Milan Knížák

Milan Knížák
Datum narození	19. dubna 1940
Místo narození	Plzeň, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí	26. července 2026
Místo úmrtí	Praha, Česko
Povolání	výtvarník, hudebník, performer, pedagog, designér
Aktivní od	1960
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupně (2010)

Milan Knížák (19. dubna 1940 Plzeň – 26. července 2026 Praha) byl český interdisciplinární umělec, výtvarník, hudebník, sochař, designér, performer a vysokoškolský pedagog. Na české a mezinárodní scéně působil jako jeden z průkopníků akčního umění, happeningu a konceptuální tvorby. V šedesátých letech 20. století se stal jediným českým zástupcem v mezinárodním uměleckém hnutí Fluxus.

Po pádu komunistického režimu v Československu zastával přední funkce v nejvýznamnějších státních kulturních a vzdělávacích institucích. V letech 1990 až 1997 působil jako rektor AVU, kde současně pětadvacet let vedl Ateliér intermediální tvorby. Od července 1999 do května 2011 vykonával funkci generálního ředitele Národní galerie v Praze. Jeho umělecká i manažerská činnost byla opakovaně předmětem veřejných debat. Během své kariéry získal řadu ocenění, včetně státního vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury, které obdržel v roce 2010.

👤 Životopis a raná léta

Milan Knížák se narodil 19. dubna 1940 v Plzni do rodiny Karla Knížáka, který působil jako učitel. Rané dětství strávil ve městě Blovice na jižním Plzeňsku. V létě roku 1945 se rodina přestěhovala do Mariánských Lázní, kde Knížákova matka získala pozici ekonomické náměstkyně. V tomto lázeňském městě Knížák absolvoval základní školní docházku. Středoškolské vzdělání završil v roce 1957 maturitou na jedenáctileté střední škole v sousedním městě Planá.

Po maturitě se opakovaně pokoušel o přijetí ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, avšak zpočátku nebyl úspěšný. Krátce navštěvoval Vysokou školu pedagogickou v Praze. V roce 1958 byl na AVU přijat do přípravného ročníku, z něhož byl ovšem po roce vyloučen. Následně studoval také na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, žádné ze zmíněných vysokoškolských studií však v té době formálně nedokončil (doktorské studium na akademii absolvoval až v letech 1997 až 1998). Po ukončení prezenční vojenské služby se živil řadou nekvalifikovaných dělnických profesí, pracoval mimo jiné jako uklízeč. Od počátku šedesátých let se začal naplno a profesionálně věnovat umělecké činnosti.

🎸 Underground, skupina Aktual a hnutí Fluxus

Zásadní zlom v Knížákově umělecké dráze přinesla první polovina šedesátých let. V roce 1964 založil v Praze nezávislé sdružení Aktuální umění, které bylo od roku 1966 přejmenováno na hnutí Aktual. V rámci tohoto sdružení organizoval umělecké akce, happeningy a demonstrace na veřejných prostranstvích, přičemž nejznámější z nich nesla název Druhá manifestace aktuálního umění (1965).

Koncem roku 1967 založil v Mariánských Lázních undergroundovou hudební skupinu Aktual. Kapela kombinovala rockovou hudbu s netradičními, často průmyslovými zvuky a syrovými, provokativními texty. Její rané koncerty často narušovala tehdejší státní policie. Podle Knížákových vzpomínek na koncert z roku 1968 museli diváci vyrazit dveře sálu, mnozí po zahájení produkce znechuceně odešli a prostor následně obsadila Veřejná bezpečnost. Pro tuto kapelu složil Knížák řadu textů, z nichž k nejcitovanějším patří píseň „Zastavte všechny války“ z roku 1968.

V šedesátých letech Knížák systematicky rozvíjel fenomén takzvané destruované hudby (Broken Music). Tento koncept spočíval v mechanickém poškozování klasických vinylových gramofonových desek – Knížák je lámal, řezal, opaloval, následně znovu slepoval a přehrával na gramofonech. Vzniklé přeskoky a praskání jehly se staly samotným kompozičním principem. Koncept si získal značný mezinárodní ohlas, v roce 1969 jej do svých publikací zařadil i americký avantgardní skladatel John Cage.

