Arizona Coyotes

Rozbalit box

Obsah boxu

Arizona Coyotes byl profesionální hokejový klub, který v letech 1996 až 2024 působil v National Hockey League (NHL). Klub původně sídlil v Phoenixu a později v Glendale a Tempe. Tým byl nechvalně proslulý svými dlouholetými a neřešitelnými problémy s vlastnictvím, financemi a především s absencí moderní, vyhovující arény, což nakonec vedlo k jeho zániku v Arizoně. V dubnu 2024 byly veškeré hokejové operace a hráči klubu přesunuty do Salt Lake City, kde vznikl nový tým Utah Hockey Club (později přejmenovaný na Utah Mammoth). Franšíza Arizona Coyotes byla formálně prohlášena za "neaktivní". Historie klubu sahá až do roku 1972, kdy byla založena jako Winnipeg Jets ve WHA.

Arizona Coyotes
Soubor:Arizona Coyotes logo 2021.svg
Poslední logo Arizona Coyotes
Liga	National Hockey League (NHL)
Konference	Západní
Divize	Centrální
Založeno	1972 (jako Winnipeg Jets ve WHA) 1996 (přesun do Arizony)
Zaniklo	2024 (franšíza prohlášena za neaktivní)
Aréna	America West Arena (1996–2003) Gila River Arena (2003–2022) Mullett Arena (2022–2024)
Město	Phoenix, Glendale, Tempe, Arizona, USA
Barvy	Cihlově červená, pouštní písek, černá, bílá
Vlastník	Alex Meruelo (poslední)
Trenér	André Tourigny (poslední)
Nástupce	Utah Hockey Club (přesun hokejových operací)
Web	[(klub neaktivní)]

⏳ Historie

Kořeny ve Winnipegu: Slavná éra Jets (1972–1996)

Historie franšízy začíná v kanadské provincii Manitoba. V roce 1972 se klub Winnipeg Jets stal jedním ze zakládajících členů World Hockey Association (WHA), nové profesionální ligy, která se snažila konkurovat zavedené NHL. Jets se okamžitě stali jedním z nejúspěšnějších týmů WHA. Jejich největším triumfem byl podpis smlouvy s legendárním Bobbym Hullem, který týmu dodal okamžitou hvězdnou sílu. Spolu se švédskými hvězdami Andersem Hedbergem a Ulfem Nilssonem vytvořili jednu z nejnebezpečnějších útočných formací své doby. Jets vyhráli třikrát mistrovský pohár WHA, Avco World Trophy (v letech 1976, 1978 a 1979) a stali se nejúspěšnějším klubem v krátké historii ligy.

V roce 1979 byla WHA pohlcena NHL a Jets byli jedním ze čtyř týmů, které byly do slavnější ligy přijaty. Přechod byl však bolestivý. Podle pravidel fúze si zavedené NHL týmy mohly rozebrat většinu hvězdných hráčů Jets, kteří tak přišli o jádro svého mistrovského kádru. Přestože se v 80. letech stali stabilním týmem NHL, především díky generačnímu talentu Daleovi Hawerchukovi, nikdy nedokázali navázat na mistrovské úspěchy z WHA.

Na začátku 90. let se franšíza dostala do vážných finančních problémů. Malý kanadský trh, slabý kanadský dolar a raketově rostoucí platy hráčů činily provoz klubu neudržitelným. Navzdory vášnivé podpoře fanoušků a zrodu tradice "Winnipeg Whiteout" (diváci oblečení v bílém během play-off) se nepodařilo najít lokálního kupce ani zajistit financování nové arény. V roce 1996, po srdcervoucím rozloučení s fanoušky, byl klub prodán a přestěhován do Phoenixu v Arizoně.

