New York Golden Blades

New York Golden Blades
Liga	World Hockey Association
Divize	Východní divize
Kapacita	18 006
Město	New York, New York
Barvy	fialová, zlatá, bílá
Trenér	Camille Henry, Harry Howell

New York Golden Blades byl americký profesionální klub ledního hokeje, který krátce působil v severoamerické lize World Hockey Association (WHA) v průběhu podzimu roku 1973. Samotný název Golden Blades reprezentuje pouze jednu, časově velmi omezenou etapu v pětileté historii této problematické franšízy. Klub primárně sídlil v New Yorku a své domácí zápasy odehrával v hale Madison Square Garden.

Organizace byla založena již v roce 1971 jako jeden ze zakládajících členů WHA a svou první sezónu (1972/1973) odehrála pod názvem New York Raiders. Kvůli extrémním finančním ztrátám a neschopnosti konkurovat zavedeným týmům z konkurenční NHL prošla franšíza před sezónou 1973/1974 majetkovou změnou a rebrandingem na Golden Blades. Pod tímto názvem však tým odehrál pouhých 24 utkání, než v listopadu 1973 zbankrotoval. Správu nad klubem převzala samotná liga WHA, která tým okamžitě přestěhovala do státu New Jersey, kde zbytek ročníku dohrál jako Jersey Knights. V letech 1974 až 1977 pak organizace působila v Kalifornii pod názvem San Diego Mariners, než v létě 1977 definitivně zanikla.

Historie této franšízy slouží v severoamerické sportovní ekonomii jako exemplární příklad infrastrukturní války mezi dvěma konkurenčními ligami a ukazuje, jak absence vlastního stadionu a nevýhodné nájemní smlouvy vedou k nevyhnutelnému zániku profesionálního sportovního celku.

⏳ Historický kontext a éra New York Raiders (1972–1973)

Při zakládání ligy WHA v roce 1971 považovali její zakladatelé Dennis Murphy a Gary Davidson za absolutně klíčové umístit jednu z franšíz do New Yorku, jenž představoval největší mediální trh ve Spojených státech amerických. Cílem bylo zajistit lize prestiž a usnadnit vyjednávání o celostátních televizních právech.

Původní plán majitelů počítal s tím, že nový klub (tehdy nazvaný New York Raiders) bude hrát v nově postavené hale Nassau Veterans Memorial Coliseum na Long Islandu. Tento záměr však narazil na silný politický odpor. Lokální politici v čele s vlivným úředníkem Williamem Sheou nechtěli v nové aréně tým z „neověřené“ ligy WHA. Shea se proto obrátil na vedení NHL s požadavkem na okamžité vytvoření expanzního týmu, který by halu obsadil. NHL vyhověla a v roce 1972 narychlo založila tým New York Islanders. Součástí nájemní smlouvy Islanders byla restriktivní klauzule, která explicitně zakazovala užívání haly jakémukoliv týmu z konkurenční WHA.

Tento krok přinutil vedení Raiders hledat azyl v hale Madison Square Garden na Manhattanu, jež byla domovem konkurenčních New York Rangers. Podmínky nájemní smlouvy byly pro Raiders ekonomicky likvidační. Klub musel platit nájem ve výši 22 000 dolarů za jeden zápas, přičemž dostával nevýhodné termíny utkání. V prvním draftu WHA v roce 1972 si Raiders sice ze druhého místa vybrali nadějného Ala Simse, ten ale s klubem odmítl podepsat smlouvu a odešel do organizace Boston Bruins v NHL.

Kombinace vysokého nájmu a průměrné návštěvnosti kolem 5 000 diváků vedla k tomu, že původní trio majitelů v polovině sezóny zbankrotovalo. WHA musela převzít řízení klubu, aby zabránila jeho zániku uprostřed ročníku. Raiders zakončili sezónu 1972/1973 na posledním místě Východní divize s bilancí 33 výher, 43 proher a 2 remíz.

