Albert Bandura

Rozbalit box

Obsah boxu

Albert Bandura (* 4. prosince 1925, Mundare, Kanada – 26. července 2021, Stanford, USA) byl kanadsko-americký psycholog, který byl emeritním profesorem na Stanfordově univerzitě. Během své téměř šedesátileté kariéry se stal jedním z nejvlivnějších a nejcitovanějších psychologů v historii. Je považován za zakladatele sociálně kognitivní teorie a konceptu vnímané vlastní účinnosti (self-efficacy). Jeho práce znamenala významný posun od tradičního behaviorismu ke kognitivní psychologii. Proslul především svým experimentem s panenkou Bobo, který demonstroval principy observačního učení.

📜 Život a kariéra

Albert Bandura se narodil v malé obci Mundare v Albertě v Kanadě jako nejmladší dítě a jediný syn v šestičlenné rodině polských a ukrajinských přistěhovalců. Vzhledem k omezeným vzdělávacím zdrojům v jeho malém městě se Bandura musel do značné míry spoléhat na samostudium, což podle něj formovalo jeho pozdější vědeckou kariéru.

Po absolvování střední školy pracoval na Yukonu, kde opravoval silnici Alaska Highway. Zde se setkal s různorodou skupinou lidí, což v něm probudilo zájem o psychopatologii.

V roce 1949 získal bakalářský titul z psychologie na University of British Columbia. Poté se přestěhoval do Spojených států, kde pokračoval ve studiu na University of Iowa, která byla v té době centrem teoretické psychologie. Zde v roce 1951 získal magisterský titul a o rok později, v roce 1952, doktorát (Ph.D.) z klinické psychologie pod vedením Arthura Bentona.

V roce 1953 přijal pozici na Stanfordově univerzitě, kde působil po celou svou kariéru až do svého odchodu do důchodu. V roce 1974 byl zvolen prezidentem Americké psychologické asociace (APA). Za svou práci obdržel řadu prestižních ocenění, včetně National Medal of Science, kterou mu v roce 2016 udělil prezident Barack Obama.

🧠 Klíčové teorie a koncepty

Bandurova práce zásadně ovlivnila přechod od čistého behaviorismu, který se zaměřoval pouze na pozorovatelné chování, ke kognitivní psychologii, jež zdůrazňuje význam vnitřních mentálních procesů, jako je myšlení, přesvědčení a očekávání.

🧑‍🤝‍🧑 Teorie sociálního učení

Na počátku své kariéry Bandura formuloval teorii sociálního učení, která zdůrazňovala, že lidé se učí nejen prostřednictvím přímé zkušenosti (odměny a tresty, jak tvrdil B. F. Skinner), ale také pozorováním druhých. Tento proces nazval observační učení nebo modelování. Podle Bandury se jedinci učí nové chování, postoje a emoční reakce sledováním modelů – rodičů, učitelů, vrstevníků nebo postav v médiích.

Proces observačního učení zahrnuje čtyři klíčové složky:

Pozornost (Attention): Aby se jedinec mohl od modelu učit, musí jeho chování věnovat pozornost.
Zapamatování (Retention): Pozorované chování si musí uložit do paměti ve formě mentálních reprezentací.
Reprodukce (Reproduction): Jedinec musí být schopen uložené chování fyzicky napodobit.
Motivace (Motivation): K provedení naučeného chování je nutná motivace, která může pramenit z vnějšího posílení (odměna), zástupného posílení (pozorování odměny u modelu) nebo vnitřního posílení (pocit uspokojení).

🤖 Experiment s panenkou Bobo

Nejznámějším důkazem teorie sociálního učení je série experimentů s panenkou Bobo provedených na počátku 60. let 20. století. V těchto studiích Bandura a jeho kolegové ukazovali dětem film, ve kterém dospělý model jednal agresivně vůči velké nafukovací panence jménem Bobo.

Průběh: Jedna skupina dětí sledovala model, který panenku bil, kopal a křičel na ni urážky. Druhá skupina sledovala model, který si panenky nevšímal a hrál si klidně s jinými hračkami. Kontrolní skupina neviděla žádný model.
Výsledky: Děti, které byly vystaveny agresivnímu modelu, následně projevovaly výrazně více agresivního chování vůči panence Bobo než děti z ostatních skupin. Napodobovaly nejen konkrétní agresivní činy, ale vymýšlely i nové způsoby agrese.
Význam: Experiment prokázal, že agrese může být naučena pouhým pozorováním, a to i bez přímého posilování. Tento výzkum měl obrovský dopad na debaty o vlivu násilí v médiích na chování dětí.

🧩 Sociálně-kognitivní teorie

Později Bandura svou teorii rozšířil a přejmenoval na sociálně-kognitivní teorii. Tento nový název lépe odrážel klíčovou roli kognitivních procesů. Ústředním konceptem této teorie je triadická reciproční determinace, která popisuje vzájemné a neustálé ovlivňování tří faktorů: 1. Osobní faktory (Personal Factors): Kognitivní schopnosti, přesvědčení, postoje, emoce a biologické predispozice. 2. Chování (Behavior): Jednání a reakce jedince. 3. Prostředí (Environment): Vnější sociální a fyzikální vlivy.

