Marshallův plán

Rozbalit box

Obsah boxu

Marshallův plán, oficiálně Plán evropské obnovy (anglicky European Recovery Program, ERP), byl rozsáhlý program ekonomické pomoci poskytnuté Spojenými státy americkými zemím západní a jižní Evropy po skončení druhé světové války. Program, který probíhal v letech 1948 až 1952, měl za cíl obnovit válkou zničená hospodářství, modernizovat průmysl, obnovit mezinárodní obchod a především zabránit šíření komunismu v politicky a sociálně nestabilní poválečné Evropě. Je považován za jeden z nejúspěšnějších zahraničněpolitických a ekonomických programů v historii a za klíčový moment, který položil základy poválečné prosperity v západní Evropě a transatlantické spolupráce.

🌍 Historický kontext: Evropa v troskách

Po skončení druhé světové války v roce 1945 ležela značná část Evropy v ruinách. Šest let totálního konfliktu zanechalo kontinent v katastrofálním stavu:

• Ekonomický kolaps: Průmysl a zemědělství byly zničeny, infrastruktura (železnice, mosty, přístavy) byla ochromena a miliony lidí ztratily své domovy. HDP většiny zemí byl hluboko pod předválečnou úrovní.
• Humanitární krize: Kontinent sužoval nedostatek potravin, paliv a léků. Zima 1946–1947 byla mimořádně krutá a hrozil rozsáhlý hladomor.
• Politická nestabilita: Ekonomická bída a sociální rozvrat vytvářely živnou půdu pro extremistické ideologie. V zemích jako Francie, Itálie a Řecko sílily komunistické strany, které byly přímo podporovány Sovětským svazem. Ve Spojených státech rostly obavy, že by se celá západní Evropa mohla dostat pod sovětský vliv.

Americká administrativa si uvědomovala, že dosavadní pomoc prostřednictvím organizace UNRRA je nedostatečná. Bylo zřejmé, že bez masivního a koordinovaného zásahu hrozí Evropě úplný hospodářský a politický rozpad.

📜 Vyhlášení plánu

Impulsem pro vznik plánu byla Trumanova doktrína z března 1947, která deklarovala americký závazek bránit svobodné národy před vnějším tlakem. Samotný Marshallův plán byl poprvé veřejně představen tehdejším ministrem zahraničí USA, generálem Georgem C. Marshallem, v jeho projevu na Harvardově univerzitě dne 5. června 1947.

Marshall ve svém projevu popsal zoufalou situaci v Evropě a nabídl americkou pomoc. Stanovil však dvě klíčové podmínky: 1. Iniciativa musí vzejít od samotných evropských zemí. 2. Evropské státy musí na plánu obnovy spolupracovat a vytvořit společný, koordinovaný program, nikoliv jen seznam individuálních požadavků.

🎯 Cíle Marshallova plánu

Ačkoliv byl plán prezentován primárně jako humanitární a ekonomický program, sledoval několik strategických cílů:

• Hospodářská obnova: Primárním cílem byla rekonstrukce evropských ekonomik, obnova výroby a stabilizace měn, což mělo vést k soběstačnosti a prosperitě.
• Zadržování komunismu: Plán byl klíčovým nástrojem americké politiky zadržování. Zlepšením životních podmínek obyvatelstva měl snížit atraktivitu komunistické ideologie a oslabit vliv místních komunistických stran.
• Vytvoření trhů pro USA: Obnovená a prosperující Evropa se měla stát silným obchodním partnerem pro Spojené státy, což by zajistilo odbyt pro americké zboží a zabránilo poválečné recese v USA.
• Podpora evropské integrace: Podmínka vzájemné spolupráce nutila evropské státy, včetně bývalých nepřátel jako Francie a Německo, úzce spolupracovat, což položilo první základy budoucí evropské integrace.

⚙️ Mechanismus fungování

Marshallův plán nebyl jednoduchým "posíláním peněz". Jeho mechanismus byl promyšlený, aby zajistil co nejefektivnější využití pomoci. 1. Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC): V reakci na Marshallovu výzvu se v létě 1947 sešli zástupci 16 evropských zemí a založili OEEC (předchůdce dnešní OECD). Tato organizace byla zodpovědná za analýzu potřeb jednotlivých zemí a za distribuci americké pomoci. 2. Forma pomoci: Pomoc byla poskytována převážně ve formě zboží a surovin (potravin, bavlny, paliv, strojů, traktorů) dodávaných z USA. 3. Fondy protihodnoty (Counterpart Funds): Evropské vlády toto zboží neposkytovaly svým podnikům zdarma, ale prodávaly jim ho za místní měnu. Získané peníze byly uloženy na speciální účty, tzv. "fondy protihodnoty". Tyto prostředky pak mohly být použity na strategické investice do obnovy infrastruktury a průmyslu, ale pouze se souhlasem americké Správy pro hospodářskou spolupráci (ECA), která na program dohlížela. Tento systém zabraňoval inflaci a zajišťoval, že pomoc bude investována do klíčových sektorů.

