Tabák

Šablona:Infobox rostlina Tabák (Nicotiana) je rod rostlin z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Původně se vyskytoval divoce v Americe, odkud pochází i jeho nejznámější druh, tabák virginský (Nicotiana tabacum). Listy rostliny obsahují vysoce návykový alkaloid nikotin, pro který je tabák celosvětově pěstován a komerčně využíván. Po sklizni se listy suší, fermentují a zpracovávají do různých forem, jako jsou cigarety, doutníky, dýmkový, šňupací či žvýkací tabák.

Užívání tabáku je jednou z hlavních příčin nemocí a předčasných úmrtí, kterým lze předejít. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že na následky kouření ročně zemře přibližně 8 milionů lidí, z toho 1,2 milionu tvoří pasivní kuřáci. Užívání tabáku je spojeno s vysokým rizikem vzniku rakoviny, kardiovaskulárních a respiračních onemocnění.

Historie

Historie užívání tabáku sahá tisíce let do minulosti. Nejstarší archeologické nálezy zuhelnatělých semen divokého tabáku z ohniště v Utahu v USA naznačují, že lidé tabák užívali již před více než 12 300 lety. Původní obyvatelé Ameriky jej žvýkali a kouřili při náboženských obřadech a rituálech tisíce let před příchodem Evropanů.

Do Evropy se tabák dostal díky Kryštofu Kolumbovi, který se s ním setkal v roce 1492 na ostrovech v Karibiku. Původní obyvatelé mu nabízeli sušené listy jako cenný dar. Do Evropy přivezl semena a listy, které se rychle rozšířily. Francouzský diplomat Jean Nicot, po kterém je rod Nicotiana i alkaloid nikotin pojmenován, jej v roce 1560 představil na francouzském královském dvoře jako lék. Během 16. století se pěstování a užívání tabáku (šňupání, kouření dýmky) rozšířilo po celé Evropě a následně i do zbytku světa. V 17. století se tabák stal důležitou obchodní komoditou a v některých koloniích sloužil i jako platidlo. První cigarety se objevily kolem roku 1830 a na začátku 20. století se staly společenským fenoménem.

První vědecké zprávy o škodlivosti kouření se začaly objevovat kolem roku 1950, což vedlo k postupnému zavádění regulací, zákazů reklamy a omezení kouření na veřejnosti.

Botanika a pěstování

Tabák je jednoletá nebo víceletá bylina, která může dorůstat výšky až 2 metry. Má přímou lodyhu a velké, střídavé, řapíkaté nebo přisedlé listy. Květy jsou uspořádány v latách a mají trubkovitý nebo nálevkovitý tvar, obvykle bílé, růžové nebo nazelenalé barvy. Plodem je tobolka obsahující velké množství drobných semen.

Komerčně se pěstují především dva hlavní druhy:

Tabák virginský (Nicotiana tabacum): Původem z Jižní Ameriky, je nejrozšířenějším pěstovaným druhem. Používá se pro výrobu většiny cigaret, doutníků a dýmkových tabáků. Tvoří téměř dvě třetiny celkové světové produkce.
Tabák selský (Nicotiana rustica): Lidově známý jako "machorka", pochází z Mexika. Má vyšší obsah nikotinu a používá se do některých cigaretových směsí, žvýkacího tabáku a do vodních dýmek.

Tabák vyžaduje teplé a vlhké klima s bezmrazým obdobím 90 až 120 dní. Optimální teplota pro růst se pohybuje mezi 20 a 30 °C. Kvalita výsledného produktu je silně závislá na půdě, klimatu a způsobu pěstování a zpracování.

Zpracování tabáku

Po sklizni procházejí tabákové listy několika fázemi zpracování, které zásadně ovlivňují jejich chuť, aroma a kvalitu.

Sušení (Curing)

Sušení je klíčový proces, během kterého dochází k chemickým změnám v listech, snižuje se obsah vlhkosti a rozkládá se chlorofyl. Existují čtyři hlavní metody sušení:

Sušení na vzduchu (Air-curing): Listy se zavěsí do dobře větraných stodol, kde se suší po dobu 4 až 8 týdnů. Tato metoda se používá pro tabáky do doutníků a některé druhy cigaret (např. Burley).
Sušení teplým vzduchem (Flue-curing): Probíhá v uzavřených sušárnách, kde je uměle zvyšována teplota. Proces trvá asi týden a výsledkem jsou světlé listy s vyšším obsahem cukru, typické pro cigaretový tabák Virginia.
Sušení nad ohněm (Fire-curing): Listy se suší v kouři z doutnajících ohňů, což jim dodává charakteristickou uzenou vůni a chuť. Tato metoda se používá pro některé dýmkové a žvýkací tabáky.
Sušení na slunci (Sun-curing): Listy se vystaví přímému slunečnímu záření. Tímto způsobem se zpracovávají orientální tabáky, které jsou sladké a aromatické.

Fermentace

Po usušení se listy třídí, svazují a skládají na velké hromady, kde probíhá fermentace. Během tohoto procesu, který může trvat týdny až měsíce, se dále rozkládají nežádoucí látky (např. amoniak), snižuje se hořkost a zjemňuje se chuť a aroma tabáku. Někdy se tabák nechává ještě několik let zrát ve skladech, aby se jeho chuť dále rozvinula.

Tabákové výrobky

Zpracovaný tabák je základem pro širokou škálu výrobků, které se liší způsobem konzumace.

