Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2006

Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2006 (často označované také anglickou zkratkou jako 2006 WJHC) byl v pořadí 30. ročník nejprestižnějšího světového turnaje reprezentačních výběrů hráčů do dvaceti let. Turnaj pořádala Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF) a konal se od 26. prosince 2005 do 5. ledna 2006 v kanadské provincii Britská Kolumbie.

Tohoto šampionátu se zúčastnilo celkem deset elitních juniorských národních týmů z celého světa, které byly rozděleny do dvou základních skupin. Vítězem se stala domácí Kanada, jež turnajem prošla bez jediné porážky a ve finále deklasovala Rusko poměrem 5:0. Ziskem zlatých medailí tak kanadský výběr obhájil titul z předchozího roku a vybojoval svůj celkově dvanáctý triumf v historii těchto mistrovství. Bronzové medaile získalo Finsko, které v boji o třetí místo přehrálo Spojené státy americké.

Turnaj drtivým způsobem zlomil tehdejší rekordy v návštěvnosti. Celkem 31 utkání zhlédlo přímo na tribunách 325 138 diváků, což znamenalo nevídaný průměr 10 488 fanoušků na jeden zápas. Tento ročník se navíc zapsal do dějin jako platforma pro budoucí globální superhvězdy hokeje – představili se zde například hráči jako Jevgenij Malkin, Jonathan Toews, Nicklas Bäckström, Tuukka Rask nebo Phil Kessel.

🏟 Dějiště a organizace

Pořadatelství turnaje bylo přiděleno hokejově mimořádně silné Kanadě, přičemž organizační výbor zvolil jako centrum šampionátu západní provincii Britská Kolumbie. Utkání se odehrála ve třech městech a na čtyřech různých stadionech. Hlavním hostitelským městem byl Vancouver, kde probíhala klíčová utkání včetně celého vyřazovacího pavouka.

GM Place (Vancouver): Domovský stadion týmu Vancouver Canucks (později přejmenovaný na Rogers Arena) s kapacitou 18 630 diváků hostil většinu zápasů Skupiny A, semifinále a oba boje o medaile (finále a zápas o bronz).
Pacific Coliseum (Vancouver): Historická aréna o kapacitě 16 281 diváků, dříve domov NHL, poskytla led pro vybrané zápasy základní části i klíčová čtvrtfinálová utkání.
Prospera Place (Kelowna): Kompaktní hala s kapacitou necelých 7 000 diváků hostila převážnou část utkání Skupiny B, kde se mimo jiné představily týmy Ruska a Švédska.
Interior Savings Centre (Kamloops): Menší aréna pro zhruba 5 600 fanoušků doplnila organizaci rozpisu Skupiny B.

Tato decentralizovaná organizace do tří měst umožnila široké zapojení tamních fanoušků z různých koutů provincie a pomohla vytvořit absolutní historický rekord v celkové prodanosti lístků na mládežnickou hokejovou akci.

👥 Účastníci a formát turnaje

Desítka elitních týmů, která si vybojovala právo startu (respektive udržela se z loňského mistrovství nebo postoupila z Divize I), byla rozdělena do dvou pětičlenných skupin – Skupiny A a Skupiny B.

Skupina A: Kanada, Spojené státy americké, Finsko, Švýcarsko, Norsko
Skupina B: Rusko, Švédsko, Česko, Slovensko, Lotyšsko

Systém turnaje byl klasický pro tehdejší éru IIHF: V základních skupinách hrál každý s každým. Vítězové obou skupin postupovali automaticky do semifinále, což znamenalo obrovskou výhodu v podobě volného dne a vyhnutí se těžkému čtvrtfinále. Týmy na druhých a třetích místech vytvořily křížové čtvrtfinálové dvojice (A2 proti B3, B2 proti A3). Družstva na čtvrtých a pátých místech spadla do skupiny o udržení (tzv. Relegation Round), kde se započítával jejich vzájemný výsledek ze základní skupiny a následně sehrála zápasy proti zbylým dvěma soupeřům z opačné skupiny. Dva nejhorší týmy z této barážové skupiny pak automaticky sestoupily do Divize I pro rok 2007.

⚔️ Základní část – Skupina A

Skupina A, jejíž zápasy se odehrály primárně ve Vancouveru, byla pod jasnou nadvládou kanadského domácího celku. Kanada trénovaná koučem Brentem Sutterem deklasovala hned na úvod výběr Finska a postupně porazila všechny soupeře, přičemž inkasovala pouhých šest branek. Výraznou roli na tom měl jistý brankář Justin Pogge, který v základní skupině dokázal udržet dvě čistá konta.