❌ Sovětská reakce a rozdělení Evropy

Nabídka pomoci byla formálně adresována všem evropským zemím, včetně Sovětského svazu a jeho satelitních států ve východní Evropě.

• Počáteční zájem: Země jako Polsko a Československo projevily o účast v plánu velký zájem. Československá vláda pod vedením Klementa Gottwalda účast jednomyslně schválila.
• Molotovovo odmítnutí: Sovětský svaz v čele s J. V. Stalinem však viděl v plánu hrozbu. Označil ho za "dolarový imperialismus" – nástroj, kterým chtěly USA ekonomicky ovládnout Evropu a vytvořit protisovětský blok. Sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov po krátkém jednání v Paříži plán odmítl.
• Vynucený odchod: Stalin následně přinutil všechny země pod svým vlivem, aby svou účast stáhly. Proslulá je cesta československé delegace v čele s Janem Masarykem do Moskvy, odkud se vrátila s jasným příkazem účast v Marshallově plánu odmítnout. Masaryk to komentoval slovy: "Odjížděl jsem jako československý ministr, a vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek."
• Důsledky: Odmítnutí Marshallova plánu Sovětským svazem a jeho blokem se stalo definitivním potvrzením rozdělení Evropy železnou oponou. Jako odpověď na Marshallův plán vytvořil Sovětský svaz v roce 1949 Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), čímž byla ekonomická bipolarita světa zpečetěna.

Pro laiky

Představte si, že celá Evropa byla po druhé světové válce jako dům, který kompletně vyhořel. Lidé v něm neměli co jíst, kde pracovat a byli zoufalí. Bohatý soused – Amerika – se bál, že by se do opuštěného a zničeného domu mohl nastěhovat někdo nebezpečný (tedy že by se v zemích uchytil komunismus po vzoru Sovětského svazu).

Proto se Amerika rozhodla, že nepomůže jen tím, že pošle peníze. Místo toho začala posílat konkrétní věci: cihly, stroje, traktory, jídlo a palivo. Ale dala si jednu podmínku: "Vy, obyvatelé domu (evropské země), se musíte domluvit mezi sebou, co a jak budete opravovat. Musíte spolupracovat." Tím je donutila nejen opravit dům, ale také se spolu naučit vycházet. Sovětský svaz a jeho spojenci tuto pomoc odmítli, protože se báli, že by Amerika získala příliš velký vliv, a tak si svou část "domu" začali opravovat sami a po svém. Tím se Evropa rozdělila na dvě poloviny.

📈 Ekonomické a politické dopady

Marshallův plán měl okamžitý a hluboký dopad na země, které se do něj zapojily. Během čtyř let jeho trvání (1948–1952) poskytly Spojené státy pomoc ve výši přibližně 13,3 miliardy USD, což by v dnešní hodnotě představovalo více než 170 miliard USD.

🇪🇺 Úspěchy v západní Evropě

• Nastartování hospodářského růstu: Plán pomohl překonat kritický nedostatek dolarů (tzv. "dollar gap"), který bránil evropským zemím v nákupu nezbytných surovin a technologií z USA. To umožnilo obnovit průmyslovou a zemědělskou výrobu. Mezi lety 1948 a 1952 vzrostl HDP zúčastněných zemí v průměru o 35 %. Toto období je často označováno jako počátek poválečného ekonomického zázraku (např. Wirtschaftswunder v západním Německu).
• Politická stabilizace: Díky rychlému zlepšení životních podmínek ztratily radikální komunistické strany ve Francii a Itálii velkou část své podpory. Marshallův plán tak úspěšně přispěl k upevnění demokratických režimů a k zamezení dalšího šíření sovětského vlivu.
• Modernizace průmyslu: Plán nejen obnovoval, ale i modernizoval. Evropské podniky získaly přístup k americkým technologiím a manažerským postupům, což výrazně zvýšilo jejich produktivitu.
• Obnova mezinárodního obchodu: Plán přispěl k odstranění protekcionistických bariér a k obnově volného obchodu, což bylo klíčové pro exportně orientované evropské ekonomiky.

Největšími příjemci pomoci byly Spojené království (cca 26 %), Francie (cca 18 %), Západní Německo (cca 11 %) a Itálie (cca 10 %).