Cigarety: Nejběžnější forma. Jedná se o jemně řezaný tabák zabalený v papírové dutince.
Doutníky a cigarillos: Skládají se ze svinutých celých nebo řezaných tabákových listů.
Dýmkový tabák: Hruběji řezaný tabák určený ke kouření v dýmce.
Bezdýmný tabák:
- Šňupací tabák: Jemně mletý tabák, který se vdechuje nosem.
- Žvýkací tabák: Tabákové listy nebo svitky, které se žvýkají.
- Snus: Vlhčený tabákový prášek v malých sáčcích, který se vkládá pod horní ret.
Tabák do vodní dýmky: Obvykle vlhký tabák smíchaný s melasou a ochucovadly.
Zahřívaný tabák: Moderní forma, kde se tabáková náplň nespaluje, ale zahřívá na vysokou teplotu v elektronickém zařízení.

Zdravotní dopady

Užívání tabáku v jakékoli formě má závažné zdravotní následky a je celosvětově hlavní příčinou nemocí a úmrtí, kterým lze předejít. Kouření představuje odhadem 13 % veškeré zdravotní zátěže, ve vyspělých zemích až 20 %. Střední délka života kuřáků je v průměru o 10–14 let kratší než u nekuřáků.

Mezi hlavní zdravotní rizika patří:

Nádorová onemocnění: Kouření je hlavní příčinou rakoviny plic a významně zvyšuje riziko vzniku rakoviny úst, hrtanu, jícnu, močového měchýře, ledvin, slinivky břišní a dalších orgánů.
Kardiovaskulární onemocnění: Kouření poškozuje cévy, zvyšuje krevní tlak a srdeční frekvenci, což vede k vyššímu riziku infarktu, mrtvice a aterosklerózy.
Respirační onemocnění: Kouření způsobuje chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), chronickou bronchitidu a emfyzém a zhoršuje průběh astmatu.
Pasivní kouření: Vdechování tabákového kouře z okolí (tzv. "second-hand smoke") prokazatelně škodí i nekuřákům a zvyšuje u nich riziko stejných onemocnění jako u aktivních kuřáků.

Závislost

Závislost na tabáku je způsobena především nikotinem. Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka, která se po vdechnutí kouře dostává do mozku během několika sekund. Tam se váže na specifické receptory a spouští uvolňování dopaminu a dalších neurotransmiterů, což vyvolává příjemné pocity, povzbuzení a uvolnění.

Při pravidelném užívání si mozek na přísun nikotinu zvyká, vytváří se tolerance (k dosažení stejného účinku je potřeba vyšší dávka) a dochází ke zmnožení nikotinových receptorů. Při přerušení užívání se objevují abstinenční příznaky, jako je silná touha po nikotinu (craving), podrážděnost, úzkost, nesoustředěnost, nespavost a zvýšená chuť k jídlu. Závislost na tabáku je komplexní porucha, která má složku fyzickou (toxikomanickou) i psychosociální (návyk na rituály spojené s kouřením).

Ekonomika

Celosvětová produkce tabáku v roce 2023 dosáhla přibližně 6 milionů tun. Největším světovým producentem je s velkým náskokem Čína, následovaná Indií a Brazílií. Mezi další významné producenty patří Indonésie, Zimbabwe a Spojené státy. Tabákový průmysl je ovládán několika nadnárodními korporacemi, jako jsou Philip Morris International, British American Tobacco, Imperial Tobacco a Japan Tobacco International.

Ekonomický dopad tabáku je dvojí. Na jedné straně představuje zdroj příjmů pro zemědělce a vlády (prostřednictvím spotřebních daní). Na straně druhé způsobuje obrovské ekonomické ztráty spojené s náklady na léčbu nemocí způsobených kouřením a ztrátou produktivity v důsledku nemocnosti a předčasných úmrtí.

Regulace a kontrola

V reakci na globální tabákovou epidemii přijala Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2003 Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku (FCTC). Jedná se o první mezinárodní smlouvu v oblasti veřejného zdraví, která stanovuje právně závazné minimální standardy pro kontrolu tabáku. K úmluvě přistoupilo více než 180 zemí, včetně České republiky (ratifikace v roce 2012).

Mezi klíčová opatření obsažená v úmluvě FCTC a prosazovaná v národních legislativách patří:

Ochrana před expozicí tabákovému kouři (zákazy kouření na veřejných místech).
Zvyšování daní z tabákových výrobků.
Zákaz reklamy, propagace a sponzoringu.
Umísťování velkých zdravotních varování (textových i obrazových) na obaly.
Regulace složení a emisí tabákových výrobků.
Podpora léčby závislosti na tabáku.

V Evropské unii se regulace dále zpřísňuje. V roce 2025 se očekávají návrhy na revizi směrnic o zdanění tabákových výrobků (TTD), které by měly sjednotit a zvýšit daně nejen na klasické cigarety, ale i na nové produkty jako e-cigarety a nikotinové sáčky.

Alternativy a odvykání

Pro kuřáky, kteří chtějí přestat, existuje řada podpůrných metod. Základem léčby je behaviorální intervence (poradenství), často v kombinaci s farmakoterapií.

Náhradní nikotinová terapie (NNT): Cílem je zmírnit abstinenční příznaky dodáváním nikotinu do těla bez škodlivých látek z cigaretového kouře. Mezi volně prodejné formy patří nikotinové náplasti, žvýkačky, pastilky a ústní spreje.
Léky na předpis: Léky jako Vareniklin a Bupropion působí na nikotinové receptory v mozku, snižují touhu po cigaretě a zmírňují abstinenční příznaky.
Elektronické cigarety (vaping): Jsou předmětem odborné debaty. Ačkoliv jsou považovány za méně škodlivou alternativu ke kouření, jejich dlouhodobé zdravotní dopady nejsou plně známy a WHO varuje před jejich rostoucí popularitou, zejména mezi mladými lidmi, což může vést k nové vlně závislosti na nikotinu.

Zdroje