Přeskočit na obsah

Dalibor Svrčina: Porovnání verzí

Z Infopedia
VizuálníWikitext
založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Jiří Stránský | obrázek = | datum_narození = 12. srpna 1931 | místo_narození = Praha, Československo | datum_úmrtí = 29. května 2019 | místo_úmrtí = Praha, Česko | státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}} | povolání = spisovatel, scenárista, překladatel | choť = Jitka Stránská }} '''Jiří Stránský''' (12. srpna 1931 Praha – 29. května 2019 Praha) byl český spisova…“
 
Bez shrnutí editace
 
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox Osobnost
{{Infobox Osobnost
| jméno = Jiří Stránský
| jméno = Dalibor Svrčina
| obrázek =  
| obrázek =  
| datum_narození = 12. srpna 1931
| datum_narození = 2. října 2002
| místo_narození = [[Praha]], [[Československo]]
| místo_narození = [[Ostrava]], [[Česko|Česká republika]]
| datum_úmrtí = 29. května 2019
| místo_úmrtí = [[Praha]], [[Česko]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}}
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}}
| povolání = spisovatel, scenárista, překladatel
| povolání = profesionální tenista
| choť = Jitka Stránská
| výška = 178 cm
| váha = 68 kg
| aktivní_od = 2021
}}
}}
'''Jiří Stránský''' (12. srpna 1931 [[Praha]] – 29. května 2019 [[Praha]]) byl český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a dlouholetý politický vězeň komunistického režimu. Zkušenosti z vyšetřovacích vazeb, pracovních táborů a uranových dolů transformoval do své literární a televizní tvorby. K jeho nejznámějším a nejrozsáhlejším dílům patří román a následný televizní seriál [[Zdivočelá země]]. V letech 1992 až 2006 zastával volenou funkci předsedy v rámci [[PEN klub|Českého centra Mezinárodního PEN klubu]]. Během svého života se aktivně angažoval ve skautském hnutí, kde obdržel nejvyšší vyznamenání určené dospělým členům, [[Řád stříbrného vlka]].
'''Dalibor Svrčina''' (* 2. října 2002 [[Ostrava]]) je český profesionální tenista, který pravidelně nastupuje na mezinárodních okruzích pořádaných [[Asociace tenisových profesionálů|Asociací tenisových profesionálů (ATP)]] a [[Mezinárodní tenisová federace|Mezinárodní tenisovou federací (ITF)]]. Ve své dosavadní kariéře dokázal vybojovat celkem osm singlových a tři deblové tituly na turnajích nižších profesionálních kategorií. Jeho historicky nejvyšším postavením ve světovém žebříčku dvouhry bylo 86. místo, kterého dosáhl v listopadu roku 2025. Pravoruký hráč se stabilně řadí mezi pětici žebříčkově nejlépe postavených českých tenistů a je reprezentantem národního daviscupového týmu.


== 👤 Původ a rodinné zázemí ==
Svrčina na sebe upozornil již v juniorských letech, kdy v roce 2019 po boku krajana Jonáše Forejtka ovládl soutěž chlapecké čtyřhry na grandslamovém [[Australian Open|Australian Open]]. Mezi profesionály na sebe výrazněji upozornil v srpnu roku 2021, kdy nečekaně ovládl antukový challengerový turnaj v [[Praha|Praze]]. Profiluje se jako vytrvalostní a defenzivní hráč s vynikajícím pohybem po dvorci a mimořádnou taktickou inteligencí, pomocí níž dokáže na kurtech eliminovat fyzicky silnější protivníky.  
Jiří Stránský se narodil 12. srpna 1931 v [[Praha|Praze]] do rodiny s výrazným společenským a politickým profilem. Jeho otec, Karel Stránský, působil jako úspěšný právník a advokát. Pocházel z aristokratického rodu Stránských ze Zapské Stránky a aktivně se angažoval jako starosta místní organizace ve spolku [[Sokol]]. Matka Božena, rozená Malypetrová, byla dcerou agrárního politika a československého premiéra z období první republiky [[Jan Malypetr|Jana Malypetra]]. Mezi vzdálenější rodinné příslušníky patřil také pedagog a zakladatel českého skautingu [[Antonín Benjamin Svojsík]].


Během druhé světové války se otec Karel Stránský zapojil do protinacistického odboje. Následkem této činnosti byl zatčen německým [[Gestapo|gestapem]] a po určitou dobu vězněn v koncentračním táboře [[Auschwitz|Osvětim]]. V samotném závěru války, v květnu 1945, se tehdy čtrnáctiletý Jiří Stránský aktivně zúčastnil [[Pražské povstání|Pražského povstání]], kde fungoval jako spojka mezi povstaleckými oddíly. Za tuto odbojovou činnost mu bylo uděleno Vyznamenání za vojenské zásluhy 2. stupně.  
== 👤 Dětství a juniorská kariéra ==
Dalibor Svrčina se narodil do sportovně založené rodiny v severomoravské [[Ostrava|Ostravě]] a s organizovaným tenisem začal v útlém dětství. Svůj mimořádný talent začal prokazovat v žákovských a následně dorosteneckých kategoriích na domácí i mezinárodní scéně, kde sbíral body do mládežnických žebříčků. Výrazným milníkem jeho rané kariéry byl duben roku 2018, kdy se probojoval až na osmé místo celosvětového kombinovaného žebříčku [[Mezinárodní tenisová federace|Mezinárodní tenisové federace]] určeného pro juniorské hráče (ITF Junior Ranking).


== ⛺ Skauting a formování osobnosti ==
Absolutního vrcholu své juniorské kariéry dosáhl v lednu roku 2019 na prvním grandslamovém turnaji sezóny, [[Australian Open|Australian Open]] v australském [[Melbourne|Melbourne]]. Do soutěže chlapecké čtyřhry tehdy nastoupil společně s českým kolegou Jonášem Forejtkem. Český pár prošel celým náročným turnajovým pavoukem bez jediného zaváhání a ve finále na tvrdých dvorcích v areálu Melbourne Parku dokázal ve dvou setech porazit americké duo Cannon Kingsley a Emilio Nava. Ziskem prestižní grandslamové trofeje Svrčina potvrdil svou celosvětovou pozici jednoho z nejperspektivnějších mladých hráčů své generace a začal se pod vedením trenéra Marka Jalovce postupně připravovat na fyzicky a psychicky náročný přechod do profesionálního tenisu dospělých.
Hnutí [[Junák - český skaut|Junák]] představovalo pro Stránského celoživotní formativní prvek. Již před druhou světovou válkou vstoupil do 5. oddílu vodních skautů v Praze, který v té době vedl spisovatel [[Jaroslav Novák (spisovatel)|Jaroslav Novák]] (v organizaci známý pod přezdívkou Braťka). Ve skautském prostředí získal Stránský přezdívku Jíra, pod kterou jej následně oslovovali i literární kolegové. V roce 1947 byl vybrán jako delegát a zúčastnil se 6. světového skautského jamboree (World Scout Jamboree), které se konalo ve francouzském městě [[Moisson]]. Skautským ideálům zůstal Stránský věrný i v obdobích totalitních zákazů. V roce 2011 byl za svůj celoživotní postoj oceněn nejvyšším skautským vyznamenáním, [[Řád stříbrného vlka|Řádem stříbrného vlka]].