Dramatický boj se strhl o postupové příčky mezi Spojenými státy, Finskem a Švýcarskem. Výběr USA nakonec díky těsné výhře nad Švýcary (2:1) a cenné remíze s Finskem (Finsko prohrálo s Kanadou) uzmul klíčovou druhou postupovou příčku, čímž si zajistil o něco hratelnějšího čtvrtfinálového soka. Norsko, jakožto nováček, bylo pasováno do role jasného outsidera a skupinu zakončilo se skóre 3:30 bez zisku jediného bodu.

Poz.	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Vstřelené góly	Inkasované góly	Skóre	Body	Postup
1.	4	4	0	0	16	6	+10	8	Semifinále
2.	4	2	1	1	21	12	+9	5	Čtvrtfinále
3.	4	2	0	2	19	13	+6	4	Čtvrtfinále
4.	4	1	1	2	8	10	-2	3	Skupina o udržení
5.	4	0	0	4	3	30	-27	0	Skupina o udržení

Poznámka k bodování v roce 2006: Za výhru se tehdy udělovaly 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.

⚔️ Základní část – Skupina B

Očekávání ve Skupině B se naplnila v dominanci ruského medvěda. Rusko se silným ročníkem, v jehož čele stál naprosto nezastavitelný centr Jevgenij Malkin, vyhrálo všechny čtyři zápasy se suverénním skóre 21:6. Malkin diktoval tempo každého duelu a Rusové si brzy s přehledem zajistili přímý postup do semifinále vyřazovací části.

Klíčovým soubojem o druhé místo byl duel mezi týmem ze Švédska a českou reprezentací. Švédsko sice na Rusy nestačilo (porážka 1:5), ale překvapilo dobrým bruslením a taktickou disciplínou, se kterou dokázalo přehrát Česko 3:2. Slovenský výběr vedený Branislavem Mikušem a Stanislavem Lasčekem utrpěl těžké porážky se silnými celky, nicméně bez problému porazil papírově slabší Lotyšsko poměrem 7:4 a udržel si naděje alespoň v následné baráži. Lotyši po čtyřech prohrách putovali do bojů o záchranu.

Poz.	Zápasy	Výhry	Prohry	Vstřelené góly	Inkasované góly	Skóre	Body	Postup
1.	4	4	0	21	6	+15	8	Semifinále
2.	4	3	1	20	9	+11	6	Čtvrtfinále
3.	4	2	2	14	14	0	4	Čtvrtfinále
4.	4	1	3	12	21	-9	2	Skupina o udržení
5.	4	0	4	8	25	-17	0	Skupina o udržení

🛡️ Skupina o udržení (Baráž)

Týmy, které se v základních skupinách umístily na čtvrtých a pátých místech, byly přesunuty do takzvané skupiny o udržení (Relegation Round). Výsledky vzájemných zápasů ze základních skupin si tyto týmy přenášely, takže se nemusely utkat znovu. Skupina se hrála systémem každý s každým proti dvěma celkům z opačné základní skupiny. Dva nejhorší týmy z této barážové skupiny následně sestupovaly do nižší výkonnostní kategorie (Divize I) pro následující ročník.

Přenášené výsledky ze základních skupin byly následující: Švýcarsko porazilo Norsko 2:0 a Slovensko přehrálo Lotyšsko 7:4.

V samotných barážových duelech si záchranu s předstihem zajistilo Švýcarsko a Slovensko. Švýcaři dokázali zdolat Lotyšsko poměrem 5:2, zatímco slovenský výběr porazil Norsko těsně 4:3. Vzájemný duel obou zachráněných celků skončil remízou 3:3. Norsko a Lotyšsko nezískaly v barážové fázi dostatek bodů a s turnajem se rozloučily sestupem. V přímém souboji o konečné deváté místo Lotyšsko deklasovalo Norsko 4:0.

Poz.	Tým	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Vstřelené góly	Inkasované góly	Skóre	Body	Výsledek
1.	Švýcarsko	3	2	1	0	10	5	+5	5	Udržení v Top Divizi
2.	Slovensko	3	2	1	0	14	10	+4	5	Udržení v Top Divizi
3.	Lotyšsko	3	1	0	2	10	12	-2	2	Sestup do Divize I
4.	Norsko	3	0	0	3	3	10	-7	0	Sestup do Divize I

⚔️ Vyřazovací boje (Play-off)

Čtvrtfinále

Vyřazovací fáze odstartovala 2. ledna 2006 dvěma čtvrtfinálovými souboji. V prvním utkání se střetly Spojené státy americké s reprezentací Česka. Američané, taženi ofenzivní silou v čele s Philem Kesselem, dokázali český výběr přehrát poměrem 2:1 a zajistili si postup mezi čtyři nejlepší.

