Vesmírný závod

Rozbalit box

Obsah boxu

Vesmírný závod bylo neformální, avšak intenzivní soutěžení mezi dvěma supervelmocemi studené války – Sovětským svazem (SSSR) a Spojenými státy (USA) – o dosažení prvenství v oblasti dobývání a průzkumu vesmíru. [1] Tento závod, který trval zhruba od roku 1957 do roku 1975, nebyl primárně vědeckou misí, ale spíše prestižním a strategickým bojištěm, na kterém se obě země snažily demonstrovat technologickou, vojenskou a ideologickou nadřazenost svého politického systému – komunismu proti kapitalismu. [2] Každý úspěch byl vnímán jako globální propagandistické vítězství a každý neúspěch jako národní ponížení.

📜 Kořeny v popelu války: Německé dědictví

Paradoxně, kořeny amerického i sovětského vesmírného programu leží v troskách nacistického Německa. Během druhé světové války vyvinul německý tým pod vedením Wernhera von Brauna v Peenemünde první balistickou raketu na světě, známou jako V-2 (Vergeltungswaffe 2). [3] Tato zbraň, ačkoliv přišla příliš pozdě na to, aby změnila výsledek války, představovala obrovský technologický skok.

Po porážce Německa v roce 1945 se mezi Spojenými státy a Sovětským svazem rozpoutal tajný závod o ukořistění této technologie a především mozků, které za ní stály. Američané byli úspěšnější a v rámci tajné operace Paperclip zajistili a převezli do USA Wernhera von Brauna a více než 100 klíčových německých vědců a inženýrů, spolu s tunami technické dokumentace a součástek. [4] Sověti na své straně také zajali řadu německých specialistů a zabavili zbývající výrobní zařízení. Zatímco USA tak získaly geniálního vizionáře von Brauna, který se stal otcem amerického vesmírného programu, Sovětský svaz měl svého vlastního, dlouho utajovaného génia – Sergeje Koroljova, hlavního konstruktéra, který se stal hnacím motorem sovětských úspěchů. [5]

Sputnik a šok pro Ameriku

Počáteční fáze vesmírného závodu byla ve znamení drtivé a pro západní svět šokující převahy Sovětského svazu. Dne 4. října 1957 Sověti vypustili Sputnik 1, první umělou družici Země. [6] Byla to malá, pípající kovová koule o průměru 58 cm, ale její signály, zachytitelné amatérskými rádii po celém světě, byly pro Ameriku ohlušujícím budíčkem. Tento "Sputnikový šok" měl hluboký psychologický a politický dopad. Skutečnost, že Sověti dokázali umístit objekt na oběžnou dráhu, znamenala, že mají rakety dostatečně silné na to, aby dokázaly dopravit jadernou hlavici na jakékoliv místo na Zemi. [7]

Americká veřejnost a vláda propadly pocitu technologické zaostalosti a zranitelnosti. V reakci na to Spojené státy masivně navýšily investice do vědy a vzdělávání a v roce 1958 založily Národní úřad pro letectví a vesmír, známý jako NASA, aby centralizovaly a urychlily americké vesmírné úsilí. [8]

🚀 Sovětská nadvláda pokračuje: První člověk ve vesmíru

Sovětský svaz však nepolevoval a uštědřil Spojeným státům sérii dalších "porážek", které upevnily jeho vedoucí pozici v první fázi závodu.

První živý tvor v kosmu: V listopadu 1957, pouhý měsíc po Sputniku 1, vypustil SSSR družici Sputnik 2 s fenkou Lajkou na palubě, čímž dokázal, že živý organismus může přežít stav beztíže. [9]
První člověk ve vesmíru: Největší triumf přišel 12. dubna 1961. Sovětský kosmonaut Jurij Gagarin se v lodi Vostok 1 stal prvním člověkem, který obletěl Zemi. Jeho 108minutový let a slavný výrok "Pojechali!" (Jedeme!) z něj udělaly okamžitě globálního hrdinu a symbol sovětského úspěchu. [10]
Další prvenství: V následujících letech Sověti pokračovali v sérii prvenství: první žena ve vesmíru (Valentina Těreškovová, 1963), první vícečlenná posádka (Voschod 1, 1964) a první výstup člověka do volného kosmu (Alexej Leonov, 1965). [11]

Na začátku 60. let se zdálo, že Sovětský svaz je ve vesmírném závodě neporazitelný. Spojené státy, které se stále potýkaly s explodujícími raketami a technickými problémy, zoufale hledaly způsob, jak tento trend zvrátit. Potřebovaly nový, odvážný a téměř nemožný cíl, který by vymazal sovětský náskok a přesunul bojiště na zcela novou úroveň. Tento cíl našel prezident John F. Kennedy.

🌕 Americká odpověď: "We choose to go to the Moon"

Tváří v tvář sérii sovětských triumfů, které vyvrcholily Gagarinovým letem, se Spojené státy nacházely v pozici, kdy musely riskovat vše. V atmosféře národní krize a obav ze ztráty prestiže v očích světa učinil americký prezident John F. Kennedy jedno z nejodvážnějších a nejambicióznějších politických rozhodnutí 20. století.