✨ Dlouhodobý odkaz a evropská integrace

Dopady Marshallova plánu daleko přesáhly pouhou ekonomickou obnovu a zanechaly trvalý odkaz, který formuje svět dodnes.

• Základy evropské spolupráce: Nutnost společně administrovat americkou pomoc prostřednictvím OEEC byla první velkou lekcí v poválečné evropské spolupráci. Bývalí nepřátelé se museli naučit spolupracovat na ekonomických otázkách, což vytvořilo důvěru a institucionální rámec pro budoucí, hlubší integraci.
• Předchůdce Evropské unie: Mnozí historikové považují OEEC za přímého předchůdce pozdějších integračních projektů. Zkušenosti ze spolupráce v rámci Marshallova plánu přímo inspirovaly vznik Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1951 a následně Evropského hospodářského společenství v roce 1957, které jsou pilíři dnešní Evropské unie.
• Upevnění transatlantické vazby: Plán pevně ukotvil západní Evropu v americké sféře vlivu a vytvořil silné ekonomické a politické partnerství. Na tuto spolupráci navázalo v roce 1949 i vytvoření vojenské aliance NATO, která se stala vojenským protějškem Marshallova plánu v rámci studené války.

Za svůj přínos světovému míru a stabilitě obdržel George Catlett Marshall v roce 1953 Nobelovu cenu míru.

⚔️ Kritika a historické debaty

Přestože je Marshallův plán obecně vnímán jako obrovský úspěch, je také předmětem historických debat a kritiky.

• Byla pomoc skutečně nutná? Někteří ekonomičtí historikové, jako například Američan Tyler Cowen, argumentují, že Evropa by se zotavila i bez Marshallova plánu, i když možná pomaleji. Poukazují na to, že v mnoha zemích začal hospodářský růst již předtím, než pomoc začala proudit.
• Nástroj americké dominance? Z pohledu levicových kritiků a Sovětského svazu byl plán především nástrojem amerického imperialismu. Tvrdili, že jeho cílem bylo otevřít evropské trhy pro americké firmy, potlačit levicová hnutí a vytvořit z Evropy ekonomicky závislého spojence v boji proti komunismu.
• Nerovnoměrné rozdělení: Některé kritické hlasy poukazovaly na to, že pomoc nebyla rozdělena vždy spravedlivě a že z ní profitovaly především velké korporace, nikoliv běžní občané.
• Skutečný přínos: Další debata se vede o tom, jak velký byl skutečný podíl plánu na obnově. Pomoc představovala v průměru jen asi 2,5 % HNP zúčastněných zemí. Mnozí se proto domnívají, že jeho největší přínos nebyl finanční, ale spíše psychologický a politický – dal Evropanům naději, stabilizoval politickou situaci a "donutil" je ke spolupráci.

Navzdory těmto debatám však panuje široká shoda, že Marshallův plán byl klíčovým katalyzátorem, který výrazně urychlil poválečnou obnovu a pomohl vytvořit prosperující a demokratickou západní Evropu.

Pro laiky

Když Amerika poslala do zničené Evropy pomoc, nebyl to jen obyčejný dar. Bylo to spíše jako "startovací balíček pro novou firmu". Tento balíček obsahoval nejen peníze a materiál na opravu (obnovu ekonomiky), ale také jasná pravidla a cíle.

• Ekonomický dopad: Balíček okamžitě pomohl "firmě" (Evropě) znovu se postavit na nohy. Továrny začaly znovu vyrábět a lidé měli práci a jídlo. Tím se předešlo bankrotu.
• Politický dopad: Protože se lidem začalo dařit lépe, neměli už tolik důvodů poslouchat extrémisty a komunisty, kteří slibovali revoluci. "Firma" se tak uklidnila a začala fungovat demokraticky.
• Dlouhodobý dopad: Nejdůležitější ale bylo, že Amerika donutila jednotlivá oddělení "firmy" (Francii, Německo, Itálii atd.), aby spolu začala mluvit a spolupracovat na společném plánu. Tím se naučily táhnout za jeden provaz. Tato spolupráce se jim tak zalíbila, že v ní pokračovaly a postupně z ní vzniklo něco jako dnešní Evropská unie. Marshallův plán tedy nejen opravil starý dům, ale položil základy pro stavbu úplně nového a mnohem pevnějšího.

Odkazy

Externí odkazy

• The Marshall Plan and the establishment of the OEEC - OECD.org
• Marshall Plan, 1948 - Office of the Historian, U.S. Department of State
• Projev George Marshalla na Harvardu (archivní nahrávka) (YouTube)