Přesun do pouště a nová identita (1996)

Přesun do Phoenixu byl součástí strategie NHL expandovat na nové, netradiční trhy na jihu USA (tzv. Sun Belt). Noví majitelé klubu, včetně Jerryho Colangela, tehdejšího vlastníka basketbalového týmu Phoenix Suns, přejmenovali tým na Phoenix Coyotes. Nová identita byla inspirována kulturou amerického Jihozápadu. Ikonické "Kachina" logo, zobrazující kojota ve stylu indiánského umění, se stalo okamžitě jedním z nejpopulárnějších a nejkontroverznějších v lize.

Svůj první domov našli Coyotes v aréně America West Arena (dnes Footprint Center) v centru Phoenixu. Aréna však byla primárně postavena pro basketbal a pro hokej byla naprosto nevhodná. Tisíce sedadel měly částečně nebo zcela zakrytý výhled na ledovou plochu, což od počátku negativně ovlivňovalo divácký zážitek a příjmy klubu. Tento problém s arénou se stal ústředním motivem a prokletím, které pronásledovalo franšízu po celou dobu její existence v Arizoně.

🏜️ Éra v Arizoně: Naděje a první problémy (1996–2009)

"Whiteout" v poušti a hvězdný kádr (1996–2002)

Navzdory problémům s arénou prožíval klub Phoenix Coyotes v prvních letech v Arizoně sportovně úspěšné období. Tým, jehož jádro tvořili hráči zdědění z Winnipegu, jako byli kapitán Keith Tkachuk, talentovaný obránce Oleg Tverdovsky a elitní střelec Teppo Numminen, se okamžitě zařadil mezi nejlepší týmy Západní konference. Hned v první sezóně 1996/97 postoupili Coyotes do play-off a přenesli s sebou tradici "Whiteout" z Winnipegu. Pohled na tisíce fanoušků v bílém v arizonské poušti byl zpočátku velkým marketingovým úspěchem.

Vedení klubu se snažilo zvýšit popularitu hokeje na novém trhu příchodem velkých jmen. V roce 1997 klub získal jednu z největších amerických hokejových hvězd, Jeremyho Roenicka. Spojení Tkachuka, Roenicka a Numminena vytvořilo jedno z nejnebezpečnějších ofenzivních jader v lize. Tým se pravidelně probojovával do play-off (v prvních šesti sezónách v Arizoně chyběl pouze jednou), ale stal se obětí prokletí prvního kola. Navzdory silným základním částem nedokázali Coyotes ani jednou postoupit do druhého kola, což vedlo k frustraci fanoušků i vedení.

Klíčovou postavou této éry byl také brankář Nikolai Khabibulin, přezdívaný "Bulin Wall", který patřil k absolutní špičce NHL a svými výkony často držel tým nad vodou. Éra v America West Arena byla paradoxní: na ledě stál vzrušující a konkurenceschopný tým plný hvězd, ale mimo led se klub potýkal s nevhodným zázemím a neschopností přetavit sportovní úspěchy v dlouhodobou finanční stabilitu.

Stěhování do Glendale a nové vlastnictví (2003–2009)

Problémy s America West Arena se ukázaly jako neřešitelné. Vedení klubu i ligy dospělo k závěru, že pro dlouhodobé přežití je nutná nová, moderní aréna postavená speciálně pro hokej. Řešení se našlo na předměstí Phoenixu, ve městě Glendale, které souhlasilo s financováním výstavby nové haly.

V prosinci 2003 se Coyotes přestěhovali do zbrusu nové arény, tehdy známé jako Glendale Arena (později Jobing.com Arena, Gila River Arena a Desert Diamond Arena). Tento krok byl vnímán jako nový začátek a záchrana hokeje v Arizoně. S novou arénou přišel i nový majitel – klub v roce 2001 koupil developer Steve Ellman, jehož partnerem se později stala hokejová legenda Wayne Gretzky. Gretzky se stal menšinovým vlastníkem, ředitelem hokejových operací a v roce 2005 i hlavním trenérem.

Přesun do Glendale a přítomnost "The Great One" na lavičce však očekávaný zázrak nepřinesly. Naopak, problémy se ještě prohloubily.

