Jiří Kodet

Jiří Kodet
Celé jméno	Jiří Kodet
Datum narození	6. prosince 1937
Místo narození	Praha, Československo
Datum úmrtí	25. června 2005
Místo úmrtí	Praha-Točná, Česko
Státní příslušnost
Rodiče	Jan Kodet; Jiřina Steimarová
Děti	Karolína Kodetová; Barbora Kodetová; Ian Kodet
Povolání	divadelní a filmový herec
Aktivní od	1959

Jiří Kodet (6. prosince 1937 Praha – 25. června 2005 Praha-Točná) byl legendární český divadelní, filmový a televizní herec. Díky svému nezaměnitelnému aristokratickému vystupování, noblese, charakteristické dikci a zároveň pověstné vznětlivosti a cholerické povaze patřil k nejvýraznějším osobnostem české kultury druhé poloviny 20. století a počátku 21. století. V mediálním i odborném prostoru byl často označován za „šlechtice českého filmu“.

Pocházel ze dvou mimořádně slavných a hluboce zakořeněných uměleckých rodů – herecké dynastie Steimarů a sochařského rodu Kodetů. Ačkoliv jeho talent byl nesporný, kvůli buržoaznímu původu, nevyhovujícímu kádrovému profilu a emigraci svého otčíma byl po celou dobu trvání komunistického režimu systematicky odsouván do vedlejších, epizodních nebo výhradně záporných rolí, a plného uměleckého i společenského uznání se dočkal až po sametové revoluci v roce 1989. Své životní a nejvíce ceněné role vytvořil v 90. letech pod režijním vedením Petra Zelenky ve filmu Knoflíkáři a především v generační komedii Jana Hřebejka Pelíšky, kde jeho ztvárnění antikomunistického odbojáře Krause naprosto zlidovělo. Za oba tyto výkony byl oceněn výroční cenou Český lev.

👤 Rodinné zázemí a herecká dynastie

Jiří Kodet se narodil do prostředí, které bylo uměním a bohémstvím doslova přesyceno, což nevyhnutelně formovalo jeho vkus i složitou psychiku.

Jeho matkou byla slavná divadelní a filmová herečka Jiřina Steimarová, dcerou neméně slavných rodičů Anny Steimarové a Jiřího Steimara. Z této linie sahal Kodetův rodokmen až k samotným počátkům moderního českého divadelnictví – jeho pradědečkem byl proslulý plzeňský principál, herec a režisér Vendelín Budil, jenž patřil ke spoluzakladatelům stálé české scény. Otcem Jiřího Kodeta byl uznávaný sochař Jan Kodet, po němž Jiří zdědil nejen umělecké cítění, ale také pověstně výbušný temperament.

Manželství jeho rodičů však bylo velmi bouřlivé a po osmi letech skončilo rozvodem. Sochař Jan Kodet se netajil svými mimomanželskými aférami a Jiřina Steimarová se následně provdala za bohatého automobilového závodníka a obchodníka Jaroslava Juhana. S ním rodina žila v relativním luxusu v prostorné vile v pražském Podolí. Tato rodinná stabilita se však zhroutila v roce 1951, kdy otčím Juhan z politických důvodů emigroval do zahraničí. Komunistický režim následně tvrdě zasáhl proti celé rodině. Matka Jiřina Steimarová byla okamžitě propuštěna z angažmá v Národním divadle, rodina byla vystěhována ze své vily a ocitla se v těžké finanční i společenské tísni.

Jiří Kodet měl navíc celou řadu dalších slavných příbuzných z různých manželství svých rodičů. Jeho mladším nevlastním bratrem byl známý malíř Kristián Kodet a jeho nevlastní sestrou herečka Evelyna Steimarová. Prostřednictvím její dcery je Kodetovým příbuzenstvem také herečka Anna Polívková, pro niž byl Jiří Kodet strýcem.

