Dominik Duka

Dominik kardinál Duka OP
Datum narození	26. dubna 1943
Místo narození	Hradec Králové, Protektorát Čechy a Morava
Státní příslušnost
Otec	František Duka (důstojník)
Matka	Anežka Duková
Řád	Řád bratří kazatelů (dominikáni)
Úřad 2	24. Biskup královéhradecký
Období 2	6. června 1998 – 13. února 2010
Předchůdce 2	Karel Otčenášek
Nástupce 2	Jan Vokál
Vyznamenání	Řád Bílého lva (I. třída, 2016); Řád čestné legie (Francie); Záslužný kříž ministra obrany České republiky

Dominik Jaroslav Duka (* 26. dubna 1943 Hradec Králové) je český katolický duchovní, teolog a člen řádu dominikánů. V letech 2010 až 2022 zastával úřad 36. arcibiskupa pražského a primase českého. V roce 2012 byl papežem Benediktem XVI. jmenován kardinálem. Předtím působil jako 24. biskup královéhradecký (1998–2010).

Jeho životní příběh odráží složité dějiny české církve ve 20. a 21. století. Z pronásledovaného disidenta, který pracoval jako rýsovač v továrně a seděl ve vězení s Václavem Havlem, se po roce 1989 vypracoval na nejvyššího představitele katolické církve v zemi.

Jako arcibiskup se zasloužil o majetkové narovnání státu s církvemi (církevní restituce) a o ukončení letitých sporů o Katedrálu sv. Víta. V závěru svého mandátu se stal polarizující osobností kvůli svým konzervativním názorům, blízkosti k prezidentům Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi a kritice progresivních proudů ve společnosti i v církvi.

Mládí a rodinné zázemí

Narodil se v Hradci Králové jako Jaroslav Duka. Jeho rodinné zázemí mělo silný vliv na formování jeho charakteru a vztahu k armádě a státnosti.

**Otec:** František Duka byl důstojníkem československé armády. Účastnil se zahraničního odboje ve Velké Británii (byl zbrojířem u 310. stíhací perutě RAF), po roce 1948 byl komunisty uvězněn na Mírově. Zemřel v roce 1957, když bylo Jaroslavovi 14 let.
**Vzdělání:** V roce 1960 maturoval na gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové. Chtěl studovat, ale kvůli politickému profilu rodiny mohl nastoupit pouze do továrny ZVÚ Hradec Králové jako zámečník. Až po vojenské službě (1962–1964) mu bylo umožněno studovat teologii.

Církevní dráha v totalitě

V roce 1965 byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.

**Svěcení:** Dne 22. června 1970 byl vysvěcen na kněze kardinálem Štěpánem Trochtou.
**Dominikán:** Již během studií tajně vstoupil do Řádu bratří kazatelů (dominikáni). V roce 1968 složil sliby a přijal řeholní jméno Dominik.
**Ztráta souhlasu:** Působil v duchovní správě v pohraničí (Chlum svaté Máří, Jáchymov), ale v roce 1975 mu byl odebrán „státní souhlas“ k výkonu duchovenské činnosti.

Disident a vězeň

Následujících 15 let (1975–1989) žil "dvojí život":

**Oficiálně:** Pracoval jako rýsovač v továrně Škoda Plzeň.
**Tajně:** Byl magistrem noviců a od roku 1986 provinciálem (představeným) československé dominikánské provincie. Organizoval tajné studium teologie pro mladé dominikány a vydával samizdatovou literaturu.
**Vězení:** V roce 1981 byl zatčen a odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“ na 15 měsíců nepodmíněně. Trest si odpykával ve věznici Plzeň-Bory. Zde se setkal a spřátelil s Václavem Havlem, s nímž hrával šachy a vedl filozofické debaty. Toto přátelství mu později otevřelo dveře do nejvyšších pater politiky.

Biskup a Arcibiskup

Obnova řádu a Hradec Králové (1990–2010)

Po Sametové revoluci se Duka mohl vrátit k veřejnému působení. Do roku 1998 byl provinciálem dominikánů a předsedou Konference vyšších řeholních představených. Učil na teologické fakultě v Olomouci.

