John McEnroe

John McEnroe
Celé jméno	John Patrick McEnroe Jr.
Datum narození	16. února 1959
Místo narození	Wiesbaden, Západní Německo
Státní příslušnost
Povolání	bývalý profesionální tenista, televizní komentátor
Aktivní od	1978
Aktivní do	1992 (dvouhra), 2006 (čtyřhra)
Výška	180
Váha	75

John McEnroe (plným jménem John Patrick McEnroe Jr.) je americký bývalý profesionální tenista a současný televizní sportovní komentátor. Na pozici světové jedničky žebříčku ATP ve dvouhře strávil celkem 170 týdnů a ve čtyřhře 269 týdnů. Z historického hlediska patří ke dvěma mužským hráčům otevřené éry (společně se švédským tenistou Stefanem Edbergem), kteří dokázali figurovat na prvním místě světového žebříčku ve dvouhře i ve čtyřhře.

Během své kariéry získal 77 titulů ve dvouhře a 78 titulů ve čtyřhře (některé zdroje uvádí 77, ATP oficiálně počítá 78), což představuje vůbec nejvyšší kombinovaný počet titulů na okruhu ATP. McEnroe je držitelem sedmi grandslamových titulů ve dvouhře (tři z turnaje Wimbledon a čtyři z US Open) a devíti grandslamových titulů v mužské čtyřhře. K nim přidal i jedno prvenství ve smíšené čtyřhře na French Open. Do profesionálního tenisu vstoupil po krátkém univerzitním působení v roce 1978 a dvouhru na nejvyšší úrovni oficiálně opustil v roce 1992, přičemž ve čtyřhře zaznamenal ojedinělé návraty v letech 1999 a 2006.

👤 Životopis a mládí

John Patrick McEnroe Jr. se narodil 16. února 1959 ve městě Wiesbadenu na území tehdejšího státu Západní Německo. Jeho otec, John Patrick McEnroe Sr., v té době sloužil u jednotek Letectva Spojených států amerických dislokovaných v Evropě. Matkou byla Kay Tresham. V roce 1960, kdy bylo McEnroeovi devět měsíců, se rodina přesunula na území Spojených států amerických a trvale se usadila ve čtvrti Queens v metropoli New York.

McEnroe začal s tenisem v osmi letech v klubu Douglaston Club nedaleko svého bydliště. Ve věku devíti let byl vybrán do rozvojového programu organizace Eastern Lawn Tennis Association a zahájil účast na lokálních juniorských turnajích. V raném mládí přešel do tréninkového centra Port Washington Tennis Academy v oblasti Long Islandu. Zde jej metodicky vedl zkušený australský trenér Harry Hopman a následně někdejší mexický wimbledonský vítěz Antonio Palafox. Po stránce obecného vzdělání McEnroe navštěvoval přípravnou školu Trinity School situovanou na Manhattanu, kde maturoval v roce 1977. Po absolvování střední školy byl přijat na Stanfordovu univerzitu v Kalifornii. Zde v roce 1978 získal celonárodní vysokoškolský titul NCAA ve dvouhře a univerzitní tým pod jeho vedením vybojoval celkové prvenství soutěže. Bezprostředně po tomto úspěchu vysokoškolské studium ukončil a zahájil plně profesionální dráhu.

💼 Počátky profesionální kariéry (1977–1978)

Do záznamů vrcholného světového tenisu se McEnroe poprvé zapsal v roce 1977, kdy ještě disponoval statusem amatérského hráče. V červnu tohoto roku se přihlásil na French Open, kde v soutěži smíšené čtyřhry vybojoval titul po boku své krajanky Mary Carillo. Vzápětí se úspěšně kvalifikoval do hlavní soutěže dvouhry na turnaji Wimbledon. Přestože mu bylo osmnáct let, dokázal na trávě postoupit přes řadu nasazených hráčů až do semifinále, kde jeho postup zastavil o sedm let starší Jimmy Connors výsledkem 3:6, 3:6, 6:4, 4:6. Tento výkon ustavil nový statistický rekord jako vůbec nejlepší dosažený výsledek hráče z kvalifikace na wimbledonském turnaji (tento rekord zůstal nepřekonán až do roku 2000, kdy jej vyrovnal Vladimir Volčkov).

V průběhu roku 1978 podepsal první smlouvu s výrobcem sportovního vybavení Sergio Tacchini, ukončil studium a vstoupil plně do profesionálního okruhu ATP. Během první kompletní sezóny na okruhu vybojoval pět turnajových titulů ve dvouhře, konkrétně v Hartfordu, San Franciscu, Stockholmu, Wembley a na sklonku roku ovládl i závěrečný Turnaj mistrů v New Yorku (ve finále zdolal Arthura Ashe). V témže roce poprvé zasáhl do týmové soutěže a pomohl družstvu Spojených států amerických k zisku Davis Cupu.

