Concorde

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Letadlo Aérospatiale-BAC Concorde byl britsko-francouzský nadzvukový dopravní letoun, který byl v komerčním provozu od roku 1976 do roku 2003. Jedná se o jeden z pouhých dvou nadzvukových dopravních letounů, které kdy vstoupily do komerční služby (druhým byl sovětský Tupolev Tu-144). Concorde létal na transatlantických linkách z londýnského Heathrow a pařížského Charlese de Gaulla do New Yorku (JFK) a Washingtonu (Dulles). Cestu přes Atlantský oceán dokázal urazit za méně než polovinu času běžných podzvukových letadel.

Concorde, vyvinutý a vyráběný společností Sud Aviation (později Aérospatiale) a British Aircraft Corporation (BAC), byl technologickým zázrakem své doby. Vyznačoval se charakteristickým delta křídlem a sklopným nosem, který pilotům zlepšoval výhled při vzletu a přistání. Jeho čtyři motory Rolls-Royce/Snecma Olympus 593 s přídavným spalováním mu umožňovaly dosáhnout cestovní rychlosti přes dvojnásobek rychlosti zvuku (Mach 2,02) ve výšce až 18 300 metrů.

Celkem bylo vyrobeno pouze 20 letounů, z nichž 14 sloužilo v komerčním provozu u společností British Airways a Air France. Přestože byl Concorde symbolem luxusu, rychlosti a technologického pokroku, jeho provoz byl extrémně nákladný a potýkal se s problémy, jako byl aerodynamický třesk, který omezoval jeho lety nad obydlenými oblastmi. Po tragické havárii letu Air France 4590 v roce 2000, v kombinaci s následky útoků z 11. září 2001 a vysokými náklady na údržbu, byl jeho provoz v roce 2003 definitivně ukončen.

📜 Historie

Vývoj Concordu byl výsledkem snahy evropských zemí konkurovat americkému a sovětskému leteckému průmyslu v období studené války.

✈️ Vývoj

V 50. a 60. letech 20. století začaly ve Velké Británii a ve Francii nezávisle na sobě vznikat studie o nadzvukovém dopravním letadle (SST - Supersonic Transport). Britský projekt vedla společnost Bristol Aeroplane Company pod názvem Bristol Type 223, zatímco francouzský protějšek vyvíjela firma Sud Aviation jako Super-Caravelle. Oba projekty si byly koncepčně velmi podobné – počítaly s úzkým trupem, delta křídlem a transatlantickým doletem.

Vzhledem k obrovským nákladům na vývoj se britská a francouzská vláda dohodly na spolupráci. 29. listopadu 1962 byla podepsána mezinárodní smlouva, která spojila úsilí obou zemí a firem British Aircraft Corporation (nástupce Bristol) a Sud Aviation. Název Concorde (francouzsky "svornost, shoda") byl zvolen jako symbol této spolupráce.

První prototyp, Concorde 001, byl vyroben ve Francii a svůj první zkušební let uskutečnil 2. března 1969 z Toulouse. Britský prototyp, Concorde 002, vzlétl o několik týdnů později, 9. dubna 1969, z Filtonu. Nadzvukové rychlosti letoun poprvé dosáhl 1. října 1969. Následoval rozsáhlý testovací program, během kterého prototypy nalétaly tisíce hodin a demonstrovaly schopnosti letounu.

📉 Zrušené objednávky a vstup do služby

Původní zájem o Concorde byl obrovský. Více než 100 předběžných objednávek a opcí podaly největší světové aerolinie, včetně Pan Am, TWA, Lufthansa nebo Japan Airlines. Situace se však dramaticky změnila na počátku 70. let. Hlavními důvody byly:

• Ropná krize v roce 1973: Prudký nárůst cen ropy učinil provoz extrémně "žravého" Concordu ekonomicky nerentabilním pro většinu aerolinek.
• Environmentální obavy: Hluk při vzletu a především aerodynamický třesk při nadzvukovém letu vedly k protestům a zákazům nadzvukových letů nad pevninou v mnoha zemích, včetně USA.
• Vysoké provozní náklady: Concorde vyžadoval specifickou údržbu a měl malou kapacitu cestujících (cca 100), což znamenalo vysoké ceny letenek.

Většina aerolinek své objednávky postupně zrušila. Nakonec letouny zakoupily pouze státní letecké společnosti obou výrobních zemí – British Airways (7 kusů) a Air France (7 kusů). Komerční provoz byl slavnostně zahájen 21. ledna 1976. British Airways nasadily Concorde na linku Londýn–Bahrajn a Air France na linku Paříž–Rio de Janeiro (s mezipřistáním v Dakaru). Lety do USA byly povoleny až později téhož roku po dlouhých soudních sporech.

