Kroměřížský hudební archiv

Šablona:Infobox Instituce

Kroměřížský hudební archiv (v odborné muzikologické literatuře oficiálně označovaný jako Hudební sbírka Arcibiskupství olomouckého, případně zkráceně Kroměřížská hudební sbírka) je mezinárodně prestižní hudebně dokumentační instituce a historický depozitář. Fyzicky se archiv nachází v prostorách Arcibiskupského zámku v Kroměříži v Zlínském kraji. Majitelem sbírky je Arcibiskupství olomoucké, nicméně od roku 2006 vykonává její kompletní kurátorskou, odbornou a badatelskou správu Arcidiecézní muzeum Kroměříž, které je integrální součástí instituce Muzeum umění Olomouc.

Tento archiv představuje celosvětově unikátní soubor pramenných materiálů dokumentující hudební život, šlechtický i církevní mecenát a vývoj dobové interpretační praxe. Jádro sbírky, které je nejčastějším předmětem mezinárodního výzkumu, tvoří fond ze druhé poloviny sedmnáctého století, vybudovaný během episkopátu olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejna-Kastelkornu. Sbírka obsahuje nenahraditelné autografy i dobové opisy instrumentálních i vokálně-instrumentálních děl, jejichž autory jsou mistři raného a vrcholného baroka, mimo jiné Pavel Josef Vejvanovský, Heinrich Ignaz Franz Biber či Johann Heinrich Schmelzer. Bez existence tohoto archivu by obrovská část středoevropské barokní hudby byla navždy ztracena, neboť původní archivy ve Vídni z velké části podlehly destrukci času.

🗓 Současnost a digitalizace (2025–2026)

V letech 2025 a 2026 zažívá kroměřížský hudební archiv mimořádný vědecký a publikační rozvoj. Zásadním milníkem v prezentaci archivu veřejnosti a odborné komunitě se stal březen roku 2026. Dne 23. března 2026 ohlásilo Muzeum umění Olomouc vydání třetího svazku specializované monografické edice s názvem Kroměřížský hudební archiv III. Tato publikace, kterou edičně připravila muzikoložka Kateřina Fajtlová, se detailně zaměřila na rozsáhlou sbírku hudebních tisků pocházejících z kůru kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži. Kniha poskytuje cenné svědectví o proměnách chrámového repertoáru od renesančních polyfonních tisků až po éru ceciliánského hnutí.

V návaznosti na publikační činnost se na počátku června 2026 uskutečnil přímo v chrámu sv. Mořice speciální koncert s názvem Regina instrumentorum. Během tohoto vystoupení zazněly oživené skladby z 16. až 20. století čerpané výhradně z nově zkatalogizovaného zámeckého fondu, čímž muzeum naplnilo svou vizi zpřístupňování historické hudby v její živé, znějící podobě.

Rok 2026 rovněž znamenal definitivní završení několikaletého projektu digitalizace historických hudebních pramenů, který byl částečně financován z fondů EHP (Evropského hospodářského prostoru). Badatelé z celého světa tak získali možnost detailně studovat tisíce naskenovaných rukopisů a partitur v online prostředí skrze rozhraní České digitální knihovny (systém Kramerius), aniž by museli fyzicky manipulovat s křehkými originály.

Průběžně pokračuje také fyzické restaurování poškozených hudebnin. Archivní papír z 17. století často trpí takzvanou inkoustovou korozí, kdy kyselý železoduběnkový inkoust doslova propaluje papír. Díky dlouhodobé podpoře organizace Czech National Trust a práci specializovaných ateliérů (například Atelier Frank) jsou listiny odkyselovány prokladovým materiálem. V posledních letech tak byly zachráněny degradující originály děl Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena i Antonia Bertaliho.

⏳ Historie a vznik archivu

Formování hudebního archivu je neoddělitelně spjato s dějinami olomouckého biskupství. Během třicetileté války v roce 1643 byla Kroměříž dobyta a zdevastována švédskými vojsky pod velením generála Lennarta Torstensona. Zkáze tehdy podlehla i většina starších hudebních sbírek.

Pravý zrod současného archivu nastal až v roce 1664, kdy na biskupský stolec usedl Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Tento vzdělaný aristokrat s obrovským politickým a finančním zázemím zahájil mohutnou obnovu města a zámku. Jakožto milovník umění považoval kvalitní dvorskou hudbu za nezbytný nástroj vlastní reprezentace. Založil proto rozsáhlou biskupskou kapelu (orchestr), kterou tvořili profesionální instrumentalisté a zpěváci. Pro chod takového tělesa byl bezpodmínečně nutný neustálý přísun nového repertoáru. Biskup udržoval čilé kontakty s císařským dvorem ve Vídni a zaměstnával hudebníky, kteří pro něj opisovali a nakupovali nejnovější skladby vídeňských, italských i zaalpských mistrů.