📈 Nástup na pozici světové jedničky (1979–1980)

Sezóna 1979 znamenala pro McEnroea průlom na grandslamových turnajích ve dvouhře. Na turnaji US Open postupně zdolal všechny oponenty a v rozhodujícím utkání porazil svého tréninkového partnera Vitase Gerulaitise poměrem 7:5, 6:3, 6:3. K tomuto singlovému vítězství přidal i zisk grandslamového titulu ve čtyřhře na Wimbledonu a obhájil jej i na domácím US Open, kde stabilně nastupoval společně s deblovým specialistou Peterem Flemingem. V kalendářním roce 1979 získal celkem deset titulů z turnajů ve dvouhře a sedmnáct titulů ve čtyřhře. Celkový počet 27 turnajových triumfů za jednu sezónu vytvořil nepřekonaný rekord v historii otevřené éry tenisu.

Dne 3. března 1980 byl na základě kumulativního počtu bodů poprvé klasifikován jako světová jednička žebříčku ATP ve dvouhře. V červenci téhož roku se stal přímým aktérem jednoho z nejvíce analyzovaných utkání tenisové historie. Ve finále turnaje Wimbledon nastoupil proti dlouhodobé švédské dominanci, kterou ztělesňoval Björn Borg. Utkání nabídlo mimořádně vypjatý tie-break čtvrtého setu, který trval dvaadvacet minut a skončil poměrem 18:16 ve prospěch McEnroea po záchraně pěti mečbolů. Přestože McEnroe tuto sadu ovládl, Borg utkání dovedl do vítězného konce a pátý set získal poměrem 8:6. McEnroe ovšem dokázal Borgovi finálovou porážku oplatit o dva měsíce později na domácím US Open, kde po pětisetovém utkání (7:6, 6:1, 6:7, 5:7, 6:4) obhájil titul.

🏆 Vrcholná léta a dominance na okruhu (1981–1983)

V roce 1981 došlo k repríze finálového duelu na travnatém povrchu Wimbledonu mezi McEnroem a Borgem. McEnroe tentokrát zvrátil počáteční ztrátu první sady a dokázal zvítězit výsledkem 4:6, 7:6, 7:6, 6:4, čímž ukončil Borgovu rekordní šňůru jedenačtyřiceti vyhraných zápasů a pěti titulů v řadě na tomto turnaji. Právě z tohoto ročníku Wimbledonu pochází nejznámější disciplinární incident v historii tenisu z utkání prvního kola proti americkému hráči Tomu Gulliksonovi. McEnroe na výrok umpirového rozhodčího Edwarda Jamese zareagoval protestem a zakřičel formulaci „You cannot be serious!“ (To nemyslíte vážně!), za což byl organizátory finančně potrestán. Dominanci ročníku potvrdil na US Open, kde ve finále znovu narazil na Borga a porazil jej ve čtyřech setech. Borg krátce po této porážce předčasně ukončil sportovní kariéru ve věku šestadvaceti let.

Ročník 1982 znamenal ústup ze singlových grandslamových pozic, když si McEnroe na okruhu připsal zisk pěti turnajových titulů. Na Wimbledonu prošel až do finále, ve kterém podlehl v pěti setech zkušenějšímu Jimmymu Connorsovi (6:3, 3:6, 7:6, 6:7, 4:6). Následující sezóna 1983 však přinesla zisk sedmi titulů z dvouhry, zahrnující jednoznačné vítězství na Wimbledonu, kde ve finálovém střetnutí porazil nenasazeného novozélandského hráče jménem Chris Lewis výsledkem 6:2, 6:2, 6:2. Úspěšný ročník podtrhl podílem na vítězství reprezentace Spojených států amerických v soutěži Davis Cup.

⭐ Rekordní sezóna 1984

Kalendářní rok 1984 figuruje ve všech tenisových statistikách jako jedna z nejdokonalejších sezón v dějinách mužského tenisu na profesionální úrovni. McEnroe docílil celkové singlové zápasové bilance 82 výher vůči třem porážkám, což reprezentuje poměr úspěšnosti 96,5 procenta. Během roku vybojoval celkem 13 turnajových titulů ve dvouhře a od začátku ledna zaznamenal sérii 42 zápasů bez jediné prohry.