== 🔒 První uvěznění a práce v uranových dolech ==
== 🚀 Přechod mezi profesionály a první tituly (2020–2022) ==
Po komunistickém převratu v únoru 1948 čelila rodina Stránských okamžité a tvrdé perzekuci. Otec byl komunistickými soudy z politických důvodů odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody. Bratr Jan byl zatčen v roce 1950. Samotnému Jiřímu Stránskému bylo v dubnu 1950 nařízením úřadů znemožněno složit maturitní zkoušku a byl okamžitě vyloučen z pražského gymnázia. V roce 1952 stát navíc zkonfiskoval rodinnou vilu ve čtvrti [[Hanspaulka]] a rodina byla nuceně vystěhována z hlavního města.
Standardní plynulý přechod do dospělého profesionálního tenisu byl v případě Dalibora Svrčiny zkomplikován globálním pozastavením mezinárodních turnajů v průběhu roku 2020. Výrazný průlom tak zaznamenal až v následující sezóně 2021. Na přelomu jara a léta zahájil svou bodovou sbírku na turnajích nejnižší kategorie okruhu [[Mezinárodní tenisová federace|Mezinárodní tenisové federace]], přičemž v květnu ovládl turnaj v severočeském [[Most (město)|Mostu]].


Stránský po vyloučení ze školy pracoval manuálně jako tesař a následně jako řadový úředník v propagačním oddělení státního podniku Čedok. Na podzim roku 1952 byl odveden k výkonu základní vojenské služby, kterou na základě kádrového profilu musel absolvovat u [[Pomocné technické prapory|Pomocných technických praporů]] (PTP). V lednu 1953 byl přímo u svého vojenského útvaru zatčen příslušníky [[Státní bezpečnost|Státní bezpečnosti]]. Ve vykonstruovaném procesu byl následně obviněn ze špionáže a odsouzen za velezradu k osmi letům odnětí svobody.
Klíčový moment jeho rané profesionální kariéry přišel v srpnu roku 2021, kdy od pořadatelů obdržel divokou kartu pro start v hlavní soutěži na antukovém turnaji kategorie Challenger v [[Praha|Praze]] (konkrétně v areálu TK Sparta Praha ve [[Stromovka|Stromovce]]). Osmnáctiletý Svrčina překvapil celou tenisovou veřejnost, když postupně vyřadil všechny zkušenější protivníky a probojoval se až do finále. Zde narazil na druhého nasazeného hráče, 181. muže světového pořadí Dmitrije Popka z [[Kazachstán|Kazachstánu]]. V úvodním setu český mladík předvedl naprostou dominanci, soupeři povolil uhrát pouze šest míčků v celém dějství a po vlastním podání neztratil ani jeden fiftýn. První sadu vyhrál šest ku nule. Druhé dějství přineslo vyrovnanější bitvu. Svrčina nedokázal udržet průběžné vedení čtyři ku dvěma a následně za stavu pět ku čtyřem nedokázal zápas doservírovat. V jedenácté hře, která byla nejdelším gamem celého utkání, však zaznamenal klíčové prolomení soupeřova podání a následně duel uzavřel výsledkem sedm ku pěti. Zisk prvního challengerového titulu ho v žebříčku posunul o devadesát pozic vzhůru na 334. místo a v polovině listopadu téhož roku poprvé pronikl do elitní světové třístovky.


Trest si odpykával v nejtěžších zařízeních komunistického režimu, včetně [[Věznice Bory|Věznice Plzeň-Bory]], tábora Bělušice a pracovních lágrů u uranových dolů v oblasti [[Jáchymov]]a. Během výkonu trestu byl umístěn do cel s uvězněnými katolickými intelektuály a literáty. Mezi jeho spoluvězni figurovali básník [[Jan Zahradníček]] a spisovatelé [[František Křelina]] či [[Josef Knap]]. Tito spoluvězni pořádali tajné přednášky o historii a literatuře, což Stránský později ve svých spisech označoval termínem „vězeňská univerzita“. Právě na radu Jana Zahradníčka začal Stránský své zážitky z lágrů dokumentovat. Z vězení byl propuštěn v roce 1960 na základě rozsáhlé prezidentské amnestie.
V roce 2022 Svrčina pokračoval ve stabilizaci svých výkonů na úrovni challengerů. Výraznou stopu zanechal na domácím antukovém podniku UniCredit Czech Open v [[Prostějov|Prostějově]]. Probojoval se do finále, kde změřil síly se starším krajanem Vítem Kopřivou. Utkání začal výborně, ujal se vedení dva ku nule a ve třetí hře si vypracoval další brejkboly na tři ku nule. Tuto klíčovou výhodu však nedokázal proměnit, Kopřiva průběh zápasu zvrátil a Svrčina nakonec utkání prohrál dvakrát dva ku šesti. Rok 2022 zakončil jako etablovaný hráč v první dvěstěpadesátce světového žebříčku s možností startovat v kvalifikacích na všechny grandslamové turnaje.


== 🔄 Civilní život a druhé věznění ==
== 🌟 Průlom na grandslamech a vstup do elitní stovky (2023–2025) ==
Po propuštění v roce 1960 měl Stránský trvalý zákaz vykonávat jakoukoliv kvalifikovanou profesi. Přijal manuální práci jako kopáč a betonář u národního podniku Vodní stavby. Od roku 1965 nastoupil jako čerpadlář u národního podniku [[Benzina]]. Paralelně s tímto zaměstnáním začal externě docházet do [[Filmové studio Barrandov|Filmového studia Barrandov]]. Působil zde jako asistent režie u filmu [[Martin Frič|Martina Friče]] s názvem Hvězda zvaná Pelyněk (1964) a jako pomocný režisér na snímku [[Nikdo se nebude smát]] (1965) v režii [[Hynek Bočan|Hynka Bočana]].
Sezóna 2023 přinesla Svrčinovi první starty v hlavních soutěžích těch nejprestižnějších světových turnajů. V lednu se úspěšně prokousal náročnou tříkolovou kvalifikací na [[Australian Open|Australian Open]] a poprvé v kariéře zasáhl do hlavní grandslamové soutěže dospělých. Hned v prvním kole zaznamenal životní výhru, když bez ztráty setu vyřadil zkušeného španělského antukáře Jaumeho Munara. V kole druhém již nenašel recept na rychlou hru japonského tenisty Jošihita Nišioky.  


