Bauhaus

Rozbalit box

Obsah boxu

Bauhaus (celým názvem Staatliches Bauhaus, v překladu "Státní stavební dům") byla německá umělecká škola, která působila v letech 1919 až 1933. Založil ji architekt Walter Gropius ve Weimaru. Škola se stala synonymem pro propojení umění, řemesla a technologie a její vliv zásadním způsobem formoval moderní umění, moderní architekturu a design 20. století. Filozofie Bauhausu usilovala o vytvoření "totálního uměleckého díla" (Gesamtkunstwerk), v němž by všechny umělecké obory spolupracovaly na vytvoření nového, funkčního a estetického životního prostředí pro moderního člověka.

Škola prošla třemi hlavními fázemi ve třech různých městech: ve Weimaru (1919–1925), v Dessau (1925–1932) a nakonec v Berlíně (1932–1933). Každé období bylo charakterizováno odlišným vedením a mírně odlišným zaměřením, od počátečního expresionistického a řemeslného přístupu až po pozdější důraz na masovou průmyslovou výrobu a strohou funkčnost. Po nástupu nacistů k moci byla škola v roce 1933 z politických důvodů uzavřena, ale její myšlenky se díky emigraci jejích členů rozšířily do celého světa, zejména do Spojených států.

📜 Historie a vývoj

Historie Bauhausu je neoddělitelně spjata s politickým a společenským vývojem Výmarské republiky. Škola byla od svého vzniku progresivní a levicově orientovaná, což ji činilo terčem útoků ze strany konzervativních a nacionalistických kruhů.

🏛️ Weimar (1919–1925): Expresionismus a řemeslo

Bauhaus vznikl v roce 1919 ve Weimaru sloučením Saské vysoké školy výtvarných umění a Saské umělecko-průmyslové školy. Jeho prvním ředitelem se stal Walter Gropius. V úvodním manifestu Gropius formuloval vizi sjednocení všech uměleckých disciplín pod vedením architektury. Cílem bylo odstranit bariéru mezi "vysokým" uměním (malba, sochařství) a "užitým" uměním (řemeslo, design).

Klíčovou součástí výuky byl povinný přípravný kurz (Vorkurs), který vedl švýcarský malíř a teoretik Johannes Itten. Ittenův kurz se zaměřoval na studium základních materiálů, textur, barev a forem a měl za cíl "očistit" studenty od starých akademických návyků a probudit jejich individuální kreativitu. V tomto období byl Bauhaus silně ovlivněn expresionismem a hnutím Arts and Crafts, s velkým důrazem na ruční práci v dílnách (kov, textil, keramika, tisk).

Politický tlak ze strany konzervativní vlády v Durynsku však sílil a škola byla nucena hledat nové působiště.

⚙️ Dessau (1925–1932): Vrcholné období a industrializace

V roce 1925 se Bauhaus přestěhoval do průmyslového města Dessau, kde pro něj Gropius navrhl slavný komplex budov, který je dnes považován za ikonu moderní architektury. Toto období je považováno za vrcholnou éru Bauhausu. Heslem se stalo "Umění a technika – nová jednota". Důraz se přesunul od individuální řemeslné výroby k navrhování prototypů pro masovou průmyslovou produkci.

V dílnách vznikaly nadčasové designové kusy, jako například ocelový nábytek od Marcela Breuera (včetně slavné židle Wassily) nebo svítidla od Marianne Brandt. Herbert Bayer zde vytvořil univerzální bezpatkové písmo a položil základy moderního grafického designu.

V roce 1928 Gropius odstoupil a novým ředitelem se stal švýcarský architekt a urbanista Hannes Meyer. Meyer, přesvědčený marxista, posílil sociální a vědecké zaměření školy. Pod jeho vedením se Bauhaus soustředil na design dostupný pro široké vrstvy obyvatelstva. Jeho radikální politické názory však vedly k jeho odvolání v roce 1930.

Posledním ředitelem v Dessau se stal Ludwig Mies van der Rohe, který se snažil školu depolitizovat a zaměřit ji primárně na architekturu. I přesto byla škola v roce 1932 pod tlakem místní nacistické správy uzavřena.

🏙️ Berlín (1932–1933): Konec a rozptýlení

Mies van der Rohe se pokusil školu zachránit přesunem do Berlína, kde ji provozoval jako soukromý institut v opuštěné továrně. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v lednu 1933 se však situace stala neudržitelnou. Gestapo školu prohledalo a v červenci 1933 byla fakulta nucena odhlasovat její definitivní uzavření.

Mnoho klíčových osobností Bauhausu, včetně Gropia, Miese van der Rohe, Marcela Breuera a László Moholy-Nagye, emigrovalo, nejčastěji do USA. Zde dále šířili myšlenky Bauhausu, které tak zásadně ovlivnily americkou i světovou architekturu a design. Moholy-Nagy založil v Chicagu "New Bauhaus".