Díky inovativním postupům v oblasti akčního umění navázal Knížák kontakt s mezinárodním hnutím Fluxus, které v New Yorku založil teoretik George Maciunas. Ten jmenoval Knížáka „ředitelem hnutí Fluxus pro Východ“. Členové hnutí prosazovali smazávání hranic mezi uměním a každodenním životem. V letech 1968 až 1970 pobýval Knížák ve Spojených státech amerických, kde přednášel na univerzitách a realizoval umělecké akce přímo ve spolupráci se zámořskými členy Fluxu.

Po návratu do normalizačního Československa čelil systematické perzekuci ze strany státního aparátu. V evidenci Státní bezpečnosti byl veden jako nepřátelská osoba již od roku 1966. Podstoupil více než tři sta policejních výslechů, byl několikrát zatčen, vězněn a úřady mu nechaly násilně ostříhat dlouhé vlasy. Prezentace jeho děl v oficiálních tuzemských galeriích byla po celá sedmdesátá a osmdesátá léta znemožněna. Výjimkou byl roční stipendijní pobyt v Západním Berlíně, který Knížák absolvoval v letech 1979 až 1980 díky podpoře nadace DAAD.

🎨 Výtvarná tvorba, design a architektura

Knížákovo výtvarné dílo pokrývá rozsáhlé spektrum technik od klasické malby po tvorbu objektů a asambláží. V sedmdesátých a osmdesátých letech vytvářel nehratelné varianty svých poškozených gramodesek (např. Dvojité kompozice z roku 1988), ze kterých tvořil sochařská díla doplněná o drobné předměty. Pozornost budil i cykly obrazů malovaných na tělo nebo sérií mutantních soch (např. objekt Černá Václavka). Po roce 2000 se soustředil na velkoformátovou malbu, především na sérii s názvem Abstraktní komiks.

Značný vliv zanechal v oblasti produktového designu a návrhářství nábytku, kde programově odmítal strohý funkcionalismus. Prosadil tezi, že by nábytek neměl pouze nenápadně sloužit. Své židle a stoly navrhoval jako vizuálně výrazné solitéry blížící se volnému sochařství. Ve svém teoretickém textu „Proč se neoženit s židlí?“ popsal tyto objekty jako tvory z jiné galaxie, kteří mlčky naslouchají lidem v interiéru. Typickým příkladem tohoto přístupu je židle Softhard, zařazená do stálých sbírek Muzea umění v Olomouci. Zabýval se také návrhy módy, šperků a utopických architektonických projektů. Svá díla prezentoval na stovkách výstav a mnohá z nich byla zakoupena do prestižních mezinárodních institucí.

🏛️ Akademická a manažerská kariéra

Akademie výtvarných umění v Praze

Po sametové revoluci v roce 1989 Knížák naplno vstoupil do sféry oficiálního kulturního a akademického managementu. V lednu 1990 byl na Akademii výtvarných umění v Praze zvolen rektorem (do funkce oficiálně nastoupil 2. února 1990). V této pozici, kterou zastával až do konce ledna 1997, provedl radikální reorganizaci instituce. Během krátké doby propustil většinu pedagogů spojených s normalizačním režimem a na jejich místa dosadil nové osobnosti nezávislého umění. Současně otevřel výuku novým médiím a konceptuálním směrům. Sám na škole od roku 1989 až do roku 2015 vedl Ateliér intermediální tvorby. Jeho ateliérem prošla v devadesátých letech řada výtvarníků, kteří později formovali českou vizuální scénu (např. Krištof Kintera, Milena Dopitová nebo Pavla Sceranková).

Národní galerie v Praze

Dne 1. července 1999 jej tehdejší ministr kultury Pavel Dostál jmenoval generálním ředitelem Národní galerie v Praze. Během svého dvanáctiletého působení, které ukončil v květnu 2011, Knížák instituci finančně stabilizoval a vyrovnal její tehdejší deficitní hospodaření.