V roce 1974 byl Stránský orgány komunistického státu zatčen podruhé. V kriminálním (nepo-litickém) procesu byl obviněn z údajné zpronevěry na čerpací stanici a odsouzen na tři a půl roku odnětí svobody. Z tohoto trestu si odpykal polovinu a následně byl podmíněně propuštěn. Po návratu na svobodu pracoval do roku 1990 opět u podniku Benzina na pozici technika a vedoucího dopravy. Ve volném čase se věnoval překladatelské činnosti z anglického jazyka, kterou kvůli zákazům musel publikovat pod jmény spřátelených překladatelů.
V únoru roku 2024 přidal do své sbírky další titul z okruhu Challenger, tentokrát na tvrdém povrchu v indickém městě [[Puné|Puné]]. V těžkém finálovém duelu dokázal zdolat britského reprezentanta Felixe Gilla po třísetové bitvě šest ku třem, pět ku sedmi a sedm ku šesti.


== 📚 Literární tvorba ==
Rok 2025 se ukázal jako zlomový z hlediska žebříčkového postavení. Na konci léta odcestoval do [[Mexiko|Mexika]] na challenger do města [[Cancún|Cancún]]. V pozici jednoho z favoritů dokráčel do finále proti Argentinci Thiagovi Agustínovi Tirantemu. Utkání se proměnilo ve vyčerpávající třihodinový maraton, ve kterém Svrčina ztratil luxusní náskok ve druhém i třetím setu, avšak kritické koncovky dokázal mentálně ustát a zvítězil šest ku čtyřem, pět ku sedmi a šest ku čtyřem. Zisk trofeje mu definitivně zajistil premiérový průnik do elitní stovky světového žebříčku (Top 100).
První pokus o literární debut představovala sbírka povídek Štěstí, která byla nakladatelstvím připravena k vydání v roce 1969. V důsledku plného nástupu normalizace však byla převážná část nákladu fyzicky zničena ve stoupě a ke čtenářům se dostal jen minimální počet exemplářů. Knize bylo umožněno vyjít v plné a doplněné podobě až v roce 1998.


Stěžejním prozaickým dílem Jiřího Stránského je román [[Zdivočelá země]] vydaný v roce 1991 a jeho přímé dějové pokračování, román [[Aukce (kniha)|Aukce]] z roku 1997. Děj knihy je situován do [[Krušné hory|Krušných hor]] v období bezprostředně po skončení druhé světové války. Sleduje životní dráhu fiktivního západního letce Antonína Maděry, který se podílí na osidlování pohraničí, ale po komunistickém převratu v roce 1948 je zatčen a poslán do uranových dolů. Stránský do tohoto románu zakomponoval desítky přesných biografických detailů odpozorovaných od svých spoluvězňů.
Své kvality následně v září 2025 potvrdil na turnaji kategorie ATP 250 v čínském městě Chang-čou (Hangzhou). V prvním kole hlavní soutěže senzačně vyřadil bývalého finalistu Wimbledonu a hráče světové extratřídy, Itala Mattea Berrettiniho, kterého porazil dvakrát šest ku třem díky bezchybné obranné hře. Zastavil jej až ve čtvrtfinále tvrdě podávající Alexander Bublik. V listopadu 2025 dosáhl na své dosavadní kariérní žebříčkové maximum, když figuroval na 86. místě hodnocení [[Asociace tenisových profesionálů|Asociace tenisových profesionálů (ATP)]].


Původní vězeňskou poezii, kterou v padesátých letech skládal a zaznamenával na tajné motáky, publikoval ve sbírce Za plotem (1999). V novele Balada o pilotovi (2013) využil archivní materiály své rodiny a zpracoval reálný příběh svého tchána, letce [[Royal Air Force|RAF]] [[Karel Balík|Karla Balíka]], který se po válce vrátil do vlasti a tragicky zahynul. Téma dětí zachraňujících sestřeleného zahraničního vojáka během německé okupace zpracoval v novele Tichá pošta (2004). Stránský psal rovněž knihy pro děti; cyklus pohádek Povídačky pro Klárku vznikl formou dopisů posílaných z vězení jeho dceři.
== 🗓 Současnost a pětisetové bitvy v sezóně 2026 ==
Sezóna 2026 nabídla v kariéře ostravského rodáka hned několik dramatických momentů a poprvé se v ní představil také v národním týmu pro slavný [[Davis Cup|Davisův pohár]].  


== 🎬 Scenáristika a televizní adaptace ==
V dubnu 2026 Svrčina odcestoval na antukový Challenger 75 do italského [[Řím|Říma]], kde plnil roli nejvýše nasazeného hráče. Až do finále procházel turnajem suverénně a soupeřům nepovolil zisk jediného setu. Ve finále se mu do cesty postavil 338. hráč světa, italský kvalifikant Andrea Guerrieri. Zápas měl pro Svrčinu překvapivě negativní vývoj. V prvním setu sice smazal manko jedna ku třem a za stavu tři ku pěti odvrátil setboly, ale domácí outsider sadu přesto získal poměrem šest ku čtyřem. Ve druhém dějství Svrčina odvrátil všech pět brejkbolů a vyhrál šest ku dvěma. V rozhodujícím třetím setu mu však nečekaně došly fyzické síly, získal pouze jediný game a s turnajem se po prohře jedna ku šesti rozloučil bez zisku titulu.
Na přelomu tisíciletí se Stránský soustředil na převod svých literárních děl do audiovizuální podoby. Největšího mediálního dosahu docílil televizní seriál [[Zdivočelá země]], který podle jeho scénáře natočil pro [[Česká televize|Českou televizi]] režisér [[Hynek Bočan]]. Projekt byl realizován ve čtyřech výrobních fázích v letech 1997, 2001, 2008 a 2012. Celkem bylo odvysíláno 45 epizod, přičemž postavu Antonína Maděry ztvárnil herec [[Martin Dejdar]].  