Na turnaji Wimbledon porazil ve finále obhájce titulu Jimmyho Connorse demoličním skóre 6:1, 6:1, 6:2. Stejně suverénní pozici demonstroval v průběhu US Open, kde ve finálovém utkání přehrál Ivana Lendla poměrem 6:3, 6:4, 6:1. Právě československý reprezentant Ivan Lendl mu ovšem připravil nejzásadnější porážku celého roku. Stalo se tak ve finále antukového grandslamu French Open v Paříži. V zápase vedl McEnroe již 2:0 na sety a směřoval k jedinému chybějícímu grandslamovému titulu z dvouhry (zápasy z Australian Open po většinu let kariéry vynechával). Lendl však dokázal nepříznivý vývoj otočit a získal zbylé tři sety, takže McEnroe odešel z kurtu poražen výsledkem 6:3, 6:2, 4:6, 5:7, 5:7. Zmíněné utkání sám McEnroe ve svých memoárech definoval jako nejbolestivější moment kariéry. Zbylé dvě porážky z rekordních 85 zápasů zaznamenal na okruhovém turnaji v Cincinnati proti Vijay Amritrajovi (v prvním kole) a během prosincového finále Davis Cupu proti švédskému hráči Henriku Sundströmovi.

⏳ Následný útlum a soupeření v závěru dvouhry (1985–1992)

V roce 1985 získal ještě dalších osm turnajových titulů a přesunul se naposledy v kariéře do grandslamového finále ve dvouhře. K události došlo na dvorcích ve Flushing Meadows v rámci US Open, kde narazil na Ivana Lendla a prohrál s ním bez zisku jediného setu. Vzájemná rivalita mezi oběma jmenovanými byla na vrcholu od roku 1985 a celková zápasová historie čítá 36 utkání s výsledkem 15 výher pro McEnroea a 21 výher pro Lendla.

Na prahu roku 1986 učinil rozhodnutí vzít si šestiměsíční pauzu ze zdravotních a vyčerpávajících důvodů. V srpnu tohoto roku uzavřel občanský sňatek s herečkou Tatum O'Neal. Od této chvíle v kariéře již nikdy nedosáhl na finále singlového grandslamového turnaje. V roce 1987 zažil další, tentokrát nucenou přestávku; po hrubém chování na turnajích obdržel od disciplinární komise zákaz profesionální činnosti v délce sedmi měsíců. V tomto roce poprvé od debutu v roce 1978 nevyhrál ani jeden mezinárodní singlový turnaj.

Určitou resuscitaci formy zaznamenal okruh v roce 1989, kdy si McEnroe připsal tři finálová vítězství ve dvouhře a zisk čtvrtého deblového titulu na US Open (společně s Australanem Markem Woodfordem). V roce 1990 se probojoval přes obtížné losy do semifinále ve Wimbledonu i na US Open, kde jeho cesty ukončili Stefan Edberg (v Londýně) a Pete Sampras (v New Yorku). Z turnaje Australian Open v roce 1990 byl naopak fyzicky vyloučen vrchním sudím za porušení pravidel chování v zápase čtvrtého kola proti Švédu Mikaelu Pernforsovi. McEnroe nejprve obdržel varování za zastrašování čárové rozhodčí, posléze ztratil bod za rozbití rakety a nakonec po vulgárním napadení hlavního rozhodčího Ken Farrara byl z turnaje dle tehdy nových pravidel plně diskvalifikován. Závěrečný soutěžní okruh ve dvouhře naplánoval na rok 1992, na jehož konci kariéru opustil s celkovým zápasovým skóre 875 výher a 198 porážek. Ve zmíněném posledním roce získal pátý deblový titul na Wimbledonu v partnerství s Michaelem Stichem a podílel se na pátém zisku týmového Davis Cupu.

🎾 Návrat na okruh ve čtyřhře (1999, 2006)

První dílčí návrat do mezinárodního tenisu přišel v létě 1999. V tomto roce oslavil čtyřicáté narozeniny a podal přihlášku výhradně do turnaje smíšené čtyřhry na Wimbledonu. Spojil síly s několikanásobnou šampionkou Steffi Grafovou. Tento formát vyústil v bezproblémový postup dvojice až do semifinálové fáze. Před konáním zápasu však Grafová ze soutěže odstoupila kvůli přetížení stehenního svalu.

Značně překvapivý byl jeho druhý návrat v roce 2006. Tehdy sedmačtyřicetiletý McEnroe obdržel divokou kartu a nastoupil v hlavní soutěži okruhového turnaje v kalifornském městě San Jose. Pro čtyřhru vytvořil dvojici se švédským specialistou Jonasem Björkmanem. Dvojice celý turnaj vyhrála, čímž si McEnroe připsal 78. titul kariéry. Statistiky ATP jej zařadily jako nejstaršího vítěze mužského deblového turnaje na úrovni ATP Tour po více než třiceti letech.