• Geografická poloha: Aréna v Glendale byla pro většinu fanouškovské základny, která žila ve východní a severní části metropolitní oblasti Phoenixu, dopravně velmi špatně dostupná. Cesta na zápasy v dopravní špičce trvala i několik hodin.
• Sportovní neúspěchy: Tým pod Gretzkého vedením prožíval přestavbu a sportovně se mu nedařilo. V letech 2003 až 2009 se ani jednou neprobojoval do play-off, což vedlo k dalšímu poklesu zájmu fanoušků.
• Finanční ztráty: Kombinace špatných sportovních výsledků a nevhodné polohy arény vedla k obrovským finančním ztrátám. Majitel Steve Ellman se dostal do potíží a v roce 2008 klub prodal podnikateli Jerrymu Moyesovi.

Ani tato změna nepomohla. Finanční situace se nadále zhoršovala a v květnu 2009, po letech obrovských ztrát, majitel Jerry Moyes šokoval celý hokejový svět, když dovedl klub k bankrotu. Tím začalo nejtemnější a nejchaotičtější období v historii franšízy.

📉 Bankrot, záchrana a "Zázrak z roku 2012" (2009–2014)

Po letech narůstajících ztrát a klesajícího zájmu fanoušků v Glendale se franšíza v roce 2009 propadla do existenční krize, která odstartovala jedno z nejbizarnějších a nejdelších období nejistoty v historii profesionálního sportu.

Bankrot a pokus o únos do Kanady (2009)

Dne 5. května 2009 majitel Jerry Moyes šokoval hokejový svět, když klub poslal do bankrotového řízení podle Kapitoly 11. Moyesův plán však nebyl standardní restrukturalizací. Měl v úmyslu prodat klub kanadskému miliardáři Jimu Balsilliemu (tehdejšímu CEO společnosti Research In Motion, výrobce telefonů BlackBerry), který by tým okamžitě přestěhoval do Hamiltonu v Ontariu.

Tento krok byl přímým útokem na autoritu NHL, která má výhradní právo schvalovat prodeje a relokace týmů. Liga, která se snažila udržet tým v Arizoně, tento prodej kategoricky odmítla. Následovala napjatá a ostře sledovaná právní bitva u arizonského konkurzního soudu. Soudce nakonec rozhodl ve prospěch NHL a zamítl Balsillieho nabídku s tím, že porušuje pravidla ligy. Jelikož se nenašel žádný jiný životaschopný kupec, NHL učinila bezprecedentní krok: v listopadu 2009 sama odkoupila klub z konkurzu za přibližně 140 milionů dolarů, aby zabránila jeho zániku a nekontrolovanému přesunu. Tím začala surrealistická éra, kdy jeden z 30 týmů ligy vlastnila samotná liga.

Život pod správou NHL (2009–2013)

Následující čtyři roky strávil klub v limbu. NHL aktivně hledala nového majitele, který by se zavázal udržet tým v Arizoně. Několik pokusů o prodej ztroskotalo na neschopnosti potenciálních kupců zajistit financování nebo se dohodnout s městem Glendale na nové nájemní smlouvě.

Město Glendale hrálo v této sáze klíčovou roli. Aby udrželo Coyotes ve své aréně a zabránilo odchodu, schvalovalo každoročně kontroverzní dohody, v nichž se zavázalo pokrýt desítky milionů dolarů z provozních ztrát klubu z peněz daňových poplatníků. Tyto dohody vyvolávaly obrovské politické bitvy a protesty místních obyvatel.

Na sportovním poli došlo k zásadní změně. Po bankrotu rezignoval trenér Wayne Gretzky a na jeho místo byl najat Dave Tippett. Tippett se ukázal být pro tým v krizi dokonalým vůdcem. Zavedl přísný, defenzivně orientovaný a na obětavosti založený herní systém, který dokázal z podceňovaného kádru dostat maximum.