🎓 Těžké začátky a studium na DAMU

Kádrový profil „třídního nepřítele“ a emigrace otčíma měly drastický dopad na raná léta Kodetova dospívání. Mladý Jiří byl exemplárně vyloučen ze středního gymnázia. Vzhledem k tomu, že mu bylo znemožněno klasické akademické vzdělávání, musel se vyučit manuálnímu řemeslu. Nastoupil do Státního hřebčína v Kladrubech nad Labem, kde absolvoval tvrdé učiliště a vyučil se ošetřovatelem koní a žokejem. Láska ke koním ho ostatně provázela celým dalším životem. Na krátký čas dokonce pobýval v nápravném klášterním zařízení u salesiánů, kam jej rodiče na čas umístili kvůli jeho extrémně vzdorovitému a nezvladatelnému chování.

Láska k divadlu však nakonec zvítězila. Přihlášku na vysokou školu podával v pozici ošetřovatele koní. Zkoušky na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze (DAMU) absolvoval s obrovskými obtížemi a přijat byl až na druhý, podle některých pamětníků dokonce na třetí pokus. Ačkoliv celé studium na DAMU zdárně prošel a prokazoval obrovský talent, nikdy formálně nezískal vysokoškolský diplom, protože mu z kádrových důvodů a kvůli osobnímu vzdoru nebyl udělen závěrečný zápočet z ruského jazyka a marxismu-leninismu.

🎭 Divadelní kariéra: Od Ostravy po Národní divadlo

Kodetova divadelní pouť byla i přes počáteční překážky lemována účinkováním na těch nejprestižnějších českých scénách, kde se mohl naplno projevit jeho talent pro charakterní herectví.

Své historicky první profesionální angažmá získal v roce 1961 ve Východočeském divadle v Pardubicích. Po dvou letech přijal nabídku od vizionářského režiséra Jana Kačera a přesunul se do průmyslové Ostravy, kde se stal členem proslulého Divadla Petra Bezruče. Právě zde si osvojil obrovskou hereckou houževnatost a kázeň.

V roce 1966 učinil životní profesní krok, když se stal jedním ze zakládajících členů legendárního pražského Činoherního klubu. Na tomto komorním, ale o to významnějším pódiu strávil celých čtyřiadvacet let a stal se jedním z jeho hlavních pilířů. Jeho herecký rejstřík zde zahrnoval role ruských intelektuálů, tragických milovníků i komických podvodníků. K jeho nejlepším výkonům z této éry patřily role ve hrách Revizor, Racek, Ivanov, Strýček Váňa, Hráči či kultovní představení Tři v tom.

Po pádu komunismu byl v roce 1991 přijat do činoherního souboru Národního divadla, čímž symbolicky po desítkách let odčinil bezpráví, jež bylo v 50. letech spácháno na jeho matce. Na první scéně ztvárnil majestátní role v inscenacích jako Hamlet, Večer tříkrálový, Komedie omylů, Na miskách vah nebo Oblak a valčík.

Mozková mrtvice na jevišti (2003)

O Kodetově absolutní oddanosti divadelnímu řemeslu svědčí událost z roku 2003. Během slavnostní premiéry Ibsenovy inscenace Divoká kachna na prknech Národního divadla postihla Jiřího Kodeta přímo uprostřed představení náhlá cévní mozková příhoda. Kodet cítil, že ztrácí kontrolu nad svým tělem i řečí, avšak z čiré profesionální hrdosti odmítl přerušit hru a navzdory život ohrožující indispozici představení dohrál až do úplného konce. Většina diváků nic nepoznala. Dobový bulvární tisk druhý den mylně spekuloval, že byl herec na premiéře opilý a blábolil text, což Kodeta, jakožto perfekcionistu a introverta, hluboce ranilo a pobouřilo.

🎬 Filmová a televizní dráha do roku 1989

Před kamerou debutoval ještě jako student DAMU koncem 50. let, kdy si jej režisér Jiří Krejčík vybral do filmu Probuzení (1959). Jeho mužný, elegantní zjev, patricijské rysy tváře a podmanivý hlas ho přímo předurčovaly k rolím důstojníků, šlechticů, vyšetřovatelů, cizinců či zhýralých světáků.

