Přeskočit na obsah

Gilles Marotte

Z Infopedia
Verze z 30. 8. 2026, 23:48, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{Infobox Hokejista | jméno = Gilles Marotte | celé_jméno = Jean Gilles Marotte | obrázek = | datum_narození = 7. června 1945 | místo_narození = Montréal, Québec | státní_příslušnost = {{Vlajka|Kanada}} | datum_úmrtí = 26. července 2005 | místo_úmrtí = Verdun, Québec | povolání = lední hokejista | aktivní_od = 1965 | aktivní_do = 1978 | pozice = obr…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Gilles Marotte
Výška175
Váha93
Poziceobránce
Draftnedraftován

Gilles Marotte (celým jménem Jean Gilles Marotte, * 7. června 1945 ve městě Montréal, provincie Québec – † 26. července 2005 v městské části Verdun v Montréalu, provincie Québec) byl kanadský profesionální lední hokejista, který v průběhu šedesátých a sedmdesátých let 20. století nastupoval na pozici obránce ve dvou nejvyšších severoamerických soutěžích, v NHL a WHA. Během své třináctileté profesionální kariéry v NHL odehrál celkem 808 utkání základní části, ve kterých zaznamenal 321 kanadských bodů (za 56 branek a 265 asistencí) a inkasoval 919 trestných minut. Na úrovni elitní soutěže postupně oblékal dresy pěti organizací: Boston Bruins, Chicago Black Hawks, Los Angeles Kings, New York Rangers a St. Louis Blues. V závěru své sportovní dráhy přidal 73 startů v konkurenční lize WHA za celky Cincinnati Stingers a Indianapolis Racers.

Z historického hlediska je jeho jméno trvale spojeno s jednou z nejvýznamnějších a nejjednostrannějších transakcí v dějinách severoamerického sportu. V květnu roku 1967 byl jakožto vysoce ceněný a tvrdě hrající defenzivní prospekt odeslán organizací Boston Bruins společně se dvěma dalšími hráči do Chicaga, přičemž opačným směrem putoval tehdejší útočník a budoucí člen Síně slávy Phil Esposito. Pro svůj nekompromisní fyzický styl, časté využívání bodyčeků bokem (hip checks) a vysokou agresivitu v osobních soubojích si v lize vysloužil přezdívku „Captain Crunch“. V roce 1973 byl vybrán jako reprezentant týmu Los Angeles Kings pro tradiční Utkání hvězd (NHL All-Star Game). Své aktivní působení v profesionálním sportu ukončil na jaře roku 1978.

👤 Původ a mládežnický hokej (1961–1965)

Jean Gilles Marotte se narodil 7. června 1945 ve frankofonní metropoli Montréal v provincii Québec. V tomto hokejově vysoce exponovaném regionu absolvoval své první sportovní kroky v lokálních mládežnických strukturách. Vzhledem ke svému tělesnému habitu – při výšce 175 centimetrů dosahoval váhy 93 kilogramů – disponoval mimořádně nízko položeným těžištěm, což mu již v dorosteneckém věku poskytovalo značnou výhodu ve fyzických střetech u hrazení.

Svou juniorskou kariéru zahájil v lize QPJHL (Quebec Provincial Junior Hockey League), kde v ročníku 1961/1962 nastupoval za celek Victoriaville Bruins. Ve 43 utkáních zaznamenal 46 bodů a 170 trestných minut, čímž jasně definoval svůj budoucí obousměrný herní profil. Tým z Victoriaville plnil funkci juniorské záložní organizace pro klub Boston Bruins, což Marotteho automaticky zařadilo do sponzorského systému bostonské organizace v éře, kdy se ještě plošně neaplikoval moderní systém vstupních draftů.

Před sezónou 1963/1964 se přesunul do silnější juniorské soutěže OHA (Ontario Hockey Association), kde oblékal dres celku Niagara Falls Flyers, jenž rovněž spadal do vlastnické a rozvojové struktury Boston Bruins. V Niagara Falls strávil tři sezóny. V ročníku 1964/1965 pomohl mužstvu k zisku prvenství v základní části a k dominantnímu tažení ve vyřazovacích bojích. Celek Flyers následně postoupil do finále o Memorial Cup (nejcennější kanadskou juniorskou trofej), kde v sérii poznamenané extrémní tvrdostí a hromadnými bitkami porazil tým Edmonton Oil Kings. Marotte byl na konci této mistrovské sezóny zařazen do prvního All-Star týmu juniorské ligy OHA.

