Pavel Kikinčuk

Pavel Kikinčuk
Datum narození	27. října 1959
Místo narození	Hradec Králové, Československo
Státní příslušnost
Povolání	divadelní, filmový a televizní herec
Aktivní od	1980

Pavel Kikinčuk (* 27. října 1959) je český divadelní, televizní a filmový herec. Do širokého povědomí veřejnosti vstoupil v roce 1984 ztvárněním hlavní role studenta Šimona Pláničky v celovečerní komedii režiséra Zdeňka Trošky s názvem Slunce, seno, jahody. Během své více než čtyřicetileté kariéry působil primárně na divadelních prknech, přičemž jeho stálými domovskými scénami byly v různých obdobích instituce Divadlo J. K. Tyla v Plzni a Činoherní klub v Praze.

V kinematografii a televizi zažil druhou vlnu obrovské popularity po roce 2010. Nejdříve ztvárnil postavu pokladníka Ludvíka Hovorky v komediálním seriálu Okresní přebor a v navazujícím filmu Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka (2012). Následně přijal roli starosty Karla Stehlíka v mimořádně komerčně úspěšné filmové trilogii Babovřesky (2013–2015). Ve třetí dekádě 21. století se vyprofiloval ve vyhledávaného herce pro české rodinné a sci-fi komedie, jakými jsou snímky Franta mimozemšťan (2024), Jak se nám to mohlo stát!? (2025) či Říkají mi Lars (2026). V červnu roku 2026 byla jeho umělecká dráha dočasně přerušena těžkým zraněním, které utrpěl následkem pádu do divadelního propadla.

👤 Původ, mládí a rodinné kořeny

Pavel Kikinčuk se narodil 27. října 1959 ve městě Hradec Králové. Své netradiční příjmení zdědil po svém dědečkovi z otcovy strany. Jeho děd pocházel z regionu Zakarpatské Ukrajiny. Z historického hlediska čelila rodina jeho děda těžkým represím v éře formování státu Sovětský svaz; většina tehdejších přátel a vrstevníků jeho děda byla transportována do pracovních táborů v oblasti Sibiř. Děd unikl tomuto osudu díky včasnému přesídlení na území státu Československo a sňatku s ženou německého původu v regionu Čechy.

Kikinčuk vyrůstal v domovském Hradci Králové, kde absolvoval základní a následně i gymnaziální vzdělání. Během středoškolských let se z vlastního zájmu zapojil do činnosti amatérského divadelního souboru s názvem Vítězný únor. Tento soubor vedl tehdejší regionální herec Vladimír Kettner. Pod jeho vedením ztvárnil Kikinčuk svou vůbec první ochotnickou divadelní roli, kterou se stala postava mladíka Amadea v divadelní hře s názvem Neapol, město milionů. Na přímý popud principála Kettnera podal Kikinčuk v závěru středoškolského studia přihlášku na vysokou školu s uměleckým zaměřením. V roce 1980 byl po úspěšném složení talentových zkoušek přijat na obor činoherního herectví na instituci Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) v moravském městě Brno. Vysokoškolská studia řádně ukončil v roce 1983 a obdržel akademický titul magistr umění (MgA.).

🎭 Divadelní kariéra v Plzni a Praze

Po absolutoriu na akademii v roce 1983 obdržel Kikinčuk několik nabídek na stálé angažmá v regionálních i centrálních divadlech. Na základě doporučení svých univerzitních pedagogů a silného zájmu tehdejšího ředitele Oty Ševčíka nastoupil do instituce Divadlo J. K. Tyla sídlící ve městě Plzeň. V tomto angažmá strávil nepřetržitě šestnáct let svého profesního života (1983–1999). V plzeňském divadle se etabloval jako všestranný herec se schopností plynule přecházet mezi klasickým, moderním i ryze komediálním repertoárem. Zásadní kapitolou jeho plzeňského působení byla spolupráce s dramatikem a hercem Antonínem Procházkou. Kikinčuk účinkoval v drtivé většině jeho autorských komedií napsaných speciálně pro plzeňskou činohru, přičemž největší divácký ohlas i celostátní přesah zaznamenala hra Klíče na neděli.

