěhoval do Christianie (dnešní Oslo), aby studoval na univerzitě, ale u přijímacích zkoušek neuspěl.

🎭 Divadelní léta a exil

Navzdory akademickému neúspěchu se Ibsen začal prosazovat v divadelním světě. V roce 1851 získal místo dramaturga a režiséra v nově založeném Norském divadle (Det Norske Theater) v Bergenu. Zde strávil šest let, během kterých získal neocenitelné praktické zkušenosti s divadelním provozem. V roce 1857 se vrátil do Christianie, kde se stal uměleckým ředitelem Norského divadla v Christianii. O dva roky později se oženil se Suzannah Thoresenovou, která mu byla po celý život intelektuální oporou.

Znechucen nedostatkem uznání v Norsku a finančními potížemi, Ibsen v roce 1864 opustil svou vlast a strávil následujících 27 let v dobrovolném exilu, především v Itálii (Řím) a Německu (Drážďany, Mnichov). Právě v tomto období napsal svá nejvýznamnější díla. Nejprve to byly veršované hry Brand (1865) a Peer Gynt (1867), které mu přinesly první velký úspěch a skandinávskou proslulost. Následovala série jeho slavných společensko-kritických realistických her, které vyvolaly bouřlivé debaty po celé Evropě, jako například Opory společnosti (1877), Domeček pro panenky (1879) a Přízraky (1881).

🇳🇴 Návrat a poslední roky

V roce 1891 se Ibsen vrátil do Norska jako mezinárodně uznávaný a oslavovaný autor. Usadil se v Christianii, kde se stal národní ikonou. Jeho pozdní tvorba se odklonila od přísného realismu a nabyla více symbolických a introspektivních rysů. Do tohoto období patří hry jako Divoká kachna (1884), Heda Gablerová (1890) nebo Stavitel Solness (1892).

V roce 1900 utrpěl sérii mozkových mrtvic, které ho zanechaly částečně ochrnutého a neschopného psát. Zemřel 23. května 1906 v Christianii. Jeho poslední slova údajně byla „Naopak!“ (norsky Tvertimod!), což je často interpretováno jako symbol jeho celoživotního postoje rebela a kritika.

✒️ Dílo a styl

Ibsenovo dílo lze rozdělit do tří hlavních fází: rané romantické a historické hry, vrcholné období sociálního realismu a pozdní symbolistické hry.

📝 Hlavní témata

Ibsen se ve svých hrách soustavně zabýval konfliktem mezi jedincem a společností. Jeho postavy často bojují proti pokryteckým konvencím, omezujícím tradicím a lžím, na kterých je postavena měšťanská morálka.

Kritika společenské morálky: Ibsen nemilosrdně odhaloval faleš a přetvářku viktoriánské společnosti. V dílech jako Opory společnosti nebo Domeček pro panenky ukazuje, jak fasáda ctnosti a prosperity skrývá morální úpadek a osobní neštěstí.
Postavení ženy: Ibsen je považován za jednoho z prvních velkých zastánců emancipace žen v literatuře. Postava Nory v Domečku pro panenky, která opouští manžela a děti, aby našla sama sebe, se stala symbolem ženského osvobození.
Vliv minulosti: Téma dědičnosti a neodvratného vlivu minulých činů na přítomnost je ústřední v mnoha jeho hrách, nejvýrazněji v Přízraky, kde se hrdinové potýkají s následky rodinných tajemství a dědičné choroby.
Pravda vs. iluze: Ibsen často zkoumá, zda je absolutní pravda pro život nezbytná, nebo zda jsou pro přežití nutné určité iluze a "životní lži" (norsky livsløgn), jak je tomu například v Divoké kachně.

⚙️ Dramatická technika

Ibsen reformoval dramatickou formu. Navázal na strukturu tzv. „dobře udělané hry“ (well-made play) francouzského dramatika Eugèna Scribea, ale naplnil ji novým, psychologicky hlubokým obsahem. Jeho technika se vyznačuje:

Retrospektivní analýza: Děj se často odvíjí od postupného odhalování událostí, které se staly před začátkem hry. Přítomnost je tak determinována minulostí.
Realistický dialog: Ibsen opustil patetický a deklamační styl staršího divadla a nahradil ho přirozeným, civilním jazykem, který odpovídal charakterům a situacím.
Psychologická motivace: Činy jeho postav nejsou řízeny vnějšími náhodami, ale jejich vnitřními psychologickými pohnutkami, touhami a traumaty.
Symbolismus: I v jeho nejrealističtějších hrách se objevují silné symboly (např. divoká kachna, bílí koně v Rosmersholmu), které dodávají dílu další významové vrstvy.

