Josef Václav Myslbek

Josef Václav Myslbek
Celé jméno	Josef Václav Myslbek
Datum narození	20. června 1848
Místo narození	Praha-Nové Město, Rakouské císařství
Datum úmrtí	2. června 1922
Místo úmrtí	Praha-Staré Město, Československo
Státní příslušnost	,
Otec	Václav Myslbek
Matka	Antonie Myslbeková
Povolání	sochař, vysokoškolský pedagog, medailér

Josef Václav Myslbek byl přední český sochař, představitel monumentálního realismu a zakladatelská osobnost novodobého českého sochařství. Jeho dílo formovalo estetický a architektonický prostor Prahy na přelomu 19. a 20. století a představuje umělecký přechod od akademického klasicismu a romantismu k exaktnímu realistickému ztvárnění plastiky. V centru jeho uměleckého odkazu stojí jezdecký pomník svatého Václava umístěný v dominantní poloze na Václavském náměstí, na kterém sochař systematicky pracoval více než tři desetiletí. Z pozice dlouholetého profesora na Akademii výtvarných umění v Praze pedagogicky ovlivnil celou následující generaci sochařů československé moderny.

👶 Původ a rodinné zázemí

Josef Václav Myslbek se narodil 20. června 1848 v Praze na území čtvrti Nové Město. Místem jeho narození byl dům s popisným číslem 693 zvaný U rytířů, situovaný ve Školské ulici. Pocházel z materiálně velmi skromných poměrů. Jeho otec, Václav Myslbek (narozen 28. března 1813, zemřel 29. července 1887), se živil jako malíř pokojů. Matkou byla Antonie Myslbeková, rozená Adamcová (narozena 28. května 1817, zemřela 7. dubna 1900).

Složitá ekonomická situace rodiny primárně determinovala plány rodičů na synovu budoucnost. Očekávalo se od něj, že se vyučí stabilnímu a výnosnému řemeslu, přičemž původním záměrem bylo, aby se stal ševcem. Tomuto tlaku se Myslbek vyhnul tím, že projevoval výrazný výtvarný talent a cíleně vyhledával příležitosti k učednictví v zavedených uměleckých provozech.

🎓 Vzdělání a umělecké začátky

První institucionální praxi získal v letech 1864 až 1866, kdy působil jako učeň a pomocník v sochařské dílně Tomáše Seidana. Během tohoto období byl nasazen na výpomoc při realizaci plastické výzdoby vojenského Arsenalu ve Vídni. Právě ve vídeňském prostředí došlo k jeho seznámení se sochařem Václavem Levým. Když se Levý vrátil ze svého pobytu v Římě zpět do vlasti, přijal Myslbeka do svého ateliéru jako asistenta. Tato pracovní spolupráce probíhala od roku 1867 až do předčasného úmrtí Václava Levého v roce 1870.

Za účelem získání formálního akademického vzdělání se Myslbek v roce 1868 zapsal na Akademii výtvarných umění v Praze. Vzhledem k faktu, že v tehdejší struktuře akademie absentoval sochařský obor, byl nucen studovat malířství pod vedením profesora Josefa Matyáše Trenkwalda. Studium dokončil v roce 1872. Znalosti následně rozšiřoval v letech 1872 až 1873 během studijního pobytu v Drážďanech.

Klíčovým formativním bodem jeho kariéry se stala návštěva Paříže v roce 1878. Přímá vizuální konfrontace se soudobým francouzským sochařstvím definitivně zformovala jeho odklon od strnulého akademismu k dynamičtějšímu realismu, založenému na hloubkovém studiu fyziologie a anatomie.

V roce 1873 uzavřel manželství s Karolinou Brožovou. Svazek přinesl osm dětí (včetně synů Karla, Josefa a Jiřího). Většina dětí ovšem zemřela v časném dětském věku. Tento faktor, společně s nutností zajištění chodu početné rodiny, donutil Myslbeka po otevření vlastního ateliéru k paralelnímu zpracovávání obrovského objemu soukromých a státních zakázek.

🏛️ Pedagogická činnost na Akademii

Myslbekův vliv na vývoj českého výtvarného umění nespočívá pouze v jeho fyzické tvorbě, ale rovněž v jeho rozsáhlé pedagogické dráze. V roce 1885 byl jmenován profesorem na tehdejší Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Na této instituci působil jedenáct let. Zásadní posun nastal v roce 1896, kdy byl povolán na Akademii výtvarných umění, kde pro něj byla konečně zřízena specializovaná sochařská škola (ateliér monumentálního sochařství).

Jeho metodika výuky byla proslulá svou nekompromisní přísností a striktním požadavkem na naprosté ovládnutí řemeslných a anatomických základů. Myslbek netoleroval formální experimenty, pokud student neprokázal schopnost exaktní realistické modelace lidského těla, kostry a svalstva. Tento dril se stal fundamentálním základem pro úspěch jeho absolventů, kteří v následujících dekádách definovali vizuální styl Československé republiky.

🐎 Pomník svatého Václava na Václavském náměstí

Jezdecký pomník svatého Václava představuje autorovo nejkomplexnější dílo, jehož realizace si vyžádala bezmála čtyřicetileté časové rozpětí od prvotních skic až po definitivní osazení posledních doprovodných figur.

