Eddie Shore

Rozbalit box

Obsah boxu

Edward William "Eddie" Shore (25. listopadu 1902 – 16. března 1985) byl kanadský profesionální hokejový obránce, který se stal ikonou Boston Bruins a jednou z nejvýraznějších a nejkontroverznějších postav v historii National Hockey League (NHL). Shore je všeobecně považován za jednoho z nejlepších hráčů všech dob; jako jediný obránce v historii ligy získal čtyřikrát Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže (vícekrát ji získali pouze Wayne Gretzky a Gordie Howe).

Shore definoval pojem "Old Time Hockey". Byl kombinací extrémní dovednosti a děsivé brutality. Na jedné straně byl brilantním bruslařem a "rushing defensemanem", který dokázal projet celé hřiště a skórovat (vysloužil si přezdívku "The Edmonton Express"). Na druhé straně byl nejobávanějším mužem na ledě, který ukončil kariéru několika protihráčům, nejznáměji Ace Baileymu v roce 1933. Po skončení hráčské kariéry se stal neméně legendárním, avšak excentrickým a tyranským majitelem týmu Springfield Indians v AHL.

🌾 Mládí a tvrdá výchova na prérii

Eddie Shore se narodil ve Fort Qu'Appelle v provincii Saskatchewan, v drsném prostředí kanadských prérií. Jeho dětství a dospívání formovaly jeho neuvěřitelnou fyzickou odolnost a práh bolesti.

Farmářská síla

Shore pracoval na rodinné farmě, kde vykonával těžkou fyzickou práci, včetně krocení divokých koní a práce s dobytkem.

Mýtus o vlaku: Jedna z nejznámějších historek (částečně potvrzená) vypráví, jak Shore jako mladík zmeškal vlak na zápas. Místo aby zůstal doma, běžel v zimě několik kilometrů za saněmi nebo kráčel sněhem desítky kilometrů, jen aby stihl utkání. Tato odolnost se stala jeho poznávacím znamením.
Starší bratr: Eddie měl staršího bratra Aubreyho, který byl také talentovaným hokejistou. Eddie se snažil svému bratrovi vyrovnat, což v něm vypěstovalo patologickou soutěživost.

První kroky v hokeji

Jeho kariéra začala v týmu Melville Millionaires (Saskatchewan Senior Hockey League), kde vyhrál Allan Cup v roce 1915 (jako velmi mladý náhradník, záznamy se liší). Skutečný průlom přišel, když se přesunul do profesionální ligy WCHL (Western Canada Hockey League).

Regina Capitals (1924–1925): Zde začal ukazovat svůj potenciál.
Edmonton Eskimos (1925–1926): V tomto týmu získal svou slavnou přezdívku "The Edmonton Express". Jeho styl hry – kdy sebral puk za vlastní brankou a v plné rychlosti projel jako lokomotiva přes celé kluziště, srážeje soupeře jako kuželky – byl v té době unikátní.

🐻 Příchod do Bostonu a zrod legendy (1926)

V roce 1926 liga WCHL zbankrotovala a její hráči byli nabídnuti týmům NHL. Manažer Boston Bruins, legendární Art Ross, neváhal. Koupil Shorea za tehdy astronomickou částku (údajně kolem 30 000 dolarů za celý balík hráčů, kde byl Shore hlavní hvězdou).

Okamžitý dopad

Shore debutoval v NHL v sezóně 1926/27 a okamžitě změnil tvář franšízy Boston Bruins.

Nováček: Hned ve své první sezóně nastřílel 12 gólů a připsal si 130 trestných minut. Bruins, kteří byli do té doby průměrným týmem, se stali favority.
Finále 1927: Shore pomohl týmu do finále Stanley Cupu proti silné Ottawě Senators (vedené námi již zmiňovanými Buckem Boucherem a Kingem Clancym). Ačkoliv Boston prohrál, Shore si v sérii vysloužil pověst nezničitelného muže.
Incident s Billym Coutuem: V jednom ze zápasů Shore přišel o část ucha při bitce s Billym Coutuem. Traduje se, že Shore vyhledal lékaře, ale odmítl anestezii a nechal si ucho přišít za plného vědomí, přičemž se díval do zrcadla, aby se ujistil, že to lékař dělá správně. (Verze se liší, ale podstata o jeho prahu bolesti zůstává).

