Stanislav Hlučka

Stanislav Hlučka
Celé jméno	Stanislav Hlučka
Datum narození	19. října 1919
Místo narození	Blažovice, Československo
Datum úmrtí	15. října 2008
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost
Povolání	stíhací pilot, dělník (z donucení), generál
Vyznamenání	Řád Bílého lva (I. třída, 2007) Československý válečný kříž 1939 (3x) Medaile Za chrabrost (2x)

Stanislav Hlučka (19. října 1919 Blažovice – 15. října 2008 Praha) byl československý stíhací pilot, válečný veterán britského královského letectva (RAF) a generálmajor ve výslužbě. Patřil k generaci mladých mužů, kteří na prahu dospělosti opustili okupovanou vlast, aby bojovali za její svobodu, a po návratu se stali oběťmi komunistické zvůle.

Hlučka proslul jako dlouholetý příslušník 313. československé stíhací perutě, v jejíchž řadách absolvoval stovky bojových hodin nad okupovanou Evropou. Jeho příběh je typickým a zároveň tragickým příkladem osudu „západních letců“: z hrdiny bojujícího proti nacismu se po roce 1948 stal „nepřítelem státu“, byl vězněn v nejtěžších žalářích a degradován na vojína.

Teprve po Sametové revoluci v roce 1989 se dočkal plné rehabilitace a uznání. Stal se aktivním členem veteránských organizací a v roce 2007 mu prezident Václav Klaus propůjčil nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.

Mládí a baťovská škola

Stanislav Hlučka se narodil v obci Blažovice na Brněnsku krátce po vzniku samostatného Československa. Pocházel z chudých poměrů, což formovalo jeho pracovitost a odhodlání.

Učeň u Baťi

Rozhodujícím momentem jeho mládí byl nástup do Zlína, do proslulé Baťovy školy práce. Systém Tomáše Bati vychovával „mladé muže“ a „mladé ženy“ k samostatnosti, disciplíně a vysokému pracovnímu nasazení.

• Hlučka zde získal nejen odborné vzdělání, ale také fyzickou kondici a smysl pro řád.
• V rámci Baťova koncernu se také poprvé dostal k letectví. Firma Baťa intenzivně podporovala letectví (měla vlastní flotilu a letiště v Otrokovicích) a povzbuzovala své zaměstnance v pilotním výcviku v rámci akce „1000 pilotů republice“.
• Zde Hlučka získal základy pilotáže na sportovních letounech, což se mu později stalo osudným povoláním.

Útěk do zahraničí a francouzská anabáze

Po okupaci českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 a zřízení Protektorátu Čechy a Morava se Hlučka, stejně jako mnoho jeho vrstevníků, rozhodl nesmířit se s novým pořádkem.

Cesta do Polska

V červnu 1939, ve věku necelých 20 let, ilegálně překročil hranice do Polska. V Krakově se formovala skupina československých vojáků, kteří chtěli bojovat proti Hitlerovi. Situace v Polsku však byla složitá, polská vláda zpočátku nechtěla vznik samostatných československých jednotek povolit. Většina vojáků, včetně Hlučky, proto odplula lodí do Francie.

Cizinecká legie a pád Francie

Ve Francii platil zákon, který neumožňoval cizincům v době míru vstupovat přímo do armády. Hlučka musel podepsat závazek v Cizinecké legii s podmínkou, že v případě vypuknutí války bude uvolněn pro československou armádu.

• Absolvoval tvrdý výcvik v severoafrickém Sidi Bel Abbès.
• Po vypuknutí války v září 1939 byl přesunut zpět do Francie, kde se na letišti v Agde a později na jiných základnách přeškoloval na francouzskou stíhací techniku (např. Morane-Saulnier MS.406).
• Do bojů během bleskové války (květen–červen 1940) však aktivně jako stíhač nezasáhl v takové míře jako zkušenější kolegové (např. František Peřina). Po kapitulaci Francie se mu podařilo evakuovat do Velké Británie.

Služba v Royal Air Force

Po příjezdu do Velké Británie vstoupil Stanislav Hlučka do Royal Air Force (RAF). Byl přijat v nejnižší hodnosti (Aircraftman 2nd Class), ale díky svým pilotním zkušenostem byl brzy zařazen do pilotního výcviku.

Výcvik a 313. peruť

Absolvoval kompletní britský výcvikový cyklus, od základního létání na dvouplošnících de Havilland Tiger Moth až po operační výcvik na stíhačkách Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire. V roce 1941 byl přidělen k nově vznikající 313. československé stíhací peruti. Tato jednotka, spolu s 310. a 312. perutí, tvořila páteř československého stíhacího letectva na západě.

Operační činnost

Hlučka se stal jedním z kmenových pilotů „Třistatřináctky“. Létal na legendárních strojích Spitfire (verze Mk.V a později Mk.IX).