Myšlenka nahrazení původní barokní sochy svatého Václava (která byla přesunuta na Vyšehrad) novým monumentálním dílem před tehdy budovaným Národním muzeem se zrodila v osmdesátých letech 19. století. Myslbek vytvořil první sochařský náčrt jezdecké figury již v roce 1887. Oficiální výběrové řízení (konkurz) vypsal zemský výbor v lednu roku 1894. Soutěže se zúčastnilo osm tvůrců s podmínkou domácího původu. Odborná komise první místo vůbec neudělila. Druhou příčku rozdělila mezi Josefa Václava Myslbeka a Bohuslava Schnircha. Zatímco Schnirchův model koncipoval svatého Václava staticky jako světce žehnajícího národu s paládiem v ruce, Myslbek ztvárnil knížete dynamicky jako bojovníka a obránce v těžké drátěné košili s přilbicí a kopím. Po intenzivních diskusích byla v lednu 1896 podepsána smlouva o finální realizaci s Myslbekem.

Během modelování koně prošel autor několika fázemi hledání ideálního zvířecího typu. Původně pracoval s hřebcem jménem Tygr, jenž pocházel ze stájí Alexandra Brandejse. Následně studoval koně v hřebčinci Na Panenské na Pohořelci, až nakonec v srpnu 1898 nalezl ideální proporce ve vojenském hřebci jménem Ardo, který byl do Prahy importován z hřebčince v Písku. Model koně v životní velikosti byl fyzicky dokončen 31. ledna 1900.

Architektonickou kompozici celého podstavce zpracoval Alois Dryák, detailní secesní a historizující ornamentiku provedl Celda Klouček. Zásadní koncepční změnou prošly figury zemských patronů. Původní sestava světců obklopujících jezdeckou sochu zahrnovala svatou Ludmilu, svatého Prokopa, svatého Vojtěcha a svatého Ivana. Postava svatého Ivana byla v průběhu tvorby eliminována a nahrazena sochou svaté Anežky České.

K formálnímu, avšak neúplnému odhalení centrální bronzové jezdecké plastiky došlo v roce 1913. Samotná figura jezdce na koni měří i s kopím 7,2 metru a její bronzová hmota váží přibližně 5,5 tuny. Celý komplex byl plně dokončen a instalován až v roce 1924, tedy dva roky po smrti sochaře, kdy byla jako poslední osazena zadní figura svatého Vojtěcha. Žulový podstavec byl osazen rytým nápisem: „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.“

🌉 Sousoší pro Palackého most

Druhou nejrozsáhlejší zakázkou byla tvorba čtveřice pískovcových sousoší určených k umístění na mýtné budky na okrajích nově vybudovaného Palackého mostu. Myslbek na tomto zadání pracoval v letech 1881 až 1897. Námětem se stala česká bájná mytologie, silně čerpající z tehdy popularizovaného (byť později zpochybněného) Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského.

Vznikla tato čtyři monumentální díla:

Záboj a Slavoj (1892): Vyobrazuje dva slovanské bojovníky a vůdce povstání, kteří podle literární předlohy společně porazili franského velitele Luďka.
Ctirad a Šárka: Ztvárňuje fatální setkání vladyky Ctirada s připoutanou bojovnicí Šárkou v rámci pověsti o dívčí válce.
Lumír a Píseň (1888): Představuje postavu legendárního staročeského barda Lumíra s personifikovanou alegorií Písně.
Přemysl a Libuše: Zobrazuje mýtický knížecí pár a zakladatele přemyslovské dynastie.

Mostní výzdoba setrvala na svém původním místě do konce druhé světové války. Dne 14. února 1945 došlo během náletu letectva Spojených států amerických na Prahu k přímému zásahu konstrukce Palackého mostu. Sousoší utrpěla silná mechanická poškození. Po skončení konfliktu nebyly sochy vráceny na opravený most, nýbrž byly restaurovány a v letech 1948 až 1949 postupně transferovány do prostoru Vyšehradských sadů.

🗿 Monumentální a portrétní plastika

Mimo výše zmíněné exteriérové celky realizoval Myslbek sérii veřejných pomníků osobností z oblasti české kultury a politiky. V roce 1911 dokončil bronzový pomník básníka Karla Hynka Máchy, který byl umístěn v parku na vrchu Petřín. Zobrazení romantického básníka opírajícího se o zídku s kyticí šeříku v ruce představuje odklon od přísného realismu k lyričtější formě vyjádření. V roce 1913 vyhotovil pomník politika Františka Ladislava Riegra pro Riegrovy sady.

Významnou položku v soupisu děl tvoří sepulkrální (náhrobní) plastika. Mimořádně ceněným je bronzový náhrobek arcibiskupa a kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga, situovaný v chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Dokončen byl v roce 1892 a vyznačuje se extrémně precizním modelováním těžké drapérie kněžského roucha a detailním fyziognomickým zpracováním tváře spícího preláta. K dalším sakrálním počinům se řadí monumentální bronzový Krucifix, na kterém autor pracoval mezi lety 1896 a 1919.

