Id (psychologie)

Rozbalit box

Obsah boxu

Id (latinsky "To", německy Das Es, česky Ono) je v psychoanalýze nejstarší, nejhlubší a nejdůležitější složkou lidské psychiky. Je to ta část osobnosti, se kterou se rodíme. Zatímco Ego (Já) a Superego (Nadjá) se vyvíjejí až v průběhu dětství interakcí se světem, Id je přítomno od prvního nádechu (a pravděpodobně již prenatálně) jako rezervoár surové psychické energie.

Sigmund Freud popsal Id jako "temnou, nepřístupnou část naší osobnosti", kterou přirovnal k "kotli plnému kypících pudů". V tomto kotli neplatí žádná pravidla logiky, neexistuje zde čas a neuznává se zde realita ani morálka. Jediným zákonem, kterým se Id řídí, je princip slasti – touha po okamžitém uspokojení všech potřeb bez ohledu na následky. Ačkoliv se v běžném životě s Id přímo nesetkáváme (protože je skryto v nevědomí), jeho síla pohání veškeré naše jednání. Bez energie Id by Ego bylo jen strojem bez motoru a Superego jen sbírkou prázdných zákonů.

V moderní psychologii a neurovědě 21. století zažívá koncept Id renesanci. Nové výzkumy (zejména v oblasti neuropsychoanalýzy) naznačují, že Freud se mýlil v předpokladu, že Id je nevědomé. Naopak se ukazuje, že Id, sídlící v hlubokých strukturách mozkového kmene, je pravděpodobně zdrojem samotného jádra našeho vědomí – našich emocí a pocitů, které nám říkají, že jsme naživu.

🏛️ Původ pojmu: To, co nás žije

Freud termín "Das Es" nevymyslel sám. Vypůjčil si ho od německého lékaře a průkopníka psychosomatiky Georga Groddecka, který byl fascinován Nietzscheho filozofií. Groddeck ve své Knize o O (Das Buch vom Es) tvrdil, že člověk není pánem svého osudu, ale že je "žit" neznámými a nekontrolovatelnými silami uvnitř sebe. Prohlásil: *„Člověk by neměl říkat 'já myslím', ale 'ono to ve mně myslí'.“*

Freud tento koncept přijal v roce 1923, aby nahradil své starší pojetí nevědomí. Potřeboval termín, který by vyjádřil naprostou cizotu a neosobnost této síly. Když o sobě mluvíme, říkáme "Já" (Ego). Ale když nás přepadne náhlý záchvat vzteku, sexuální touhy nebo strachu, často říkáme: "To to do mě vjelo," nebo "Bylo to silnější než já." To "Ono" (Id) je právě ona cizí síla, která je naší součástí, ale kterou necítíme jako své vlastnictví.

🌪️ Chaos a princip slasti

Základní charakteristikou Id je absence jakéhokoliv řádu. Freud ho popsal jako chaos. V Id neplatí zákony logiky – protichůdné impulsy zde existují vedle sebe, aniž by se vyrušily (např. láska a nenávist k téže osobě). Neexistuje zde ani čas – trauma nebo touha z raného dětství jsou v Id stejně čerstvé a naléhavé po padesáti letech, jako byly v den vzniku. Id nestárne a nezapomíná.

Vládcem této říše je princip slasti (Lustprinzip). Tento princip funguje jako jednoduchý hydraulický mechanismus:

• Jakákoliv potřeba (hlad, žízeň, sexuální vzrušení) vytváří v organismu napětí (nelibost).
• Id chce toto napětí okamžitě vybít (uvolnit) a dosáhnout slasti.
• Nezajímá ho, jestli je to možné, bezpečné nebo morální. Hladové Id chce jídlo *teď*. Pokud realita jídlo nenabízí, Id začne halucinovat (vytvoří si obraz jídla – tzv. splnění přání), což vidíme například ve snech nebo u psychotických stavů.

🧠 Primární proces: Jazyk snů

Protože Id nemá kontakt s vnějším světem (tuto funkci má Ego), nemyslí ve slovech, ale v obrazech. Tento způsob myšlení nazval Freud primárním procesem.

• Je to myšlení, které známe ze snů.
• Je asociativní, symbolické a bizarní.
• Nerozlišuje mezi fantazií a realitou (pro Id je představa vraždy totéž co vražda).
• Ignoruje zápor (v nevědomí neexistuje slovo "ne").

Ego musí tuto surovou energii primárního procesu "přeložit" do logického, časově uspořádaného myšlení (sekundárního procesu), aby se člověk mohl orientovat ve světě. Pokud je Ego oslabeno (např. drogami, únavou nebo schizofrenií), primární procesy Id zaplaví vědomí a člověk začne blouznit.

