Výmarská republika

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox stát Výmarská republika (německy Weimarer Republik) je neoficiální, ale běžně používané označení pro Německou říši v období od 9. listopadu 1918 do 30. ledna 1933. Jednalo se o první pokus o zavedení parlamentní demokracie na německém území, který se zrodil na troskách Německého císařství po jeho porážce v první světové válce. Ačkoliv oficiální název státu zůstal Deutsches Reich (Německá říše), název "Výmarská republika" se odvozuje od města Výmar, kde se v roce 1919 sešlo Národní shromáždění, aby přijalo novou demokratickou ústavu.

Toto období německých dějin bylo charakterizováno obrovskou politickou nestabilitou, ekonomickými krizemi a sociálním napětím, ale zároveň i nebývalým kulturním a vědeckým rozkvětem. Republika čelila od samého počátku útokům extremistů zleva i zprava, drtivým dopadům Versailleské smlouvy, katastrofální hyperinflaci a nakonec i Velké hospodářské krizi. Tyto faktory společně přispěly k jejímu pádu a k nástupu Adolfa Hitlera a NSDAP k moci, což znamenalo konec demokracie a začátek éry nacistického Německa.

📜 Vznik a politická nestabilita

Výmarská republika vznikla v chaotických podmínkách po konci první světové války. Dne 9. listopadu 1918, tváří v tvář vojenské porážce a rostoucím nepokojům v zemi (tzv. Listopadová revoluce), abdikoval císař Vilém II. a sociální demokrat Philipp Scheidemann vyhlásil z balkonu Říšského sněmu v Berlíně republiku. Vznik nového státu byl spíše důsledkem kolapsu monarchie než výsledkem cílené revoluce.

První roky byly poznamenány extrémní nestabilitou a násilím:

Povstání spartakovců: V lednu 1919 se krajně levicoví spartakovci pokusili v Berlíně o komunistický převrat po vzoru ruských bolševiků. Povstání bylo brutálně potlačeno polovojenskými jednotkami Freikorps a jeho vůdci Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová byli zavražděni.
Versailleská smlouva: V červnu 1919 byla německá delegace donucena podepsat mírovou smlouvu, která byla v Německu vnímána jako národní ponížení. Obsahovala článek 231, který označil Německo za jediného viníka války, uložila mu obrovské válečné reparace, drasticky omezila armádu a připravila ho o 13 % území a všechny kolonie. To vyvolalo silnou nevoli a stalo se živnou půdou pro nacionalistickou propagandu.
Politické vraždy a puče: Pravicoví extremisté, kteří šířili tzv. legendu o "ráně dýkou do zad" (podle níž nebyla armáda poražena na frontě, ale zrazena socialistickými politiky doma), se snažili republiku zničit. V roce 1920 se uskutečnil neúspěšný Kappův puč. V roce 1923 se v Mnichově pokusil o převrat Adolf Hitler a jeho NSDAP, tento pokus je známý jako Pivní puč.

Politický systém byl velmi roztříštěný, což vedlo k častým pádům vlád a neschopnosti vytvořit stabilní parlamentní většinu.

💰 Ekonomika: Od hyperinflace ke zlatým dvacátým a krizi

Ekonomická situace republiky byla od počátku katastrofální. Válečné dluhy a povinnost platit reparace vedly vládu k masivnímu tištění peněz.

Hyperinflace (1923): Tento proces vyvrcholil v roce 1923, kdy se německá měna zcela zhroutila. Ceny rostly každou hodinu, lidé dostávali výplaty v kufrech a peníze ztrácely hodnotu rychleji, než je stíhali utratit. Bochník chleba stál miliardy marek a úspory celé střední třídy byly zničeny. Krizi se podařilo zastavit až na konci roku 1923 zavedením nové měny, Rentenmarky, a přijetím Dawesova plánu, který restrukturalizoval placení reparací a zajistil americké půjčky.
Zlatá dvacátá léta (1924–1929): Díky měnové stabilizaci a přílivu amerického kapitálu zažilo Německo období relativní prosperity a stability. Rozvíjel se průmysl, rostla životní úroveň a klesala nezaměstnanost. Toto období je známé jako "Zlatá dvacátá léta" (Goldene Zwanziger).
Velká hospodářská krize (1929): Krach na newyorské burze v říjnu 1929 měl pro německou ekonomiku, závislou na amerických půjčkách, fatální následky. Americké banky stáhly své úvěry, což vedlo ke kolapsu německého průmyslu, masovému bankrotu firem a strmému nárůstu nezaměstnanosti, která v roce 1932 dosáhla téměř 30 %. Ekonomický rozvrat vytvořil ideální podmínky pro vzestup extremistických stran, zejména NSDAP.

🏛️ Politický systém a ústava

Výmarská ústava, přijatá 11. srpna 1919, byla na svou dobu jednou z nejmodernějších a nejdemokratičtějších na světě. Zaručovala široká občanská práva, všeobecné volební právo pro muže i ženy starší 20 let a systém poměrného zastoupení ve volbách do Říšského sněmu (parlamentu).

Státní zřízení bylo federativní republikou s poloprezidentským systémem. V čele státu stál přímo volený říšský prezident (Reichspräsident) se silnými pravomocemi, v čele vlády stál říšský kancléř (Reichskanzler), který byl odpovědný parlamentu.