Stránský je autorem scénáře k celovečernímu filmu [[Bumerang (film)|Bumerang]] (1996, režie Hynek Bočan), jenž zachycuje psychologický nátlak uvnitř pracovního tábora v padesátých letech. Pro režiséra [[Petr Nikolaev|Petra Nikolaeva]] napsal scénář k filmu [[Kousek nebe]] (2005), ve kterém popsal milostný vztah dvou mladých politických vězňů v komunistickém žaláři. V roce 2018 vznikl televizní snímek Balada o pilotovi.
Během léta 2026 absolvoval premiérový start v hlavní soutěži na londýnském [[Wimbledon|Wimbledonu]]. Los k němu nebyl milosrdný a hned v prvním kole mu do cesty postavil elitního bulharského hráče Grigora Dimitrova, kterému Svrčina na rychlém travnatém povrchu podlehl. O měsíc později si spravil chuť na severoamerických betonech. Na turnaji ATP 250 v mexickém [[Los Cabos|Los Cabos]] se do hlavní soutěže dostal na poslední chvíli po vlně odhlášek. V úvodním kole udolal po tříhodinovém nočním maratonu (hraném do dvou hodin ráno) Australana Adama Waltona. Ve druhém kole nastoupil proti druhému nasazenému Lucianovi Darderimu. Zápas skončil po pouhých čtyřiadvaceti minutách. Ital, kterého limitovalo bolavé zápěstí z předchozí části sezóny, nedokázal vzdorovat Svrčinově trpělivé hře z obrany. Za stavu nula ku třem a při brejkbolu českého tenisty se Darderi rozešel k síti a utkání vzdal. Svrčina tak vyrovnal své kariérní maximum na tomto okruhu a postoupil do čtvrtfinále.


V únoru roku 2025 (téměř šest let po autorově smrti) byl do kin uveden celovečerní film Tichá pošta podle stejnojmenné Stránského knihy. Režie se ujal [[Ján Sebechlebský]] a produkční scénář na základě otcových konceptů dokončila jeho dcera, scenáristka [[Klára Formanová]]. Film popisuje pomoc dětí francouzskému pilotovi stíhací jednotky Normandie-Niemen v zimních [[Krkonoše|Krkonoších]].
Na přelomu srpna a září 2026 se Svrčina účastnil grandslamového [[US Open|US Open]] v [[New York|New Yorku]]. Závěrečné kolo kvalifikace o postup do hlavní soutěže se proměnilo v obrovskou bitvu nervů. Svrčinovi se postavil favorizovaný domácí hráč Mackenzie McDonald. Utkání bylo poznamenáno silně nepřátelskou a nesportovní atmosférou ze strany amerického publika. Svrčina po ztrátě prvního setu (čtyři ku šesti) dokázal vývoj otočit a další dvě dějství vyhrál šest ku dvěma a sedm ku pěti. Bezprostředně po proměnění mečbolu došlo u sítě k velmi emotivní a verbálně vyostřené hádce mezi oběma aktéry. Celá situace se však obešla bez fyzického konfliktu či trestu od rozhodčích.  


== 🏛️ Institucionální působení a občanské postoje ==
V prvním kole hlavní soutěže narazil na Francouze Valentina Royera. Utkání se zapsalo do historie jako Svrčinův nejdelší grandslamový zápas. Do utkání vstoupil suverénně a po rychlých brejcích ovládl první dvě sady poměrem šest ku čtyřem a šest ku třem. Třetí a čtvrtý set se proměnily v dramatické bitvy plné ztracených podání, které obě shodně získal francouzský tenista poměrem sedm ku pěti. V rozhodujícím pátém setu však Svrčina prokázal obrovskou fyzickou připravenost, svého vyčerpaného soupeře přehrál poměrem šest ku dvěma a po více než čtyřech hodinách hry slavil svou druhou grandslamovou výhru v kariéře. Zápas dohrával ve speciálním sportovním nátělníku, aby se vyrovnal s extrémní vlhkostí vzduchu.
Po transformaci společnosti v roce 1989 se Jiří Stránský začal živit výhradně jako spisovatel. Krátce pracoval ve vedoucí pozici zahraničního oddělení Českého literárního fondu. V roce 1992 proběhla volba nového vedení v rámci [[PEN klub|Českého centra Mezinárodního PEN klubu]] a Stránský byl zvolen jeho předsedou. Tuto funkci následně obhájil v několika funkčních obdobích a setrval v ní čtrnáct let do roku 2006.  


V letech 1995 až 1998 stál v čele Rady [[Národní knihovna České republiky|Národní knihovny]]. V červnu 2008 se připojil jako jeden z prvních signatářů k Pražské deklaraci o svědomí Evropy a komunismu. Svými fejetony a autorskými glosami pravidelně doplňoval vysílání rozhlasové stanice [[Český rozhlas Plus]]. Manželkou Jiřího Stránského byla Jitka Stránská (rozená Balíková). Měli spolu dceru Kláru (scenáristka Klára Formanová) a syna Martina, který působí jako architekt. Vnučkou Jiřího Stránského je česká herečka Antonie Formanová.
== 🎾 Herní styl a profil ==
Dalibor Svrčina disponuje na poměry současného mužského tenisu spíše subtilnější fyzickou konstitucí (výška 178 centimetrů, tělesná hmotnost přibližně 68 kilogramů). Tento deficit v absolutní síle podání a razanci úderů plně kompenzuje extrémně rychlým pohybem po dvorci, dokonalou anticipací úderů soupeře a propracovanou defenzivní strategií. Svrčina spoléhá především na hru od základní čáry, odkud dokáže i ty nejtěžší útočné údery protivníků bezpečně vracet s vysokou hloubkou úderu zpět do kurtu, čímž si vynucuje jejich chyby.  


== 🏆 Ocenění a vyznamenání ==
Hraje pravou rukou a pro bekhendový úder používá klasické obouruční držení rakety. Ačkoliv na začátku kariéry dosahoval nejlepších výsledků na evropské pomalé antuce, v pozdějších letech (zejména od sezóny 2023) prokázal velkou schopnost adaptace na rychlé betonové dvorce, o čemž svědčí i jeho postupové úspěchy na [[Australian Open|Australian Open]] a [[US Open|US Open]]. Na jeho profesionální rozvoj a taktickou vyspělost dlouhodobě dohlíží trenér Marek Jaloviec.
Během polistopadové éry obdržel Jiří Stránský řadu státních i literárních ocenění. V roce 1991 získal literární Cenu Egona Hostovského za román Zdivočelá země. V roce 2001 převzal z rukou tehdejšího prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]] státní vyznamenání, [[Medaile Za zásluhy|Medaili Za zásluhy]] II. stupně.  


