Adršpašsko-teplické skály

Rozbalit box

Obsah boxu

Adršpašsko-teplické skály (německy Adersbach-Weckelsdorfer Felsenstadt) jsou největším a nejznámějším celistvým skalním městem ve střední Evropě. Tato národní přírodní rezervace (NPR) se nachází ve východních Čechách, v Královéhradeckém kraji, v okrese Náchod. Geomorfologicky náleží do celku Broumovská vrchovina.

Rezervace o rozloze 1 771 hektarů chrání rozsáhlé komplexy kvádrových pískovců, které erozní činností vody, větru a mrazu vymodelovaly do fantastických tvarů skalních věží, hlubokých soutěsek a roklí. Oblast je rozdělena na dvě základní části – Adršpašské skály a Teplické skály, které jsou navzájem odděleny hlubokou Vlčí roklí.

Jedná se o jednu z nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v České republice. Pro svou unikátní krajinu, specifické mikroklima a bizarní skalní útvary je oblast vyhledávána turisty, horolezci i filmaři z celého světa. Od roku 2021 zde funguje rezervační systém vstupu, který má za cíl regulovat overtourism (nadměrný turismus) a chránit cenné přírodní ekosystémy.

V září 2024 byla oblast zasažena silnými dešti spojenými s cyklónou Boris. Ačkoliv pískovcové podloží dobře absorbuje vodu, došlo k poškození některých turistických chodníků a dočasnému uzavření plavby na jezírku, což ovlivnilo podzimní turistickou sezónu.

🌍 Geologie a vznik

Pochopení unikátnosti Adršpašsko-teplických skal vyžaduje pohled do hluboké geologické minulosti, konkrétně do období druhohor.

Sedimentace v křídovém moři

Před přibližně 90 miliony let (ve svrchní křídě) se na území dnešních severovýchodních Čech rozkládalo mělké epikontinentální moře.

Ukládání materiálu: Do tohoto moře řeky přinášely obrovské množství písku a jílu z okolní pevniny. Tyto sedimenty se usazovaly v mocných vrstvách, které v oblasti dnešního Adršpachu dosahují tloušťky až několika set metrů.
Zpevňování: Vlivem tlaku nadložních vrstev a chemických procesů se sypký písek postupně zpevnil v pískovec. Charakteristické pro tuto oblast jsou tzv. kvádrové pískovce – hornina je rozpukána sítí svislých a vodorovných puklin, které ji dělí na pravidelné bloky (kvádry).

Alpínské vrásnění a eroze

Po ústupu moře došlo v třetihorách vlivem alpínského vrásnění k tektonickým pohybům. Původně celistvá pískovcová tabule byla rozlámána a vyzdvižena.

Selektivní eroze: Klíčovým faktorem při vzniku skalního města byla eroze. Voda, mráz a vítr působily intenzivněji v měkčích partiích a podél puklin.
Rozšiřování puklin: Pukliny se postupně rozšiřovaly v soutěsky a kaňony, zatímco odolnější části zůstaly stát jako izolované skalní věže a stěny. Tento proces trvající miliony let vytvořil dnešní labyrint.

Hydrologie

Oblast je významným hydrologickým uzlem.

Pramen Metuje: Přímo v západní části skal, nad Adršpachem, pramení řeka Metuje. Ta následně protéká celým skalním městem, vytváří Velký a Malý vodopád a napájí Adršpašské jezírko (Pískovnu).
Podzemní vody: Pískovce fungují jako obrovská houba. Polická pánev (do které skály patří) je jednou z nejvýznamnějších zásobáren podzemní pitné vody v České republice, což je důvodem přísné ochrany (Chráněná oblast přirozené akumulace vod – CHOPAV).

🗺️ Členění oblasti

NPR Adršpašsko-teplické skály se skládá ze tří hlavních celků, které mají odlišný charakter.

1. Adršpašské skály

Nacházejí se v severozápadní části rezervace u obce Adršpach.

Charakter: Jsou tvořeny mnoha samostatnými, vysokými skalními věžemi. Je to "hustší" a vizuálně dramatičtější část skalního města.
Ikony: Milenci (nejvyšší útvar, 103 m), Starosta a Starostová, Homole cukru, Džbán.
Turistika: Zde se soustředí masová turistika. Okruh je kratší, vede z velké části po rovině a kolem zatopeného lomu (Pískovny).

2. Teplické skály

Navazují na jihu u města Teplice nad Metují.

