Mistrovství světa ve fotbale 2006: Porovnání verzí
Bot: AI generace (Mistrovství světa ve fotbale 2006) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 1. 12. 2025, 22:10
Obsah boxu
Šablona:Infobox Mistrovství světa ve fotbale
Mistrovství světa ve fotbale 2006 (oficiálně 2006 FIFA World Cup Germany™) bylo 18. mistrovství světa v fotbale mužů, pořádané asociací FIFA. Finálový turnaj se uskutečnil v Německu od 9. června do 9. července 2006. Šampionátu se zúčastnilo 32 národních týmů, které se kvalifikovaly z celkového počtu 198 přihlášených reprezentací. Vítězem se stala Itálie, která ve finálovém utkání na Olympijském stadionu v Berlíně porazila Francii 5:3 po penaltovém rozstřelu, když zápas v normální hrací době i po prodloužení skončil 1:1. Pro Itálii to byl čtvrtý titul mistrů světa v historii. Třetí místo obsadilo domácí Německo.
Turnaj je vzpomínán pro svou vynikající organizaci, skvělou atmosféru a také pro jeden z nejikoničtějších momentů fotbalové historie – vyloučení Zinédina Zidana ve finále po úderu hlavou do hrudi Marca Materazziho. Nejlepším střelcem turnaje se stal německý útočník Miroslav Klose s pěti góly.
🏆 Volba pořadatele a kvalifikace
O pořádání 18. světového šampionátu se ucházely Německo, Jihoafrická republika, Anglie a Maroko. Volba proběhla v Curychu v červenci 2000 a byla provázena kontroverzemi. V těsném finálovém hlasování porazilo Německo Jihoafrickou republiku poměrem 12:11, když se delegát z Oceánie, Charlie Dempsey, zdržel hlasování, ačkoliv se očekávala jeho podpora pro Jihoafrickou republiku.
Kvalifikace se zúčastnilo 197 týmů, které bojovaly o 31 postupových míst. Pořadatelské Německo mělo účast zajištěnou automaticky. Na závěrečný turnaj se poprvé v historii probojovaly týmy Angoly, Ghany, Pobřeží slonoviny, Togo, Trinidadu a Tobaga a Ukrajiny. Poprvé od roku 1982 se také kvalifikovala Austrálie. Naopak se na turnaj nedostalo několik tradičních účastníků jako Kamerun, Nigérie nebo Turecko (bronzový tým z MS 2002).
🏟️ Stadiony
Turnaj se odehrál na dvanácti stadionech ve dvanácti různých německých městech. Pro šampionát byly mnohé arény modernizovány nebo kompletně nově postaveny, jako například Allianz Arena v Mnichově. Finálový zápas hostil historický Olympiastadion v Berlíně.
| Město | Stadion | Kapacita pro MS | Zápasy |
|---|---|---|---|
| Berlín | Olympiastadion | 74 176 | Skupina, Čtvrtfinále, Finále |
| Dortmund | FIFA WM-Stadion Dortmund | 65 982 | Skupina, Osmifinále, Semifinále |
| Mnichov | FIFA WM-Stadion München | 66 016 | Skupina, Osmifinále, Semifinále (Zahajovací zápas) |
| Stuttgart | Gottlieb-Daimler-Stadion | 53 200 | Skupina, Osmifinále, Zápas o 3. místo |
| Gelsenkirchen | FIFA WM-Stadion Gelsenkirchen | 53 804 | Skupina, Čtvrtfinále |
| Hamburk | FIFA WM-Stadion Hamburg | 51 055 | Skupina, Osmifinále, Čtvrtfinále |
| Frankfurt | FIFA WM-Stadion Frankfurt | 48 132 | Skupina, Osmifinále, Čtvrtfinále |
| Kolín n. Rýnem | FIFA WM-Stadion Köln | 46 120 | Skupina, Osmifinále |
| Hannover | FIFA WM-Stadion Hannover | 44 652 | Skupina, Osmifinále |
| Lipsko | Zentralstadion | 44 199 | Skupina, Osmifinále |
| Kaiserslautern | Fritz-Walter-Stadion | 41 170 | Skupina, Osmifinále |
| Norimberk | Frankenstadion | 41 926 | Skupina, Osmifinále |
⏳ Průběh turnaje
Skupinová fáze
Celkem 32 týmů bylo rozlosováno do osmi skupin po čtyřech. Do vyřazovací fáze postoupily první dva týmy z každé skupiny.
- Skupina A: Domácí Německo suverénně postoupilo se třemi výhrami, doprovodil ho Ekvádor.
- Skupina B: Anglie a Švédsko potvrdily roli favoritů a postoupily na úkor Paraguaye a Trinidadu a Tobaga.
- Skupina C: Označována jako "skupina smrti", z níž postoupila Argentina a Nizozemsko. Vypadlo Pobřeží slonoviny a Srbsko a Černá Hora, které od Argentiny utrpělo debakl 0:6.
- Skupina D: Portugalsko pod vedením Luíse Figa vyhrálo všechny zápasy, druhým postupujícím bylo Mexiko.
- Skupina E: Itálie postoupila z prvního místa. O druhé místo se bojovalo do posledního zápasu, kde Ghana porazila USA a postoupila na úkor Česka.
- Skupina F: Obhájce titulu Brazílie prošla skupinou bez ztráty bodu, spolu s ní postoupila Austrálie.