🏛️ Filozofie a principy

Jádrem filozofie Bauhausu byla snaha o syntézu umění a života. Škola se řídila několika klíčovými principy:

• Gesamtkunstwerk: Myšlenka "totálního uměleckého díla", kde architektura, nábytek, textilie a veškeré vybavení tvoří jednotný, harmonický celek.
• Forma sleduje funkci: Ačkoliv je tento výrok spojen spíše s Louisem Sullivanem, Bauhaus jej přijal za svůj. Estetika měla vycházet z účelu a funkce předmětu, ornament byl považován za zbytečný.
• Pravdivost materiálů: Materiály měly být používány ve své přirozené podobě a jejich vlastnosti neměly být skrývány. Ocel, sklo, beton a dřevo byly oslavovány pro své specifické kvality.
• Propojení umění a průmyslu: Škola se snažila navrhovat funkční, estetické a cenově dostupné produkty, které by mohly být vyráběny masově.
• Systém dílen: Výuka probíhala v praktických dílnách (Werkstätten), kde studenti pracovali pod vedením dvou mistrů – mistra řemesla (Werkmeister) a mistra formy (Formmeister).

🎨 Klíčové obory a dílny

Výuka na Bauhausu byla organizována do specializovaných dílen, které se staly laboratořemi moderního designu.

• Architektura: Ačkoliv samostatné oddělení architektury vzniklo až později, byla považována za zastřešující disciplínu. V čele stáli postupně Gropius, Meyer a Mies van der Rohe.
• Nábytek: Dílna vedená Marcelem Breuerem experimentovala s ohýbanou ocelovou trubkou a vytvořila revoluční kusy sedacího nábytku.
• Kov: Pod vedením Marianne Brandt a Lászla Moholy-Nagye zde vznikaly ikonické lampy, čajové servisy a další kovové předměty s čistými geometrickými tvary.
• Textil: Dílna, kde působily významné umělkyně jako Anni Albers a Gunta Stölzl, se zaměřovala na abstraktní vzory a experimenty s novými materiály a technikami tkaní.
• Typografie a grafický design: Herbert Bayer a Joost Schmidt zavedli používání bezpatkového písma (grotesku), asymetrickou kompozici a fotomontáž, čímž definovali moderní grafický design.
• Malířství a teorie barev: Na škole působili světově proslulí malíři jako Wassily Kandinsky a Paul Klee, kteří vedli kurzy teorie formy a barev a zkoumali vztahy mezi barvou, tvarem a psychologií.
• Jevištní tvorba: Dílna Oskara Schlemmera se zabývala vztahem lidského těla, prostoru a pohybu, což vyvrcholilo v jeho slavném "Triadickém baletu".

👤 Významné osobnosti

Úspěch Bauhausu stál na výjimečných osobnostech, které na škole působily jako ředitelé, mistři (profesoři) nebo studenti.

• Ředitelé:

   *   Walter Gropius (1919–1928) – zakladatel a vizionář.
   *   Hannes Meyer (1928–1930) – architekt s důrazem na sociální funkci.
   *   Ludwig Mies van der Rohe (1930–1933) – mistr minimalismu a hesla "méně je více".

• Mistři (výběr):

   *   Wassily Kandinsky – průkopník abstraktního malířství.
   *   Paul Klee – malíř a teoretik, mistr barvy a linie.
   *   László Moholy-Nagy – všestranný umělec, fotograf, typograf a experimentátor.
   *   Josef Albers – teoretik barev, později významný pedagog v USA.
   *   Marcel Breuer – architekt a designér nábytku.
   *   Oskar Schlemmer – malíř, sochař a scénograf.
   *   Johannes Itten – tvůrce přípravného kurzu a teoretik barev.

🌍 Odkaz a vliv

Přestože Bauhaus existoval pouhých 14 let, jeho vliv na moderní svět je obrovský a trvalý.

• Mezinárodní styl: Myšlenky Bauhausu se staly základem tzv. Mezinárodního stylu v architektuře, který dominoval ve 20. století a charakterizují ho strohé geometrické formy, absence ornamentu a použití moderních materiálů.
• Design: Principy funkčnosti, jednoduchosti a masové produkce se staly základem moderního průmyslového a grafického designu. Vliv Bauhausu je patrný v produktech firem jako Apple nebo IKEA.
• Umělecké vzdělávání: Model přípravného kurzu a výuky v dílnách byl převzat mnoha uměleckými a designérskými školami po celém světě.
• Světové dědictví UNESCO: Budovy Bauhausu ve Weimaru a Dessau byly v roce 1996 zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO jako připomínka mimořádného kulturního významu školy.

Kritici Bauhausu někdy vytýkají jeho přílišnou strohost, dogmatismus a víru v utopickou sílu technologie, která může vést k neosobnímu a sterilnímu prostředí. Přesto zůstává Bauhaus jedním z nejdůležitějších kulturních fenoménů 20. století.

💡 Pro laiky

Představte si školu, kde se malíři, architekti, designéři nábytku a tkalci učili společně a snažili se vytvořit úplně nový svět. To byl Bauhaus. Jejich hlavní myšlenka byla jednoduchá: věci by měly být v první řadě praktické a užitečné, a jejich krása by měla vycházet z této jednoduchosti, ne z drahých ozdob.

Místo zdobených, těžkých skříní navrhovali jednoduchý, lehký nábytek z ocelových trubek. Místo složitých vzorů na látkách používali základní geometrické tvary jako čtverce a kruhy. Chtěli, aby hezké a funkční věci – od židle přes lampu až po celý dům – byly dostupné pro každého, nejen pro bohaté. Jejich styl je tak nadčasový, že mnoho dnešních moderních budov, nábytku nebo plakátů stále vychází z nápadů, které se zrodily právě v Bauhausu před sto lety.

Šablona:Aktualizováno