🏆 Pohádková jízda do finále konference (2011–2012)

Navzdory totálnímu chaosu v zákulisí prožil tým na ledě nejúspěšnější sezónu v historii franšízy. V sezóně 2011/12 se Coyotes stali hokejovou Popelkou. Tým, který neměl žádné hvězdy první velikosti, táhl kapitán Shane Doan, jediný zbývající hráč pamatující přesun z Winnipegu a ztělesnění loajality. V brance předváděl životní výkony Mike Smith, který se stal jedním z nejlepších brankářů ligy. Klíčové role hráli také útočníci Radim Vrbata, Ray Whitney a obránci Keith Yandle a Oliver Ekman-Larsson.

Tým šokoval hokejový svět, když poprvé v historii vyhrál titul v Pacifické divizi. V play-off pak pohádka pokračovala:

• 1. kolo: V dramatické sérii porazili hvězdami nabitý Chicago Blackhawks 4:2 na zápasy.
• 2. kolo: Poměrně hladce si poradili s Nashville Predators 4:1.
• Finále Západní konference: Poprvé v historii se franšíza probojovala mezi nejlepší čtyři týmy ligy. Tam však narazila na pozdějšího vítěze Stanley Cupu, Los Angeles Kings, a prohrála 1:4 na zápasy.

Tato nečekaná jízda dočasně sjednotila fanoušky, přitáhla pozornost celého státu a ukázala, že hokej v Arizoně může být úspěšný, pokud má tým vítěznou mentalitu.

Konec nejistoty a nový majitel (2013)

Po letech neúspěšných jednání se NHL konečně podařilo najít kupce. V létě 2013 byl klub prodán skupině kanadských investorů s názvem IceArizona LLC, vedené Georgem Gosbeem a Anthonym LeBlancem. Prodej byl opět podmíněn schválením nové, velkorysé nájemní smlouvy s městem Glendale. Po dalším dramatickém hlasování městské rady byla dohoda schválena a nejdelší a nejistá sága v moderní historii NHL byla (dočasně) u konce. Klub byl zachráněn a zůstal v Arizoně.

🌪️ Poslední dekáda a zánik (2014–2024)

Po odvrácení okamžitého zániku vstoupil klub do další éry, která byla opět poznamenána nestabilitou vlastnictví, problémy s arénou a neuspokojivými sportovními výsledky. Naděje, že se klub po letech nejistoty konečně stabilizuje, se rychle rozplynula.

Přejmenování a vypovězení smlouvy v Glendale

V roce 2014, ve snaze oslovit fanoušky z celého státu, nejen z Phoenixu, se klub přejmenoval na Arizona Coyotes. Ve stejné době se k vlastnické skupině připojil filadelfský manažer Andrew Barroway, který se postupně stal majoritním vlastníkem.

Klíčový a fatální zlom nastal v červnu 2015. Městská rada v Glendale, po letech politických sporů a finančních ztrát, hlasovala pro vypovězení dlouhodobé nájemní smlouvy s Coyotes, přičemž jako záminku použila právní kličku ohledně konfliktu zájmů. Ačkoliv se obě strany nakonec dohodly na krátkodobém setrvání, vztah mezi klubem a městem byl nenávratně poškozen. Bylo jasné, že dny Coyotes v Glendale jsou sečteny. V roce 2021 město Glendale oznámilo, že smlouvu po sezóně 2021/22 již neprodlouží, čímž se klub ocitl bez domova.

Bizarní éra v Mullett Arena (2022–2024)

V zoufalé snaze udržet tým v Arizoně, zatímco se hledalo místo pro novou arénu, se vedení klubu v čele s novým majitelem Alexem Meruelem (který klub koupil v roce 2019) uchýlilo k bezprecedentnímu řešení. Coyotes se na dvě sezóny přestěhovali do Mullett Arena, hokejového stadionu patřícího Arizonské státní univerzitě (ASU) v Tempe.

S kapacitou pouhých 4 600 diváků se jednalo o zdaleka nejmenší arénu v historii moderní NHL. Klub z NHL hrající na univerzitním stadionu se stal terčem posměchu a kritiky po celé lize. Navzdory tomu měla tato intimní atmosféra i své kladné stránky – každý zápas byl vyprodaný a atmosféra byla překvapivě bouřlivá. Na sportovním poli tým procházel hlubokou přestavbou pod vedením generálního manažera Billa Armstronga, který shromažďoval obrovské množství draftových voleb a mladých talentů (např. Logan Cooley).