Původní sbírka biskupa Karla představovala masivní import barokních sonát, mší, nešpor a baletní hudby. Ačkoliv obrovský požár, který zachvátil kroměřížský zámek v roce 1752, zničil velkou část tamní zámecké knihovny a obrazárny, hudební archiv katastrofu přečkal s minimálními ztrátami (pravděpodobně díky svému bezpečnějšímu uložení v prostorách kostelů nebo oddělených kůrů).

Po smrti Karla z Lichtenštejna-Kastelkornu v roce 1695 archivační činnost pokračovala pod záštitou jeho nástupců. V 18. a 19. století sbírku významně rozšiřovali kardinálové a biskupové Ferdinand Julius Troyer (episkopát 1745–1758), Leopold Egk (1758–1760), Maxmilián Hamilton (1761–1776) či arcivévoda Rudolf Jan (1811–1831), jenž byl osobním žákem a mecenášem Ludwiga van Beethovena (který mu dedikoval slavnou mši Missa solemnis).

Ve 20. století byla sbírka v rámci plošného znárodňování po roce 1948 zabavena komunistickým státem. K oficiální restituci a uznání vlastnictví Arcibiskupství olomouckého došlo až v roce 1992. V roce 2007 bylo jako detašované pracoviště Muzea umění Olomouc zřízeno Arcidiecézní muzeum Kroměříž, které si vzalo za cíl provést moderní katalogizaci, fyzickou konzervaci a digitalizaci tohoto celosvětového hudebního dědictví.

📂 Struktura a rozdělení fondů

Kroměřížský hudební archiv obsahuje celkově přibližně 10 000 jednotlivých hudebnin (partitur, instrumentálních partů a tisků). Z inventárního a katalogizačního hlediska se archiv dělí na dvě hlavní sekce určené počátečním písmenem signatury:

Historická část (Signatura A): Tato sekce zahrnuje zhruba 5 000 položek (signatury A1 až A5075) z 16. až 19. století. Tvoří ji ucelené, historicky ohraničené celky vázané na konkrétní místo provozovací praxe (zámek a kostely).
Novodobá část (Signatura B): Zahrnuje zhruba stejný počet položek (signatury B1 až B5019) pocházejících převážně z 19. a 20. století. Tato část již netvoří systematický historický celek, jedná se o konvolut notových materiálů získaných akviziční činností instituce (nákupy a dary) od sedmdesátých let 20. století.

Z hlediska hudebněvědného je nejvýznamnější historická sekce (A), která se podle původní provenience (místa uložení a účelu provozování) dělí na čtyři základní celky:

Hudební sbírka biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna: Samotné jádro archivu obsahující přes tisíc položek převážně instrumentální hudby, sonát a balet pro dvorské hostiny a slavnosti.
Sbírka kolegiátního kostela sv. Mořice: Fond obsahující duchovní hudbu, figurální mše, requiem a nešpory sloužící pro náročné bohoslužby. Zde se nachází vzácné tištěné polyfonní sborníky i díla odrážející reformní ceciliánské hnutí.
Sbírka piaristické koleje v Kroměříži: Notový materiál spjatý s činností řádu piaristů, kteří se věnovali vzdělávání mládeže a školským hudebně-dramatickým představením.
Sbírka farního kostela Nanebevzetí Panny Marie: Další soubor převážně duchovní hudby určený pro farní liturgii.

Z formálního hlediska je drtivá většina skladeb 17. století zapsána ve formě takzvaných partů (samostatných listů pro jednotlivé nástroje). Souhrnné partitury (kde dirigent vidí všechny nástroje nad sebou) se v tehdejší praxi používaly jen zřídka. Materiál pokrývá nástrojové obsazení typické pro 17. století: clarino (barokní trubka), cornetto (cink), trombon, viola da gamba, housle a varhany.

🎻 Klíčoví skladatelé a díla

Archiv představuje studnici pro poznání středoevropského hudebního baroka. Díky dochovaným dokumentům se do dnešních dnů zachránila tvorba předních skladatelů habsburské monarchie.

Pavel Josef Vejvanovský (cca 1639–1693): Nejdůležitější osobnost kroměřížské biskupské kapely. Zastával funkci polního trubače (campanator) a kapelníka. Vejvanovský do archivu přispěl nejen desítkami vlastních autorských kompozic (charakteristických bohatým využitím žesťových nástrojů, např. Sonata vespertina, Sonata natalis), ale především svou kopistickou činností. Vlastní rukou opsal obrovské množství děl jiných autorů zaslaných z Vídně, čímž je zachránil pro budoucí generace. Většina kroměřížské sbírky je psána právě jeho rukopisem.
Heinrich Ignaz Franz Biber (1644–1704): Fenomenální houslový virtuos a skladatel, který byl členem kroměřížské kapely koncem šedesátých let 17. století. Své působení zde ukončil svévolným a nelegálním útěkem do Salcburku. V kroměřížském archivu se přesto dochovaly unikátní rukopisy jeho raných houslových sonát i polyfonních mší, které experimentovaly se scordaturou (přeladěním strun).
Johann Heinrich Schmelzer (cca 1620–1680): Vicekapelník a později kapelník císařského dvora ve Vídni. Patřil mezi blízké přátele biskupa Lichtenštejna. Sám sice do Kroměříže s největší pravděpodobností nikdy osobně nepřicestoval, avšak působil jako biskupův hlavní hudební dodavatel (agent). Obstarával nástroje, struny a především zasílal partitury vlastních baletů a sonát i děl jiných vídeňských mistrů (např. Antonia Bertaliho nebo Giovanniho Felice Sancese).
Vídeňský klasicismus: Z pozdější doby se v archivu nacházejí unikátní dobové opisy děl vídeňských klasiků, jako byli Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn či Ludwig van Beethoven, pořízené pro potřeby pozdějších kardinálů.
Renesanční polyfonie: V archivu jsou zastoupeny také tištěné sbírky renesanční hudby, jejichž autory jsou mistři jako Jacobus Gallus (Handl) nebo Orlando di Lasso.