V roce 1994 zaznamenal své první hostování na prknech pražské scény, konkrétně v prestižní instituci Činoherní klub. Ztvárnil zde postavu Garcina v existenciálním dramatu francouzského autora Jeana-Paula Sartra s názvem S vyloučením veřejnosti. V roce 1999 plzeňské angažmá formálně opustil a stal se stálým kmenovým členem Činoherního klubu v Praze.

Během více než pětadvaceti let působení na této jediné pražské scéně vytvořil desítky charakterových i expresivních rolí v dílech světových dramatiků. K nejdůležitějším divadelním interpretacím patří Jørgen Tesman ve hře Heda Gablerová (Henrik Ibsen, 1996), Hejtman ve hře Vojcek (Georg Büchner, 2000), Aziz ve hře Návrat do pouště (Bernard-Marie Koltès, 2000) či pragmatický majitel realitní kanceláře Fistr ve hře Deskový statek (Václav Štech, 2001). V první dekádě nového tisíciletí se dále představil jako Lugnaci ve hře Impresário ze Smyrny (Carlo Goldoni, 2004) a ztvárnil postavu Tělocvikáře v jevištní adaptaci titulu Ptákovina od autora Milana Kundery (2008).

V druhé dekádě pokračoval v Činoherním klubu ve ztvárňování nosných úloh, mezi něž se zařadila role Jamese Lingka v dramatu Glengarry Glen Ross (David Mamet, 2011), postava profesora filologie Wolfganga Clausena ve hře Před západem slunce (Gerhart Hauptmann, 2013) a tajemník v inscenaci Tanec bláznů (Leo Birinski, 2017). V roce 2020 nastudoval postavu dětského psychiatra Martina Dysarta v psychologickém dramatu Equus (Peter Shaffer). Mimo domovskou pražskou scénu udržoval kontakt i s plzeňským publikem prostřednictvím pravidelného hostování v hudebně-zábavním a šantánovém divadle s názvem Divadlo Pluto. Kromě toho účinkoval i v zájezdových produkcích agentury Harlekýn či na scénách divadel Divadlo Palace, Divadlo Na Fidlovačce a Divadlo Ungelt.

🎬 Filmový průlom a komediální role

Před filmovou kamerou debutoval Pavel Kikinčuk v roce 1982 ještě jako student, a to v televizním filmu s názvem Sázička pro štěstí. Zlomový moment jeho kariéry se dostavil o dva roky později, v roce 1984, kdy jej režisér Zdeněk Troška obsadil do hlavní role v celovečerní letní komedii Slunce, seno, jahody. Kikinčuk zde ztvárnil postavu vysokoškolského studenta a vesnického brigádníka Šimona Pláničky, který experimentuje s vlivem hudby v živočišné výrobě (dojení krav). Film se stal celospolečenským kultovním fenoménem. Z osobních a časových důvodů souvisejících s jeho nástupem do plzeňského divadelního angažmá však herec odmítl účast v dalších dvou pokračováních této filmové série.

V témže roce (1984) se objevil ve vedlejší a epizodní roli v kriminální komedii Fešák Hubert. Po těchto dvou snímcích se Kikinčuk na více než patnáct let zaměřil výhradně na svou divadelní kariéru a v kinematografii se objevoval pouze velice sporadicky. Výjimkou byla vedlejší role ve snímku Děvčátko (2002) a hlavní televizní role v oficiálním audiovizuálním záznamu inscenace Deskový statek (2007). V roce 2008 se po čtvrtstoletí znovu setkal při natáčení s režisérem Zdeňkem Troškou a ztvárnil roli ve filmové pohádce Nejkrásnější hádanka. Tento snímek dosáhl v kinech návštěvnosti 307 201 diváků a utržil přes 22,5 milionu korun.

📈 Návrat na plátna a kasovní úspěchy

Masivní návrat na přední plátna multikin a do povědomí většinového publika prožil Kikinčuk po roce 2010. Zásadní krok představovalo jeho obsazení do role pokladníka a klubového funkcionáře Ludvíka Hovorky v úspěšném sportovním a komediálním seriálu Okresní přebor. Na tento televizní projekt přímo navázal v roce 2012 celovečerní filmový prequel s názvem Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka v režii Jana Prušinovského. Snímek dosáhl enormní návštěvnosti 399 630 diváků a v kinodistribuci vygeneroval tržby přesahující 48,4 milionu českých korun.