⚙️ Herní styl a technika

McEnroe je všeobecně zařazen do úzké skupiny nejúspěšnějších praktiků herního systému "servis-volej". Jednalo se o levorukého hráče držícího raketu kontinentálním držením, a to s minimálními úpravami i pro různé druhy úderů. Jeho servis začínal specifickým postojem se zadním ramenem otočeným k síti. Plynulý pohyb těla mu pomáhal skrývat rotaci i umístění míče. Na tento podávací mechanismus navazoval rychlým přesunem k síti, kde demonstroval svou nejsilnější zbraň. Tenisoví analytici definují McEnroeovu práci u sítě jako extrémně technickou – minimalizoval pohyby paže, pohlcoval rychlost cizích úderů a zahrával extrémně krátké voleje bez odskoku. K technickému provedení úderů přispíval i fakt, že rakety nechával vyplétat na velmi nízké napětí strun.

⚖️ Kontroverze a konflikty s rozhodčími

Historická data mapují nejen sportovní úspěchy, ale rovněž bezprecedentní úroveň disciplinárních prohřešků a finančních pokut na účtu hráče. Během kariéry zaplatil desítky tisíc dolarů na sankcích. V roce 1984 na mezinárodním halovém turnaji ve městě Stockholm obdržel zmíněný 21denní zákaz činnosti poté, co úmyslně odpálil míč na diváky, sprostě vynadal rozhodčímu a po příchodu na střídačku raketou zničil tác se servírovacími poháry. Časté hádky směřovaly k výrokům sudích týkajících se dopadu míčků k základním nebo postranním čarám. Exklamace z 1. kola Wimbledonu 1981 posloužila později jako titul pro jeho knižní memoáry s názvem „You Cannot Be Serious“, publikované v roce 2002. V roce 1999 ustavila disciplinární komise jako hranici pro okamžitou penalizaci nová a přísnější pravidla, do značné míry formulovaná právě na podkladě starších incidentů hráče Johna McEnroea.

🗓 Současnost a komentátorská dráha (2026)

Od počátku milénia působí John McEnroe v televizním průmyslu. Podepsal kontrakty na expertní pokrývání sportovních turnajů s britskou státní stanicí BBC (zahájeno roku 2004) a pro severoamerický trh se stanicí ESPN (smlouva od roku 2009) či NBC. Pro diváky představuje vyhledávanou, ačkoliv mnohdy provokativní tvář přímých přenosů.

V ročníku 2026 působil v první polovině ledna pro síť ESPN v rámci televizního zpravodajství o událostech na turnaji Australian Open. V letních měsících figuroval v programu BBC pro pre-match i post-match analýzy z dějiště Wimbledonu. Právě během léta 2026 britská média řešila a analyzovala výše plateb ze zdrojů poplatníků BBC. Audit odhalil, že McEnroe za práci čítající přesně čtrnáct kalendářních dnů komentování odebírá plat pohybující se na úrovni 195 000 až 199 999 liber. Analýzy stanice ukázaly, že jde pro-rata formátem o nejvyšší honorář na seznamu zaměstnanců BBC.

Na turnaji US Open probíhajícím v srpnu a září roku 2026 se devětašedesátiletý John McEnroe zapojil do exhibičních doprovodných akcí s názvem Fan Week v areálu Národního tenisového centra Billie Jean Kingové ve Flushing Meadows. Zúčastnil se propagačního setkání ve čtyřhře, do kterého nastoupil po boku Andre Agassiho. Jejich soupeřem v rámci zábavného formátu byla dvojice reprezentovaná Rogerem Federerem a Andym Roddickem.

🌍 Reprezentace v Davis Cupu

V celostátní soutěži národních týmů zvané Davis Cup zastupoval barvy Spojených států amerických ve dvanácti po sobě jdoucích sezónách. Drží absolutní národní rekord za celkový počet vyhraných utkání ve dvouhře (41 výher). V součtu s výhrami ve čtyřhře (dalších 18 zápasů) vlastní rekord pro celkových 59 vítězných bodů reprezentace. S výběrem Spojených států nad hlavu pozvedl mistrovský pohár hned pětkrát; k ziskům došlo v letech 1978, 1979, 1981, 1982 a následně v rozlučkovém roce 1992.