🔄 Rebranding na New York Golden Blades (1973)

V létě 1973 převzala klub nová majitelská skupina a rozhodla se pro radikální změnu identity. Z Raiders se stali New York Golden Blades. Změnily se klubové barvy na fialovou, zlatou a bílou. Vedení klubu zavedlo specifický marketingový prvek: hráči museli nastupovat v čistě bílých bruslích, jejichž nože a spodní plastové části byly natřeny zlatou barvou. Z praktického hlediska se tento prvek ukázal jako nefunkční. Zlatá barva se při nárazech puků a hokejek okamžitě loupala. Kustodi museli brusle před každým zápasem znovu natírat, což vedlo k vrstvení barvy a stížnostem hráčů na narůstající hmotnost vybavení.

Po sportovní stránce se klub pokusil posílit angažováním kanadského středního útočníka Andrého Lacroixe, který v předchozí sezóně vyhrál bodování celé ligy v dresu Philadelphia Blazers. Přes Lacroixovy ofenzivní výkony byla situace klubu na podzim 1973 neudržitelná. Návštěvnost v osmnáctitisícové Madison Square Garden klesla na minimum; na některé zápasy přišly řádově pouze stovky platících diváků. Finanční hotovost nových majitelů došla již po 24 odehraných zápasech. Ligová správa WHA musela v listopadu 1973 franšízu znovu odebrat a postarat se o její přemístění, jelikož dluhy za nájem v New Yorku nebylo z čeho hradit.

✈️ Přesun a zbytek sezóny jako Jersey Knights (1973–1974)

Dne 21. listopadu 1973 liga oficiálně přesunula klub na předměstí Philadelphie do města Cherry Hill ve státě New Jersey. Tým byl okamžitě přejmenován na Jersey Knights.

Pro zbytek sezóny klub využíval halu Cherry Hill Arena. Tento stadion představoval jeden z největších infrastrukturních extrémů v historii severoamerického profesionálního hokeje. Hala byla původně postavena pro nižší soutěže a nedisponovala odpovídajícím zázemím. Hráčské šatny byly natolik malé, že se hokejisté museli do výstroje oblékat ve svých nedalekých hotelech a do haly přijíždět v dresech. Nejzávažnějším problémem však byla samotná ledová plocha, jež nebyla v rovině. Led vykazoval zřetelný sklon, což znamenalo, že jeden z týmů musel vždy jednu třetinu fyzicky bruslit „do kopce“, zatímco puk na ledě samovolně klouzal k jedné ze stran. Původní plexiskla chyběla a led oddělovalo od diváků pouze drátěné pletivo.

Navzdory těmto podmínkám si André Lacroix udržel extrémní produktivitu a v součtu zápasů za Golden Blades i Knights nasbíral 111 kanadských bodů (31 gólů a 80 asistencí). Tým zakončil ročník s bilancí 32 výher, 42 proher a 4 remíz a do playoff nepostoupil.

🌴 Éra San Diego Mariners a finální zánik (1974–1977)

Po skončení ročníku 1973/1974 koupil franšízu podnikatel Joseph Schwartz, který ji přemístil na západní pobřeží do San Diega ve státě Kalifornie. Jako San Diego Mariners působil tým v letech 1974 až 1977 a po sportovní stránce šlo o nejúspěšnější období organizace. Pod vedením trenéra Rona Ingrama a s pomocí hvězd jako Harry Howell či brankář Ernie Wakely postoupil tým do playoff ve všech třech kalifornských sezónách.

Ekonomická stabilita se však nedostavila. Na jaře roku 1976 Schwartz přestal platit účty a platy hráčům. Hokejisté San Diega odehráli posledních šest týdnů základní části a dvě celá kola playoff, aniž by obdrželi jakoukoliv finanční kompenzaci. Po sezóně liga franšízu Schwartzovi odebrala (již potřetí v historii organizace uplatnila WHA nucenou správu).

V srpnu 1976 odkoupil klub za částku 450 000 dolarů Ray Kroc, zakladatel korporace McDonald's a tehdejší majitel baseballového týmu San Diego Padres. Kroc do týmu investoval, nicméně průměrná návštěvnost v San Diego Sports Arena se v ročníku 1976/1977 ustálila na hodnotě pouhých 5 000 diváků. V létě 1977, po vyřazení v sedmém zápase čtvrtfinále s týmem Winnipeg Jets, Kroc vyhodnotil klub jako ztrátový podnik a oficiálně jej rozpustil. Franšíza tak po pěti letech turbulentní existence definitivně zanikla.