Následně přijal nabídku režiséra Trošky na ztvárnění role úplatného a zmateného starosty Karla Stehlíka v nové komediální trilogii Babovřesky. První díl, uvedený do kin v roce 2013, se stal absolutním kasovním rekordmanem své doby, když přilákal 652 458 diváků a na tržbách vygeneroval částku 86 293 472 korun. Druhý díl s názvem Babovřesky 2 (2014) zaznamenal návštěvnost 245 494 diváků (tržby 31,5 milionu korun) a závěrečný třetí díl Babovřesky 3 (2015) vidělo v sálech 173 738 diváků (tržby 22,1 milionu korun). Tyto filmy katapultovaly Kikinčuka mezi nejvýdělečnější herce v kontextu tuzemské novodobé distribuce.

Kikinčuk se následně stal pravidelně obsazovaným hercem pro komerční a komediální formáty. Objevil se ve snímku Ostravak Ostravski (2016, 17 tisíc diváků, tržby 2,1 milionu korun), v mezinárodně oceňovaném festivalovém road movie Všechno bude (2018) či v rodinném snímku s dětskými herci Andílci za školou (2022, tržby 530 tisíc korun).

Mezi lety 2024 a 2026 figurovalo jeho jméno ve čtyřech široce distribuovaných snímcích. Komedie Franta mimozemšťan (2024) zaznamenala po svém uvedení návštěvnost 55 145 diváků a tržby 9,4 milionu korun. Snímek Jak se nám to mohlo stát!? (2025) představoval další masivní divácký zásah a překonal hranici 156 233 platících diváků (s tržbami přes 23,1 milionu korun). V roce 2026 proběhly premiéry dvou filmů – snímek Říkají mi Lars (distribuovaný do kin od 16. dubna 2026) s průběžnou evidencí 16 302 diváků, a komedie Někdo to rád v Plzni reflektující prostředí jeho celoživotního působení.

📺 Televizní tvorba a seriály

V televizním prostředí účinkoval kromě zmíněného hitu Okresní přebor v celé řadě seriálů, cyklů a zábavních formátů komerčních i veřejnoprávních televizí. Mezi ně patří komediální cyklus 3+1 s Miroslavem Donutilem (2005), populární telenovela Ošklivka Katka (2008), historický retrospektivní seriál Vyprávěj (2009) nebo vztahové formáty jako Ententýky (2012) a Život je ples (2012). Značný prostor dostal v televizní seriálové adaptaci komedií Zdeňka Trošky s názvem Kameňák (vysílané v letech 2019–2020 na stanici Televize Nova), kde ztvárnil ústřední postavu jménem Vlasta. V roce 2021 se objevil ve vedlejší roli v dlouhoběžícím seriálu Ordinace v růžové zahradě 2.

Specifickou kapitolou jeho televizní kariéry byla krátkodobá účast v satirickém prostředí. V lednu roku 2007 přijal angažmá v osmé a zároveň závěrečné sezóně skečového pořadu Tele Tele, kde produkčně nahradil jednoho z původních zakládajících protagonistů, herce Josefa Cardu. Pořad byl však v červnu téhož roku z rozhodnutí nového managementu stanice následně ukončen.

⚠️ Tragický incident v Divadle Broadway (2026)

Na samotném začátku června roku 2026 (se zprávami publikovanými v médiích dne 2. června 2026) utrpěl Pavel Kikinčuk vážné zranění ohrožující jeho život i případnou další fyzickou kariéru. K závažné nehodě došlo během zkoušky nového divadelního představení v prostorách instituce Divadlo Broadway v centru Prahy. Podle vlastního svědectví, jež herec poskytl pro deník Aha!, v osudný okamžik mával směrem k dětským hercům, kteří momentálně nezkoušeli a seděli v hledišti sálu. Během tohoto pohybu neúmyslně ztratil orientaci v prostoru na jevišti, couvl a zřítil se do nechráněného, technicky otevřeného divadelního propadla.

Následoval volný nekontrolovaný pád z výšky dvou a půl metru do spodních struktur pódia. Při tvrdém dopadu si roztříštil levou patu. Pád však díky orientaci těla nezasáhl hlavu ani páteř. Sám herec situaci po ošetření komentoval pro média slovy: „Vlastně jsem měl štěstí. Kdybych spadl na hlavu, už jsem tady nemusel být.“ Jeho dcera Kamila Frumertová na sociální síti Instagram potvrdila vážnost celé události veřejným konstatováním, že se její otec „podruhé narodil“.

