Lidské oko

Rozbalit box

Obsah boxu

Lidské oko (latinsky oculus humanus) je párový smyslový orgán, který člověku umožňuje vnímat světlo a barvy, a tím i vidět. Funguje jako sofistikovaná biologická kamera, která zachycuje světelné paprsky odražené od objektů, zaostřuje je na světločivnou vrstvu (sítnici) a převádí je na nervové signály. Tyto signály jsou následně vedeny zrakovým nervem do mozku, kde jsou interpretovány jako obraz. Oko je uloženo v kostěné dutině zvané očnice (orbita), kde je chráněno a ovládáno soustavou okohybných svalů.

Lidské oko je jedním z nejsložitějších orgánů v těle a jeho studiem se zabývá lékařský obor oftalmologie.

анатомия a struktura

Lidské oko se skládá z oční koule (bulbus oculi) a přídatných očních orgánů, které zajišťují jeho ochranu a pohyb.

👁️ Oční koule (Bulbus oculi)

Oční koule je přibližně kulovité těleso o průměru asi 24 mm. Její stěna je tvořena třemi základními vrstvami:

Vnější vrstva (Tunica fibrosa)

Tato pevná vazivová vrstva dává oku tvar a ochranu.

Bělima (sclera): Tvoří zadních pět šestin povrchu oční koule. Je to bílá, neprůhledná a velmi odolná vrstva, na kterou se upínají okohybné svaly. V zadní části je perforována pro průchod zrakového nervu.
Rohovka (cornea): Přední, průhledná a vyklenutá část vnější vrstvy. Nemá vlastní cévy, výživu získává z komorové vody a slz. Je to hlavní lomivá plocha oka s optickou mohutností přibližně 43 dioptrií. Je extrémně citlivá na dotek díky bohatému nervovému zásobení.

Střední vrstva (Tunica vasculosa, Uvea)

Tato vrstva je bohatě prokrvená a zajišťuje výživu vnitřních částí oka.

Cévnatka (choroidea): Nachází se mezi bělimou a sítnicí. Obsahuje velké množství cév a pigmentových buněk, které pohlcují rozptýlené světlo a zabraňují tak jeho odrazům uvnitř oka, což by vedlo k neostrému vidění.
Řasnaté tělísko (corpus ciliare): Prstencovitý val navazující na cévnatku. Jeho hlavní součástí je ciliární sval (musculus ciliaris), který pomocí závěsných vláken mění zakřivení čočky a umožňuje tak zaostřování na různě vzdálené objekty (proces zvaný akomodace). Produkuje také komorovou vodu.
Duhovka (iris): Přední, viditelná a barevná část střední vrstvy. Funguje jako clona, která pomocí svalů reguluje velikost otvoru uprostřed – zornice (pupilla) – a tím i množství světla vstupujícího do oka. Barva duhovky je dána množstvím a typem pigmentu melanin.

Vnitřní vrstva (Tunica nervosa)

Sítnice (retina): Nejdůležitější a nejsložitější vrstva oka. Je to tenká, světločivná membrána, která vystýlá zadní část oční koule. Obsahuje fotoreceptorové buňky, které přeměňují světelnou energii na nervové signály.
- Fotoreceptory**:
  - Tyčinky (cca 120 milionů): Jsou citlivější na světlo a umožňují vidění za šera (skotopické vidění). Nerozlišují barvy, vnímáme s nimi pouze odstíny šedi.
  - Čípky (cca 6-7 milionů): Jsou méně citlivé na světlo, ale umožňují barevné vidění (fotopické vidění) a vnímání detailů. Největší koncentrace čípků je ve žluté skvrně (macula lutea), jejíž centrum (fovea centralis) je místem nejostřejšího vidění. Existují tři typy čípků, citlivé na červenou, zelenou a modrou vlnovou délku světla.
- Slepá skvrna** (papila nervi optici): Místo, kde z oka vystupuje zrakový nerv. Neobsahuje žádné fotoreceptory, takže je na tomto místě sítnice slepá. Mozek však tento výpadek v zorném poli doplňuje.

렌즈 Čočka (Lens)

Čočka je průhledná, bikonvexní (dvojvypuklá) struktura umístěná za duhovkou. Je zavěšena na vláknech řasnatého tělíska. Její hlavní funkcí je akomodace – změnou svého zakřivení láme světelné paprsky tak, aby se sbíhaly přesně na sítnici, což umožňuje ostré vidění na různé vzdálenosti. S věkem čočka ztrácí svou pružnost, což vede k presbyopii (vetchozrakosti).

💧 Nitrooční tekutiny

Komorová voda (humor aquosus): Čirá tekutina, která vyplňuje přední a zadní oční komoru (prostor mezi rohovkou a duhovkou, a mezi duhovkou a čočkou). Vyživuje rohovku a čočku a udržuje nitrooční tlak.
Sklivec (corpus vitreum): Rosolovitá, průhledná hmota, která vyplňuje většinu oční koule za čočkou. Udržuje tvar oka a přitlačuje sítnici k cévnatce.

⚙️ Jak oko funguje

Proces vidění je komplexní děj, který lze rozdělit do několika fází.