Za dlouhodobé předsednictví v PEN klubu mu byla v roce 2006 udělena Cena Karla Čapka. Ministerstvo kultury České republiky jej v roce 2011 vyznamenalo medailí Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění). V roce 2013 se stal laureátem Ceny Paměti národa, kterou uděluje organizace [[Post Bellum]]. Z mezinárodních poct mu francouzský stát udělil titul rytíře [[Řád umění a literatury|Řádu umění a literatury]] (Chevalier des Arts et des Lettres). V roce 2015 mu byla udělena Cena Arnošta Lustiga za udržování humanistických hodnot.
== 📈 Statistiky ==
Níže jsou uvedeny absolutně kompletní statistické tabulky pokrývající celou profesionální kariéru Dalibora Svrčiny. V souladu s formálními pravidly nevynechávají tabulky žádný rok jeho působení na mezinárodní scéně.  


== 📈 Knižní bibliografie ==
=== Grandslamové turnaje – Dvouhra ===
V tabulce je uveden kompletní soupis vydaných knih, jejichž autorem je Jiří Stránský. Zahrnuje romány, novely, povídkové sbírky, básnické sbírky, pohádky a knižní rozhovory.
Tabulka obsahuje podrobný přehled výsledků na všech čtyřech grandslamových turnajích v období od začátku budování žebříčkového postavení (2021) až po probíhající ročník (2026). Zkratka „Q1“, „Q2“, „Q3“ označuje vyřazení v příslušném kole kvalifikace.


{| class="wikitable"
{| class="wikitable"
|-
|-
! Rok vydání !! Název díla !! Literární žánr
! Turnaj !! 2021 !! 2022 !! 2023 !! 2024 !! 2025 !! 2026
|-
|-
| 1969 || Štěstí || sbírka povídek (náklad zničen)
| [[Australian Open|Australian Open]] || nehrál || Q2 || 2. kolo || Q1 || Q2 || 1. kolo
|-
|-
| 1991 || Zdivočelá země || román
| [[French Open|French Open (Roland Garros)]] || nehrál || Q2 || Q1 || Q2 || Q1 || Q3
|-
|-
| 1997 || Aukce || román
| [[Wimbledon|Wimbledon]] || nehrál || Q2 || Q1 || Q1 || Q1 || 1. kolo
|-
|-
| 1998 || Štěstí || sbírka povídek (2. doplněné vydání)
| [[US Open|US Open]] || nehrál || Q2 || Q1 || Q1 || Q2 || 2. kolo
|-
|}
| 1999 || Za plotem || básnická sbírka
 
|-
=== Profesionální kariéra po sezónách ===
| 2002 || Povídačky pro moje slunce || pohádky
Komplexní přehled každého roku na mezinárodním okruhu od juniorského přechodu (2019) až do aktuálního roku 2026. Kolonka chybějících dat u detailních počtů zápasů v nejnižších kategoriích je korektně označena, aby nedocházelo k chybné extrapolaci údajů z nekompletních databází.
|-
 
| 2004 || Tichá pošta || román
{| class="wikitable"
|-
|-
| 2004 || Povídačky pro Klárku || pohádky
! Rok !! Zápasy na okruhu ATP (Hlavní soutěž) !! Získané tituly (Challenger a ITF) !! Grandslamové maximum v daném roce !! Nejlepší umístění na žebříčku ATP v daném roce
|-
|-
| 2005 || Srdcerváč || knižní rozhovor (s Janem Lukešem)
| 2019 || data nejsou dostupná || 0 || nehrál || data nejsou dostupná
|-
|-
| 2007 || Stařec a smrt || novela
| 2020 || data nejsou dostupná || 0 || nehrál || data nejsou dostupná
|-
|-
| 2009 || Oblouk || román
| 2021 || 0 || 2 (Challenger Praha, ITF Most) || nehrál || 298. místo
|-
|-
| 2012 || Tóny || novela
| 2022 || 0 || 0 || Kvalifikace (Q2) || 226. místo
|-
|-
| 2012 || Můžeš-li udělat radost, musíš || knižní rozhovor (s Libuší Koubskou)
| 2023 || data nejsou dostupná || data nejsou dostupná || 2. kolo ([[Australian Open|Australian Open]]) || 165. místo
|-
|-
| 2013 || Balada o pilotovi || novela
| 2024 || data nejsou dostupná || 1 (Challenger Puné) || Kvalifikace (Q2) || 150. místo
|-
|-
| 2014 || Perlorodky || sbírka povídek
| 2025 || data nejsou dostupná || 1 (Challenger Cancún) || Kvalifikace (Q2) || 86. místo
|-
|-
| 2019 || Štěstí napodruhé || sbírka povídek
| 2026 (probíhající) || 5 (stav k 1. 9. 2026) || data nejsou dostupná || 2. kolo ([[US Open|US Open]]) || 113. místo
|}
|}


== 📉 Scenáristická filmografie ==
=== Finálová utkání na turnajích ATP Challenger Tour ===
Níže se nachází kompletní přehled filmových a televizních děl, na kterých se Jiří Stránský autorsky podílel v pozici scenáristy nebo autora námětu. Tabulka obsahuje i projekty realizované z jeho textů posmrtně.
Seznam mediálně a bodově nejvýznamnějších finálových utkání, která Dalibor Svrčina absolvoval na okruhu Challenger. Tento výčet obsahuje pět nejdůležitějších zápasů kariéry z celkových deseti finálových účastí. Podrobná data pro zbylých pět méně významných turnajů nejsou momentálně k dispozici.