Kikinčuk byl prvotně ošetřen záchrannou službou a po stabilizaci v pražské nemocnici byl na vlastní žádost převezen do zdravotnického zařízení (Fakultní nemocnice) ve městě Plzeň, aby mohl složitý rehabilitační proces absolvovat v bezprostřední blízkosti své rodiny. Lékařské konzilium specialistů v Plzni následně analyzovalo rentgenové a tomografické snímky pro rozhodnutí o nutnosti komplexního operativního řešení roztříštěné kosti.

Tento dramatický incident vyvolal v divadelním a mediálním prostředí silnou odezvu. V tisku se okamžitě objevily přímé historické paralely a vzpomínky na tragický osud herce Pavla Vondrušky (Kikinčukova dlouholetého hereckého kolegy, který s ním účinkoval již v roce 1984 ve filmu Slunce, seno, jahody). Pavel Vondruška se v roce 2010 zřítil do otevřeného orchestřiště ve Stavovském divadle, utrpěl těžké poranění mozku s vnitřním krvácením a na následky tohoto úrazu o dva měsíce později zemřel. Nehoda způsobila organizační a produkční komplikace ve všech divadelních scénách (včetně Činoherního klubu a zájezdových agentur), jež musely okamžitě najít za zraněného herce personální náhrady pro smluvená letní představení.

👨‍👩‍👧 Osobní život a aktivity

Během svého prvního šestnáctiletého angažmá v Plzni se Kikinčuk seznámil se svou budoucí manželkou Jindřiškou Crhovou. V 80. letech uzavřeli manželství a trvale se usadili v plzeňském regionu. Jindřiška Kikinčuková se v pozdějších dekádách stala hlavní principálkou, manažerkou a ředitelkou plzeňského šantánového a kabaretního divadla, jež nese název Divadlo Pluto. Kikinčuk v tomto menším divadle i po svém přesunu do Prahy pravidelně a s úspěchem hostuje a rodinně se podílí na sestavování jeho dramaturgického repertoáru (například ve hře Věrní abonenti z roku 2023).

Z jejich dlouholetého manželství vzešla jediná dcera Kamila Kikinčuková (v občanském životě provdaná Frumertová). Kamila se pod vlivem obou rodičů rovněž vydala na dráhu profesionální herečky a s otcem se v minulosti setkala jak na divadelních jevištích, tak v některých formátech určených pro celostátní televizní vysílání.

Ve svém volném čase se Pavel Kikinčuk intenzivně zajímá o historii a geografii státu Egypt. Je celoživotním fanouškem tamní starověké kultury i moderního životního stylu na pobřeží. Rodina Kikinčukových si v této africké destinaci pořídila vlastní rekreační nemovitost (apartmánový dům), ve kterém manželský pár pravidelně tráví zimní i letní měsíce mimo hlavní divadelní sezónu a natáčecí cykly.

📊 Kompletní statistická chronologie kariéry

Následující tabulka dokumentuje absolutní, kompletní a souvislý chronologický průřez všemi sezónami a ročníky umělecké kariéry Pavla Kikinčuka od jeho nástupu na vysokou školu v roce 1980 až do roku 2026. Data jsou seřazena bez jakéhokoliv vynechání nebo filtrování období.