📸 Cesta světla

Světelné paprsky odražené od pozorovaného objektu vstupují do oka přes rohovku.
Rohovka, která má největší optickou mohutnost, paprsky silně láme.
Paprsky procházejí zornicí, jejíž velikost reguluje duhovka podle intenzity okolního světla.
Dále světlo dopadá na čočku, která provede finální doladění lomu světla (akomodaci), aby se paprsky soustředily přesně na sítnici.
Paprsky projdou sklivcem a dopadnou na sítnici.

🧠 Zpracování obrazu

Obraz promítnutý na sítnici je skutečný, zmenšený a převrácený. Fotoreceptory (tyčinky a čípky) v sítnici absorbují fotony světla, což v nich vyvolá fotochemickou reakci. Tato reakce generuje elektrický signál. Signály z milionů fotoreceptorů jsou dále zpracovány v několika vrstvách nervových buněk sítnice a nakonec převedeny do zrakového nervu. Zrakový nerv vede tyto informace do thalamu a odtud do zrakového centra v týlním laloku mozkové kůry. Teprve zde mozek signály analyzuje, interpretuje, "převrátí" obraz do správné polohy a vytvoří finální trojrozměrný vjem, který vnímáme jako vidění.

🌈 Barevné vidění

Lidské oko má trichromatické vidění. To znamená, že máme tři typy čípků, z nichž každý je citlivý na jinou část světelného spektra:

L-čípky: Citlivé na dlouhé vlnové délky (červená).
M-čípky: Citlivé na střední vlnové délky (zelená).
S-čípky: Citlivé na krátké vlnové délky (modrá).

Kombinací signálů z těchto tří typů čípků dokáže mozek rozlišit miliony barevných odstínů. Porucha funkce některého z typů čípků vede k barvosleposti (daltonismu).

🩺 Oční vady a nemoci

Oko, jako každý složitý orgán, může být postiženo řadou vad a onemocnění.

Krátkozrakost (myopia): Oční koule je příliš dlouhá nebo optická mohutnost je příliš velká. Paprsky se sbíhají před sítnicí a vzdálené objekty jsou viděny neostře. Koriguje se rozptylkami (minusové dioptrie).
Dalekozrakost (hypermetropia): Oční koule je příliš krátká nebo optická mohutnost je příliš malá. Paprsky se sbíhají za sítnicí. Koriguje se spojkami (plusové dioptrie).
Astigmatismus: Vada způsobená nepravidelným zakřivením rohovky. Paprsky se v různých rovinách lámou různě, což vede k deformovanému a neostrému vidění.
Presbyopie (vetchozrakost): S věkem klesá pružnost čočky a její schopnost akomodace. Projevuje se neschopností zaostřit na blízko.
Šedý zákal (katarakta): Zákal oční čočky, která se stává neprůhlednou. Vede k postupné ztrátě zraku. Řeší se chirurgickou výměnou čočky.
Zelený zákal (glaukom): Onemocnění spojené se zvýšeným nitroočním tlakem, který poškozuje zrakový nerv. Může vést k nevratné ztrátě zraku.
Věkem podmíněná makulární degenerace: Onemocnění postihující žlutou skvrnu, které vede ke ztrátě centrálního vidění.

🛡️ Ochranné struktury oka

Očnice (orbita): Kostěná dutina v lebce, která chrání oční kouli.
Oční víčka (palpebrae): Pohyblivé kožní záhyby, které chrání oko před poraněním, osycháním a nadměrným světlem. Mrkáním roztírají slzy po povrchu oka.
Řasy (cilia): Krátké chloupky na okrajích víček, které chrání oko před prachem a drobnými nečistotami.
Obočí (supercilium): Chrání oko před stékajícím potem z čela.
Slzný aparát (apparatus lacrimalis): Tvořen slznou žlázou, která produkuje slzy, a slznými cestami. Slzy zvlhčují, čistí a dezinfikují povrch oka.

💡 Zajímavosti a fakta

Lidské oko dokáže rozlišit přibližně 10 milionů různých barevných odstínů.
Mrkneme v průměru 15-20krát za minutu.
Duhovka každého člověka je naprosto unikátní, podobně jako otisk prstu. Proto se využívá v biometrických systémech.
Svaly, které pohybují okem, patří k nejaktivnějším a nejrychlejším svalům v lidském těle.
Rozlišení lidského oka se odhaduje na ekvivalent přibližně 576 megapixelů.
Novorozenci vidí svět černobíle a rozmazaně, barevné vidění se plně vyvíjí až v několika měsících života.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si lidské oko jako velmi pokročilý digitální fotoaparát:

Rohovka a čočka fungují jako objektiv. Jejich úkolem je sebrat světlo a zaostřit ho. Rohovka provádí hrubé zaostření a čočka to jemně doladí, podobně jako když otáčíte ostřícím kroužkem na objektivu.
Duhovka je jako clona ve fotoaparátu. Když je hodně světla, stáhne se (zornice se zmenší), aby se senzor "nepřepálil". V šeru se naopak roztáhne (zornice se zvětší), aby na senzor dopadlo co nejvíce světla.
Sítnice je obrazový senzor (jako čip CCD nebo CMOS ve vašem telefonu). Přemění dopadající světlo na elektrická data.
Zrakový nerv je datový kabel, který posílá obrovské množství dat ze senzoru (sítnice) do počítače.
Mozek je supervýkonný počítač, který tato data přijme, zpracuje, opraví chyby (např. převrátí obraz) a vytvoří finální, plynulý a barevný obraz, který vnímáte jako realitu.

Šablona:Aktualizováno