Charakter: Na rozdíl od Adršpachu jsou tvořeny spíše souvislými skalními stěnami a hlubokými kaňony než izolovanými věžemi. Jsou divočejší, rozlehlejší a méně navštěvované masovými zájezdy.
Ikony: Skalní koruna, Chrámové stěny, Martinské stěny.
Specifikum: Nachází se zde nejrozsáhlejší podzemní prostory v pískovcích v Evropě (systém Poseidon), který však není běžně přístupný.

3. Vlčí rokle (Vlčí důl)

Hluboký kaňon spojující Adršpašské a Teplické skály.

Funkce: Slouží jako spojnice pro pěší turisty (žlutá značka).
Ekologie: Nachází se zde rašeliniště a podmáčené smrčiny. Cesta vede převážně po povalových chodnících.

🏞️ Skalní útvary a jmenovci

Jedním z půvabů skal je lidová tvořivost, která dala jednotlivým útvarům jména. Pojmenovávání začalo v 18. a 19. století s nástupem prvních turistů.

Milenci: Nejznámější sousoší. Vysoká štíhlá věž (Milá) se tiskne k robustnější věži (Milenec).
Homole cukru: Útvar v Adršpachu, který popírá gravitaci. Stojí na špičce a směrem vzhůru se rozšiřuje. V dolní části je podepřena malými klacky, které tam ze žertu vkládají turisté, aby "nespadla". Geologové ji pravidelně monitorují, protože eroze její základnu skutečně ztenčuje.
Velké panoráma: Vyhlídkové místo, odkud je vidět ikonické seskupení věží připomínající lidské postavy.
Sloní náměstí: Skupina skal v Adršpachu, která při pohledu z určitého úhlu připomíná stádo slonů. Zde se také projevuje vliv mikroklimatu – na skalách roste specifická květena.

📜 Historie: Od tajemného hvozdu k turistické senzaci

Ačkoliv jsou skály staré miliony let, lidmi byly po dlouhá staletí vnímány spíše jako nebezpečné a nehostinné místo. Změna vnímání od strachu k obdivu je fascinujícím příběhem dějin turismu.

Útočiště v dobách válek

Ve středověku a raném novověku byly skalní labyrinty pokryty hustým, neprostupným pralesem.

Azyl pro obyvatele: Místní sedláci z okolních vsí (Adršpach, Teplice) využívali skály jako úkryt v dobách ohrožení. Během třicetileté války nebo slezských válek (18. století) zde celé vesnice přečkávaly drancování vojsk. Dodnes některé názvy připomínají tuto dobu (např. Svidnická věž podle útočiště obyvatel Chvalče).
Loupežnická sídla: Nepřehledný terén lákal i lapky a zběhy. Na vrcholech stály ve středověku strážní hrady (Adršpach, Střmen, Skály), které byly později zbořeny, aby nesloužily jako hnízda loupežníků.

Zlomový rok 1824 a velký požár

Klíčovým momentem pro zpřístupnění skal byl velký lesní požár v roce 1824. Oheň, který trval několik týdnů, zničil hustý podrost a odhalil do té doby skryté skalní útvary v jejich plné monumentálnosti. Teprve po této události se začala budovat síť turistických cest.

Zlatá éra romantismu (19. století)

V 19. století se "skalní města" stala módní záležitostí evropské smetánky.

Goetheho návštěva: V roce 1790 navštívil skály básník Johann Wolfgang von Goethe. Jeho návštěvu připomíná busta u Velkého vodopádu. Byla to jedna z prvních celebrit, která oblast zpopularizovala.
Rodina Nádherných: Majitelé panství, šlechtický rod Nádherných z Borutína, investovali do budování infrastruktury. Nechali vytesat schody, postavili první lávky a zavedli vstupné. Turistika se stala byznysem. Průvodci dávali skalám jména a vymýšleli pověsti, aby pobavili hosty.
Železnice: Zavedení železnice do Trutnova a následně místní dráhy do Teplic nad Metují a Adršpachu (konec 19. století) zpřístupnilo oblast masám.

🌿 Unikátní příroda a mikroklima

NPR Adršpašsko-teplické skály není jen geologickým fenoménem, ale i ostrovem specifické biodiverzity, který nemá v okolní krajině obdoby.

Teplotní inverze (Inverzní fenomén)

Nejzajímavějším ekologickým rysem je tzv. topografická inverze.