- Skupina G: Švýcarsko vyhrálo skupinu bez jediného inkasovaného gólu, doprovodila ho Francie, jejíž postup se zrodil až v posledním zápase.
- Skupina H: Španělsko si zajistilo postup s plným počtem bodů, z druhého místa šla dále Ukrajina.
Vyřazovací fáze
Vyřazovací boje přinesly několik dramatických a památných zápasů. V osmifinále Portugalsko porazilo Nizozemsko v utkání přezdívaném "Bitva o Norimberk", kde ruský rozhodčí Valentin Ivanov udělil rekordních 16 žlutých a 4 červené karty.
Ve čtvrtfinále hostitelské Německo vyřadilo favorizovanou Argentinu po penaltovém rozstřelu. Itálie hladce porazila Ukrajinu 3:0. Francie překvapivě vyřadila obhájce titulu Brazílii 1:0 gólem Thierryho Henryho po skvělé akci Zidana.
Semifinálový souboj mezi Německem a Itálií v Dortmundu se stal jedním z nejlepších zápasů turnaje. Rozhodlo se až v samém závěru prodloužení, kdy Itálie vstřelila dva góly (Fabio Grosso a Alessandro Del Piero) a postoupila do finále. Ve druhém semifinále porazila Francie Portugalsko 1:0 díky proměněné penaltě Zidana.
Finále
Finále se odehrálo 9. července 2006 v Berlíně mezi Itálií a Francií. Už v 7. minutě otevřel skóre Zinédine Zidane z penalty, ale v 19. minutě vyrovnal hlavou Marco Materazzi. Stav 1:1 vydržel až do konce normální hrací doby. V prodloužení, konkrétně ve 110. minutě, přišel klíčový a nechvalně proslulý moment. Po slovní rozepři udeřil Zinédine Zidane hlavou do hrudi Materazziho a byl vyloučen. Tento incident znamenal neslavný konec jeho jinak hvězdné kariéry. Zápas dospěl do penaltového rozstřelu, ve kterém byli úspěšnější Italové v poměru 5:3, když jako jediný neproměnil David Trézéguet, který trefil břevno. Itálie tak po 24 letech opět získala titul mistrů světa.
🤯 Nezapomenutelné momenty
- Zidanova hlavička: Nejdiskutovanější moment celého turnaje. Zinédine Zidane, který odehrál fantastický turnaj a byl vyhlášen jeho nejlepším hráčem, ukončil svou kariéru červenou kartou ve finále.
- Bitva o Norimberk: Osmifinálový zápas mezi Portugalskem a Nizozemskem, který se zapsal do historie rekordním počtem karet.
- Německá letní pohádka (Sommermärchen): Navzdory tomu, že domácí tým nedosáhl na zlato, turnaj v Německu vyvolal obrovskou vlnu euforie a národní hrdosti, která byla umocněna skvělým počasím a organizací.
- Gól Maxiho Rodrígueze: Argentinský záložník vstřelil v osmifinále proti Mexiku jeden z nejkrásnějších gólů turnaje, když si zpracoval míč na prsa a z voleje ho poslal do šibenice.
🇨🇿 Česká stopa
Česká fotbalová reprezentace se na mistrovství světa kvalifikovala poprvé v historii samostatné České republiky, když v baráži porazila Norsko. Tým vedený trenérem Karlem Brücknerem vstoupil do turnaje skvěle, když v prvním zápase skupiny E porazil USA 3:0. Dva góly vstřelil Tomáš Rosický a jeden Jan Koller. V tomto zápase se však zranil klíčový útočník Jan Koller. V dalších dvou zápasech oslabený tým prohrál 0:2 s Ghanou i s Itálií a do vyřazovacích bojů nepostoupil. Celkově obsadil 20. místo.
📊 Statistiky a ocenění
- Zlatý míč (nejlepší hráč):
Zinédine Zidane - Zlatá kopačka (nejlepší střelec):
Miroslav Klose (5 gólů) - Stříbrná kopačka:
Hernán Crespo (3 góly) - Bronzová kopačka:
Ronaldo (3 góly) - Cena Lva Jašina (nejlepší brankář):
Gianluigi Buffon - Nejlepší mladý hráč:
Lukas Podolski - Cena fair play:
a 
👶 Pro laiky: O co šlo na MS 2006?
Představte si, že jednou za čtyři roky se koná největší fotbalový festival na světě, kam přijedou ty nejlepší týmy ze všech kontinentů. V roce 2006 se tento festival konal v Německu, které se proměnilo v jeden obrovský stadion plný barev, vlajek a fanoušků.
Bylo to jako velký turnajový pavouk. Týmy byly nejdřív rozděleny do skupin, kde hrál každý s každým. Jen ti nejlepší ze skupin (dva z každé) postoupili dál. Pak už to bylo buď a nebo – prohra znamenala cestu domů. Domácí Němci hráli skvěle a dostali se až do semifinále, kde je v neuvěřitelně napínavém zápase vyřadili Italové.
Do finále se dostala Itálie a Francie. Francouzi měli superhvězdu, Zinédina Zidana, který hrál svůj poslední zápas kariéry. Byl to jejich kouzelník, ale ve finále mu "ruply nervy". Po urážce od italského obránce ho udeřil hlavou a byl vyloučen. Bylo to, jako by Harry Potter v poslední bitvě o Bradavice zlomil svou hůlku. Francie bez svého vůdce nakonec prohrála na penalty a mistrem světa se stala Itálie, jejíž hráči byli skvělí obranáři a v brance měli nepřekonatelného Buffona.