Druhý čtvrtfinálový duel nabídl klasické severské derby mezi Finskem a Švédskem. Zápas se vyznačoval extrémně pevnou defenzivou na obou stranách a po šedesáti minutách základní hrací doby svítilo na ukazateli skóre 0:0. Rozhodnutí přineslo až prodloužení, ve kterém finský tým vstřelil jedinou a postupovou branku, čímž zvítězil 1:0 a poslal Švédy do bojů o páté místo.

Semifinále

Semifinálové zápasy se konaly 3. ledna 2006 v hlavní aréně ve Vancouveru. První duel svedl proti sobě domácí Kanadu a Finsko. Kanadský tým nepřipustil žádné překvapení a díky bezchybnému výkonu brankáře Justina Poggeho i důrazné ofenzivě (góly stříleli mimo jiné Kris Russell a Andrew Cogliano) zvítězil suverénně 4:0.

Ve druhém semifinále nastoupilo dominantní Rusko proti Spojeným státům americkým. Ruský výběr, který na turnaji do té doby předváděl ofenzivní smršť, v tomto trendu pokračoval a americký tým rozstřílel vysoko 5:1. Ruská sborná si tak s přehledem zajistila vstupenku do finále, kde ji čekala odveta z předchozího mistrovství proti domácí Kanadě.

Zápasy o konečné umístění

Duel o konečné 5. místo proběhl 4. ledna. Zklamaní Švédové se utkali s Českem a po organizovaném výkonu zvítězili 3:1, čímž si zajistili pátou příčku na turnaji, zatímco český národní tým se musel spokojit s konečným šestým místem.

Zápas o bronzové medaile se odehrál před finálovým duelem 5. ledna. Spojené státy americké do něj vstupovaly jako mírný favorit, avšak Finsko předvedlo výborný taktický výkon podpořený jistými zákroky brankáře Tuukky Raska. Finové zvítězili 4:2 a odvezli si z Britské Kolumbie cenné bronzové kovy.

Finále

Vyvrcholení celého turnaje se konalo 5. ledna 2006 v zaplněné hale GM Place před kulisou 18 630 diváků. Šlo o napjatě očekávaný souboj dvou neporažených gigantů: Kanady a Ruska. Zápas byl navíc reprízou finále z roku 2005.

Očekávaná vyrovnaná bitva se však proměnila v naprostou kanadskou dominanci. Domácí tým pod vedením trenéra Brenta Suttera od prvních minut ruského soupeře fyzicky i takticky přehrával. V první třetině poslali Kanadu do dvougólového vedení přesnými trefami Steve Downie a Blake Comeau. Ve druhé dvacetiminutovce se ruská frustrace projevila častým vylučováním, čehož Kanaďané nemilosrdně využili. Útočník Michael Blunden vstřelil dvě branky v přesilových hrách a navýšil náskok na propastných 4:0. V závěrečné třetině pečetil skóre na konečných 5:0 kapitán týmu Kyle Chipchura.

Hlavním strůjcem kanadského úspěchu byl brankář Justin Pogge, který zlikvidoval všech 35 ruských střel a udržel si v nejkřehčím možném momentu turnaje čisté konto. Naprosto vymazal elitní ruské střelce včetně Malkina a Radulova. Kanada díky tomuto vítězství prodloužila svou sérii neporazitelnosti z minulého ročníku, získala svůj 12. titul v historii a potvrdila status hokejové velmoci.

🌟 Zúčastnění hráči a budoucí hvězdy

Turnaj v roce 2006 je hokejovými historiky často vzpomínán jako unikátní přehlídka budoucích osobností světového hokeje a opor klubů NHL. Mnohé soupisky překypovaly talentem, který o několik let později dominoval seniorskému hokeji na olympijských hrách i ve finále Stanley Cupu.

Kanadská sestava, ačkoliv před turnajem nebyla považována za tak silnou jako hvězdný tým z roku 2005, disponovala hráči jako Jonathan Toews (tehdy jako sedmnáctiletý benjamínek týmu a vůbec nejmladší hráč turnaje), elitní obránce Kris Letang, spolehlivý Marc Staal nebo tragicky zesnulý talent Luc Bourdon.