Politická realita Československé socialistické republiky však znamenala, že pro člověka Kodetova původu nebylo místo v hlavních, dělnických a "kladných" komunistických rolích. Ve filmech jako Vyšší princip (1960), Atentát (1964) či oscarových Ostře sledovaných vlacích (1966, kde si zahrál nacistického důstojníka Waffen-SS) byl odsouzen k epizodním a často vysoce nesympatickým charakterům, které však dokázal ztvárnit s takovou nuancí, že zastiňoval i ústřední protagonisty.

Průlom na pole populární filmové detektivky znamenal rok 1982, kdy jej režisér Jan Schmidt obsadil do hlavní role šarmantního, intelektuálního a ironického vyšetřovatele kapitána Exnera v kriminálním filmu Smrt talentovaného ševce. K nezapomenutelným komediálním výkonům pak patří i jeho ztvárnění role rozzuřeného velkostatkáře ve slavné parodii bratří Smoljaků a Svěráků Rozpuštěný a vypuštěný (1984).

⭐ Vrchol kariéry v 90. letech a kultovní Pelíšky

To, co komunistický režim Jiřímu Kodetovi po léta odpíral, mu plně vynahradila svobodná 90. léta. Nová generace filmových tvůrců dokázala Kodetův latentní talent pro hořkou satiru a suchý humor využít na maximum.

V roce 1997 exceloval v kultovní povídkové mozaice Petra Zelenky Knoflíkáři. Za svůj přesný výkon v roli vulgárního, bizarního a frustrovaného hostitele získal své první obří ocenění – sošku Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

O dva roky později přišla role, která jej učinila nesmrtelným. Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský jej obsadili do hořké retrokomedie Pelíšky (1999). Kodet zde famózně ztvárnil postavu otce Krause – zahořklého válečného veterána, noblesního vlastence a pedantického cholerika, který ve své vile neustále bojuje se svým komunistickým sousedem a těžce prožívá okupaci v srpnu 1968. Jiří Kodet dal této postavě natolik osobní a autentický vklad, že odborníci tvrdí, že zde nehrál nikoho jiného nežli sám sebe. Jeho hlášky („Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“, legendární scéna s plastovými lžičkami a noky či údery vycházkovou holí do Jaroslava Duška) naprosto zlidověly a staly se pevnou součástí české kulturní paměti. Za tento opus magnum obdržel svého druhého Českého lva, tentokrát v hlavní kategorii.

⚖️ Osobnost a konflikt se Státní bezpečností

Jiří Kodet byl proslulý svými dokonalými mravy, gentlemanským chováním a vytříbeným vkusem. Byl milovníkem kvalitního vína, francouzských sýrů a dobrých doutníků. Sám razil teorii, že i do „nejposlednější hospody se má člověk oblékat jako gentleman“. Měl však také velmi vznětlivou povahu, kdy dokázal během vteřiny vybuchnout spravedlivým hněvem, pokud se setkal s lží, nespravedlností nebo nekvalitní odvedenou prací na place.

Kodet se nikdy netajil svou hlubokou nenávistí ke komunistickému zřízení. V knize Rozmarná léta českého filmu se dochovala dnes již legendární anekdota. V roce 1989 mu herecký kolega Ondřej Vetchý přinesl k podpisu slavnou protirežimní petici Několik vět. Kodet ji podle Vetchého vzpomínek v mírné opilosti podepsal, aniž by ji vůbec četl. Následně byl pochopitelně předvolán k drsnému výslechu na obávanou centrálu do Bartolomějské ulice. Když mu příslušníci Státní bezpečnosti dokument přísně přečetli a ptali se, zda ví, co vůbec podepsal, Kodet je nechal domluvit a s ledovým aristokratickým klidem odvětil: „Špatně to tam ten náš Ondra napsal... měl tam napsat, že vás všechny pověsíme.“ Agenti StB byli jeho naprostou arogancí a absencí jakéhokoliv strachu natolik konsternováni, že výslech beze slova ukončili a Kodeta nechali odejít.

❤️ Soukromý život a rodina

Přestože na stříbrném plátně často představoval záletníky, v soukromí byl Kodet silně rodinně založeným a loajálním člověkem, i když soužití s jeho cholerickou povahou vyžadovalo od partnerek značnou obětavost.