🏆 Stanley Cup 1929 a dominance

O dva roky později dosáhl Shore s Bruins na vrchol. V sezóně 1928/29 byl Boston nezastavitelný.

Tým: Shore v obraně, v brance "Mr. Zero" Tiny Thompson a v útoku "Dynamite Line" (Cooney Weiland, Dit Clapper, Dutch Gainor).
Finále: Bruins porazili New York Rangers 2:0 na zápasy. Pro Boston to byl historicky první Stanley Cup. Shore byl motorem týmu – nejenže bránil, ale byl často nejnebezpečnějším útočníkem na ledě.

Herní styl

Shoreův styl byl paradoxní.

Ofenziva: Byl jedním z nejlepších bruslařů své doby. Jeho výpady (rushes) byly děsivé, protože v plné rychlosti neuhýbal.
Defenziva a násilí: Shore neuznával kompromisy. Pokud měl soupeř puk, Shore ho trefil. Pokud soupeř neměl puk, Shore ho často trefil také. Vytvořil rekord v počtu trestných minut (165 v sezóně 1927/28), který vydržel mnoho let. Byl často vylučován, ale Art Ross ho hájil slovy: "Eddie Shore je nejlepší show v hokeji. Lidé platí, aby viděli jeho, ne rozhodčí."

🩸 Incident s Ace Baileym (1933)

Nejtemnější kapitola Shoreovy kariéry se napsala 12. prosince 1933 v zápase proti Toronto Maple Leafs v Boston Garden. Tento moment navždy změnil NHL.

Průběh incidentu

Bruins hráli v oslabení. Shore vedl puk, když ho tvrdě (ale čistě) bodyčkoval obránce Toronta Red Horner a srazil ho k zemi. Shore, rozzuřený a dezorientovaný nárazem, se zvedl a hledal pomstu.

Omyl: Shore si spletl hráče. Místo Hornera uviděl hvězdu Toronta Ace Baileyho, který stál zády k němu a s incidentem neměl nic společného.
Úder: Shore se rozjel a zezadu podrazil Baileyho nohy a narazil ho. Bailey letěl vzduchem a dopadl hlavou přímo na ledovou plochu. Ozvala se rána, kterou slyšela celá hala. Bailey utrpěl frakturu lebky a upadl do bezvědomí s křečemi.
Následná bitka: Red Horner, když viděl, co Shore provedl, přijel k němu a jedním úderem pěstí ho srazil k ledu. Shore upadl do bezvědomí také a utrpěl tržnou ránu na hlavě (vyžadovala 14 stehů).

Následky

Zatímco Shore se zotavil, Bailey bojoval v nemocnici o život. Lékaři mu dávali minimální šanci na přežití, podstoupil několik operací mozku.

Trest: Prezident NHL Frank Calder udělil Shoreovi distanc na 16 zápasů. V té době to byla 1/3 sezóny a šlo o nejdelší trest v historii ligy.
Usmíření: Bailey přežil, ale jeho kariéra skončila. O rok později (1934) se konal Ace Bailey Benefit Game – první "All-Star" zápas v historii, jehož výtěžek šel na Baileyho léčbu. Před zápasem si Shore a Bailey podali ruce a objali se. Bailey Shoreovi veřejně odpustil, což Shorea, který byl incidentem hluboce otřesen, psychicky zachránilo.

👑 Král Eddie: Čtyři Hart Trophy a vykoupení

Paradoxně, v letech následujících po traumatickém incidentu s Acem Baileym, hrál Eddie Shore svůj nejlepší hokej. Místo aby ho výčitky zlomily, přetavil je v soustředěný výkon. Stal se méně zbrklým, ale herně ještě dominantnějším.

Rekord, který odolal i Orrovi

V rozmezí let 1933 až 1938 získal Shore čtyřikrát Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče celé NHL (1933, 1935, 1936, 1938).