Dne 25. května 1961, pouhých šest týdnů po Gagarinově letu, předstoupil Kennedy před Kongres a pronesl historický projev. Stanovil v něm zdánlivě nemožný cíl: >"Věřím, že tento národ by si měl stanovit za cíl, než skončí toto desetiletí, dopravit člověka na Měsíc a bezpečně ho vrátit zpět na Zemi." [12]

Tento cíl nebyl zvolen náhodou. Experti NASA ujistili Kennedyho, že cesta na Měsíc je tak technologicky náročná a komplexní, že vymaže veškerý dosavadní náskok Sovětů. Obě supervelmoci by tak začínaly prakticky od nuly, ale USA mohly do závodu naplno nasadit svou hlavní zbraň – obrovskou průmyslovou a ekonomickou sílu. [13] Kennedyho projev, a zejména jeho pozdější řeč na Riceově univerzitě v roce 1962 s ikonickou větou "We choose to go to the Moon... not because they are easy, but because they are hard" (Rozhodli jsme se letět na Měsíc... ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to těžké), přeměnil vesmírný závod v celonárodní úsilí a definoval jeho konečný cíl. [14]

Program Apollo: Monumentální úsilí národa

Úkol dopravit člověka na Měsíc si vyžádal bezprecedentní mobilizaci lidských, finančních a technologických zdrojů. Program Apollo se stal největším a nejnákladnějším vědecko-technickým projektem v dějinách lidstva. [15]

Lidské zdroje: Na svém vrcholu zaměstnával program Apollo přímo či nepřímo přes 400 000 lidí – vědců, inženýrů, techniků a dělníků z celé země.
Finanční náklady: Celkové náklady se vyšplhaly na přibližně 25 miliard tehdejších dolarů (dnes by to odpovídalo více než 250 miliardám dolarů). V polovině 60. let tvořil rozpočet NASA neuvěřitelná 4 % celého federálního rozpočtu USA. [16]
Technologický skok: Program si vyžádal vývoj zcela nových technologií, od palubních počítačů (navigační počítač Apolla měl menší výpočetní výkon než dnešní kalkulačka), přes nové materiály pro tepelné štíty, až po samotný nosič – obří raketu Saturn V. Tato třístupňová raketa, navržená týmem Wernhera von Brauna, byla vysoká 111 metrů a dodnes zůstává nejvýkonnější raketou, jaká kdy byla úspěšně použita. [17]

Cesta k Měsíci však byla lemována i tragédií. V lednu 1967, během pozemního testu, vypukl požár v kabině lodi Apollo 1, při kterém uhořeli tři astronauti: Gus Grissom, Ed White a Roger Chaffee. [18] Tato katastrofa vedla k zásadnímu přepracování a zvýšení bezpečnosti kosmické lodi a stala se bolestnou připomínkou rizik spojených s dobýváním vesmíru.

Poslední kroky k Měsíci

Po tragédii Apolla 1 se program zotavil a v sérii pečlivě naplánovaných misí se krok za krokem přibližoval ke svému cíli. Mise Apollo 8 v prosinci 1968 poprvé vynesla lidskou posádku na oběžnou dráhu Měsíce, odkud astronauti pořídili ikonickou fotografii "Východ Země" (Earthrise). Mise Apollo 10 v květnu 1969 byla generální zkouškou, při které se lunární modul oddělil a přiblížil se k povrchu Měsíce na pouhých 15 kilometrů. Vše bylo připraveno pro historický pokus.

👣 "Jeden malý krok": Vyvrcholení závodu

Dne 16. července 1969 odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska mise Apollo 11 s posádkou ve složení Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins. O čtyři dny později, 20. července 1969, přistál lunární modul "Eagle" (Orel) v Moři klidu na povrchu Měsíce. Neil Armstrong, velitel mise, sestoupil po žebříku a pronesl jednu z nejslavnějších vět v historii: >"Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo." (That's one small step for [a] man, one giant leap for mankind.) [19]

O několik minut později se k němu připojil Buzz Aldrin. Miliony lidí po celém světě sledovaly v přímém televizním přenosu zrnitý černobílý obraz dvou lidí kráčejících po povrchu jiného nebeského tělesa. [20] Spojené státy dosáhly cíle, který stanovil prezident Kennedy, a v očích celého světa Vesmírný závod definitivně vyhrály. Ačkoliv program Apollo pokračoval ještě několika úspěšnými misemi (s výjimkou dramatické mise Apollo 13), přistání na Měsíci bylo jeho symbolickým a politickým vyvrcholením.

🤝 Dozvuky závodu: Od soupeření ke spolupráci

Po americkém triumfu v podobě přistání na Měsíci začal Vesmírný závod ztrácet svůj politický náboj a intenzitu. Pro americkou veřejnost a politiky byl hlavní cíl splněn a obrovské náklady programu Apollo se v kontextu války ve Vietnamu a domácích sociálních problémů stávaly stále obtížněji obhajitelnými. Program Apollo byl v roce 1972 předčasně ukončen. [21]

Sovětský svaz, jehož vlastní program pro přistání na Měsíci selhal kvůli sérii katastrofických explozí superrakety N1, se přeorientoval na budování vesmírných stanic na oběžné dráze Země. [22] V této oblasti dosáhl řady úspěchů, od první stanice Saljut 1 až po modulární stanici Mir.