Jeho první manželkou byla Renata Cihelková, avšak svazek po čase skončil rozvodem. Z tohoto manželství vzešla nejstarší dcera Karolína Kodetová.

Osudovou ženou jeho života se stala jeho druhá manželka, výtvarnice Soňa Kodetová (rozená Murgašová), se kterou prožil úctyhodných 36 let až do své smrti v roce 2005. Podle jejích memoárů byl Jiří žárlivý, vyžadoval doma pevnou ruku a tradiční rozdělení rolí, nechtěl, aby jeho manželka budovala vlastní nezávislou kariéru na úkor péče o domov, ale zároveň byl neuvěřitelně milujícím, vtipným a štědrým partnerem. Z druhého manželství se narodily dvě děti – syn Ian Kodet, který se uplatnil v hudební produkci a obchodu, a dcera Barbora Kodetová, která úspěšně převzala rodinnou divadelní pochodeň a patří k uznávaným českým herečkám dneška (hrála mimo jiné i v mezinárodní sci-fi sérii Duna).

✝️ Zdravotní úpadek a úmrtí

Na počátku nového milénia, na absolutním vrcholu své herecké prestiže, začalo Jiřího Kodeta zrazovat zdraví. Po překonání mozkové mrtvice se snažil vrátit do běžného života, avšak osudným se mu stalo velmi kuriózní a nešťastné zranění ve vlastním domě na okraji Prahy (v Točné).

Zhruba dva roky před smrtí šel Kodet na schodech zalévat květiny. Při této banální činnosti nešťastně zakopl o svého domácího kocoura, zřítil se ze schodů a zlomil si krček stehenní kosti. Následovala série komplikovaných chirurgických operací. Bolesti a dlouhodobá neschopnost pohybu jej natrvalo upoutaly na nemocniční lůžko. Během posledních šesti měsíců svého života nemohl hrát divadlo, nemohl se starat o svou milovanou zahradu, což vedlo k těžké apatii a depresím. Podle vzpomínek rodiny Jiří Kodet v těchto měsících ztratil jakoukoliv vnitřní vůli bojovat o život a rezignoval.

Jiří Kodet zemřel dne 25. června 2005 v Praze na celkové srdeční selhání. Bylo mu 67 let. Pohřeb se konal za obrovské účasti stovek osobností českého kulturního života. Jeho ostatky jsou uloženy v masivní rodinné hrobce rodu Steimarů a Kodetů na Olšanských hřbitovech v Praze.

🗓 Současnost a rodinný odkaz (2025–2026)

K odkazu legendárního herce se česká společnost opakovaně vrací. V roce 2025 uběhlo přesně dvacet let od jeho úmrtí, což vyvolalo v českých médiích (např. ve vysílání stanice Český rozhlas Dvojka) vlnu retrospektivních pořadů, dokumentů a masivní sdílení jeho hlášek na sociálních sítích, kde si jeho scénu s pelíškovskými noky osvojuje i nejmladší generace diváků.

K zásadní rodinné události došlo nedávno, v průběhu května roku 2026. Jak informoval bulvární i společenský tisk, dcera Barbora Kodetová společně se svým manželem, proslulým houslovým virtuosem Pavlem Šporclem, objevili na realitním trhu v nabídce historickou vilu na adrese Vápencová 569/13 v pražském Podolí. Jedná se přesně o onen legendární rodinný dům, ve kterém Jiří Kodet trávil své dětství, jenž byl následně po emigraci zabaven komunisty a který později vlastnil tvůrce animovaných filmů Jiří Trnka. Barbora Kodetová se Šporclem museli prodat svůj vlastní dům, aby mohli tento historický podolský majetek koncem května 2026 po desítkách let odkoupit zpět a navrátit jej tak definitivně do vlastnictví rodiny Kodetů.

📈 Kompletní přehled dlouhometrážních distribučních filmů

Jiří Kodet figuroval za svůj život v téměř devadesáti audiovizuálních dílech. Následující masivní tabulka přináší kompletní, plně vyčerpávající a nezkrácený seznam všech jeho celovečerních kinematografických distribučních filmů od jeho studentských začátků v 50. letech až po rok 2003.