Rok	Typ produkce	Název díla / Instituce	Role / Vykonávaná činnost
1980	Akademické studium	JAMU	Nástup ke studiu na divadelní fakultě do prvního ročníku
1981	Akademické studium	JAMU	Průběh druhého ročníku akademického studia činoherního herectví
1982	TV film	Sázička pro štěstí	První oficiální televizní debut před snímací kamerou
1983	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Úspěšné absolutorium a nástup do prvního stálého angažmá v Plzni
1984	Film	Slunce, seno, jahody	Ztvárnění hlavní role Šimona Pláničky v kultovní celovečerní komedii
1985	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Trvalé účinkování ve stálém činoherním repertoáru na západě Čech
1986	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Trvalé účinkování ve stálém činoherním repertoáru
1987	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Ztvárňování velkých klasických i moderních komediálních divadelních rolí
1988	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Ztvárňování klasických i komediálních divadelních rolí
1989	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Intenzivní účinkování v autorských komediích Antonína Procházky
1990	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Pokračování stálého divadelního angažmá na plzeňské scéně
1991	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Pokračování stálého divadelního angažmá na plzeňské scéně
1992	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Plné účinkování ve stálém činoherním repertoáru v Plzni
1993	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Plné účinkování ve stálém činoherním repertoáru v Plzni
1994	Divadlo	Činoherní klub	První pražské hostování v inscenaci S vyloučením veřejnosti (role Garcina)
1995	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Návrat k plnému úvazku v domovském plzeňském divadle
1996	Divadlo	Činoherní klub	Hostování v pražské instituci v roli Jørgena Tesmana ve hře Heda Gablerová
1997	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Účinkování ve stálém činoherním repertoáru v Plzni
1998	Divadlo	Divadlo J. K. Tyla	Závěrečné ucelené období stálého plzeňského angažmá
1999	Divadlo	Činoherní klub	Oficiální ukončení působení v Plzni a vstup do stálého angažmá v Praze
2000	Divadlo	Činoherní klub	Účinkování v rolích Aziz (Návrat do pouště) a Hejtman (hra Vojcek)
2001	Divadlo	Činoherní klub	Tvorba rolí v pražských inscenacích Deskový statek a Portugálie
2002	Film	Děvčátko	Dlouho odkládaný návrat před filmovou kameru v celovečerním snímku
2003	Divadlo	Činoherní klub	Účinkování v pražských inscenacích Ďáblova houpačka a Gagarinova ulice
2004	Divadlo	Činoherní klub	Ztvárnění operního dohazovače Lugnaciho v komedii Impresário ze Smyrny
2005	Seriál	3+1 s Miroslavem Donutilem	Epizodní role v natáčeném komediálním televizním cyklu
2006	Divadlo	Činoherní klub	Účinkování v inscenacích Amfitryon (Merkur) a Rodinná slavnost (Helmut)
2007	TV pořad / TV film	Tele Tele / Deskový statek	Nastoupení do 8. sezóny satirického pořadu / Odborný TV záznam divadla
2008	Film / Seriál	Nejkrásnější hádanka / Ošklivka Katka	Účinkování ve filmové pohádce režiséra Zdeňka Trošky / Vedlejší role v seriálu
2009	Seriál	Vyprávěj	Vedlejší role v historickém výpravném rodinném seriálu České televize
2010	Seriál	Okresní přebor	První ztvárnění role fotbalového funkcionáře a pokladníka Ludvíka Hovorky
2011	Divadlo	Činoherní klub	Tvorba role Jamese Lingka v inscenaci Glengarry Glen Ross
2012	Film	Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka	Filmový prequel úspěšného seriálu (návštěvnost přes 399 tisíc platících diváků)
2013	Film	Babovřesky	Ztvárnění hlavní role starosty Karla Stehlíka v komedii (86 milionů tržeb)
2014	Film	Babovřesky 2	Pokračování role vesnického starosty ve druhém díle ziskové trilogie
2015	Film	Babovřesky 3	Závěrečný natáčecí cyklus a třetí díl úspěšné filmové komediální trilogie
2016	Film	Ostravak Ostravski	Ztvárnění role v celovečerní české komedii určené do kin
2017	Divadlo	Činoherní klub	Účinkování v roli vlivného Tajemníka ve hře Tanec bláznů
2018	Film	Všechno bude	Menší vedlejší role v mezinárodně oceňovaném road movie
2019	Seriál	Kameňák	Ztvárnění role Vlasty v televizní seriálové adaptaci komediálních vtipů
2020	Divadlo	Činoherní klub	Ztvárnění postavy dětského lékaře Martina Dysarta v psychologické hře Equus
2021	Divadlo	Divadlo Pluto	Pravidelné hostování a účinkování v repertoáru šantánového divadla manželky
2022	Film	Andílci za školou	Účinkování v dětském hudebním a rodinném distribuovaném filmu
2023	Divadlo	Divadlo Pluto	Účinkování v divadelní autorské komedii s názvem Věrní abonenti
2024	Film	Franta mimozemšťan	Účinkování v celovečerní sci-fi komedii (tržby 9,4 milionu korun)
2025	Film	Jak se nám to mohlo stát!?	Ústřední role v komedii s celkovou návštěvností převyšující 156 tisíc diváků
2026	Film	Říkají mi Lars / Někdo to rád v Plzni	Účinkování ve dvou čerstvých a celorepublikově distribuovaných snímcích

Zdroje