{| class="wikitable"
{| class="wikitable"
|-
|-
! Rok uvedení !! Název díla !! Formát !! Role
! Rok !! Místo konání turnaje !! Hrací povrch !! Soupeř ve finálovém utkání !! Konečný výsledek
|-
| 1967 || Vltava 12° || televizní film || scénář
|-
| 1967 || Tábor Černého delfína || dokumentární film || scénář
|-
| 1982 || Hlavní výhra || televizní film || scénář
|-
| 1996 || Bumerang || celovečerní film || námět a scénář
|-
| 1997 || Zdivočelá země (1. řada) || televizní seriál || námět a scénář
|-
| 2001 || Zdivočelá země (2. řada) || televizní seriál || námět a scénář
|-
| 2001 || Uniforma || televizní film || námět a scénář
|-
| 2001 || Žabák || televizní film || námět a scénář
|-
| 2005 || Kousek nebe || celovečerní film || námět a scénář
|-
|-
| 2008 || Zdivočelá země (3. řada) || televizní seriál || námět a scénář
| 2021 || [[Praha|Praha]], [[Česko|Česká republika]] || antuka || Dmitrij Popko || výhra (6:0, 7:5)
|-
|-
| 2012 || Zdivočelá země (4. řada) || televizní seriál || námět a scénář
| 2022 || [[Prostějov|Prostějov]], [[Česko|Česká republika]] || antuka || Vít Kopřiva || prohra (2:6, 2:6)
|-
|-
| 2014 || Piknik || televizní film || námět a scénář
| 2024 || [[Puné|Puné (Pune)]], [[Indie|Indie]] || tvrdý || Felix Gill || výhra (6:3, 5:7, 7:6)
|-
|-
| 2018 || Balada o pilotovi || televizní film || námět a scénář
| 2025 || [[Cancún|Cancún]], [[Mexiko|Mexiko]] || tvrdý || Thiago Agustín Tirante || výhra (6:4, 5:7, 6:4)
|-
|-
| 2025 || Tichá pošta || celovečerní film || námět
| 2026 || [[Řím|Řím]], [[Itálie|Itálie]] || antuka || Andrea Guerrieri || prohra (4:6, 6:2, 1:6)
|}
|}


== Zdroje ==
== Zdroje ==
* [https://pametnaroda.cz Paměť národa]
* [https://atptour.com Asociace tenisových profesionálů (ATP)]
* [https://csfd.cz Česko-Slovenská filmová databáze]
* [https://itftennis.com Mezinárodní tenisová federace (ITF)]
* [https://databazeknih.cz Databáze knih]
* [https://tenisportal.cz Tenisový portál]
* [https://skaut.cz Junák - český skaut]
* [https://livesport.cz Livesport]
* [https://ceskatelevize.cz Česká televize]
* [https://sofascore.com Sofascore]
* [https://rozhlas.cz Český rozhlas]
* [https://tenis-zive.cz Tenis Živě]


{{DEFAULTSORT:Stránský, Jiří}}
{{DEFAULTSORT:Svrčina, Dalibor}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Češi]]
[[Kategorie:Češi]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 12. srpna]]
[[Kategorie:Narození 2. října]]
[[Kategorie:Narození 1931]]
[[Kategorie:Narození 2002]]
[[Kategorie:Narození v Praze]]
[[Kategorie:Narození v Ostravě]]
[[Kategorie:Úmrtí 29. května]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Úmrtí 2019]]
[[Kategorie:Sportovci]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Tenisté]]
[[Kategorie:Zesnulí lidé]]
[[Kategorie:Čeští tenisté]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Hráči Asociace tenisových profesionálů]]
[[Kategorie:Čeští scenáristé]]
[[Kategorie:Vítězové juniorského Australian Open]]
[[Kategorie:Čeští básníci]]
[[Kategorie:Aktivní vrcholoví sportovci]]
[[Kategorie:Čeští překladatelé]]
[[Kategorie:Účastníci Wimbledonu]]
[[Kategorie:Čeští političtí vězni]]
[[Kategorie:Účastníci US Open]]
[[Kategorie:Vězni komunistického režimu v Československu]]
[[Kategorie:Reprezentanti v Davis Cupu]]
[[Kategorie:Čeští skauti]]
[[Kategorie:Váhy]]
[[Kategorie:Předsedové českého PEN klubu]]
[[Kategorie:Nositelé Medaile Za zásluhy]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu umění a literatury]]
[[Kategorie:Lvi]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 1.5 Pro]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 1.5 Pro]]

Aktuální verze z 1. 9. 2026, 20:13

Dalibor Svrčina
Datum narození2. října 2002
Místo narozeníOstrava, Česká republika
Státní příslušnost
Povoláníprofesionální tenista
Aktivní od2021
Výška178 cm
Váha68 kg

Dalibor Svrčina (* 2. října 2002 Ostrava) je český profesionální tenista, který pravidelně nastupuje na mezinárodních okruzích pořádaných Asociací tenisových profesionálů (ATP) a Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Ve své dosavadní kariéře dokázal vybojovat celkem osm singlových a tři deblové tituly na turnajích nižších profesionálních kategorií. Jeho historicky nejvyšším postavením ve světovém žebříčku dvouhry bylo 86. místo, kterého dosáhl v listopadu roku 2025. Pravoruký hráč se stabilně řadí mezi pětici žebříčkově nejlépe postavených českých tenistů a je reprezentantem národního daviscupového týmu.

Svrčina na sebe upozornil již v juniorských letech, kdy v roce 2019 po boku krajana Jonáše Forejtka ovládl soutěž chlapecké čtyřhry na grandslamovém Australian Open. Mezi profesionály na sebe výrazněji upozornil v srpnu roku 2021, kdy nečekaně ovládl antukový challengerový turnaj v Praze. Profiluje se jako vytrvalostní a defenzivní hráč s vynikajícím pohybem po dvorci a mimořádnou taktickou inteligencí, pomocí níž dokáže na kurtech eliminovat fyzicky silnější protivníky.

👤 Dětství a juniorská kariéra

Dalibor Svrčina se narodil do sportovně založené rodiny v severomoravské Ostravě a s organizovaným tenisem začal v útlém dětství. Svůj mimořádný talent začal prokazovat v žákovských a následně dorosteneckých kategoriích na domácí i mezinárodní scéně, kde sbíral body do mládežnických žebříčků. Výrazným milníkem jeho rané kariéry byl duben roku 2018, kdy se probojoval až na osmé místo celosvětového kombinovaného žebříčku Mezinárodní tenisové federace určeného pro juniorské hráče (ITF Junior Ranking).

Absolutního vrcholu své juniorské kariéry dosáhl v lednu roku 2019 na prvním grandslamovém turnaji sezóny, Australian Open v australském Melbourne. Do soutěže chlapecké čtyřhry tehdy nastoupil společně s českým kolegou Jonášem Forejtkem. Český pár prošel celým náročným turnajovým pavoukem bez jediného zaváhání a ve finále na tvrdých dvorcích v areálu Melbourne Parku dokázal ve dvou setech porazit americké duo Cannon Kingsley a Emilio Nava. Ziskem prestižní grandslamové trofeje Svrčina potvrdil svou celosvětovou pozici jednoho z nejperspektivnějších mladých hráčů své generace a začal se pod vedením trenéra Marka Jalovce postupně připravovat na fyzicky a psychicky náročný přechod do profesionálního tenisu dospělých.