Rok premiéry	Název filmu	Režie	Postava ztvárněná Jiřím Kodetem	Žánr a typ role
1959	Probuzení	Jiří Krejčík	mladík Emil	Psychologické drama, menší studentská role
1960	Vyšší princip	Jiří Krejčík	student a udavač Zajíc	Válečné historické drama z doby heydrichiády
1960	Romeo, Julie a tma	Jiří Weiss	student, Pavlův kamarád	Kultovní dramatický snímek z okupace
1961	Pevnost na Rýně	Ivo Toman	zajatec Al	Válečné drama ze zajateckého tábora
1962	Neschovávajte sa, keď prší	Dimitrij Plichta	student	Romantické hudební drama z produkce Koliba
1963	O něčem jiném	Věra Chytilová	svůdník Jiří	Experimentální dokumentárně-hraný film
1964	Atentát	Jiří Sequens	rotmistr československé armády Toušek	Klasický historický velkofilm o atentátu na R. Heydricha
1966	Ostře sledované vlaky	Jiří Menzel	důstojník Waffen-SS	Oscarová válečná komedie (záporná epizodní role)
1968	Všichni dobří rodáci	Vojtěch Jasný	příslušník SNB v Praze	Venkovská kronika z nástupu komunistické diktatury
1972	Morgiana	Juraj Herz	mladý světák Bessant	Mrazivé, goticky laděné psychologické drama
1974	Milenci v roce jedna	Jaroslav Balík	asistent režie	Romance z období konce druhé světové války
1976	Dům Na poříčí	Jiří Svoboda	stavitel Růžička	Kriminální drama z pražského prostředí 30. let
1976	Hra o jablko	Věra Chytilová	gynekolog	Slavná filozofická komedie s mravním přesahem
1978	Zlaté rybky	Otakar Fuka	kriminalista Karásek	Standardní detektivka tehdejší normalizační produkce
1979	Panelstory aneb Jak se rodí sídliště	Věra Chytilová	arogantní herec	Satira odhalující poměry výstavby pražského Jižního Města
1980	Signum laudis	Martin Hollý	nadporučík Kostolany	Hutné vojenské drama z dob první světové války
1980	Vrchní, prchni!	Ladislav Smoljak	hostitel v restauraci	Kultovní komedie s Josefem Abrhámem
1981	Tajemství hradu v Karpatech	Oldřich Lipský	strážce Vilja	Sci-fi a steampunková parodie knih Julese Verna
1981	Smrt talentovaného ševce	Jan Schmidt	vyšetřovatel kapitán Michal Exner	Inteligentní detektivní snímek, Kodetova vzácná hlavní role před rokem 1989
1982	Srdečný pozdrav ze zeměkoule	Oldřich Lipský	profesor	Komediální bláznivá sci-fi s dvojicí Lasica-Satinský
1983	Anděl s ďáblem v těle	Václav Matějka	ředitel banky	Rozverná hudební komedie z prostředí prvorepublikového bordelu
1984	Rozpuštěný a vypuštěný	Ladislav Smoljak	nerudný továrník a velkostatkář Bierhanzl	Geniální cimrmanovská kriminální parodie (Role se zlidovělými hláškami)
1984	Jak básníci přicházejí o iluze	Dušan Klein	asistent na fakultě a lékař	Pokračování studentských komedií, postava přísného pedagoga
1985	Čarovné dědictví	Zdeněk Zelenka	padouch a vůdce drábů	Výpravná pohádka v koprodukci s Německem
1986	Smrt krásných srnců	Karel Kachyňa	epizodní postava důstojníka	Lyrický přepis knihy Oty Pavla o jeho otci
1986	Velká filmová loupež	Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský	účastník exkurze na Barrandově	Komediální a střihová oslava českého filmu
1987	Šašek a královna	Věra Chytilová	král a despota	Filmový přepis absurdního představení Bolka Polívky
1987	Jak básníkům chutná život	Dušan Klein	arogantní režisér z televize	Další pokračování veleúspěšné komediální "básnické" série
1988	Anděl svádí ďábla	Václav Matějka	opět ředitel banky	Přímé dějové volné pokračování komedie z roku 1983
1990	Vracenky	Jan Schmidt	přísný vychovatel	Dětský a rodinný film z poválečného Československa
1997	Knoflíkáři	Petr Zelenka	znechucený a vulgární hostitel	Moderní hořká komedie složená z mikropříběhů (První Český lev)
1999	Pelíšky	Jan Hřebejk	otec Kraus, antikomunista a veterán	Národní komediální klenot a definitivní milník hercovy slávy (Druhý Český lev)
2000	Musíme si pomáhat	Jan Hřebejk	lékař Dr. Fischer	Drama z druhé světové války, nominované na mezinárodního Oscara
2003	Sentiment	Tomáš Hejtmánek	stárnoucí filmový režisér František Vláčil	Stylizovaný, poetický hraný dokument o legendě českého filmu. Definitivně poslední dokončená filmová role Kodetova života.