Princip: Hluboké soutěsky (zejména v Teplických skalách, oblast zvaná Sibiř) fungují jako mrazové kotliny. Studený vzduch, který je těžší, klesá na dno roklí a nemá kam odtéct. Sluneční paprsky sem pronikají jen na pár minut denně.
Důsledek: Na dně roklí se drží sníh a led často až do června nebo července. Teplotní rozdíl mezi dnem rokle a vrcholem skalní věže může činit i 20 °C.
Vegetace: Díky tomu dochází k zvratu vegetačních pásem. Na dně v nízké nadmořské výšce rostou vysokohorské (subalpinské) druhy rostlin, které by normálně rostly v Krkonoších nad hranicí lesa (např. Violka dvoukvětá, Podbělice alpská). Naopak na sluncem vyhřátých vrcholech skal rostou teplomilné druhy.

Reliktní bory

Na vrcholcích skalních věží, kde je nedostatek půdy a vody, se vyvinul specifický lesní ekosystém – reliktní bory.

Borovice lesní: Zdejší borovice mají bizarní tvary (zkroucené kmeny, deštníkovité koruny), protože bojují s větrem a suchem. Jsou to přímí potomci lesů, které zde rostly v dobách ledových. V podrostu se vyskytují brusnice a vřes.

Vzácná fauna: Návrat sokolů

Skalní města jsou kriticky důležitá pro hnízdění dravců.

Sokol stěhovavý: Po desetiletích, kdy byl v ČR vyhuben (vlivem DDT), se sokoli do Adršpachu vrátili. Dnes zde hnízdí několik párů.
Ochrana: Kvůli klidu na hnízdění vyhlašuje Správa CHKO každoročně na jaře (březen–červen) dočasné uzávěry některých turistických a horolezeckých sektorů. Porušení zákazu může vést k opuštění hnízda a úhynu mláďat.
Další druhy: Vlhké rokle obývá Čáp černý, Výr velký a vzácní bezobratlí (např. chladnomilní pavouci a měkkýši, kteří zde přežili od doby ledové).

🧗 Fenomén pískovcového lezení

Adršpašsko-teplické skály jsou mezinárodně uznávanou horolezeckou oblastí s jednou z nejtěžších a nejpřísnějších lezeckých etik na světě.

Historie lezení

První sportovní výstupy se uskutečnily na počátku 20. století, především saskými lezci z Drážďan, kteří přenesli své zkušenosti z Labských pískovců.

První výstup: Za první čistě sportovní výkon se považuje výstup na Krále v Adršpachu v roce 1923.
Zlatá éra: V 60. a 70. letech 20. století došlo k boomu prvovýstupů na nejtěžší a nejvyšší věže (Milenci, Starosta). Legendami této doby jsou lezci jako Herbert Richter nebo Karel Cerman.

Pískovcová pravidla (Pískářská etika)

Lezení v Adršpachu je specifické a pro neznalé lezce (zvyklé na vápno nebo umělé stěny) může být šokem. Dodržování pravidel je striktně vyžadováno komunitou i ochranou přírody.

Zákaz magnézia: Používání "maglajzu" (bílý prášek pro vysušení rukou) je v celé oblasti přísně zakázáno. Magnézium ucpává póry pískovce, mění chemismus skály a vizuálně ji poškozuje.
Jištění: Je zakázáno používat kovové vklíněnce, friendy a skoby, které by mohly poškodit měkký pískovec.
- Smyčkování: Lezec se musí jistit zakládáním textilních smyček a uzlů do puklin a hodin.
- Kruhy: Na stěnách jsou osazeny trvalé jistící body (kruhy), ale jejich vzdálenosti jsou často veliké (i 10 metrů), což klade obrovské nároky na psychiku lezce ("morál").
Zákaz lezení za mokra: Mokrý pískovec ztrácí až 80 % své pevnosti. Po dešti platí zákaz lezení (obvykle 48 hodin), aby nedošlo k ulomení chytů a poškození skal.

Lezecké sektory

Adršpach: Nabízí spíše stěnové lezení a spáry. Věže jsou izolované, přístup je často složitý bludištěm.
Teplice: Známé pro extrémně dlouhé a široké "komíny" a spáry. Stěny zde dosahují výšky až 60 metrů.

🎥 Skály ve filmu

Bizarní kulisy skalního města přitahují filmaře již desítky let.