Ústava však měla i své slabiny:

Poměrný volební systém: Umožňoval vstup do parlamentu i malým a extremistickým stranám, což vedlo k fragmentaci politické scény a nestabilním koaličním vládám.
Článek 48: Tento článek dával prezidentovi v případě ohrožení veřejné bezpečnosti pravomoc vládnout pomocí nouzových dekretů a pozastavit občanská práva bez souhlasu parlamentu. Původně zamýšlen jako pojistka demokracie se stal nástrojem k jejímu zničení. V posledních letech republiky byly vlády jmenovány prezidentem a vládly téměř výhradně pomocí tohoto článku, což podkopalo autoritu parlamentu.

🎨 Kultura a společnost (Zlatá dvacátá léta)

Navzdory politickému a ekonomickému chaosu byla Výmarská republika obdobím mimořádného kulturního kvasu a inovací, zejména v Berlíně, který se stal jedním z kulturních center světa. Toto období je spojeno s pojmy jako "Zlatá dvacátá léta" a "Nová věcnost" (Neue Sachlichkeit).

Film: Německý expresionismus dosáhl vrcholu s filmy jako Kabinet doktora Caligariho a díly režiséra Fritze Langa (Metropolis, Vrah mezi námi). Mezinárodní hvězdou se stala herečka Marlene Dietrichová.
Umění a architektura: Vznikla a působila slavná umělecká škola Bauhaus, založená Walterem Gropiusem, která zásadně ovlivnila moderní architekturu, design a umění. Malíři jako Otto Dix a George Grosz kriticky zobrazovali tehdejší společnost.
Literatura: Tvořili zde nositelé Nobelovy ceny Thomas Mann (Kouzelný vrch) a autoři jako Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid), Alfred Döblin (Berlín, Alexandrovo náměstí) nebo Hermann Hesse.
Divadlo: Inovativní divadelní formy prosazovali Bertolt Brecht a Kurt Weill (Třígrošová opera).
Věda: Německo bylo světovým centrem vědy. Působil zde Albert Einstein a mnoho dalších budoucích nositelů Nobelových cen v oboru fyziky a chemie.

Společnost byla liberální a otevřená novým myšlenkám, což však zároveň vyvolávalo odpor konzervativních a nacionalistických kruhů, které tuto moderní kulturu odsuzovaly jako "dekadentní" a "neněmeckou".

📉 Pád republiky a vzestup nacismu

Konec Výmarské republiky byl postupný proces, který vyvrcholil jmenováním Adolfa Hitlera kancléřem. Hlavními příčinami byly:

Dopady hospodářské krize: Masová nezaměstnanost a chudoba radikalizovaly obyvatelstvo, které ztrácelo víru v demokratické strany a hledalo spásu v extremistických ideologiích.
Slabost demokratických stran: Neschopnost a neochota demokratických stran spolupracovat proti rostoucí hrozbě nacismu a komunismu vedla k paralýze politického systému.
Vzestup NSDAP: Adolf Hitler využil nespokojenosti obyvatel a pomocí populistické propagandy, slibů obnovy národní hrdosti, zrušení Versailleské smlouvy a nalezení viníků krize (Židé, komunisté) získával stále větší podporu. Ve volbách v červenci 1932 se NSDAP stala nejsilnější stranou v parlamentu.
Intriky konzervativních elit: Skupina vlivných konzervativních politiků, průmyslníků a armádních důstojníků v okolí prezidenta Paula von Hindenburga se domnívala, že dokáže Hitlera využít pro své vlastní cíle a "zkrotit" ho. Na jejich nátlak prezident Hindenburg jmenoval 30. ledna 1933 Adolfa Hitlera říšským kancléřem.

Tento akt je považován za faktický konec Výmarské republiky. Hitler a jeho nacistická strana během několika měsíců pomocí teroru, propagandy a legislativních kroků (zejména Požár Říšského sněmu a následný Zmocňovací zákon) zcela zlikvidovali demokratické instituce a nastolili totalitní diktaturu.

🧑‍🏫 Pro laiky: Co byla Výmarská republika?

Představte si, že Německo po první světové válce bylo jako člověk, který právě prožil strašlivou autonehodu. Bylo zraněné, zmatené a v obrovských dluzích. Místo starého, rozbitého vozu (císařství) dostalo úplně nové, supermoderní auto – Výmarskou republiku. To auto mělo skvělou výbavu: volant pro všechny (volební právo), pohodlné sedačky (občanské svobody) a úsporný motor (demokratická ústava).

Problém byl v tom, že: 1. Nikdo s ním pořádně neuměl řídit. Němci neměli s demokracií žádné zkušenosti. 2. Na auto byly uvaleny obrovské dluhy a pokuty (Versailleská smlouva), které ho neustále brzdily. 3. Ostatní řidiči na silnici ho neustále napadali. Z jedné strany do něj naráželi komunisté, z druhé nacionalisté a nacisté. 4. Auto mělo jednu skrytou vadu. Mělo speciální "nouzové tlačítko" (Článek 48), které umožňovalo prezidentovi převzít řízení a vypnout všechny bezpečnostní systémy.

Když přišla velká bouře (hospodářská krize), auto dostalo smyk. Řidiči (demokratičtí politici) se hádali a nevěděli, co dělat. V tu chvíli se na sedadle spolujezdce objevil Adolf Hitler, který sliboval, že všechno opraví. Konzervativní elity mu řekly: "Dobře, necháme tě chvíli řídit, ale budeme tě hlídat." Jakmile se ale Hitler dostal k volantu, okamžitě stiskl nouzové tlačítko, všechny ostatní z auta vyhodil a proměnil ho v obrněný vůz, který se řítil do další, ještě horší katastrofy.

Zdroje