• Ofenzivní operace: Od roku 1942 se peruť účastnila ofenzivních letů nad okupovanou Francii a Belgii. Šlo o operace typu Rhubarb (útoky na pozemní cíle za špatného počasí), Circus (doprovod bombardérů, který měl vylákat německé stíhače k boji) a Ramrod (přímé útoky na specifické cíle).
• Doprovod bombardérů: Hlučka se účastnil doprovodů amerických svazů „létajících pevností“ B-17 a B-24 při náletech na Německo. Tyto mise byly vyčerpávající kvůli délce letu a neustálému nebezpečí ze strany německé Luftwaffe.
• Invaze: V červnu 1944 se podílel na leteckém krytí invaze do Normandie (operace Overlord). Československé perutě hlídkovaly nad invazními plážemi a bránily vyloďující se vojska před útoky ze vzduchu.

Během své služby projevil mimořádnou odvahu a chladnokrevnost. I když se nestal leteckým esem s vysokým počtem sestřelů, jeho spolehlivost a schopnost vést formaci z něj činily nepostradatelného člena týmu. Konec války ho zastihl v hodnosti důstojníka s úctyhodným počtem operačních hodin.

Návrat domů a perzekuce

V srpnu 1945 přiletěl Stanislav Hlučka spolu s ostatními čs. letci do osvobozené Prahy. Dostalo se jim bouřlivého uvítání. Hlučka zůstal v armádě a podílel se na budování nového československého letectva. Sloužil na letišti v Českých Budějovicích a zdálo se, že má před sebou slibnou kariéru.

Únor 1948 a vězení

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se situace dramaticky změnila. Letci ze západu, kteří viděli svobodný svět a bojovali po boku Britů a Američanů, byli pro nový totalitní režim ideologicky nepohodlní a podezřelí.

• V roce 1948 byl Hlučka vyhozen z armády.
• Krátce nato byl zatčen Státní bezpečností (StB).
• Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen za údajnou protistátní činnost a pokus o ilegální opuštění republiky (což byla častá záminka pro likvidaci západních vojáků).

Mírov a uranové lágry

Hlučka strávil rok ve věznici Mírov, která byla pověstná svými tvrdými podmínkami a koncentrací politických vězňů, včetně mnoha kněží a vojáků. Byl degradován na vojína, zbaven všech vyznamenání a majetku. Ačkoliv byl po roce propuštěn (což bylo v kontextu doby relativně krátké věznění, mnozí jeho kolegové dostali mnohem vyšší tresty nebo byli popraveni), punc „nepřítele lidu“ mu zůstal.

Život v civilu

Po propuštění nesměl vykonávat žádnou kvalifikovanou práci, natož létat.

• Pracoval jako dělník, řidič a skladník.
• Byl pod neustálým dohledem StB.
• Jeho rodina čelila šikaně, děti měly problémy s přístupem ke vzdělání.

Přesto si Hlučka zachoval hrdost a udržoval kontakty s ostatními perzekvovanými letci. Nikdy neodvolal své přesvědčení a ideály, za které bojoval.

Rehabilitace a generálská hodnost

Změna přišla až po pádu komunistického režimu v listopadu 1989. Stanislav Hlučka se okamžitě zapojil do procesu rehabilitací vojáků západního odboje.

• Byla mu vrácena vojenská hodnost a postupně byl povyšován. V 90. letech dosáhl hodnosti generálmajora ve výslužbě.
• Stal se aktivním členem Sdružení zahraničních letců** a **Českého svazu bojovníků za svobodu. Neúnavně se účastnil besed s mládeží, pietních aktů a připomínání odkazu RAF.

V roce 2007, rok před svou smrtí, se dočkal nejvyššího uznání. Prezident republiky Václav Klaus mu u příležitosti státního svátku 28. října propůjčil Řád Bílého lva I. třídy vojenské skupiny za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Osobnost a odkaz

Stanislav Hlučka byl znám svou skromností a optimismem, navzdory příkořím, která musel snášet. Nebyl typem „mediální hvězdy“, ale poctivým vojákem, který plnil své povinnosti. Zemřel 15. října 2008 v Praze, jen několik dní před svými 89. narozeninami. Jeho odchodem se uzavřela další kapitola historie československých letců RAF. Je pohřben v rodných Blažovicích, kde mu byla odhalena pamětní deska.

Pro laiky

Stanislava Hlučku si můžete představit jako jednoho z těch kluků, kteří vyrostli na Baťových ideálech ve Zlíně – pracovitý, slušný a odvážný. Když přišli nacisté, neváhal, sebral se a utekl přes půl Evropy, aby mohl sednout do Spitfiru a bránit zemi, která už na mapě neexistovala. Létal nad mořem, doprovázel bombardéry a každý den riskoval život. A odměna? Když se vrátil domů, komunisté ho zavřeli na Mírov mezi vrahy a pak ho nechali 40 let kopat kanály a tahat bedny. Přesto nikdy nezatrpkl. Je to příběh o tom, že hrdinství není jen o sestřelených letadlech, ale i o tom, jak si zachovat rovnou páteř, když vás vlastní země zradí.

Zdroje

• Ministerstvo obrany České republiky
• Vojenský historický ústav Praha
• Kancelář prezidenta republiky - seznam vyznamenaných
• Paměť národa
• Armáda ČR - nekrolog