Třetí princ (1982): Slavná pohádka s Pavlem Trávníčkem se natáčela v Adršpachu. Skály zde představovaly "Diamantové skály". Scéna, kde princové lezou na věže, je triková, ale využívá reálné záběry na věže jako Milenci.
Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (2005): Hollywoodská produkce využila Tiské stěny a částečně i záběry z Adršpachu pro vytvoření světa Narnie (zimní scény).
Z pekla štěstí (1999): Další z řady českých pohádek využívajících romantické scenérie lomu a skalních bran.

💧 Hydrologie a povodně

Ačkoliv jsou skály na kopci, voda zde hraje klíčovou roli.

Pískovna (Jezírko): Bývalý pískovcový lom na okraji Adršpachu, zatopený vodou. Dnes slouží jako turistická atrakce (okružní cesta) a natáčecí lokace. Voda je zde krystalicky čistá, s tyrkysovým nádechem.
Velký a Malý vodopád: Na řece Metuji uvnitř skalního města. Průtok Velkého vodopádu je regulován stavidlem – pro turisty se voda "pouští" na požádání s tradičním zvoláním "Krakonoši, dej nám vodu!".
Povodně 2024: Během extrémních srážek v září 2024 prokázaly skály svou retenční schopnost. Pískovec nasákl obrovské množství vody, čímž zpočátku zpomalil odtok do nížin (Náchodska). Nicméně síla vody v úzkých soutěskách poškodila některé povalové chodníky a podemlela cesty u Teplic nad Metují, což si vyžádalo opravy v řádu milionů korun.

🚶 Turistika a návštěvní okruhy

Pro návštěvníky je oblast zpřístupněna systémem značených turistických tras, které tvoří dva hlavní okruhy a jednu spojnici. Každá část má odlišný charakter a náročnost.

Adršpašský okruh (Zelená značka)

Tento okruh je nejoblíbenější a nejnavštěvovanější, ideální pro rodiny s dětmi a méně zdatné turisty, ačkoliv obsahuje úseky se schody.

Délka: Cca 3,5 km.
Časová náročnost: 2–3 hodiny (včetně zastávek a fotografování).
Vstup: Hlavní brána u vlakové zastávky "Adršpach".
Průběh trasy:

Pískovna: Hned za vstupem se otevírá pohled na zatopený lom s průzračnou vodou. Okruh kolem pískovny (modrá značka, 1,5 km) je rovinatý a bezbariérový.
Gotická branka: Ikonický vstup do "skalního města". Tuto kamennou bránu s lomeným obloukem nechal v roce 1839 vybudovat Ludvík Karel Nádherný. Je to nejfotografovanější místo oblasti.
Dlouhá chodba a Sloní náměstí: Cesta vede úzkými soutěskami kolem útvarů jako Džbán nebo Homole cukru.
Malý a Velký vodopád: Vodopády na řece Metuji. Velký vodopád (výška 16 m) je v jeskynním prostoru.
Nová partie: Závěrečná část okruhu vede přes vyhlídky (Velké panoráma) a vyžaduje strmý výstup a sestup po žebřících a schodech.

Bezbariérovost: Úsek od vstupu po Malý vodopád je sjízdný s kočárkem nebo na vozíku (s dopomocí). Zbytek okruhu (schodistě) je pro vozíčkáře neprůchodný.

Teplický okruh (Modrá značka)

Tento okruh je fyzicky náročnější, delší, ale nabízí monumentálnější a divočejší scenerie.

Délka: Cca 6 km.
Časová náročnost: 3–4 hodiny.
Vstup: U vlakové zastávky "Teplice nad Metují skály" (cca 2 km od centra Teplic).
Průběh trasy:

Výstup na Střmen: Na začátku trasy lze odbočit po strmých žebřících (300 schodů) na vyhlídku z bývalého strážního hradu Střmen.
Skalní brána: Vstup do hlavního skalního města. Zde se nachází pamětní deska Goetha.
Chrámové stěny a Sibiř: Nejkrásnější pasáž. Cesta vede hlubokými kaňony mezi 60 metrů vysokými stěnami. V úseku Sibiř se i v létě drží chlad a často i sníh.
Skalní náměstí: Rozcestí pod Velkým a Malým chrámovým náměstím.

Spojnice Vlčí roklí (Žlutá značka)

Obě skalní města propojuje žlutá turistická trasa vedoucí Vlčí roklí.

Charakter: Cesta vede mokřady a rašeliništi po dřevěných povalových chodnících.
Logistika: Mnoho turistů projde z Adršpachu do Teplic (nebo naopak) a zpět se vrátí vlakem (jedna zastávka). Vstupenka zakoupená v jednom skalním městě obvykle platí i pro průchod do druhého, pokud návštěvník neopustí zónu NPR.