Dne 6. června 1998 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován biskupem v rodném Hradec Králové.
Ve své diecézi se soustředil na obnovu církevního školství a charitního díla. Založil církevní gymnázium ve Skutči.

Arcibiskup pražský (2010–2022)

V roce 2010 vystřídal v úřadu pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka. Jeho nástup byl vnímán jako příchod "diplomata", který (na rozdíl od principiálního Vlka) dokáže najít společnou řeč s politiky.

**Kardinál:** 18. února 2012 ho papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem.

Církevní restituce

Největším politicko-ekonomickým úspěchem Dukovy éry bylo prosazení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (2012).

Zákon ukončil dlouholetou ekonomickou závislost církve na státu (dědictví komunismu).
Církvím byl vrácen majetek v hodnotě cca 75 miliard Kč a vyplacena finanční náhrada 59 miliard Kč (rozložená do 30 let).
Duka tento krok obhajoval jako akt spravedlnosti a nutnost pro svobodné fungování církve. Kritici mu vyčítali přílišný důraz na majetek.

Katedrála svatého Víta

Ukončil letitý soudní spor o vlastnictví Katedrály sv. Víta dohodou s prezidentem Václavem Klausem (2010). Vlastnictví zůstalo státu, ale správa je sdílená mezi státem a církví (Metropolitní kapitula). Duka za to získal symbolický klíč od katedrály.

Názorový posun a kontroverze

Během svého působení v Praze se Duka postupně profiloval jako silně konzervativní prelá, což vedlo k ochlazení jeho vztahů s částí veřejnosti i věřících.

**Politické vazby:** Udržoval nadstandardní vztahy s prezidenty Klausem a Zemanem. Sloužil pro ně bohoslužby v Lánech, což někteří vnímali jako zneužívání liturgie k politickým účelům. V roce 2016 obdržel od Miloše Zemana Řád Bílého lva.
**Uprchlická krize:** V době migrační krize (2015) varoval před "bezbřehou solidaritou" a zdůrazňoval bezpečnostní rizika, čímž se odlišil od papeže Františka.
**Gender a rodina:** Ostře vystupoval proti "genderové ideologii", Istanbulské úmluvě a manželství pro všechny. Přirovnával tyto trendy k totalitním ideologiím, které zažil (nacismus a komunismus).
**Kauzy zneužívání:** V závěru mandátu čelil kritice za údajně nedostatečné řešení případů sexuálního zneužívání v církvi (kauza kněze v Neratovicích, odvolání advokáta Ronalda Němce z církevního soudu).

Odchod do důchodu

Duka podal rezignaci na úřad v roce 2018 po dosažení kanonického věku 75 let. Papež František ho však požádal, aby v úřadu setrval. Definitivně byl z úřadu uvolněn 13. května 2022. Jeho nástupcem se stal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Duka se stal emeritním arcibiskupem a nadále se aktivně vyjadřuje k veřejnému dění, často prostřednictvím sociálních sítí nebo blogů.

Pro laiky

Kardinál Duka je něco jako "voják v sutaně". Pochází z rodiny vojáka, sám má rád řád, historii a tradice. Jeho život má dva zcela odlišné poločasy. V tom prvním to byl hrdina, který tajně světil kněze, pracoval ve fabrice a seděl v cele s Václavem Havlem. V tom druhém se stal "knížetem církve", který se kamarádil s prezidenty (Klaus, Zeman), jezdil v drahých autech a podařilo se mu pro církev vybojovat zpátky obrovské majetky (restituce). Pro jedny je to zachránce církve, který ji zajistil na sto let dopředu. Pro druhé je to konzervativec, který se příliš zapletl s mocí a zapomněl na chudou církev, kterou hlásá papež František.

Zdroje

Osobní stránky kardinála Dominika Duky
Arcibiskupství pražské
Církev.cz
Paměť národa - Dominik Duka
Christnet.eu
Hanuš, J.: Dominik Duka: Tradice, která zavazuje.