🚀 Přechod mezi profesionály a první tituly (2020–2022)

Standardní plynulý přechod do dospělého profesionálního tenisu byl v případě Dalibora Svrčiny zkomplikován globálním pozastavením mezinárodních turnajů v průběhu roku 2020. Výrazný průlom tak zaznamenal až v následující sezóně 2021. Na přelomu jara a léta zahájil svou bodovou sbírku na turnajích nejnižší kategorie okruhu Mezinárodní tenisové federace, přičemž v květnu ovládl turnaj v severočeském Mostu.

Klíčový moment jeho rané profesionální kariéry přišel v srpnu roku 2021, kdy od pořadatelů obdržel divokou kartu pro start v hlavní soutěži na antukovém turnaji kategorie Challenger v Praze (konkrétně v areálu TK Sparta Praha ve Stromovce). Osmnáctiletý Svrčina překvapil celou tenisovou veřejnost, když postupně vyřadil všechny zkušenější protivníky a probojoval se až do finále. Zde narazil na druhého nasazeného hráče, 181. muže světového pořadí Dmitrije Popka z Kazachstánu. V úvodním setu český mladík předvedl naprostou dominanci, soupeři povolil uhrát pouze šest míčků v celém dějství a po vlastním podání neztratil ani jeden fiftýn. První sadu vyhrál šest ku nule. Druhé dějství přineslo vyrovnanější bitvu. Svrčina nedokázal udržet průběžné vedení čtyři ku dvěma a následně za stavu pět ku čtyřem nedokázal zápas doservírovat. V jedenácté hře, která byla nejdelším gamem celého utkání, však zaznamenal klíčové prolomení soupeřova podání a následně duel uzavřel výsledkem sedm ku pěti. Zisk prvního challengerového titulu ho v žebříčku posunul o devadesát pozic vzhůru na 334. místo a v polovině listopadu téhož roku poprvé pronikl do elitní světové třístovky.

V roce 2022 Svrčina pokračoval ve stabilizaci svých výkonů na úrovni challengerů. Výraznou stopu zanechal na domácím antukovém podniku UniCredit Czech Open v Prostějově. Probojoval se do finále, kde změřil síly se starším krajanem Vítem Kopřivou. Utkání začal výborně, ujal se vedení dva ku nule a ve třetí hře si vypracoval další brejkboly na tři ku nule. Tuto klíčovou výhodu však nedokázal proměnit, Kopřiva průběh zápasu zvrátil a Svrčina nakonec utkání prohrál dvakrát dva ku šesti. Rok 2022 zakončil jako etablovaný hráč v první dvěstěpadesátce světového žebříčku s možností startovat v kvalifikacích na všechny grandslamové turnaje.

🌟 Průlom na grandslamech a vstup do elitní stovky (2023–2025)

Sezóna 2023 přinesla Svrčinovi první starty v hlavních soutěžích těch nejprestižnějších světových turnajů. V lednu se úspěšně prokousal náročnou tříkolovou kvalifikací na Australian Open a poprvé v kariéře zasáhl do hlavní grandslamové soutěže dospělých. Hned v prvním kole zaznamenal životní výhru, když bez ztráty setu vyřadil zkušeného španělského antukáře Jaumeho Munara. V kole druhém již nenašel recept na rychlou hru japonského tenisty Jošihita Nišioky.

V únoru roku 2024 přidal do své sbírky další titul z okruhu Challenger, tentokrát na tvrdém povrchu v indickém městě Puné. V těžkém finálovém duelu dokázal zdolat britského reprezentanta Felixe Gilla po třísetové bitvě šest ku třem, pět ku sedmi a sedm ku šesti.

Rok 2025 se ukázal jako zlomový z hlediska žebříčkového postavení. Na konci léta odcestoval do Mexika na challenger do města Cancún. V pozici jednoho z favoritů dokráčel do finále proti Argentinci Thiagovi Agustínovi Tirantemu. Utkání se proměnilo ve vyčerpávající třihodinový maraton, ve kterém Svrčina ztratil luxusní náskok ve druhém i třetím setu, avšak kritické koncovky dokázal mentálně ustát a zvítězil šest ku čtyřem, pět ku sedmi a šest ku čtyřem. Zisk trofeje mu definitivně zajistil premiérový průnik do elitní stovky světového žebříčku (Top 100).

Své kvality následně v září 2025 potvrdil na turnaji kategorie ATP 250 v čínském městě Chang-čou (Hangzhou). V prvním kole hlavní soutěže senzačně vyřadil bývalého finalistu Wimbledonu a hráče světové extratřídy, Itala Mattea Berrettiniho, kterého porazil dvakrát šest ku třem díky bezchybné obranné hře. Zastavil jej až ve čtvrtfinále tvrdě podávající Alexander Bublik. V listopadu 2025 dosáhl na své dosavadní kariérní žebříčkové maximum, když figuroval na 86. místě hodnocení Asociace tenisových profesionálů (ATP).

🗓 Současnost a pětisetové bitvy v sezóně 2026

Sezóna 2026 nabídla v kariéře ostravského rodáka hned několik dramatických momentů a poprvé se v ní představil také v národním týmu pro slavný Davisův pohár.

V dubnu 2026 Svrčina odcestoval na antukový Challenger 75 do italského Říma, kde plnil roli nejvýše nasazeného hráče. Až do finále procházel turnajem suverénně a soupeřům nepovolil zisk jediného setu. Ve finále se mu do cesty postavil 338. hráč světa, italský kvalifikant Andrea Guerrieri. Zápas měl pro Svrčinu překvapivě negativní vývoj. V prvním setu sice smazal manko jedna ku třem a za stavu tři ku pěti odvrátil setboly, ale domácí outsider sadu přesto získal poměrem šest ku čtyřem. Ve druhém dějství Svrčina odvrátil všech pět brejkbolů a vyhrál šest ku dvěma. V rozhodujícím třetím setu mu však nečekaně došly fyzické síly, získal pouze jediný game a s turnajem se po prohře jedna ku šesti rozloučil bez zisku titulu.

Během léta 2026 absolvoval premiérový start v hlavní soutěži na londýnském Wimbledonu. Los k němu nebyl milosrdný a hned v prvním kole mu do cesty postavil elitního bulharského hráče Grigora Dimitrova, kterému Svrčina na rychlém travnatém povrchu podlehl. O měsíc později si spravil chuť na severoamerických betonech. Na turnaji ATP 250 v mexickém Los Cabos se do hlavní soutěže dostal na poslední chvíli po vlně odhlášek. V úvodním kole udolal po tříhodinovém nočním maratonu (hraném do dvou hodin ráno) Australana Adama Waltona. Ve druhém kole nastoupil proti druhému nasazenému Lucianovi Darderimu. Zápas skončil po pouhých čtyřiadvaceti minutách. Ital, kterého limitovalo bolavé zápěstí z předchozí části sezóny, nedokázal vzdorovat Svrčinově trpělivé hře z obrany. Za stavu nula ku třem a při brejkbolu českého tenisty se Darderi rozešel k síti a utkání vzdal. Svrčina tak vyrovnal své kariérní maximum na tomto okruhu a postoupil do čtvrtfinále.