🚣 Atrakce: Plavba na lodičkách

Unikátním zážitkem v Adršpašských skalách je plavba na pramicích po horním skalním jezírku.

Historie: Jezírko vzniklo umělým zadržením vody Metuje v 18. století pro plavení dřeva. Turistické plavby začaly v roce 1857.
Poloha: Nachází se v polovině zeleného okruhu, nad Velkým vodopádem. Přístup je pouze po strmých schodech (není bezbariérový).
Průběh: Návštěvníci nastoupí do dřevěných pramic pro cca 60 osob. Převozníci (bidlaři) pohánějí loď bidlem a během plavby vyprávějí humorné pověsti a vtipy o skalních útvarech (např. o vodníkovi, utonulých vorařích a "Titaniku").
Sezóna: Plavba je v provozu pouze v letní sezóně (květen–říjen) a je zpoplatněna zvláštním vstupným (platí se v hotovosti přímo u jezírka).

🚦 Overtourism a revoluční rezervační systém

V letech 2015–2019 čelily Adršpašsko-teplické skály extrémnímu náporu turistů, který hrozil zničením přírody a kolapsem dopravy v celém regionu.

Krize (2018): V rekordních dnech navštívilo skály až 10 000 lidí denně. Kolony aut z Polska (Wrocław je vzdálena jen 100 km) blokovaly silnice v délce desítek kilometrů, čímž znemožňovaly průjezd záchranných složek a autobusů. Místní obyvatelé se stávali "vězni" ve vlastních obcích.

Zavedení online rezervací (2021)

V reakci na tuto neudržitelnou situaci zavedla společnost Technické služby Adršpach ve spolupráci s obcí revoluční systém regulace vstupu.

Princip: Vstupenky a parkovací místo je nutné zakoupit online na webu adrspach.cz.
Limity: Počet návštěvníků je zastropován na cca 400 osob za hodinu. Jakmile se slot vyprodá, další lidé nejsou vpuštěni.
Dynamické ceny: Systém motivuje k návštěvě mimo špičku.
- Online s předstihem: Nejlevnější vstupné.
- Na místě: Nejdražší vstupné (a riziko vyprodání).
- Odpolední časy: Levnější než dopolední špička.
Výsledek: Systém zafungoval nad očekávání dobře. Kolony zmizely, návštěvnost se rozprostřela v čase a zážitek z prohlídky se zkvalitnil (lidé se nemačkají v soutěskách). Tento model se stal inspirací pro další národní parky v ČR (např. České Švýcarsko).

❄️ Sezónní specifika

Skály jsou přístupné celoročně, ale podmínky se dramaticky liší.

Zimní sezóna (Listopad – Březen)

Krása a ticho: V zimě jsou skály pocukrované sněhem a nabízejí unikátní atmosféru bez davů. Vstupné je snížené.
Rizika: Turistické chodníky se v zimě neudržují. Cesty jsou zledovatělé (zejména na schodech a v soutěskách, kde slunce nesvítí). Návštěva se doporučuje pouze s nesmeky nebo kvalitní zimní obuví.
Omezení: Plavba na lodičkách není v provozu. Některé úseky mohou být uzavřeny kvůli pádu rampouchů.

Hnízdní sezóna (Jaro)

V období od března do června může Správa CHKO uzavřít některé části okruhů (zejména v Teplických skalách a kolem Chrámových stěn) kvůli hnízdění sokola stěhovavého a výra velkého. Tyto uzávěry jsou vyznačeny v terénu a je nutné je striktně dodržovat.

🚲 Cyklistika a zákaz vjezdu

Je důležité zdůraznit, že jízda na kole je uvnitř skalního města (na turistických okruzích) PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNA.

Důvod: Úzké chodníky, množství pěších, písečný povrch náchylný k erozi a schody.
Alternativa: Pro cyklisty je vyznačen okruh kolem skal (cyklotrasa č. 4036), který nabízí výhledy na skalní panoramata z odstupu (např. od Křížového vrchu nebo Starozámeckého vrchu). U vstupů do skal jsou k dispozici úschovny kol a cyklobox.

🚌 Doprava a logistika

Díky své popularitě je oblast dobře dostupná veřejnou dopravou.