🏆 Přehled oficiálních ocenění a státních vyznamenání

Kodetovo celoživotní umělecké snažení došlo formálního ocenění až v pozdějším věku. Následující tabulka přináší kompletní seznam výročních oborových cen a nejvyšších státních poct.

Rok	Název ocenění	Kategorie a instituce	Za jaké filmové či společenské dílo	Výsledek
1997	Český lev	Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (ČFTA)	Film Knoflíkáři (role excentrického hostitele)	Výhra (Zisk sošky)
1999	Český lev	Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (ČFTA)	Film Pelíšky (role cholerického otce Krause)	Výhra (Zisk sošky)
2003	Medaile Za zásluhy	Státní vyznamenání 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění	Udělil prezident republiky Václav Klaus při ceremoniálu na Pražském hradě	Výhra

🌳 Komplexní rodokmen herecké dynastie

Pro pochopení genetické a společenské zátěže, kterou si herec celý život nesl, je nezbytný detailní přehled. Tabulka zachycuje kompletní klíčové vazby ze všech příbuzenských linií.

Generace	Jméno a příjmení	Příbuzenský vztah k Jiřímu Kodetovi	Povolání a životní osud
1.	Vendelín Budil (1847–1928)	Pradědeček (ze strany matky)	Legendární herec, plzeňský principál, pedagog, divadelní historik, spoluzakladatel novodobého profesionálního českého divadla.
2.	Jiří Steimar (1887–1968)	Dědeček (ze strany matky)	Slavný prvorepublikový filmový i divadelní herec, významná osobnost Národního divadla.
2.	Anna Steimarová (1889–1962)	Babička (ze strany matky)	Přední divadelní herečka, operetní zpěvačka, hvězda desítek černobílých prvorepublikových filmů.
2.	Emanuel Kodet (1880–1953)	Dědeček (ze strany otce)	Akademický sochař, tvůrce mnoha pomníků a oficiálních bust první republiky.
3.	Jiřina Steimarová (1916–2007)	Matka	Žádaná filmová hvězda 30. let, po emigraci manžela Juhana politicky perzekvována a vyhozena z elitních scén.
3.	Jan Kodet (1910–1974)	Otec	Výrazný a temperamentní český sochař a výtvarník. Manželství s J. Steimarovou vydrželo pouze 8 let.
3.	Jaroslav Juhan (1921–2011)	Otčím (druhý manžel matky)	Automobilový závodník v závodech Porsche (Le Mans, Carrera Panamericana), v roce 1951 emigroval, což zničilo rodině politický profil.
4.	Kristián Kodet (* 1948)	Mladší bratr (nevlastní, z otcovy strany)	Významný současný český abstraktní malíř a grafik.
4.	Evelyna Steimarová (* 1945)	Nevlastní sestra (z matčiny strany)	Česká filmová a televizní herečka (známá např. z filmu Tajemství hradu v Karpatech).
5.	Barbora Kodetová (* 1970)	Dcera	Slavná česká herečka, manželka houslisty Pavla Šporcla. Působí v divadle i v americké filmové produkci.
5.	Anna Polívková (* 1979)	Neteř (dcera E. Steimarové a herce Bolka Polívky)	Úspěšná česká herečka, komička a tanečnice, držitelka ceny Český lev a vítězka StarDance.

Zdroje