Vancouver Blazers

Vancouver Blazers
Liga	World Hockey Association
Divize	Západní divize (1973/1974), Kanadská divize (1974/1975)
Kapacita	15 569
Město	Vancouver, Britská Kolumbie
Barvy	žlutá, oranžová
Trenér	John McKenzie, Phil Watson, Andy Bathgate, Joe Crozier

Vancouver Blazers byl kanadský profesionální klub ledního hokeje, který v letech 1973 až 1975 působil v severoamerické lize World Hockey Association (WHA). Tým sídlil v západokanadském městě Vancouver v provincii Britská Kolumbie a své domácí zápasy odehrával v hale Pacific Coliseum. Franchise vznikla odkoupením a následným přesunem týmu Philadelphia Blazers. Během své dvouleté existence ve Vancouveru klub nedokázal ani jednou postoupit do vyřazovacích bojů (playoff) a potýkal se se silnou konkurencí v podobě týmu Vancouver Canucks, který hrál ve stejné hale konkurenční ligu NHL. Po sezóně 1974/1975 byl klub přesunut do provincie Alberta, kde pokračoval pod názvem Calgary Cowboys.

⏳ Historický kontext a vznik franšízy

Původní práva na tuto konkrétní franšízu v rámci ligy WHA byla udělena v roce 1972 pro oblast Floridy. Tým měl nést název Miami Screaming Eagles, avšak kvůli absenci vyhovující hokejové arény a finančním problémům majitelů se klub na Floridě nikdy neusadil a neodehrál zde jediný zápas. Práva na tým byla následně prodána dvojici podnikatelů (Bernard Brown a James Cooper), kteří klub přesunuli do Pensylvánie a založili tým Philadelphia Blazers.

Ve Philadelphii odehrál klub jedinou sezónu (1972/1973), ve které dosáhl bilance 38 výher a 40 proher. Po vyřazení v prvním kole playoff s týmem Cleveland Crusaders se majitelé rozhodli z hokejového trhu odejít. V červenci 1973 franšízu odkoupil vancouverský miliardář a lokální podnikatel Jim Pattison. Pattison se rozhodl klub okamžitě přesunout na západní pobřeží Kanady do města Vancouver, čímž oficiálně vznikli Vancouver Blazers. Pattison zachoval původní klubové barvy (žlutou a oranžovou) i samotný název „Blazers“.

🏢 Boj o trh a vlastnictví Jima Pattisona

Přesunem týmu do Vancouveru vznikla na lokálním sportovním trhu vysoce konkurenční situace. Město již od roku 1970 disponovalo týmem Vancouver Canucks, který působil v zavedené NHL. Oba celky navíc sdílely stejnou domácí arénu – Pacific Coliseum.

Majitel Jim Pattison si byl vědom, že pro získání fanouškovské základny na úkor Canucks potřebuje do týmu přivést hráče nejvyššího kalibru. Tímto hráčem se měl stát střední útočník Phil Esposito, který v té době zářil v dresu Boston Bruins. Pattison nabídl Espositovi bezprecedentní pětiletou smlouvu v celkové hodnotě 2,5 milionu dolarů. Esposito tuto lukrativní nabídku odmítl a podepsal novou smlouvu s Bostonem na pět let za 1 milion dolarů, přičemž své rozhodnutí pro média komentoval slovy: „Nabídka od Blazers byla dvaapůlkrát vyšší, ale kolik peněz vlastně člověk dokáže utratit?“

Další ranou pro nově zformovaný tým byla ztráta elitního útočníka Andrého Lacroixe. Ten v předchozí sezóně v dresu Philadelphie ovládl celkové bodování ligy WHA se ziskem 124 bodů. Lacroixova smlouva však obsahovala specifickou klauzuli, která mu umožňovala odmítnout přesun do Kanady. Tuto klauzuli uplatnil, tým opustil a následně podepsal smlouvu s konkurenčním klubem New York Golden Blades.

🏒 Průběh sezóny 1973/1974

Vancouver Blazers vstoupili do své inaugurační sezóny 10. října 1973 na domácím ledě proti týmu Winnipeg Jets. Zápas skončil vítězstvím Blazers v poměru 4:3 po prodloužení. Hned v následujících zápasech však tým zaznamenal sérii porážek, včetně prohry 4:5 s Minnesota Fighting Saints a 3:6 v odvetě proti Winnipegu.

Sezóna 1973/1974 se vyznačovala výraznou nestabilitou na trenérském postu. Ročník zahájil jako hrající trenér bývalý útočník Boston Bruins John McKenzie. Pod jeho vedením tým dosáhl bilance 3 výhry a 4 prohry, načež byl McKenzie z funkce odvolán, aby se mohl plně soustředit na své hráčské výkony (v sezóně nakonec odehrál 45 zápasů a získal 52 bodů). Jeho nástupcem se stal Phil Watson, který však vydržel na lavičce pouze dvanáct zápasů s bilancí 3 výher a 9 proher. Zbytek sezóny odtrénoval člen Hokejové síně slávy Andy Bathgate. Pod Bathgateovým vedením tým zaznamenal 21 výher, 37 proher a 1 remízu.