Vlak: Trať č. 047 (Trutnov – Teplice nad Metují). V sezóně sem zajíždějí přímé spěšné vlaky z Vratislavi a Prahy/Hradce Králové.
- Zastávka Adršpach: Přímo u hlavního vstupu do skal.
- Zastávka Teplice nad Metují skály: U vstupu do Teplických skal.
Auto: Parkování je možné pouze na oficiálních parkovištích a pouze s online rezervací. Parkování "na divoko" podél silnic je policií tvrdě pokutováno a auta jsou odtahována.

🔮 Budoucnost a strategický rozvoj

V polovině 20. let 21. století stojí správa NPR Adršpašsko-teplické skály před úkolem vybalancovat ochranu unikátního fenoménu s tlakem masového turismu a dopady klimatických změn.

Udržitelný turismus 2.0

Po úspěšném zavedení rezervačního systému v roce 2021 se strategie posouvá od "řízení davů" k "řízení kvality".

Rozptýlení návštěvnosti: Cílem pro roky 2025–2030 je motivovat návštěvníky, aby nezůstávali pouze na hlavním okruhu v Adršpachu, ale objevovali i méně zatížené lokality v okolí (Ostaš, Křížový vrch, Jiráskovy skály).
Návštěvnické centrum: Připravuje se projekt nového moderního návštěvnického centra u vstupu do Teplických skal, které by mělo odlehčit přetíženému vstupu v Adršpachu. Centrum má plnit edukační funkci (geologie, ekologie) a nabídnout zázemí, které v současnosti chybí.

Obnova po povodni a eroze

Povodně ze září 2024 urychlily nutnost modernizace turistické infrastruktury.

Nové chodníky: Správa skal postupně nahrazuje staré dřevěné povalové chodníky (které byly vodou snadno poškozeny) novými konstrukcemi z odolnějších materiálů (kompozity, dubové dřevo na ocelových roštech), které umožňují lepší průtok vody při přívalových deštích a nehnijí ve vlhkém prostředí soutěsek.
Boj s erozí: Největším nepřítelem skal je paradoxně "sešlap". Miliony kroků návštěvníků mění písečné podloží na brusný papír, který obrušuje kořeny stromů a paty skal. V kritických úsecích jsou instalovány kovové rošty, aby se lidé nedotýkali přímo pískovce.

Klimatická změna a lesy

Skalní města čelí rozpadu lesních ekosystémů.

Kůrovcová kalamita: Smrkové monokultury v okolí skal a na náhorních plošinách byly v minulých letech zdecimovány kůrovcem. Rozpad lesa mění mikroklima – do skal proniká více slunce a větru, což ohrožuje unikátní chladnomilná společenstva v roklích a urychluje vysychání pískovce.
Revitalizace: Probíhá náročná výsadba smíšených lesů (buky, jedle), které jsou odolnější a lépe zadržují vodu.

👶 Pro laiky: Mýty a fakta

Co byste měli vědět, abyste nebyli ve skalách za "mastňáky" (neznalé turisty) a užili si výlet bez zklamání?

Adršpach vs. Teplice – není to jedno?

Rozhodně ne.

- Adršpach = "Disneyland". Krátké, rovné, jezero s lodičkami, stánky, davy lidí, krásné izolované věže. Ideální pro babičku a kočárek (část).
- Teplice = "Divoká příroda". Dlouhé, náročné, schody, ticho, monumentální stěny, zima. Ideální pro turisty, co chtějí chodit.
Proč je tam taková zima?

Není to porucha termostatu. V hlubokých soutěskách (zejména v Teplických skalách v úseku Sibiř) se drží studený vzduch celý rok. I když je venku 30 °C, dole může být 5 °C. Vzít si v létě mikinu není ostuda, ale nutnost.

Gotická branka není gotická

Ten krásný kamenný vstup do skal, který je na každé fotce, nepostavili rytíři ve středověku. Postavili ho v roce 1839 jako turistickou atrakci v romantickém stylu. Ale fotí se hezky.

Proč nesmím sáhnout na skálu, když je mokrá?

Pískovec funguje jako kostka cukru. Když je suchý, je tvrdý. Když navlhne (po dešti), vazba mezi zrnky písku povolí. Pokud byste na něj v tu chvíli lezli nebo do něj ryli, ulomíte ho. Proto horolezci po dešti "suší" a nelezou.

Krakonoš vs. Rýbrcoul

Vládce těchto hor není jen Krakonoš (ten patří spíše do Krkonoš). V oblasti Broumovska a Adršpachu se historicky vyskytuje i postava Rýbrcoula (Rübezahl), což je starší a divočejší podoba ducha hor.

Zdroje