⚙️ Design a technologie

Concorde byl na svou dobu revoluční letoun, který posunul hranice leteckého inženýrství.

🔺 Křídlo a aerodynamika

Nejvýraznějším prvkem Concordu bylo jeho štíhlé ogivální delta křídlo. Tento tvar byl optimalizován pro let vysokými rychlostmi. Při nízkých rychlostech (vzlet, přistání) generovalo křídlo stabilní vír na horní straně, který zvyšoval vztlak. Letoun neměl klasické vztlakové klapky ani sloty. Ovládání zajišťovaly elevony (kombinace výškového a křidélkového kormidla) na odtokové hraně křídla.

🔥 Pohonný systém

Concorde poháněly čtyři proudové motory Rolls-Royce/Snecma Olympus 593, které byly původně vyvinuty pro strategický bombardér Avro Vulcan. Pro nadzvukový let byly motory vybaveny systémem přídavného spalování (tzv. forsáž nebo reheat), který se používal při vzletu a při akceleraci na nadzvukovou rychlost (zhruba mezi Mach 0,95 a Mach 1,7). Klíčovou součástí byly počítačem řízené vstupy vzduchu s proměnnou geometrií. Tyto složité systémy ramp a klapek zpomalovaly nasávaný vzduch z nadzvukové rychlosti na podzvukovou, než vstoupil do kompresoru motoru, což zajišťovalo jeho efektivní fungování v celém rozsahu rychlostí.

👃 Sklopný nos

Kvůli dlouhému špičatému nosu a vysokému úhlu náběhu při přistání by piloti neměli žádný výhled na dráhu. Proto byl Concorde vybaven hydraulicky sklopným nosem (droop-snoot).

• Poloha 0°: Zcela zvednutý, pro let nadzvukovou rychlostí.
• Poloha 5°: Sklopený pro vzlet a pojíždění.
• Poloha 12,5°: Plně sklopený pro finální přiblížení a přistání.

Spolu s nosem se vysouval i průhledný štít, který chránil hlavní skla kokpitu před aerodynamickým ohřevem.

🌡️ Materiály a tepelná roztažnost

Při rychlosti Mach 2 se povrch letounu zahříval třením vzduchu na teplotu přes 120 °C na špičce nosu a 90–100 °C na zbytku trupu. Z tohoto důvodu nemohl být Concorde vyroben z běžného dural, ale ze speciální tepelně odolné hliníkové slitiny AU2GN (RR58). Během letu se trup vlivem tepla prodloužil až o 30 cm. Tento jev byl patrný v kokpitu, kde se mezi palubní deskou palubního inženýra a přepážkou objevila viditelná mezera. Letoun byl natřen speciální vysoce reflexní bílou barvou, aby se minimalizovalo pohlcování tepla.

🌍 Provozní historie

Concorde byl v provozu 27 let a stal se symbolem exkluzivního cestování.

✈️ Provozovatelé a linky

Hlavními a jedinými provozovateli byly British Airways a Air France.

• Hlavní linky:

 * Londýn (LHR) – New York (JFK)
 * Paříž (CDG) – New York (JFK)
 * Londýn (LHR) – Washington (IAD)
 * Paříž (CDG) – Washington (IAD)

Let z Londýna nebo Paříže do New Yorku trval v průměru 3 hodiny a 30 minut. Díky časovému posunu tak cestující přistávali v New Yorku v dřívější místní čas, než v jaký odstartovali z Evropy.

Kromě pravidelných linek létal Concorde i na charterových letech do různých destinací po celém světě. Krátce byl také provozován ve spolupráci se Singapore Airlines (s nátěrem jedné strany letounu v barvách této společnosti) a Braniff International Airways (pro vnitrostátní lety v USA podzvukovou rychlostí).

🥂 Zážitek na palubě

Let Concordem byl považován za vrchol luxusu. Na palubě byla pouze jedna třída. Kožená sedadla byla uspořádána 2+2, ale byla užší než v první třídě běžných letadel. Malá okna zdůrazňovala, že hlavní devizou není výhled, ale rychlost. Cestujícím bylo podáváno špičkové jídlo a šampaňské. Ve výšce 18 km byla obloha tmavě modrá a bylo možné pozorovat zakřivení Země. Na palubní desce v kabině pro cestující byl displej zobrazující aktuální rychlost v Machově čísle.