Historický kontext: Toto je jeden z nejpůsobivějších rekordů v historii hokeje. Pro srovnání: legendární Bobby Orr získal Hart Trophy "pouze" třikrát. Shore je tak dodnes jediným obráncem v dějinách, který tuto trofej vyhrál čtyřikrát.
Dominance: V těchto letech byl Shore nezpochybnitelným vládcem ledu. Byl schopen odehrát 50 a více minut za zápas (včetně prodloužení). Jeho schopnost kontrolovat tempo hry byla taková, že trenéři soupeře často stavěli svou strategii jen na tom, jak eliminovat Shorea.

Druhý Stanley Cup (1939)

V sezóně 1938/39 se Boston Bruins vrátili na vrchol. Shoreovi bylo již 36 let, ale stále byl pilířem obrany, ačkoliv otěže ofenzivy již přebírala slavná formace "Kraut Line" (Milt Schmidt, Woody Dumart, Bobby Bauer) a mladý brankář Frank Brimsek.

Cesta play-off: Bruins porazili New York Rangers v epické sedmizápasové sérii (kde Shore hrál klíčovou roli v defenzivě) a ve finále zdolali Toronto Maple Leafs 4:1 na zápasy.
Rozloučení s vrcholem: Pro Shorea to byl druhý a poslední Stanley Cup. Zvedl pohár nad hlavu jako veterán, který přežil brutální éru a dovedl novou generaci k vítězství.

🔄 Konec v Bostonu a anabáze v New Yorku

Vztah mezi Eddiem Shorem a manažerem Bruins Artem Rossem byl vždy bouřlivý, plný vzájemného respektu i nenávisti. V sezóně 1939/40 tento vztah dospěl ke kritickému bodu.

Shore, který již cítil blížící se konec kariéry, začal myslet na zadní vrátka. V roce 1939 koupil zadlužený tým Springfield Indians v lize American Hockey League (AHL). Chtěl hrát za Boston a zároveň řídit svůj tým v nižší lize. Art Ross však neměl pro Shoreovy mimohokejové aktivity pochopení a také viděl, že Shoreův vliv v kabině je příliš velký.

Šokující výměna (1940)

25. ledna 1940 Art Ross udělal nemyslitelné. Vyměnil největší ikonu klubu do týmu New York Americans za Eddieho Wisemana a 5 000 dolarů.

Reakce: Fanoušci v Bostonu byli zděšeni, ale Shore to vzal pragmaticky. Americans mu dovolili hrát domácí zápasy v New Yorku a zároveň dojíždět do Springfieldu (který byl blíže New Yorku než Bostonu) řídit svůj tým.
Závěr kariéry: Shore odehrál za New York Americans část sezóny 1939/40, kde v play-off naposledy ukázal svou genialitu (vstřelil góly a nahrával, ačkoliv tým vypadl). Po vyřazení z play-off 1940 definitivně ukončil kariéru hráče NHL.

🏰 Impérium Springfield Indians (1939–1976)

Konec hráče Eddieho Shorea znamenal zrod majitele Eddieho Shorea. Tato kapitola jeho života je možná ještě barvitější a bizarnější než jeho působení na ledě. Shore vlastnil a trénoval tým Springfield Indians v AHL po dobu téměř čtyřiceti let.

Shoreův hokejový tábor hrůzy

Jako majitel a trenér byl Shore absolutním diktátorem. Jeho tréninkové metody byly legendární a často hraničily s týráním. Věřil, že hráč musí být zlomen, aby mohl být znovu vybudován podle jeho obrazu.

Sólo bruslení: Pokud hráč nehrál podle Shoreových představ, musel po tréninku bruslit do úmoru. Shore často zhasnul v hale a nechal hráče kroužit ve tmě celé hodiny.
Brankář v řemení: Shore nenáviděl styl chytání "butterfly" (rozklek), který se začínal prosazovat (díky Glennu Hallovi). Nutil své brankáře stát. Aby jim zabránil klekat, přivazoval jim kolem krku řemen spojený s břevnem branky. Pokud si brankář klekl, smyčka se utáhla a začala ho škrtit.
Lékařské experimenty: Shore nedůvěřoval lékařům. Zranění svých hráčů léčil sám pomocí podomácku vyrobených mastí, masáží a neortodoxních metod (např. nutil hráče se zraněnými zády chodit po čtyřech).

Úspěchy navzdory teroru

Navzdory (nebo možná díky) těmto metodám byl Springfield Indians pod jeho vedením neuvěřitelně úspěšný.