📊 Statistické přehledy a ediční řady

Tabulka 1: Kompletní přehled katalogizační edice "Kroměřížský hudební archiv"

Tato tabulka předkládá kompletní a exaktní přehled vědecké knižní řady vydávané institucí Muzeum umění Olomouc, která postupně a systematicky zpracovává a zpřístupňuje jednotlivé historické fondy.

Svazek (Díl)	Celý název publikace	Rok vydání	Hlavní editor	Zpracovaný fond
I.	Kroměřížský hudební archiv I. Hudební sbírka biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna	2018	Kateřina Fajtlová	Původní zámecká sbírka instrumentálních a vokálně-instrumentálních děl z 2. pol. 17. století.
II.	Kroměřížský hudební archiv II. Hudební sbírka piaristické koleje v Kroměříži	2023	Kateřina Fajtlová	Materiály spjaté s působením školského řádu piaristů v Kroměříži.
III.	Kroměřížský hudební archiv III. Sbírka hudebních tisků z kůru kostela sv. Mořice v Kroměříži	2025 / 2026	Kateřina Fajtlová	Tištěné hudebniny uchovávané původně pro liturgické účely v chrámu sv. Mořice (16. až 20. století).

Tabulka 2: Kompletní tematické rozdělení historických hudebnin (Signatura A)

Následující rozpad ukazuje absolutně kompletní primární roztřídění starých tisků a rukopisů do oborových sekcí tak, jak se historicky dělil dobový provoz v barokní a klasicistní hudbě.

Značka sekce	Hudební žánr / Druh hudebnin	Typické zastoupení skladeb v sekci
A I	Mše (Missae)	Cyklické kompozice mší a requiem.
A II	Offertoria, Vesperae (Nešpory)	Hudba pro večerní pobožnosti.
A III	Litanie	Zhudebněné prosebné modlitby.
A IV	Moteta, Graduale, Hymny	Kratší duchovní kompozice pro bohoslužby.
A V	Salve Regina, Regina Coeli	Mariánské antifony.
A VI	Sonáty, Baletti, Serenády	Instrumentální světská hudba pro komorní a orchestrální hru na zámku.
A VII	Árie, Kantáty, Opery	Vokální hudba se světskými či alegorickými texty.

💡 Pro laiky

Abychom plně pochopili hodnotu Kroměřížského hudebního archivu, musíme si uvědomit, jak fungovala hudba v 17. století. Neexistovaly žádné nahrávky, internet, Spotify ani CD. Hudba existovala pouze ve chvíli, kdy se fyzicky hrála živými muzikanty. Pokud chtěl bohatý olomoucký biskup na svém zámku uslyšet krásnou hudbu k večeři, musel si nejprve najmout skladatele, zaplatit velmi drahý notový papír, nechat skladatele tužkou a inkoustem napsat noty, a následně najmout tesaře a zelináře (kteří ve volném čase ovládali hru na trubku nebo housle), aby mu tyto noty zahráli.

Protože papír i opisování not byly drahé a zdlouhavé, hudebniny se bedlivě střežily v archivu. Kroměřížský biskup měl navíc skvělý vkus a pravidelně nakupoval ty nejlepší dobové „hity“ od skladatelů přímo od císařského dvora ve Vídni. Tyto vídeňské noty se naložily na kočár a převezly do Kroměříže, kde si je místní kapelník (Vejvanovský) ručně přepsal, aby se nezničily.

Ironií osudu císařské hudební archivy ve Vídni v průběhu staletí shořely, podlehly válkám nebo se prostě vyhodily jako „staré a nemoderní“. Kroměřížský archiv naopak přežil. Představuje tak jakýsi záložní „harddisk“ evropské hudby. Kdyby kroměřížští archiváři tyto papíry s notami pečlivě neschovali do krabic, dnešní hudebníci by absolutně netušili, jak přesně zněla hudba ve střední Evropě v době těsně po třicetileté válce, a jména jako Biber nebo Schmelzer by byla navždy zapomenuta.

📚 Zdroje