Podle tohoto modelu není člověk pasivním příjemcem vlivů z prostředí, ale aktivním činitelem, který své prostředí také formuje a interpretuje.

💪 Vnímaná vlastní účinnost (Self-Efficacy)

Jedním z nejdůležitějších Bandurových příspěvků je koncept vnímané vlastní účinnosti (self-efficacy). Definuje se jako přesvědčení jedince o vlastní schopnosti organizovat a provádět činnosti potřebné k dosažení určitých cílů. Nejde o to, jaké schopnosti člověk reálně má, ale o to, jak věří, že je dokáže využít.

Lidé s vysokou vnímanou vlastní účinností:

Vnímají obtížné úkoly jako výzvy, které je třeba zvládnout, nikoli jako hrozby.
Stanovují si náročnější cíle a jsou jim více oddáni.
Po neúspěchu rychleji obnovují své úsilí.
Připisují neúspěch nedostatečnému úsilí, nikoli nedostatku schopností.

Bandura identifikoval čtyři hlavní zdroje vnímané vlastní účinnosti: 1. Mistrovské zážitky (Mastery Experiences): Nejvlivnější zdroj; úspěšné zvládnutí úkolu posiluje víru ve vlastní schopnosti. 2. Zástupné zkušenosti (Vicarious Experiences): Pozorování úspěchu druhých (modelů), kteří jsou nám podobní. 3. Sociální přesvědčování (Social Persuasion): Verbální povzbuzení od ostatních, že máme schopnosti uspět. 4. Fyziologické a emoční stavy (Physiological and Emotional States): Interpretace vlastních tělesných reakcí (např. stres, úzkost) při výkonu.

⚖️ Morální neangažovanost

Bandura se také zabýval otázkou, jak jsou lidé schopni páchat nehumánní činy, aniž by cítili vinu nebo se odsuzovali. Vyvinul teorii morální neangažovanosti (moral disengagement), která popisuje soubor kognitivních mechanismů, jež lidem umožňují dočasně "vypnout" morální seberegulaci. Mezi tyto mechanismy patří:

Morální ospravedlnění: Prezentování nemorálního chování jako sloužícího vyššímu účelu.
Eufemistické nálepkování: Používání zmírňujících výrazů pro škodlivé činy (např. "kolaterální škody" místo "zabití civilistů").
Výhodné srovnávání: Srovnávání vlastního jednání s ještě horším chováním jiných.
Přesun odpovědnosti: Svalování viny na autoritu.
Rozptýlení odpovědnosti: Pocit menší viny, pokud je čin spáchán ve skupině.
Dehumanizace oběti: Popírání lidských kvalit oběti.

🧑‍🏫 Pro laiky: Co to znamená?

Učení nápodobou: Albert Bandura ukázal, že se učíme hlavně tím, že sledujeme ostatní. Když vidíme, jak se někdo chová a jaké to má následky, učíme se, co dělat a co ne. To je důvod, proč jsou pro děti tak důležité vzory v rodině, ve škole i v médiích.
Experiment s panenkou: Jeho slavný experiment dokázal, že děti, které vidí dospělého chovat se agresivně k hračce, ho budou pravděpodobně napodobovat. To naznačuje, že sledování násilí (např. v televizi nebo ve hrách) může vést k agresivnějšímu chování.
Víra ve vlastní schopnosti (Self-Efficacy): Klíčem k úspěchu je podle Bandury víra, že to dokážete. Když věříte ve své schopnosti, jste ochotnější zkoušet těžké věci, vytrvat u nich a nenechat se odradit neúspěchem. Je to v podstatě motor naší motivace.
Morální výmluvy: Bandura vysvětlil, jak si lidé dokážou ospravedlnit špatné chování. Používají různé "mentální triky", aby se necítili provinile – například svalují vinu na ostatní, zlehčují následky svých činů nebo si namlouvají, že si to oběť zasloužila.

🏆 Odkaz a vliv

Albert Bandura je trvale řazen mezi nejvýznamnější psychology 20. století, často hned za B. F. Skinnerem, Sigmundem Freudem a Jeanem Piagetem. Jeho práce překlenula mezeru mezi behaviorismem a kognitivní revolucí a poskytla komplexnější pohled na lidské učení a chování.

Jeho teorie našly uplatnění v mnoha oblastech:

Vzdělávání: Důraz na modelování a budování vnímané vlastní účinnosti u studentů.
Klinická psychologie: Terapie založené na observačním učení a posilování self-efficacy při léčbě fobií a dalších poruch.
Zdravotní psychologie: Programy na podporu zdravého životního stylu (např. odvykání kouření, cvičení) se často zaměřují na posílení víry jedince, že změnu dokáže uskutečnit.
Sportovní psychologie: Budování sebedůvěry a odolnosti u sportovců.
Média a komunikace: Analýza vlivu médií na sociální chování.

📚 Hlavní díla

Adolescent Aggression (1959)
Social Learning and Personality Development (1963)
Principles of Behavior Modification (1969)
Aggression: A Social Learning Analysis (1973)
Social Learning Theory (1977)
Social Foundations of Thought and Action: A Social Cognitive Theory (1986)
Self-Efficacy: The Exercise of Control (1997)
Moral Disengagement: How People Do Harm and Live with Themselves (2016)

Šablona:Aktualizováno