🏟 Stadiony a infrastruktura

Během pěti let své existence vystřídala organizace tři zcela odlišné domácí arény:

Madison Square Garden (New York, 1972–1973): Ikonická hala s kapacitou přes 18 000 míst. Pro franšízu Raiders/Golden Blades představovala finanční past kvůli astronomickému nájmu a nemožnosti získat podíly z prodeje občerstvení a parkování.
Cherry Hill Arena (New Jersey, 1973–1974): Otevřena v roce 1959. S kapacitou okolo 4 500 míst patřila k nejhorším zařízením v historii hlavních lig, především kvůli absenci adekvátních šaten a fyzickému sklonu ledové plochy.
San Diego Sports Arena (Kalifornie, 1974–1977): Postavena v roce 1966 s hokejovou kapacitou kolem 13 000 diváků. Představovala nejstabilnější domov franšízy, trh však nebyl schopen generovat dostatečný zájem diváků pro dlouhodobé udržení hokejového provozu.

📈 Kompletní statistiky a výsledky

Následující tabulka obsahuje kompletní nezestručněné sezónní statistiky celé chronologické existence této franšízy, a to od jejího vzniku přes všechny relokace a změny názvů až po konečný zánik v roce 1977.

Sezóna	Název týmu	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Vstřelené góly	Inkasované góly	Konečné umístění v divizi	Playoff
1972/1973	New York Raiders	78	33	43	2	68	303	334	6. ve Východní divizi	Nepostoupili
1973/1974	New York Golden Blades / Jersey Knights	78	32	42	4	68	268	313	6. ve Východní divizi	Nepostoupili
1974/1975	San Diego Mariners	78	43	31	4	90	326	268	2. v Západní divizi	Semifinále (porážka 0:4, Houston)
1975/1976	San Diego Mariners	80	36	38	6	78	303	290	3. v Západní divizi	Čtvrtfinále (porážka 2:4, Houston)
1976/1977	San Diego Mariners	81	40	37	4	84	284	283	3. v Západní divizi	Čtvrtfinále (porážka 3:4, Winnipeg)

Individuální statistiky hráčů (Sezóna 1973/1974)

Následující tabulka obsahuje data nejlépe bodujících hráčů z ročníku, ve kterém organizace působila v New Yorku a New Jersey (kumulované statistiky).

Jméno hráče	Pozice	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
André Lacroix	Střední útočník	78	31	80	111	54
Kevin Morrison	Obránce / Útočník	78	24	43	67	132
Wayne Rivers	Pravé křídlo	73	30	27	57	22
Bobby Sheehan	Střední útočník	50	20	34	54	16
Craig Patrick	Pravé křídlo	27	8	22	30	12
Brian Perry	Levé křídlo	74	14	15	29	27

💡 Pro laiky

Historie New York Golden Blades a celého tohoto klubu ukazuje tvrdou byznysovou realitu sportu v 70. letech 20. století. Dnes jsme zvyklí, že sportovní týmy mají hodnotu miliard dolarů a sídlí desítky let ve stejném městě. V 70. letech však kluby bez velkých příjmů z televizních práv žily výhradně z prodeje vstupenek.

Pokud nová liga (WHA) chtěla konkurovat staré lize (NHL), musela jít do velkých měst, jako je New York. Stará liga se ale bránila. V případě New Yorku to NHL udělala tak, že rychle založila nový tým (Islanders), který zabral zbrusu novou halu na Long Islandu a do smlouvy si dal zákaz vstupu pro kohokoliv z WHA. Golden Blades tak museli jít do Madison Square Garden, kde ale platili tak vysoký nájem, že by prodělali, i kdyby měli vyprodáno. Během pěti let se tak majitelé tohoto klubu třikrát vyměnili, tým se dvakrát stěhoval přes celé Spojené státy (do New Jersey, pak do Kalifornie) a nakonec úplně zkrachoval. Tyto přesuny nebyly rozmary majitelů, ale zoufalými pokusy najít arénu, ve které by se dalo podnikat bez finanční ztráty.

Zdroje