📖 Výběr nejvýznamnějších her

Peer Gynt (1867): Rozsáhlá veršovaná dramatická báseň, která sleduje životní pouť norského snílka a dobrodruha Peera Gynta. Dílo je plné fantazie, folklóru a filozofických úvah o hledání identity. Hudbu k němu složil Edvard Grieg.
Domeček pro panenky (Et dukkehjem, 1879): Hra, která způsobila mezinárodní skandál. Hlavní hrdinka Nora Helmerová si uvědomí, že její manželství je jen přetvářka, a opustí manžela i děti, aby našla vlastní identitu. Závěrečné bouchnutí dveří se stalo symbolem feministického hnutí.
Přízraky (Gengangere, 1881): Temné drama o rodinných tajemstvích, dědičnosti a pokrytectví. Hra otevřeně tematizuje syfilis a incest, což v době vzniku vyvolalo obrovské pobouření a zákazy uvádění.
Nepřítel lidu (En folkefiende, 1882): Příběh lékaře, doktora Stockmanna, který zjistí, že voda v městských lázních je kontaminovaná. Když se snaží varovat veřejnost, narazí na odpor místních mocných a je označen za "nepřítele lidu". Hra je silnou obhajobou individuality proti tyranii většiny.
Divoká kachna (Vildanden, 1884): Komplexní symbolistická hra, která zkoumá destruktivní sílu absolutní pravdy a potřebu "životní lži" pro lidské štěstí.
Heda Gablerová (Hedda Gabler, 1890): Portrét inteligentní, ale frustrované a manipulativní ženy, která se nedokáže vymanit z okovů společenských konvencí a nakonec volí tragické řešení. Role Hedy je považována za jednu z nejnáročnějších v dějinách divadla.

🌍 Vliv a odkaz

Henrik Ibsen je jednou z nejvlivnějších postav světové literatury. Jeho důraz na psychologickou hloubku, realistické zobrazení společnosti a otevřené zkoumání kontroverzních témat změnil tvář divadla. Ovlivnil generace dramatiků, mezi které patří August Strindberg, George Bernard Shaw, Anton Pavlovič Čechov, Eugene O'Neill nebo Arthur Miller.

Jeho hry jsou stále aktuální, protože se dotýkají nadčasových otázek lidské existence: hledání identity, boj za osobní svobodu, střet jedince se společenským tlakem a následky našich rozhodnutí. Ibsenovo dílo bylo přeloženo do desítek jazyků a jeho hry se nepřetržitě hrají na jevištích po celém světě. V Norsku je považován za národního hrdinu a jeho portrét zdobil norskou bankovku v hodnotě 1000 korun.

💡 Pro laiky

Co znamená "moderní drama"? Před Ibsenem bylo divadlo často plné velkých hrdinů, králů, bitev nebo naopak jednoduchých komedií a melodramat s jasně daným dobrem a zlem. Ibsen přivedl na jeviště obyčejné lidi z měšťanských rodin (lékaře, právníky, ženy v domácnosti) a ukázal jejich skutečné, složité problémy – manželské krize, finanční potíže, společenské tlaky a vnitřní konflikty. Místo vnějších událostí se zaměřil na psychologii postav. Tím založil "moderní drama", které se snaží být zrcadlem reálného života.
Co je to "životní lež"? Tento pojem, který Ibsen proslavil ve hře Divoká kachna, označuje iluzi nebo sebeklam, který si člověk vytvoří, aby mohl snášet těžkou nebo nepříjemnou realitu. Ibsen se ptá, zda je vždy lepší znát krutou pravdu, nebo zda je pro štěstí někdy nutné žít v milosrdné lži. Je to myšlenka, že úplná upřímnost může být stejně destruktivní jako lež.

✨ Zajímavosti

Ibsen byl známý svou puntičkářskou povahou. Měl na svém psacím stole sadu malých figurek, které nazýval svým "ďábelským orchestrem", a tvrdil, že mu pomáhají při psaní dialogů.
Ačkoliv je dnes považován za obhájce práv žen, Ibsen sám se za feministu nepovažoval. Tvrdil, že jeho cílem bylo především "zobrazení lidstva".
Jeho hlavním literárním rivalem byl švédský dramatik August Strindberg. Oba autoři se vzájemně respektovali i kritizovali a jejich tvorba se často vzájemně ovlivňovala.
Hra Domeček pro panenky měla tak šokující konec, že některá německá divadla donutila Ibsena napsat alternativní, "šťastný" konec, kde Nora zůstává. Ibsen to později označil za "barbarské násilí" na svém díle.

Šablona:Aktualizováno