V atmosféře politického uvolnění (détente) na počátku 70. let začaly obě supervelmoci hledat cesty ke spolupráci. Symbolickým a formálním koncem Vesmírného závodu se stal projekt Apollo-Sojuz v červenci 1975. [23] Během této mise se americká loď Apollo a sovětská loď Sojuz setkaly a spojily na oběžné dráze Země. Astronauti a kosmonauti si potřásli rukama přes otevřený průlez, vyměnili si dary a provedli společné experimenty. Toto "setkání na orbitě" bylo mocným symbolem konce éry konfrontace a začátku nové éry mezinárodní spolupráce ve vesmíru, která později vyvrcholila v projektu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). [24]

🛰️ Technologický a vědecký odkaz

Ačkoliv byl Vesmírný závod primárně politickým a vojenským soupeřením, jeho vedlejší produkty měly obrovský a trvalý dopad na vědu, technologie a každodenní život. Extrémní nároky programu Apollo fungovaly jako obrovský akcelerátor inovací. [25]

Vědecké poznání: Program Apollo přinesl stovky kilogramů měsíčních hornin, které vědcům poskytly neocenitelné informace o vzniku a historii Měsíce a celé Sluneční soustavy. Závod také odstartoval éru robotického průzkumu vesmíru, která vedla k vyslání sond k planetám a za hranice Sluneční soustavy.
Technologický "spin-off": Mnoho technologií vyvinutých původně pro vesmírný program našlo uplatnění v běžném životě. Mezi tzv. "spin-off" technologie patří například:

   *   Integrované obvody a mikroelektronika: Potřeba miniaturizace palubních počítačů pro lodě Apollo dramaticky urychlila vývoj mikročipů, což položilo základy pro revoluci osobních počítačů. [26]
   *   Satelitní komunikace a televize: Závod o vesmír vedl k rozvoji satelitních technologií, které dnes umožňují globální televizní vysílání, GPS navigaci a mobilní komunikaci.
   *   Nové materiály: Byly vyvinuty nové slitiny, keramika a kompozity odolné vůči extrémním teplotám, které našly uplatnění v letectví i medicíně.
   *   Další inovace: Mezi další vynálezy spojené s vesmírným programem patří například bezdrátové nářadí, mrazem sušené potraviny, paměťová pěna nebo lékařské monitory životních funkcí. [27]

Inspirace pro vzdělávání: "Sputnikový šok" a Vesmírný závod vedly v USA a dalších západních zemích k masivním investicím do vědeckého a technického vzdělávání (STEM – Science, Technology, Engineering, and Mathematics), což ovlivnilo celou generaci vědců a inženýrů. [28]

🔬 Pro laiky

Představte si Vesmírný závod jako nejdražší a nejvelkolepější sportovní utkání v historii mezi dvěma největšími rivaly – USA a Sovětským svazem. Nebojovalo se ale na stadionu, nýbrž ve vesmíru, a místo míče se "hrálo" s raketami a kosmonauty.

První poločas – Sověti vedou: Vše začalo v roce 1957, kdy Sověti šokovali svět a vypustili Sputnik, první umělou družici. Pro Američany to bylo, jako by dostali gól hned v první minutě. Sověti pokračovali v tlaku a v roce 1961 poslali do vesmíru prvního člověka, Jurije Gagarina. Vedli 2:0 a zdálo se, že jsou k nezastavení.
Druhý poločas – Americká ofenziva: Americký prezident J. F. Kennedy se rozhodl pro odvážný tah. Řekl: "Nebudeme se snažit je dohnat, změníme pravidla hry. Poletíme na Měsíc!" Byl to neuvěřitelně ambiciózní cíl, něco jako slíbit, že vyhrajete mistrovství světa, i když jste se sotva kvalifikovali. Následoval obrovský projekt Apollo, do kterého USA nalily nepředstavitelné množství peněz a zapojily statisíce nejchytřejších lidí.
Vítězný gól: Po letech příprav, úspěchů i tragédií (smrt posádky Apolla 1), přišel vrchol. Dne 20. července 1969 přistál Neil Armstrong na Měsíci. Byl to vítězný gól v prodloužení, který sledoval celý svět. USA tímto "velkým skokem pro lidstvo" Vesmírný závod symbolicky vyhrály.
Co nám to dalo? Ačkoliv to byla soutěž dvou rivalů, její výsledky pomohly celému lidstvu. Díky závodům o vesmír máme dnes technologie, které považujeme za samozřejmé: satelitní televizi, GPS navigaci v telefonu, mikročipy v počítačích, ale i takové věci jako bezdrátové nářadí nebo paměťovou pěnu v matracích. A hlavně, tento epický příběh inspiroval celé generace, aby snily o hvězdách.