Statistikám Davis Cupu vévodí rovněž účast v tehdejším historicky nejdelším profesionálním utkání, které bylo odehráno ve čtvrtfinále soutěže v roce 1982 ve městě St. Louis. McEnroe na palubovce porazil švédského obránce Matse Wilandera ve skóre 9:7, 6:2, 15:17, 3:6, 8:6. Celý proces zápasu pohltil přesně šest hodin a dvaadvacet minut hracího času. Po ukončení profesionální kariéry McEnroe ve volbách kandidoval a úspěšně pracoval i na pozici kapitána amerického daviscupového mužstva.

📊 Statistiky na grandslamových turnajích

Následující tabulky vykazují kompletní bilanci výsledků na všech grandslamových akcích po celou dobu hráčovy profesionální kariéry. Během sedmdesátých a osmdesátých let představoval turnaj Australian Open událost, jíž se mnozí evropští i američtí tenisté neúčastnili z důvodů vzdálenosti či termínové kolize. V sezóně 1986 navíc k uspořádání Australian Open ani nedošlo (Mezinárodní tenisová federace termín zrušila za účelem jeho přesunu z konce prosince na začátek ledna kalendářního roku 1987). Řádky bez dostupných dat znamenají ročníky, ve kterých hráč buďto do soutěže nezasáhl z objektivních příčin či osobního rozhodnutí (nepřítomnost ve startovní listině Grand Slamu), nebo již opustil okruh. Tyto roky jsou v obou tabulkách explicitně zohledněny pro absolutní kompletnost.

Dvouhra na Grand Slamech

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open	Zisk titulů na okruhu ATP
1977	do soutěže nenastoupil	2. kolo	semifinále	4. kolo	0 titulů
1978	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	1. kolo	semifinále	5 titulů
1979	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	4. kolo	vítěz	10 titulů
1980	do soutěže nenastoupil	3. kolo	finále	vítěz	9 titulů
1981	do soutěže nenastoupil	čtvrtfinále	vítěz	vítěz	10 titulů
1982	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	finále	semifinále	5 titulů
1983	semifinále	čtvrtfinále	vítěz	4. kolo	7 titulů
1984	do soutěže nenastoupil	finále	vítěz	vítěz	13 titulů
1985	čtvrtfinále	semifinále	čtvrtfinále	finále	8 titulů
1986	data nejsou dostupná (turnaj se neonal)	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	1. kolo	3 tituly
1987	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	čtvrtfinále	0 titulů
1988	do soutěže nenastoupil	4. kolo	2. kolo	2. kolo	2 tituly
1989	čtvrtfinále	do soutěže nenastoupil	semifinále	2. kolo	3 tituly
1990	4. kolo (diskvalifikace)	do soutěže nenastoupil	1. kolo	semifinále	1 titul
1991	do soutěže nenastoupil	1. kolo	4. kolo	3. kolo	1 titul
1992	čtvrtfinále	1. kolo	semifinále	4. kolo	0 titulů
1993–1998	data nejsou dostupná (hráč se dvouhry v těchto ročnících neúčastnil)				0 titulů
1999	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	0 titulů (nastoupil pouze pro smíšenou čtyřhru)
2000–2005	data nejsou dostupná (hráč se dvouhry v těchto ročnících neúčastnil)				0 titulů
2006	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	0 titulů (nastoupil pouze pro čtyřhru v San Jose)

Mužská čtyřhra na Grand Slamech

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open	Zisk titulů na okruhu ATP
1977	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	2. kolo	0 titulů
1978	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	čtvrtfinále	7 titulů
1979	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	vítěz	vítěz	17 titulů
1980	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	semifinále	finále	11 titulů
1981	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	vítěz	vítěz	8 titulů
1982	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	finále	čtvrtfinále	6 titulů
1983	3. kolo	do soutěže nenastoupil	vítěz	vítěz	6 titulů
1984	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	vítěz	do soutěže nenastoupil	7 titulů
1985	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	2 tituly
1986	data nejsou dostupná (turnaj se neonal)	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	4 tituly
1987	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	0 titulů
1988	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	2 tituly
1989	semifinále	do soutěže nenastoupil	3. kolo	vítěz	3 tituly
1990	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	0 titulů
1991	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	3. kolo	1 titul
1992	do soutěže nenastoupil	čtvrtfinále	vítěz	semifinále	3 tituly
1993–1998	data nejsou dostupná (hráč se čtyřhry v těchto ročnících neúčastnil)				0 titulů
1999	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	0 titulů
2000–2005	data nejsou dostupná (hráč se čtyřhry v těchto ročnících neúčastnil)				0 titulů
2006	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	do soutěže nenastoupil	1 titul (pouze z turnaje v San Jose)

Zdroje