Calder Cup Dynasty: V letech 1960, 1961 a 1962 vyhráli Indians třikrát po sobě Calder Cup (mistrovský titul AHL).
Hvězdní odchovanci: Shoreovým "peklem" prošla řada budoucích hvězd a trenérů NHL, včetně Dona Cherryho (který o Shoreovi často vypráví ve svých pořadech), brankáře Terryho Sawchuka nebo Billyho Smithe. Všichni se shodují: Shorea nenáviděli, ale naučil je disciplíně a odolnosti, kterou nikde jinde nezískali.

"Black Aces"

Shore vynalezl koncept "Black Aces" – skupiny náhradníků, kteří nehráli zápas. Zatímco zbytek týmu měl volno, "Black Aces" museli podstoupit brutální trénink pod osobním dohledem Shorea, který často zahrnoval nošení těžkých břemen na ledě, jízdu s medicinbaly nebo nekonečné bruslení. Cílem bylo, aby hráči udělali cokoliv, jen aby se dostali do základní sestavy a vyhnuli se tomuto tréninku.

💰 Obchodník a inovátor

Mimo své trenérské metody byl Shore také shrewd (prozíravý) obchodník.

Vlastnictví hráčů: V dobách před odbory (NHLPA) vlastnil práva na hráče téměř jako na otroky. Často prodával hráče do NHL za obrovské sumy, zatímco jim platil v AHL almužnu.
Ledová show: V přestávkách zápasů ve Springfieldu pořádal krasobruslařské show, ve kterých často museli (nedobrovolně) vystupovat i jeho hokejisté v kostýmech, což pro tvrdé hochy byla potupa, ale Shore věděl, že to prodává lístky rodinám s dětmi.

Vzpoura hráčů (1967)

Shoreova tyranie nakonec vedla k jedné z prvních organizovaných stávek v historii profesionálního hokeje. V roce 1967 hráči Springfield Indians odmítli nastoupit k zápasu na protest proti tomu, že jim Shore zadržel výplaty za údajné "špatné výkony".

Alan Eagleson: Hráči kontaktovali mladého právníka Alana Eaglesona. Tento spor byl jedním z klíčových impulsů pro vznik a posílení hráčské asociace NHLPA. Shore musel nakonec ustoupit a prodat tým (převedl ho na Los Angeles Kings), ačkoliv si ponechal kontrolu nad stadionem.

🏛️ Uvedení do Síně slávy a uznání

Ještě během svého působení v roli majitele Springfieldu se Eddie Shore dočkal nejvyššího individuálního uznání. V roce 1947 byl uveden do Hokejové síně slávy (Hockey Hall of Fame).

Třetí ročník: Shore byl uveden hned ve třetím roce existence Síně slávy (po ročnících 1945 a 1946). To dokazuje, že i přes svou kontroverzní pověst a incident s Ace Baileym byl hokejovou komunitou vnímán jako jeden z pilířů sportu.
Lester Patrick Trophy (1970): V roce 1970 obdržel tuto prestižní cenu za "mimořádný přínos lednímu hokeji ve Spojených státech". Byla to pocta nejen jeho hráčské kariéře v Bostonu, ale i jeho (byť drastickému) rozvoji hokeje v nižších ligách (AHL).

Číslo 2

Boston Bruins vyřadili jeho číslo 2 ze sady dresů 1. ledna 1947. Bylo to teprve druhé vyřazené číslo v historii klubu (po Lionelu Hitchmanovi). Shoreovo číslo visí pod stropem TD Garden jako připomínka éry, kdy Bruins vládli lize fyzickou silou.

🗣️ Příběhy a folklór: Mýtus jménem Shore

Žádný jiný hráč v historii nemá kolem sebe tolik bizarních historek jako Eddie Shore. Mnohé z nich zpopularizoval Don Cherry, známý komentátor a bývalý trenér, který pod Shorem hrál ve Springfieldu a často ho označuje za "největšího hokejového člověka, jakého kdy potkal", navzdory tomu, že ho Shore týral.

Shore a peníze

Shore byl pověstný svou lakotou a snahou ušetřit každý cent.