Klub zakončil základní část s celkovou bilancí 27 výher, 50 proher a 1 remízy (55 bodů). V rámci šestičlenné Západní divize (Western Division) to stačilo pouze na konečné 5. místo, čímž tým nepostoupil do playoff. Blazers inkasovali celkem 345 gólů, což byl nejhorší defenzivní výsledek z celé dvanáctičlenné ligy WHA.

Ofenzivním lídrem týmu se stal Bryan Campbell, který ve 76 zápasech nasbíral 89 bodů (27 gólů, 62 asistencí). Zdatně mu sekundoval Danny Lawson, jenž v 78 utkáních nastřílel 50 branek a přidal 38 asistencí (celkem 88 bodů). Střední útočník Claude St. Sauveur zakončil ročník se ziskem 68 bodů. Průměrná domácí návštěvnost v Pacific Coliseum činila 9 356 diváků na zápas, což odpovídalo přibližně 60 % celkové kapacity haly.

📈 Průběh sezóny 1974/1975

Před zahájením sezóny 1974/1975 došlo v lize WHA k reorganizaci divizí a Vancouver Blazers byli zařazeni do nově vytvořené Kanadské divize (Canadian Division) společně s týmy Edmonton Oilers, Toronto Toros, Quebec Nordiques a Winnipeg Jets.

Vedení klubu angažovalo nového hlavního trenéra, kterým se stal Joe Crozier. Výkony týmu se pod jeho vedením stabilizovaly. Blazers dosáhli bilance 37 výher, 39 proher a 2 remíz, což znamenalo zisk 76 bodů. Přestože se jednalo o výrazné zlepšení oproti předchozímu roku, tým obsadil v pětičlenné Kanadské divizi 4. místo (za třetím Edmontonem zaostali pouze na základě horšího rozdílu ve skóre) a znovu nepostoupil do vyřazovacích bojů.

Na hráčském trhu sváděli Blazers v létě 1974 přímé souboje o talenty s kluby NHL. Obránce Pat Price byl draftován v prvním kole (celkově 11.) týmem New York Islanders v draftu NHL a zároveň v prvním kole týmem Blazers v tajném amatérském draftu WHA. Vancouver vyhrál nabídkovou válku a Price podepsal kontrakt ve WHA. Jeho působení však bylo hodnoceno jako neúspěšné. Price měl problémy s přístupem k tréninku, jeho výkony zaostávaly za očekáváním a po sezóně byl klubem uvolněn. Následně se připojil právě k New York Islanders. Podobný boj svedl klub o útočníka Rona Chipperfielda. Ten si mohl vybrat mezi upadajícím týmem NHL California Golden Seals a Vancouverem. Chipperfield zvolil Blazers a ve své nováčkovské sezóně zaznamenal 39 bodů (19 gólů, 20 asistencí).

Kuriozitou ročníku byl návrat bývalého trenéra Andyho Bathgatea na ledovou plochu. Ve věku 42 let nastoupil jako aktivní hráč do 11 zápasů, ve kterých vstřelil jeden gól a přidal šest asistencí. V brankovišti dominoval Don McLeod, který odchytal 72 utkání, připsal si 33 vítězství a zaznamenal průměr 3,34 inkasovaného gólu na zápas. Nejproduktivnějším hráčem ofenzivy byl znovu Danny Lawson se 76 body (33 gólů, 43 asistencí), následovaný Bryanem Campbellem se 63 body.

I přes mírné výsledkové zlepšení zaznamenal klub pokles diváckého zájmu. Průměrná návštěvnost klesla na 8 014 diváků na zápas.

✈️ Zánik a stěhování do Calgary

Ekonomická realita ukázala, že město Vancouver nedokáže ve stejné době finančně udržet dva profesionální hokejové kluby působící v nejvyšších soutěžích. Přestože návštěvnost Blazers nebyla v kontextu celé WHA kritická, náklady na provoz týmu a platy hráčů, uměle navyšované konkurenčním bojem s NHL, generovaly výrazné finanční ztráty. Tým Vancouver Canucks se navíc začal výsledkově zlepšovat, čímž dále odčerpával fanouškovskou základnu.

Na konci května 1975 dospěl Jim Pattison k rozhodnutí trh ve Vancouveru opustit. Franšízu přesunul východně přes Skalnaté hory do provincie Alberta, konkrétně do města Calgary. Zde tým přijal nový název Calgary Cowboys. Cowboys působili ve WHA po dvě následující sezóny. Následně, v srpnu roku 1977, byla celá franšíza definitivně rozpuštěna. Hlavním důvodem zániku v Calgary byla nedostatečná kapacita tamní haly Stampede Corral (8 945 míst), která nesplňovala minimální požadavek 12 500 míst nutný pro zvažované sloučení lig WHA a NHL.