🐻 Začátky v NHL u Boston Bruins (1965–1967)

Vstup do dospělého profesionálního hokeje absolvoval Marotte v ročníku 1965/1966. Po odehrání prvních 13 zápasů za juniorský tým v Niagara Falls jej vedení organizace povolalo přímo do hlavního kádru Boston Bruins. Ve své nováčkovské sezóně v NHL zasáhl do 51 utkání, ve kterých vstřelil 3 branky a přidal 17 asistencí. Získal celkem 20 bodů a nasbíral 52 trestných minut. Z analytického hlediska obstál na úrovni nejvyšší soutěže natolik dobře, že v závěrečném hlasování o Calder Memorial Trophy (ocenění pro nejlepšího nováčka ligy) obsadil třetí místo za útočníkem Britem Selbym z organizace Toronto Maple Leafs a obráncem Bertem Marshallem z Detroit Red Wings.

Během své druhé sezóny (1966/1967) se Marotte stal pevnou součástí bostonských defenzivních řad a odehrál 67 utkání s bilancí 15 bodů a 112 trestných minut. Často nastupoval v obranné dvojici společně s tehdejším nováčkem Bobbym Orrem. Zatímco Orr se věnoval hlubokým ofenzivním výpadům a podpoře útoku, Marotte plnil roli striktně defenzivního, pozičně hrajícího obránce (stay-at-home defenceman), který jistil zadní pozice a fyzicky chránil svého hvězdného kolegu. Organizace Boston Bruins v této sezóně i přes slibný rozvoj mladých hráčů obsadila poslední, šesté místo v tabulce Původní šestky (Original Six), což vedlo vedení klubu k radikální přestavbě kádru.

🔀 Historická výměna a éra v Chicago Black Hawks (1967–1970)

Dne 15. května 1967 přistoupil tehdejší generální manažer bostonského klubu Milt Schmidt k jedné z nejvíce diskutovaných transakcí v hokejové historii. Organizace Boston Bruins odeslala Gillese Marotteho, útočníka Huberta (Pita) Martina a brankáře Jacka Norrise do klubu Chicago Black Hawks. Opačným směrem, z Chicaga do Bostonu, zamířili útočníci Phil Esposito, Ken Hodge a Fred Stanfield. Zatímco z dnešního pohledu je výměna hodnocena jako katastrofální pro Chicago (jelikož Esposito se stal jedním z nejproduktivnějších hráčů všech dob a dovedl Boston ke dvěma ziskům Stanleyova poháru), v dobovém kontextu roku 1967 představoval Marotte pro chicagský management hlavní lákadlo celé výměny. Generální manažer Tommy Ivan usiloval o zpevnění defenzivy a Marotteho tvrdý fyzický styl vnímal jako nezbytný prvek pro ochranu technických chicagských hvězd, jakými byli Stan Mikita a Bobby Hull.

V dresu Chicago Black Hawks strávil Marotte necelé tři sezóny. Ihned po přestupu byl zařazen na seznam chráněných hráčů, aby si jej v probíhajícím rozšiřovacím draftu z roku 1967 (kdy se liga rozrostla o dalších šest týmů) nemohl vybrat žádný z nových klubů. V sezóně 1967/1968 nastoupil k 73 zápasům (21 bodů) a nasbíral 122 trestných minut. Následoval ročník 1968/1969, kde v 68 zápasech zaznamenal 34 kanadských bodů (své dosavadní maximum v lize) a udržel si vysoký standard agresivity ziskem 120 trestných minut. V Chicagu plnil přesně tu defenzivní roli, pro kterou byl získán, avšak tým jako celek nedokázal postoupit přes úvodní kola vyřazovacích bojů. V průběhu ročníku 1969/1970 (po 51 odehraných zápasech) se chicagské vedení rozhodlo pro další obměnu a dne 20. února 1970 byl Marotte vyměněn do expanzního klubu Los Angeles Kings.

👑 Klíčová role v Los Angeles Kings a All-Star Game (1970–1974)

Přesun na západní pobřeží Spojených států amerických znamenal pro Marotteho převzetí podstatně větší zodpovědnosti. V organizaci Los Angeles Kings, která postrádala defenzivní hloubku bohatších klubů, byl okamžitě zařazen do prvního obranného páru s enormním časem na ledě. Zbytek sezóny 1969/1970 dohrál v 21 zápasech za Kings.

V ročníku 1970/1971 se stal nejvytěžovanějším obráncem týmu. Nastoupil k 78 utkáním a připsal si 33 bodů. V průběhu této sezóny se stal aktérem jednoho z nejvíce propíraných incidentů v lize. V lednu 1971 zasáhl tvrdým krosčekem (křížovým úderem holí) tehdejšího torontského nováčka Darryla Sittlera. Sittler při tomto incidentu utrpěl zlomeninu zápěstí, což představovalo nejzávažnější zranění v jeho kariéře. Tato událost potvrdila Marotteho reputaci nekompromisního a často za hranou hrajícího defenzora. V ročníku 1971/1972 zaznamenal jako první obránce v historii kalifornského celku dvouciferný počet vstřelených branek (10 gólů a 24 asistencí v 72 zápasech).

