Stratosféra
Obsah boxu
Šablona:Infobox Vrstva atmosféry
Stratosféra je druhá hlavní vrstva zemské atmosféry, která se nachází nad troposférou a pod mezosférou. Její spodní hranice, tropopauza, se pohybuje v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období od přibližně 7 km nad póly až po 18 km nad rovníkem. Horní hranice, nazývaná stratopauza, leží ve výšce kolem 50 km nad zemským povrchem.
Pro stratosféru je charakteristická tzv. teplotní inverze, což znamená, že teplota s rostoucí výškou stoupá. Tento jev je způsoben přítomností ozonové vrstvy, která absorbuje většinu škodlivého ultrafialového (UV) záření ze Slunce. Díky této teplotní stabilitě a absenci vertikálního proudění (konvekce) je stratosféra velmi klidná a téměř bez meteorologických jevů, jak je známe z troposféry.
🌡️ Teplota a struktura
Na rozdíl od pod ní ležící troposféry, kde teplota s výškou klesá, ve stratosféře teplota stoupá. Zatímco v oblasti tropopauzy se teplota pohybuje kolem -50 až -60 °C, na horní hranici ve stratopauze může dosahovat hodnot blízkých 0 °C (přibližně -3 °C).
Tento nárůst teploty je přímým důsledkem absorpce UV záření molekulami ozonu (O₃). Energie ze slunečního záření je pohlcena při chemických reakcích, které udržují ozonovou vrstvu v rovnováze (tzv. Chapmanův cyklus), a tato energie se přeměňuje na teplo. Největší koncentrace ozonu a tedy i největší ohřev probíhá ve výškách mezi 20 a 30 km.
Díky tomuto teplotnímu uspořádání (teplý vzduch nahoře, studený dole) je stratosféra extrémně stabilní. Neexistuje zde téměř žádné vertikální míchání vzduchu, což znamená, že látky, které se do stratosféry dostanou (například sopečný prach nebo znečišťující látky), zde mohou setrvat po velmi dlouhou dobu, i několik let.
Boundaries
- Tropopauza: Přechodová vrstva mezi troposférou a stratosférou. Je definována jako výška, kde se pokles teploty s výškou zastavuje a začíná její nárůst. Její výška je největší v tropech a nejmenší v polárních oblastech.
- Stratopauza: Horní hranice stratosféry ve výšce asi 50 km. Zde teplota dosahuje svého maxima a v nad ní ležící mezosféře opět začíná klesat.
🌍 Ozonová vrstva
Nejvýznamnějším rysem stratosféry je přítomnost ozonové vrstvy. Ozon (O₃) je tříatomová molekula kyslíku, která vzniká působením slunečního UV záření na dvouatomové molekuly kyslíku (O₂). Tento proces je klíčový pro život na Zemi, protože ozonová vrstva pohlcuje přibližně 97–99 % škodlivého vysokoenergetického UV záření (především typy UV-C a UV-B).
Bez této ochranné vrstvy by UV záření dopadající na povrch Země bylo natolik intenzivní, že by způsobovalo vážné poškození DNA u většiny živých organismů, vedlo by k masivnímu výskytu rakoviny kůže a poškozovalo by zrak.
V 80. letech 20. století bylo zjištěno, že průmyslově vyráběné chemikálie, zejména freony (chlor-fluorované uhlovodíky, CFC) a halony, způsobují rozklad stratosférického ozonu. To vedlo ke vzniku tzv. ozonové díry, nejvýrazněji pozorované nad Antarktidou. Mezinárodní společenství reagovalo přijetím Montrealského protokolu v roce 1987, který výrobu a používání těchto látek výrazně omezil. Podle měření z počátku 21. století se ozonová vrstva pomalu zotavuje.
✈️ Letectví a jevy ve stratosféře
Díky své stabilitě a absenci turbulencí a mraků je spodní část stratosféry ideálním prostředím pro dálkovou leteckou dopravu. Většina moderních dopravních letadel létá ve výškách 10–13 km, tedy v oblasti tropopauzy nebo těsně nad ní, aby se vyhnula počasí a využila menšího odporu vzduchu.
Některá specializovaná letadla létala ještě výše. Například nadzvukový dopravní letoun Concorde měl cestovní hladinu kolem 18 km. Špionážní letouny jako americký Lockheed U-2 a Lockheed SR-71 Blackbird operovaly ve výškách přes 25 km.
Ačkoliv je stratosféra převážně bez mraků, za specifických podmínek zde mohou vznikat tzv. perleťová oblaka (Nacreous clouds). Tvoří se v zimních měsících v polárních oblastech ve výškách 15–25 km při extrémně nízkých teplotách (pod -78 °C). Jsou tvořena krystalky ledu nebo kyseliny dusičné a jsou známá svými duhovými barvami viditelnými po západu nebo před východem Slunce.
Dalšími jevy spojenými se stratosférou jsou nadoblačné blesky (např. "elfové" nebo "skřítci"), které jsou elektrickými výboji vysoko nad bouřkovými mraky a mohou zasahovat z mezosféry až do horní stratosféry.
📜 Historie výzkumu
Existenci stratosféry nezávisle na sobě objevili kolem roku 1902 francouzský meteorolog Léon Teisserenc de Bort a Němec Richard Assmann. Oba prováděli experimenty s meteorologickými balóny vybavenými přístroji. Zjistili, že pokles teploty s výškou, pozorovaný v troposféře, se v určitém bodě (kolem 11 km) zastaví a teplota začne být konstantní nebo dokonce stoupat. Teisserenc de Bort nazval tuto vrstvu "stratosféra" (z latinského stratum – vrstva) kvůli její zjevné stabilitě a vrstvené struktuře.
Další výzkum probíhal pomocí výškových balónů, raket a později i umělých družic. Klíčovou roli sehrál výzkum v 70. a 80. letech 20. století, který odhalil mechanismy poškozování ozonové vrstvy, za což byla v roce 1995 udělena Nobelova cena za chemii Paulu Crutzenovi, Mariu Molinovi a F. Sherwoodu Rowlandovi.
🧪 Chemické složení
Stratosféra má podobné základní složení jako celá homosféra (vrstvy do cca 100 km), tedy přibližně:
Klíčové jsou však stopové plyny, které hrají zásadní roli v chemických a fyzikálních procesech. Nejdůležitější z nich je ozon (O₃), jehož koncentrace dosahuje ve stratosféře maxima (až 10 ppm – částic na milion), zatímco u zemského povrchu je velmi nízká.
Stratosféra je také extrémně suchá. Koncentrace vodní páry je zde velmi nízká, což je další důvod, proč se zde téměř netvoří oblačnost.
💡 Pro laiky
Představte si atmosféru jako několikapatrový dům. My žijeme v přízemí, kterému se říká troposféra. Tady se odehrává veškeré počasí – prší, sněží, fouká vítr a tvoří se mraky.
Stratosféra je první patro nad námi. Je to velmi klidné místo. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco v přízemí je u stropu chladněji než u podlahy, v prvním patře je to naopak – čím výše stoupáte, tím je tepleji. Důvodem je "topení" v podobě ozonové vrstvy. Tato vrstva funguje jako obří sluneční brýle a opalovací krém pro celou planetu. Zachytává nebezpečné ultrafialové paprsky ze Slunce a při tom se ohřívá.
Protože je v tomto "patře" takový klid a žádné bouřky, letadla na dlouhých trasách létají právě tady, aby měla hladký let a ušetřila palivo. Je to zkrátka taková klidná dálnice nad mraky.