Poslední hřebík do rakve: Referendum v Tempe

Celá budoucnost klubu závisela na jediném projektu: plánu na výstavbu nového zábavního distriktu v Tempe, jehož součástí měla být nová, moderní aréna. O osudu tohoto projektu rozhodovali v květnu 2023 voliči v místním referendu. Navzdory masivní kampani ze strany klubu a podpory od vedení NHL byl projekt v referendu drtivě zamítnut.

Tato prohra byla poslední, fatální ranou. Vedení NHL ztratilo veškerou trpělivost a naději, že se v Arizoně podaří v dohledné době zajistit vyhovující zázemí.

🌪️ Neaktivita a přesun do Utahu (2024)

Po neúspěšném referendu bylo jasné, že přesun je nevyhnutelný. V dubnu 2024, po měsících spekulací, NHL zprostředkovala unikátní dohodu. Majitel Utah Jazz Ryan Smith odkoupil všechna hokejová aktiva Coyotes (hráče, draftové volby, zaměstnance) za 1,2 miliardy dolarů a s okamžitou platností je přestěhoval do Salt Lake City, kde vznikl Utah Hockey Club.

Franšíza Arizona Coyotes, včetně jména, loga a historie, zůstala v majetku Alexe Meruela a byla prohlášena za "neaktivní". Meruelo dostal pětileté okno na to, aby postavil novou arénu a mohl franšízu "reaktivovat" jako expanzní tým. Pro hokejové fanoušky i historii to však znamenalo faktický konec působení Coyotes v Arizoně. Poslední zápas odehráli 17. dubna 2024 proti Edmonton Oilers.

🏜️ Identita a odkaz

• Logo a dresy: Klub se proslavil dvěma hlavními vizuálními identitami. Původní "Kachina" logo z 90. let s kojotem ve stylu indiánského umění se stalo kultovní klasikou a v posledních letech se k němu klub vrátil. Modernější logo s vyjícím kojotem bylo používáno mezi lety 2003 a 2021.
• Odkaz: Historie Arizona Coyotes je varovným příběhem o tom, jak klíčová je stabilita vlastnictví a vhodná aréna pro úspěch profesionálního sportovního klubu. Navzdory 28 letům bojů, finančních krizí a nejistoty dokázal klub v regionu vybudovat silnou mládežnickou hokejovou základnu. Odkaz klubu tak žije dál v tisících dětí, které díky Coyotes začaly hrát hokej v arizonské poušti.

🔬 Pro laiky

Představte si talentovaného a sympatického člověka (hokejový tým), který má ale neuvěřitelnou smůlu na bydlení.

• První dům (Phoenix): Nejdřív bydlel v domě, který byl sice v dobré čtvrti, ale byl postaven pro někoho úplně jiného. Z poloviny místností nebylo vidět ven a bylo to nepohodlné.
• Druhý dům (Glendale): Proto se přestěhoval do krásného, nového domu. Problém byl v tom, že stál uprostřed ničeho, na úplném kraji města. Nikomu z jeho přátel (fanoušků) se za ním nechtělo jezdit takovou dálku. Majitel domu (město) se s ním nakonec rozhádal a vyhodil ho.
• Třetí dům (univerzitní kolej): V nouzi se na dva roky nastěhoval do malinkého studentského pokoje na univerzitní koleji. Bylo to trapné a nedůstojné, ale neměl kam jinam jít.
• Konec a stěhování: Když se pokusil postavit si vlastní, vysněný dům, sousedé (voliči) mu to zakázali. V tu chvíli mu došla trpělivost a rozhodl se, že se z města odstěhuje pryč, do Utahu, kde ho přivítali s otevřenou náručí a slíbili mu krásné nové bydlení.