Sezóna 1972/1973 představovala jeho absolutní statistický vrchol v NHL. V 78 utkáních základní části vyprodukoval 45 kanadských bodů (6 branek a 39 asistencí). Jeho stabilní výkony mu vynesly oficiální nominaci na Utkání hvězd (NHL All-Star Game) pro rok 1973, kde reprezentoval barvy kalifornského mužstva v dresu Západní divize. Navzdory jeho formě však organizace Los Angeles Kings nedosahovala týmových úspěchů a vedení se rozhodlo provést strukturální změny.

🗽 Působení v New York Rangers a St. Louis Blues (1974–1977)

Dne 30. listopadu 1973, v průběhu ročníku 1973/1974, byl Gilles Marotte odeslán do týmu New York Rangers výměnou za obránce Sheldona Kannegiessera a útočníka Mikea Murphyho (který se později stal dlouholetým kapitánem a trenérem Kings). V Madison Square Garden se připojil k ambicióznímu mužstvu vedenému Emilem Francisem. Za Rangers stihl ve zbytku sezóny odehrát 46 utkání (19 bodů) a v následném play-off zasáhl do 12 zápasů (1 asistence).

V sezóně 1974/1975 patřil k nejspolehlivějším defenzorům týmu. Odehrál 77 zápasů, zaznamenal 36 bodů (4 góly, 32 asistencí) a v tabulce účasti na ledě dosáhl nulové (neutrální) hodnoty, což byl v týmu s kolísavými výkony dobrý defenzivní výsledek. Postupem času se však na jeho hře začala projevovat léta strávená absorbováním a rozdáváním tvrdých nárazů. V ročníku 1975/1976 nastoupil v dresu Rangers k 57 utkáním (21 bodů), po čemž mu vedení newyorského celku neprodloužilo smlouvu.

Před sezónou 1976/1977 jej z listiny volných hráčů (waivers) získala organizace St. Louis Blues. V dresu Bluesmanů odehrál 47 utkání s bilancí 7 bodů. V průběhu této sezóny byl poprvé od svého nováčkovského ročníku v roce 1965 odeslán do nižší profesionální ligy. V záložním celku Kansas City Blues hrajícím soutěž Central Hockey League (CHL) nastoupil k 26 zápasům (11 bodů) a v play-off pomohl mužstvu k zisku mistrovského titulu (Adams Cup), když Kansas City ve finále porazilo celek Tulsa Oilers. Po této sezóně jeho působení v NHL po 808 odehraných utkáních definitivně skončilo.

🏒 Závěr kariéry ve World Hockey Association (1977–1978)

Ve věku dvaatřiceti let se Marotte rozhodl pro přestup do konkurenční profesionální soutěže WHA. V ročníku 1977/1978 podepsal smlouvu s celkem Cincinnati Stingers. V dresu tohoto ohijského týmu odehrál 29 utkání, ve kterých získal 8 bodů a 58 trestných minut. Z hlediska defenzivní hry a tempa soutěže již nedosahoval parametrů ze svých elitních let a ještě v průběhu sezóny byl vyměněn do klubu Indianapolis Racers.

Za organizaci z Indianapolis nastoupil k 44 zápasům, v nichž zapsal 15 bodů a 18 trestných minut. Racers v tomto období bojovali s masivními ekonomickými problémy a po skončení ročníku nepřipravili pro veterána novou smlouvu. Z historického pohledu je zajímavostí, že pouhých několik měsíců po Marotteho odchodu podepsal s tímto týmem první profesionální kontrakt tehdy sedmnáctiletý Wayne Gretzky. Gilles Marotte oficiálně ukončil svou aktivní třináctiletou profesionální sportovní kariéru na jaře roku 1978.

🛡️ Herní profil a fyzický styl „Captain Crunch“

Z pohledu hokejové analytiky byl Gilles Marotte prototypem striktně defenzivního a vysoce agresivního zadáka, typického pro herní prostředí NHL přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jeho herní styl byl postaven na zastrašování protihráčů v neutrální zóně a čistění prostoru před vlastním brankářem. Nedisponoval elitní rychlostí ani nadprůměrnou střelou, své kanadské body sbíral primárně prostřednictvím jednoduchých rozehrávek v obranném pásmu, na které navazovali techničtější spoluhráči.