Americký výběr byl postaven okolo elitního střelce Phila Kessela, kterého doplňovali Bobby Ryan, T.J. Oshie, obránce Jack Johnson a v brankovišti úřadoval Cory Schneider.

V ruském dresu zářil turnajový fenomén Jevgenij Malkin, jemuž sekundovali budoucí útočníci NHL Alexandr Radulov a Nikolaj Kuljomin. Švédsko na turnaj přivezlo mimořádně chytrého centra Nicklase Bäckströma a spolehlivého obránce Antona Strålmana. Finsko se opíralo o budoucího držitele Vezina Trophy Tuukku Raska a nepříjemného útočníka Lea Komarova. Český tým, byť nedosáhl na medaili, reprezentovali hráči s dlouhými budoucími kariérami v zámoří, jmenovitě centr David Krejčí, defenzivní specialista Martin Hanzal, útočník Michael Frolík a brankář Ondřej Pavelec.

📈 Statistiky turnaje

Kanadské bodování

Oficiální tabulka deseti nejproduktivnějších hráčů celého turnaje. Pořadí je určeno nejprve celkovým počtem získaných bodů, následně počtem vstřelených branek. Žádná data z první desítky nebyla vynechána.

Hráč	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body
Phil Kessel	Spojené státy	7	1	10	11
Jevgenij Malkin	Rusko	6	4	6	10
Lauri Tukonen	Finsko	7	3	7	10
Stanislav Lasček	Slovensko	6	6	3	9
Chris Bourque	Spojené státy	7	7	1	8
Nicklas Bäckström	Švédsko	6	4	3	7
Mathias Joggi	Švýcarsko	6	4	3	7
Bobby Ryan	Spojené státy	7	3	4	7
Blake Comeau	Kanada	6	3	4	7
Marek Zagrapan	Slovensko	6	2	5	7

🏆 Ocenění a All-Star tým

Po skončení turnaje udělila Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF) speciální ocenění pro nejlepší hráče mistrovství na jednotlivých postech a akreditovaní novináři zvolili turnajový All-Star tým.

Ocenění direktoriátu turnaje:

Nejužitečnější hráč (MVP): Jevgenij Malkin
Nejlepší brankář: Tuukka Rask
Nejlepší obránce: Marc Staal
Nejlepší útočník: Jevgenij Malkin

All-Star tým volený novináři:

Brankář: Tuukka Rask
Obránci: Luc Bourdon, Jack Johnson
Útočníci: Jevgenij Malkin, Phil Kessel, Steve Downie

📊 Konečné pořadí turnaje

Kompletní a nezkrácený seznam umístění všech deseti národních výběrů na turnaji.

Pořadí	Tým	Status
1.	Kanada	Zlatá medaile
2.	Rusko	Stříbrná medaile
3.	Finsko	Bronzová medaile
4.	Spojené státy americké
5.	Švédsko
6.	Česko
7.	Švýcarsko
8.	Slovensko
9.	Lotyšsko	Sestup do Divize I
10.	Norsko	Sestup do Divize I

💡 Pro laiky

Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji (běžně označované jako "dvacítky") je každoroční mezinárodní turnaj, na kterém soutěží ti nejlepší hokejisté světa, kterým je v době konání turnaje méně než 20 let. Jedná se o nejsledovanější mládežnickou sportovní akci na planetě s obrovským významem pro budoucnost hokeje.

Turnaj se tradičně koná přes vánoční svátky a přelom Nového roku. Pro běžného diváka je tato událost atraktivní z několika důvodů. Především se zde hraje velmi rychlý, útočný a emotivní hokej, jelikož mladí hráči nejsou ještě plně svázáni defenzivními strategiemi dospělého profesionálního hokeje. Druhým důvodem je skutečnost, že tribuny jsou vždy plné takzvaných skautů (vyhledávačů talentů) z velkých hokejových klubů, kteří si zde vybírají hráče pro budoucí nasazení do nejlepších světových lig. Turnaj je rozdělen na výkonnostní patra – v takzvané elitní divizi, o které tento článek pojednává, hraje 10 nejlepších zemí světa. Pokud některý tým v této skupině skončí na dně tabulky, sestupuje do "druhé ligy" (Divize I) a pro další rok jej nahradí vítěz oné nižší úrovně. Tento systém zaručuje obrovskou motivaci i pro papírově slabší týmy bojovat až do posledního zápasu.

Zdroje