Během srpnových povodní v roce 2002 úspěšně koordinoval evakuaci a ochranu sbírkových fondů z ohrožených objektů zámku na Zbraslavi a Kláštera svaté Anežky České na Starém Městě. Pod Knížákovým vedením galerie rozšířila své expoziční prostory (zejména rozvoj Veletržního paláce, Paláce Kinských, kubistické expozice v Domě U Černé Matky Boží a otevření Salmovského paláce). Zasadil se také o historicky nejdražší akvizici v dějinách galerie, kdy stát za 94 milionů korun zakoupil stěžejní část sbírky továrníka Jindřicha Waldese, zahrnující osm obrazů Františka Kupky.

Jeho ředitelská éra však byla zatížena řadou konfliktů. Z instituce pod jeho vedením odešlo několik mezinárodně uznávaných kurátorů kvůli neshodám ohledně Knížákova autoritativního způsobu řízení. Velké spory vedl se Společností Jindřicha Chalupeckého, jejíž laureáti dokonce několikrát odmítli svá díla v prostorách galerie vystavit a na protest proti Knížákovi organizovali bojkot.

⚖️ Politická angažovanost a veřejné působení

Milan Knížák trvale intervenoval do veřejných i politických debat. Z ideologického hlediska zastával silně konzervativní a euroskeptické postoje. Dlouhodobě se přátelil s politikem a bývalým prezidentem Václavem Klausem. V roce 1998 kandidoval jako nezávislý kandidát s podporou ODS do Senátu Parlamentu České republiky v pražském volebním obvodu, avšak neuspěl. O šest let později se pokusil získat mandát v Evropském parlamentu za uskupení Národní koalice.

V letech 2001 až 2003 zasedal jako volený člen v Radě České televize. Jako komentátor a host televizních pořadů (např. Kotel na TV Nova) ostře vystupoval proti soudobým trendům. Podle mediálních analýz ze závěru jeho života poskytoval svou kulturní autoritu internetovým a alternativním médiím, a některými publicisty tak byl spojován s formováním tuzemské takzvané dezinformační scény.

🗓 Současnost a úmrtí

Milan Knížák zemřel v neděli 26. července 2026 v Praze ve věku 86 let. O jeho úmrtí informoval média někdejší spolupracovník Václava Klause a tehdejší ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé). V reakci na jeho skon zřídila AVU v hlavní budově na Letné oficiální pietní místo a Česká televize a Český rozhlas zařadily do svého programu vzpomínkové bloky, včetně archivních rozhovorů a pořadu Osudy na stanici Vltava.

Den po jeho úmrtí, v pondělí 27. července 2026, schválila vláda návrh na uspořádání pohřbu se státními poctami. S tímto návrhem vyslovila souhlas i umělcova vdova Marie Knížáková, odmítla však předběžné veřejné vystavení rakve s ostatky. Obřad s příslušnými státními formalitami, jejichž detaily projednávalo ministerstvo kultury, byl naplánován na pátek 7. srpna 2026 do velké obřadní síně krematoria v pražských Strašnicích.

Zpráva o Knížákově úmrtí přišla v době vrcholících příprav jeho rozsáhlých retrospektiv. Na podzim roku 2027 naplánovala Moravská galerie v Brně soubornou výstavu jeho děl v prostorách Uměleckoprůmyslového muzea. Podle zástupců galerie se Knížák navzdory těžkému zdravotnímu stavu na této přípravě až do posledních týdnů osobně a intenzivně podílel – navrhl koncepci, vytvořil seznam klíčových exponátů, načrtl instalační dispozice a definoval podobu doprovodných materiálů. Přípravu paralelní retrospektivy potvrdilo pro další roky také vedení Národní galerie v Praze.

📈 Přehled manažerských funkcí

Následující tabulka chronologicky dokumentuje období a rozsah klíčových akademických a manažerských pozic Milana Knížáka po roce 1989. Žádné z hlavních funkčních období není v tabulce vynecháno.

Funkce a pozice	Instituce	Začátek působení	Konec působení
Vedoucí Ateliéru intermediální tvorby	Akademie výtvarných umění v Praze	1. září 1989	30. června 2015
Rektor akademie	Akademie výtvarných umění v Praze	2. února 1990	31. ledna 1997
Generální ředitel	Národní galerie v Praze	1. července 1999	31. května 2011
Člen rady	Rada České televize	25. května 2001	26. února 2003

Zdroje