🔋 Eros a Thanatos: Palivo stroje

Co přesně v tom kotli vře? Freud rozlišoval dva základní druhy pudové energie, které Id obsahuje:

1. Eros (Pud života): Zahrnuje sexuální pudy (Libido) a pud sebezáchovy. Jeho cílem je tvořit, spojovat, rozmnožovat se a hledat slast.
2. Thanatos (Pud smrti): Temnější stránka Id, kterou Freud formuloval až po hrůzách první světové války. Je to nevědomá touha po návratu do anorganického stavu, po klidu, po neexistenci. Navenek se projevuje jako agrese a destrukce, dovnitř jako sebedestrukce (masochismus).

V Id jsou tyto dva pudy promíchány. I v tom nejnežnějším milostném aktu je trocha agrese (dobývání) a v každé agresi je trocha uspokojení.

🥊 Věčný konflikt: Kůň, který chce běžet do propasti

V předchozím článku o Egu jsme použili metaforu jezdce na koni. Nyní se na ni podívejme z pohledu koně (Id). Kůň je mnohem silnější než jezdec. Kdyby bylo po jeho, rozběhne se za každou klisnou, kterou uvidí, ušlape každého, kdo mu stojí v cestě, a sežere všechno obilí, i kdyby mu z toho mělo být zle. Id je sobecké a solipsistické – ostatní lidé pro něj existují jen jako objekty k uspokojení potřeb.

Ego (jezdec) musí používat různé triky, aby tuto bestii zkrotilo. Někdy koni povolí otěže (sublimace – místo rvačky jde člověk boxovat do ringu), někdy mu nasadí klapky na oči (vytěsnění – tváří se, že pud neexistuje). Pokud je však Id příliš silné nebo dlouho frustrované, může jezdce shodit. To se děje v afektu, při zločinech z vášně nebo při znásilnění, kdy pudová složka zcela převezme kontrolu nad chováním.

🔬 Neurovědecká revoluce 2026: Vědomé Id?

Dlouhá desetiletí platilo dogma: Ego je vědomé, Id je nevědomé. Moderní neurověda, reprezentovaná jmény jako Mark Solms** a **Jaak Panksepp, však tento pohled v posledních letech obrací vzhůru nohama.

Studie pacientů s poškozením mozkové kůry (kde sídlí Ego) ukázaly něco šokujícího. Děti, které se narodí bez kůry (anencefalie) nebo dospělí s masivním poškozením kůry, nejsou "nevědomé rostliny". Naopak – jsou plní emocí. Smějí se, pláčou, vztekají se, projevují radost. To znamená, že zdroj vědomí (cítění, bytí) není v Egu (kůře), ale v Id (mozkovém kmeni). Podle Solmse je Id "afektivně vědomé". To ono cítí bolest a slast. Ego je ve skutečnosti jen pasivní mapa vzpomínek, která je "osvětlena" energií z Id. Bez Id by bylo Ego jen mrtvým harddiskem. Panksepp dokonce v mozkovém kmeni (sídle Id) identifikoval 7 primárních emočních okruhů, které sdílíme se všemi savci: HLEDÁNÍ (Seeking), VZTEK (Rage), STRACH (Fear), CHTIČ (Lust), PÉČE (Care), PANIKA (Panic) a HRA (Play).

👶 Pro laiky: Rozmazlené dítě v nás

Představte si, že máte v hlavě malé, asi dvouleté dítě. Toto dítě (vaše Id) je absolutní despota.

• Když má hlad, začne ječet v restauraci, i když všichni koukají.
• Když vidí hračku (nebo hezkou ženu/muže), chce si ji vzít hned. Nezajímá ho, že hračka patří někomu jinému nebo že ta žena je vdaná.
• Když ho něco bolí, kope kolem sebe.
• Nezná slovo "počkej", nezná slovo "zítra" a už vůbec nezná slovo "nesmíš".

Vy (vaše dospělé já, Ego) jste chůva tohoto dítěte. Celý den neděláte nic jiného, než že běháte za ním a snažíte se zabránit katastrofě.

• *"Ne, nemůžeš sníst tu čokoládu před obědem."* (Oddálení uspokojení).
• *"Ne, nemůžeš praštit šéfa lopatkou po hlavě, i když tě štve."* (Inhibice agrese).

Někdy je to dítě roztomilé a dává vám energii do života (radost, sex, kreativita). Ale nesmíte ho nikdy pustit z očí, protože by v mžiku zapálilo dům, jen aby se podívalo, jak hezky ten oheň svítí.

Zdroje

• Encyclopaedia Britannica - Id (psychology)
• Simply Psychology - Id, Ego and Superego
• Frontiers in Human Neuroscience - The Conscious Id (Mark Solms)
• Psychology Today - Is the Id Conscious?
• Freud Museum London - The Ego and the Id