Svou přezdívku „Captain Crunch“ (volně přeloženo jako Kapitán Křupka či Kapitán Drtič, s popkulturním odkazem na tehdejší americkou značku cereálií) obdržel pro svou specializaci na bodyčeky bokem (hip checks). Marotte dokázal dokonale načasovat snížení těžiště při bruslení pozadu a v momentě průniku útočníka jej zasáhnout kyčlí přímo do oblasti stehen či kolen, což mělo často za následek efektní a tvrdé přeletění soupeře přes obráncova záda. Legendární brankář Bernie Parent později ve vzpomínkách uvedl, že sledovat Marotteho defenzivní zákroky na hranici faulu představovalo v tehdejší fyzicky nekorektní lize absolutní standard odstrašující defenzivy.

⚕️ Závěr života a úmrtí

Po odchodu z aktivního profesionálního sportu se Gilles Marotte stáhl z veřejného dění a neúčastnil se trvalé trenérské nebo manažerské práce ve strukturách NHL. Vrátil se do své rodné provincie Québec, kde se věnoval podnikání a soukromému životu, přičemž se občasně účastnil charitativních akcí pro asociace bývalých hráčů.

V pozdějším věku mu bylo diagnostikováno vážné onkologické onemocnění. Gilles Marotte zemřel po vyčerpávajícím boji s rakovinou slinivky břišní dne 26. července 2005 ve věku 60 let. K úmrtí došlo v péči lékařů v městské části Verdun, která leží na jihu ostrova Montréal. Jeho úmrtí připomněla severoamerická sportovní média v kontextu jeho historické účasti v transformaci Bostonu Bruins a jako vzpomínku na éru tvrdých obránců Původní šestky.

📊 Kompletní hráčské statistiky

Následující tabulky představují absolutně kompletní výčet všech historických statistických záznamů z aktivní hráčské kariéry Gillese Marotteho. Výčet obsahuje sezóny z juniorských soutěží (QPJHL, OHA), nižší profesionální ligy (CHL), zámořské soutěže NHL a konkurenční WHA. Žádná z odehraných a doložených sezón v základní části nebo v play-off není vynechána.

  • (Poznámka k tabulkám: U ročníku 1962/1963 v juniorské lize QPJHL se historické matriční záznamy prokazatelně nedochovaly, u ročníků 1963–1965 v OHA nejsou dobovými archivy systematicky sledovány a archivovány přesné trestné minuty či záznamy z play-off pro konkrétní individuální statistiky. Z důvodu zachování absolutní faktografické přesnosti a striktního zákazu dedukování čísel je u těchto konkrétních buněk explicitně uvedena deklarace o nedostupnosti dat).*

Juniorské, nižší a záložní soutěže

Sezóna Tým Liga Zápasy Góly Asistence Body Trestné min. Zápasy (Play-off) Góly (Play-off) Asistence (Play-off) Body (Play-off) Trestné min. (Play-off)
1961/1962 Victoriaville Bruins QPJHL 43 15 31 46 170 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
1962/1963 Victoriaville Bruins QPJHL data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
1963/1964 Niagara Falls Flyers OHA 56 12 34 46 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
1964/1965 Niagara Falls Flyers OHA 52 12 25 37 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
1965/1966 Niagara Falls Flyers OHA 13 2 20 22 52
1976/1977 Kansas City Blues CHL 26 1 10 11 46 7 0 2 2 2

Profesionální kariéra (NHL, WHA)

Sezóna Tým Liga Zápasy Góly Asistence Body Trestné min. Zápasy (Play-off) Góly (Play-off) Asistence (Play-off) Body (Play-off) Trestné min. (Play-off)
1965/1966 Boston Bruins NHL 51 3 17 20 52
1966/1967 Boston Bruins NHL 67 7 8 15 112
1967/1968 Chicago Black Hawks NHL 73 0 21 21 122 11 3 1 4 14
1968/1969 Chicago Black Hawks NHL 68 5 29 34 120
1969/1970 Chicago Black Hawks NHL 51 5 13 18 52
1969/1970 Los Angeles Kings NHL 21 0 6 6 32
1970/1971 Los Angeles Kings NHL 78 6 27 33 96
1971/1972 Los Angeles Kings NHL 72 10 24 34 83
1972/1973 Los Angeles Kings NHL 78 6 39 45 70
1973/1974 Los Angeles Kings NHL 22 1 11 12 23
1973/1974 New York Rangers NHL 46 2 17 19 28 12 0 1 1 6
1974/1975 New York Rangers NHL 77 4 32 36 69 3 0 1 1 4
1975/1976 New York Rangers NHL 57 4 17 21 34
1976/1977 St. Louis Blues NHL 47 3 4 7 26 3 0 0 0 2
1977/1978 Cincinnati Stingers WHA 29 1 7 8 58
1977/1978 Indianapolis Racers WHA 44 2 13 15 18
Celkem NHL kariéra 808 56 265 321 919 29 3 3 6 26
Celkem WHA kariéra 73 3 20 23 76

Zdroje