🏟 Domácí aréna: Pacific Coliseum

Hala Pacific Coliseum, situovaná v oblasti Hastings Park ve Vancouveru, byla otevřena v roce 1968. Budova, navržená architektem W. K. Noppem, se vyznačuje jednoduchým geometrickým tvarem a prstencem bílých venkovních panelů, což ji řadí do architektonického stylu formalismu.

V době působení Blazers nabízela aréna kapacitu 15 569 míst pro lední hokej (pozdějšími rekonstrukcemi byla kapacita navýšena na 16 281 míst). Skutečnost, že Blazers a Canucks sdíleli naprosto identický prostor, vedla k přímému srovnávání návštěvnosti a atmosféry, z čehož vancouverský tým z WHA vycházel zpravidla poražen.

📊 Kompletní statistiky franšízy

Následující tabulka obsahuje kompletní sezónní statistiky celé existence této franšízy napříč všemi městy, ve kterých od svého vzniku (1972) do zániku (1977) působila. V souladu s encyklopedickými standardy nevynechává žádnou sezónu a mapuje celou chronologii existence klubu v lize WHA.

Sezóna	Název týmu	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Vstřelené góly	Inkasované góly	Umístění v divizi	Playoff
1972/1973	Philadelphia Blazers	78	38	40	0	76	288	305	3. ve Východní divizi	Porážka ve čtvrtfinále (0:4, Cleveland)
1973/1974	Vancouver Blazers	78	27	50	1	55	278	345	5. v Západní divizi	Nepostoupili
1974/1975	Vancouver Blazers	78	37	39	2	76	256	270	4. v Kanadské divizi	Nepostoupili
1975/1976	Calgary Cowboys	80	41	35	4	86	307	282	3. v Kanadské divizi	Porážka ve čtvrtfinále (1:4, Quebec)
1976/1977	Calgary Cowboys	81	31	43	7	69	252	296	5. v Západní divizi	Nepostoupili

Individuální statistiky hráčů (Éra Vancouveru)

Tabulka představuje kompletní statistiky hráčů, kteří v dresu Vancouver Blazers dosáhli hranice minimálně 50 kanadských bodů během základní části napříč oběma odehranými ročníky (kumulované statistiky za sezóny 1973/1974 a 1974/1975 dohromady).

Jméno hráče	Pozice	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
Danny Lawson	Pravé křídlo	156	83	81	164	33
Bryan Campbell	Střední útočník	154	56	96	152	74
Claude St. Sauveur	Střední útočník	146	62	53	115	87
John McKenzie	Pravé křídlo	119	37	75	112	155
Don Burgess	Levé křídlo	140	41	54	95	27
Rob Walton	Střední útočník	103	32	48	80	30

Poznámka: Statistická data zohledňují pouze zápasy odehrané za klub Vancouver Blazers, nezahrnují případné statistiky z působení ve Philadelphii či Calgary.

💡 Pro laiky

Liga World Hockey Association (WHA) vznikla v roce 1972 s jediným cílem – konkurovat slavné NHL, která měla do té doby na profesionální lední hokej v Severní Americe monopol. Tento monopol umožňoval NHL držet platy hráčů na relativně nízké úrovni pomocí takzvané "rezervní klauzule", která hokejisty doživotně vázala k jednomu klubu, aniž by měli možnost volně přestoupit jinam za lepšími podmínkami.

Když vznikla WHA, její strategií bylo začít hráčům z NHL nabízet násobně vyšší finanční částky v hotovosti. Tím se spustila tvrdá obchodní a právní válka. Platy hokejistů prudce rostly, protože kluby WHA i NHL se začaly navzájem přeplácet. Tento ekonomický boj vedl k obrovské finanční zátěži pro majitele. Mnoho nově vzniklých týmů ve WHA nemělo vybudovanou fanouškovskou základnu a nedokázalo tyto obrovské platy z prodeje vstupenek pokrýt.

To je přesný případ klubu Vancouver Blazers. Hráli ve stejném městě a stejné hale jako zavedený tým z NHL (Canucks). Město o velikosti Vancouveru v 70. letech nedokázalo naplnit dvě haly a uživit dva špičkové týmy. Majitel Blazers, aby přetáhl hvězdy z NHL, musel vyplácet horentní sumy, což vedlo k finančním ztrátám a neustálému stěhování týmů napříč kontinentem ve snaze najít město, kde by neexistovala přímá konkurence NHL. V případě této franšízy to vedlo k trojímu stěhování z Miami přes Philadelphii a Vancouver až do Calgary, kde následně kvůli nedostatku peněz a malé hale definitivně zanikla.

Zdroje