💥 Havárie letu Air France 4590

25. července 2000 došlo k jediné fatální nehodě v historii provozu Concordu. Letoun Air France s označením F-BTSC, startující z Paříže jako charterový let do New Yorku, havaroval krátce po vzletu. Zahynulo všech 109 osob na palubě a 4 lidé na zemi.

Vyšetřování ukázalo, že příčinou byla kovová lamela, která odpadla z motoru letounu McDonnell Douglas DC-10 společnosti Continental Airlines, jenž startoval před Concordem. Při rozjezdu najel Concorde na tuto lamelu, která prorazila jednu z pneumatik podvozku. Kus prasklé pneumatiky vysokou rychlostí narazil do spodní části křídla a prorazil palivovou nádrž. Unikající palivo se okamžitě vznítilo, pravděpodobně od jisker z podvozku nebo horkých plynů z motorů. Následoval požár a ztráta tahu dvou motorů na levé straně, což vedlo k pádu letounu na hotel ve městě Gonesse.

Po havárii byla celá flotila Concordů uzemněna. Byla provedena řada bezpečnostních úprav, včetně vyztužení palivových nádrží kevlarovými vložkami a použití odolnějších pneumatik. V listopadu 2001 byl provoz obnoven.

🏁 Ukončení provozu a odchod do důchodu

Přestože se Concorde vrátil do služby, jeho osud byl již zpečetěn. K definitivnímu ukončení provozu přispělo několik faktorů:

• Důvěra veřejnosti: Havárie v roce 2000 narušila pověst Concordu jako nejbezpečnějšího letadla na světě.
• Pokles poptávky: Po teroristických útocích z 11. září 2001 došlo k celosvětovému propadu v letecké dopravě, zejména v segmentu prémiového cestování.
• Vysoké náklady: Údržba stárnoucí flotily byla stále dražší. Společnost Airbus (nástupce Aérospatiale) oznámila, že přestane dodávat náhradní díly.

10. dubna 2003 oznámily Air France a British Airways, že provoz Concordu v témže roce ukončí. Poslední komerční let Air France se uskutečnil v květnu 2003. British Airways ukončily lety 24. října 2003, kdy tři Concordy současně přistály na letišti Heathrow. Poslední let Concordu vůbec se uskutečnil 26. listopadu 2003, kdy letoun G-BOAF přeletěl do svého domovského muzea ve Filtonu.

🏛️ Dědictví a dochované exempláře

Concorde zůstává ikonou letectví a symbolem technologického optimismu 20. století. Přestože byl komerčním neúspěchem, ukázal, co je v leteckém inženýrství možné. Dodnes je držitelem mnoha rychlostních rekordů, například nejrychlejšího obletu světa.

Většina vyrobených letounů se dochovala a je vystavena v muzeích po celém světě:

• Ve Spojeném království: Muzea v Duxfordu, Yeoviltonu, Manchesteru, Filtonu a u letiště Heathrow.
• Ve Francii: Letecká muzea v Le Bourget a Toulouse.
• V USA: Intrepid Sea, Air & Space Museum v New Yorku, Museum of Flight v Seattlu a Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii.
• Jinde ve světě: Letiště na Barbadosu a muzeum v Sinsheimu v Německu (vedle Tu-144).

🤔 Pro laiky

• Nadzvuková rychlost: Je to rychlost vyšší, než jakou se šíří zvuk ve vzduchu (přibližně 1 235 km/h u hladiny moře). Když letadlo tuto hranici překoná, říkáme, že letí "nadzvukově". Concorde létal rychlostí více než dvojnásobnou.
• Aerodynamický třesk (Sonic Boom): Když letadlo letí nadzvukovou rychlostí, vytváří před sebou tlakovou vlnu, podobně jako loď vlnu na vodě. Když tato vlna dorazí na zem, slyšíme ji jako hlasitou ránu, podobnou hromu. Právě kvůli tomuto efektu nesměl Concorde létat nadzvukově nad obydlenými oblastmi.
• Delta křídlo: Křídlo ve tvaru trojúhelníku (řeckého písmene delta Δ). Tento tvar je velmi stabilní a efektivní při vysokých rychlostech, i když při nízkých rychlostech vyžaduje specifický způsob pilotáže.
• Forsáž (Přídavné spalování): Systém, který vstřikuje palivo přímo do výfukových plynů za turbínou motoru. To způsobí obrovské, ale krátkodobé zvýšení tahu. Je to jako "turbo" pro proudový motor. Concorde forsáž používal pro rychlý vzlet a pro překonání "zvukové bariéry". Tento systém je však extrémně neefektivní a spotřebovává obrovské množství paliva.

Šablona:Aktualizováno