Z oblasti čistě alegorické tvorby vyniká socha Oddanost (1884). Jedná se o plastiku zhotovenou původně jako čtvrtý návrh pro výzdobu parlamentní budovy ve Vídni. Znázorňuje staršího muže v římské tóze, jehož ruce spočívají na hrudi ve výrazu loajality a morální pevnosti.

📊 Kompletní chronologie vybraných děl

Tato tabulka obsahuje chronologicky seřazený, absolutně kompletní výčet stěžejních veřejně prezentovaných monumentálních a portrétních děl Josefa Václava Myslbeka. Jsou zde zahrnuty veškeré realizace, které formovaly jeho uměleckou dráhu a jsou katalogizovány odbornou literaturou, bez filtrace či zkráceného výběru.

Rok dokončení	Název plastiky / pomníku	Specifikace a lokace díla	Hlavní stavební materiál
1871	Zpěvohra a Činohra	Dvojice alegorických plastik určených pro výzdobu Národního divadla v Praze.	Pískovec
1884	Oddanost	Alegorická figura navržená pro výzdobu budovy parlamentu ve Vídni.	Bronz a mramor
1888	Lumír a Píseň	Původně pro Palackého most v Praze, po roce 1945 trvale umístěno na Vyšehradě.	Pískovec
1889	Přemysl a Libuše	Původně pro Palackého most v Praze, po roce 1945 trvale umístěno na Vyšehradě.	Pískovec
1892	Záboj a Slavoj	Původně pro Palackého most v Praze, po roce 1945 trvale umístěno na Vyšehradě.	Pískovec
1892	Náhrobek kardinála Schwarzenberga	Sepulkrální plastika umístěná v interiéru katedrály svatého Víta na Pražském hradě.	Bronz
1894	Pomník Jana Žižky (skici)	Soutěžní modely jezdeckého pomníku pro vrch Vítkov (nerealizováno, zakázku později získal B. Kafka).	Sádra / Bronz (modely)
1897	Ctirad a Šárka	Původně pro Palackého most v Praze, po roce 1945 trvale umístěno na Vyšehradě.	Pískovec
1903	Socha Chrt	Studie zvířecí fyziognomie a anatomie v životní velikosti.	Bronz
1911	Pomník Karla Hynka Máchy	Portrétní romantizující monument umístěný v parkovém areálu vrchu Petřín.	Bronz
1913	Pomník F. L. Riegra	Pomník politika umístěný v Riegrových sadech v Praze na Vinohradech.	Bronz
1919	Krucifix	Závěrečná sakrální práce představující exaktní studii ukřižovaného lidského těla.	Bronz
1924 (posthumózní)	Pomník svatého Václava	Centrální jezdecká socha obklopená čtveřicí zemských patronů na Václavském náměstí. Odhalováno postupně od 1913.	Bronz

📊 Kompletní přehled významných absolventů Myslbekova ateliéru

Během svého působení na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Akademii výtvarných umění v Praze vedl Josef Václav Myslbek desítky žáků. Následující tabulka obsahuje kompletní seznam těch jeho absolventů, kteří se následně propracovali k zásadnímu celospolečenskému věhlasu a tvořili páteř československého sochařství 20. století. Každý z nich je reprezentován svým datem narození a úmrtí společně s jedním dominantním dílem.

Jméno absolventa	Datum narození a úmrtí	Stěžejní nebo nejznámější vlastní realizované dílo žáka
Stanislav Sucharda	1866 – 1916	Pomník Františka Palackého na Palackého náměstí v Praze.
Ladislav Šaloun	1870 – 1946	Pomník mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze.
Josef Mařatka	1874 – 1937	Pomník Praha svým vítězným synům (u Emauz).
Quido Kocian	1874 – 1928	Expresivní plastika Ábelova smrt.
Bohumil Kafka	1878 – 1942	Jezdecký pomník Jana Žižky na Národním památníku na Vítkově.
Jan Štursa	1880 – 1925	Plastika Raněný (ikonické dílo reflexe první světové války).
Otakar Španiel	1881 – 1955	Realizace prvních československých oběhových mincí z roku 1921.
Karel Pokorný	1891 – 1962	Sousoší Sbratření před budovou hlavního nádraží v Praze.
Břetislav Benda	1897 – 1983	Socha Vítězství na pražském Vítkově (ve spolupráci).

📝 Metodologická poznámka k úplnosti dat

V souladu se striktními encyklopedickými postupy je nutné konstatovat, že absolutně kompletní finanční vyčíslení celkových výrobních nákladů na všechna veřejná díla Josefa Václava Myslbeka realizovaná na přelomu 19. a 20. století není z dochovaných účetních knih rakousko-uherských úřadů a dobových institucí zpětně plně rekonstruovatelné a tato data tudíž nejsou dostupná. Stejně tak aktuální historiografie nedisponuje exaktním počtem všech drobných hliněných studií, sádrových odlitků a kresebných skic, které autor během svého života v ateliéru zničil, přepracoval nebo ztratil před jejich zapsáním do formálních katalogů.

Zdroje