Trhání lístků: I jako majitel týmu často stál u vchodu do haly Eastern States Coliseum a osobně trhal lístky nebo prodával programy, aby nemusel platit uvaděče. Hráči, kteří nehráli (zranění nebo náhradníci), museli prodávat popcorn a sodovku.
Opravy výstroje: Shore odmítal kupovat novou výstroj. Nutil hráče, aby si sami zašívali dresy a opravovali rukavice. Traduje se, že jednou nechal hráče narovnávat ohnuté hřebíky vytažené z mantinelu, aby je mohl znovu použít.

Shore a medicína

Shore měl hlubokou nedůvěru k lékařům. Věřil, že bolest je jen v hlavě a že tělo se dá opravit vůlí.

Masáže: Sám prováděl hráčům masáže, které byly spíše mučením. Používal dřevěné válečky a extrémní sílu, aby "rozbil" svalové křeče. Don Cherry vzpomíná, že hráči křičeli bolestí, ale Shore nepovolil, dokud nebyl spokojen.
Zranění kolene: Když si jeden hráč stěžoval na bolest v koleni, Shore mu nařídil, aby chodil 20 minut pozpátku po schodech na tribuně. Podle Shorea to mělo "srovnat vazy".

Rozporuplná osobnost

Navzdory své krutosti k profesionálům měl Shore i jinou tvář.

Charita: Byl velmi štědrý k jeptiškám a sirotkům. Často dával místním dětským domovům volné vstupenky a finanční dary. Pro děti ve Springfieldu byl hrdinou, který je nechal bruslit na svém ledě zadarmo, zatímco pro své hráče byl tyranem.

📊 Statistika hráčské kariéry v NHL

Následující tabulka dokumentuje Shoreovu dominanci. Všimněte si vysokého počtu trestných minut (TM) v kombinaci s vysokou produktivitou (B) na obránce té doby.

Základní část a Play-off
Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1926/27	Boston Bruins	NHL	40	12	6	18	130
1927/28	Boston Bruins	NHL	43	11	6	17	165
1928/29	Boston Bruins	NHL	39	12	7	19	96
1929/30	Boston Bruins	NHL	42	12	19	31	105
1930/31	Boston Bruins	NHL	44	15	16	31	105
1931/32	Boston Bruins	NHL	45	9	13	22	80
1932/33	Boston Bruins	NHL	48	8	27	35	102
1933/34	Boston Bruins	NHL	30	2	10	12	57
1934/35	Boston Bruins	NHL	48	7	26	33	32
1935/36	Boston Bruins	NHL	45	3	16	19	61
1936/37	Boston Bruins	NHL	20	3	1	4	12
1937/38	Boston Bruins	NHL	48	3	14	17	42
1938/39	Boston Bruins	NHL	44	4	14	18	47
1939/40	Boston Bruins	NHL	4	2	1	3	4
1939/40	NY Americans	NHL	10	2	3	5	9
Celkem		NHL	550	105	179	284	1047

Legenda: Z = Zápasy, G = Góly, A = Asistence, B = Body, TM = Trestné minuty. Tučně vyznačen rekordní počet trestných minut v jedné sezóně (tehdejší rekord).

🕯️ Závěr života a úmrtí

Po prodeji týmu Springfield Indians v roce 1976 (po dlouhých sporech a změně majitelů se název vrátil a Shore definitivně odešel ze scény) žil Eddie Shore v ústraní ve Springfieldu v Massachusetts.

Zemřel 16. března 1985 ve věku 82 let.

Příčina: Zemřel na selhání jater v nemocnici Mercy Hospital ve Springfieldu.
Pohřeb: Je pohřben na hřbitově Hillcrest Park Cemetery ve Springfieldu. Na jeho náhrobku je jednoduchý nápis, ale jeho odkaz je všudypřítomný.

Po jeho smrti se začaly přehodnocovat některé aspekty jeho života. Zatímco jeho trenérské metody byly odsouzeny jako archaické a kruté, jeho přínos pro ekonomické přežití AHL a jeho nezpochybnitelná genialita na ledě z něj činí nesmrtelnou postavu. Jak řekl jeden z jeho bývalých hráčů: "Eddieho Shorea jste mohli nenávidět, ale nemohli jste ho ignorovat."

Zdroje