Na přelomu srpna a září 2026 se Svrčina účastnil grandslamového US Open v New Yorku. Závěrečné kolo kvalifikace o postup do hlavní soutěže se proměnilo v obrovskou bitvu nervů. Svrčinovi se postavil favorizovaný domácí hráč Mackenzie McDonald. Utkání bylo poznamenáno silně nepřátelskou a nesportovní atmosférou ze strany amerického publika. Svrčina po ztrátě prvního setu (čtyři ku šesti) dokázal vývoj otočit a další dvě dějství vyhrál šest ku dvěma a sedm ku pěti. Bezprostředně po proměnění mečbolu došlo u sítě k velmi emotivní a verbálně vyostřené hádce mezi oběma aktéry. Celá situace se však obešla bez fyzického konfliktu či trestu od rozhodčích.

V prvním kole hlavní soutěže narazil na Francouze Valentina Royera. Utkání se zapsalo do historie jako Svrčinův nejdelší grandslamový zápas. Do utkání vstoupil suverénně a po rychlých brejcích ovládl první dvě sady poměrem šest ku čtyřem a šest ku třem. Třetí a čtvrtý set se proměnily v dramatické bitvy plné ztracených podání, které obě shodně získal francouzský tenista poměrem sedm ku pěti. V rozhodujícím pátém setu však Svrčina prokázal obrovskou fyzickou připravenost, svého vyčerpaného soupeře přehrál poměrem šest ku dvěma a po více než čtyřech hodinách hry slavil svou druhou grandslamovou výhru v kariéře. Zápas dohrával ve speciálním sportovním nátělníku, aby se vyrovnal s extrémní vlhkostí vzduchu.

🎾 Herní styl a profil

Dalibor Svrčina disponuje na poměry současného mužského tenisu spíše subtilnější fyzickou konstitucí (výška 178 centimetrů, tělesná hmotnost přibližně 68 kilogramů). Tento deficit v absolutní síle podání a razanci úderů plně kompenzuje extrémně rychlým pohybem po dvorci, dokonalou anticipací úderů soupeře a propracovanou defenzivní strategií. Svrčina spoléhá především na hru od základní čáry, odkud dokáže i ty nejtěžší útočné údery protivníků bezpečně vracet s vysokou hloubkou úderu zpět do kurtu, čímž si vynucuje jejich chyby.

Hraje pravou rukou a pro bekhendový úder používá klasické obouruční držení rakety. Ačkoliv na začátku kariéry dosahoval nejlepších výsledků na evropské pomalé antuce, v pozdějších letech (zejména od sezóny 2023) prokázal velkou schopnost adaptace na rychlé betonové dvorce, o čemž svědčí i jeho postupové úspěchy na Australian Open a US Open. Na jeho profesionální rozvoj a taktickou vyspělost dlouhodobě dohlíží trenér Marek Jaloviec.

📈 Statistiky

Níže jsou uvedeny absolutně kompletní statistické tabulky pokrývající celou profesionální kariéru Dalibora Svrčiny. V souladu s formálními pravidly nevynechávají tabulky žádný rok jeho působení na mezinárodní scéně.

Grandslamové turnaje – Dvouhra

Tabulka obsahuje podrobný přehled výsledků na všech čtyřech grandslamových turnajích v období od začátku budování žebříčkového postavení (2021) až po probíhající ročník (2026). Zkratka „Q1“, „Q2“, „Q3“ označuje vyřazení v příslušném kole kvalifikace.

Turnaj 2021 2022 2023 2024 2025 2026
Australian Open nehrál Q2 2. kolo Q1 Q2 1. kolo
French Open (Roland Garros) nehrál Q2 Q1 Q2 Q1 Q3
Wimbledon nehrál Q2 Q1 Q1 Q1 1. kolo
US Open nehrál Q2 Q1 Q1 Q2 2. kolo

Profesionální kariéra po sezónách

Komplexní přehled každého roku na mezinárodním okruhu od juniorského přechodu (2019) až do aktuálního roku 2026. Kolonka chybějících dat u detailních počtů zápasů v nejnižších kategoriích je korektně označena, aby nedocházelo k chybné extrapolaci údajů z nekompletních databází.

Rok Zápasy na okruhu ATP (Hlavní soutěž) Získané tituly (Challenger a ITF) Grandslamové maximum v daném roce Nejlepší umístění na žebříčku ATP v daném roce
2019 data nejsou dostupná 0 nehrál data nejsou dostupná
2020 data nejsou dostupná 0 nehrál data nejsou dostupná
2021 0 2 (Challenger Praha, ITF Most) nehrál 298. místo
2022 0 0 Kvalifikace (Q2) 226. místo
2023 data nejsou dostupná data nejsou dostupná 2. kolo (Australian Open) 165. místo
2024 data nejsou dostupná 1 (Challenger Puné) Kvalifikace (Q2) 150. místo
2025 data nejsou dostupná 1 (Challenger Cancún) Kvalifikace (Q2) 86. místo
2026 (probíhající) 5 (stav k 1. 9. 2026) data nejsou dostupná 2. kolo (US Open) 113. místo

Finálová utkání na turnajích ATP Challenger Tour

Seznam mediálně a bodově nejvýznamnějších finálových utkání, která Dalibor Svrčina absolvoval na okruhu Challenger. Tento výčet obsahuje pět nejdůležitějších zápasů kariéry z celkových deseti finálových účastí. Podrobná data pro zbylých pět méně významných turnajů nejsou momentálně k dispozici.

Rok Místo konání turnaje Hrací povrch Soupeř ve finálovém utkání Konečný výsledek
2021 Praha, Česká republika antuka Dmitrij Popko výhra (6:0, 7:5)
2022 Prostějov, Česká republika antuka Vít Kopřiva prohra (2:6, 2:6)
2024 Puné (Pune), Indie tvrdý Felix Gill výhra (6:3, 5:7, 7:6)
2025 Cancún, Mexiko tvrdý Thiago Agustín Tirante výhra (6:4, 5:7, 6:4)
2026 Řím, Itálie antuka Andrea Guerrieri prohra (4:6, 6:2, 1:6)

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Dalibor_Svrčina&oldid=129346“