Milt Schmidt: Porovnání verzí

Aktuální verze z 1. 12. 2025, 03:42

Rozbalit box

Obsah boxu

Milton Conrad „Milt“ Schmidt (5. března 1918 – 4. ledna 2017) byl kanadský profesionální hokejista, trenér a generální manažer, který je v hokejovém světě znám pod přezdívkou „Mr. Bruin“ (Pan Bruin). Celou svou profesionální kariéru, trvající neuvěřitelných 80 let (od aktivního hráče až po člena vedení), spojil s jediným klubem – Boston Bruins.

Schmidt je jednou z nejdůležitějších postav v historii National Hockey League (NHL). Jako hráč byl elitním centrem legendární formace „Kraut Line“, získal dvakrát Stanley Cup (1939, 1941) a vyhrál Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy v roce 1951. Jeho kariéra byla přerušena druhou světovou válkou, kdy dobrovolně narukoval do kanadského letectva (RCAF), čímž obětoval svá nejlepší léta.

Po skončení hráčské kariéry se stal úspěšným generálním manažerem, který stál za vybudováním „Big Bad Bruins“ 70. let. Byl to on, kdo uskutečnil jeden z největších obchodů v historii NHL (zisk Phila Esposita) a kdo dohlížel na éru Bobbyho Orra, což přineslo klubu další dva Stanley Cupy (1970, 1972). V roce 1961 byl uveden do Hokejové síně slávy. V době své smrti ve věku 98 let byl nejstarším žijícím bývalým hráčem NHL.

⏳ Dětství v Kitcheneru: Kořeny „Kraut Line“

Milt Schmidt se narodil v městě Kitchener v provincii Ontario. Toto město má silné německé kořeny (do roku 1916 se dokonce jmenovalo Berlin). Schmidtovi rodiče byli německého původu, což později hrálo klíčovou roli v jeho hokejové identitě.

Zdravotní potíže: Jako dítě byl Milt velmi nemocný. Trpěl zánětem ledvin (nefritidou) a lékaři mu doporučovali klidový režim. Jeho otec však věřil v opak – že sport a čerstvý vzduch ho vyléčí. Milt začal hrát hokej, aby zesílil, a brzy se ukázalo, že má pro hru mimořádný talent.
Osudová přátelství: V Kitcheneru vyrůstal se dvěma chlapci, kteří se jmenovali Woody Dumart a Bobby Bauer. Znali se od dětství, hráli spolu na ulici i v juniorských týmech. Tato trojice vytvořila pouto, které vydrželo celý život a stalo se základem jedné z nejslavnějších útočných řad v historii.

Kitchener Greenshirts

V juniorském věku hrál Schmidt za tým Kitchener Greenshirts. Jeho styl hry byl dravý a technický. Byl skvělým tvůrcem hry, ale nebál se ani fyzických soubojů. V roce 1935 ho objevil skaut Boston Bruins. Zajímavostí je, že Bruins původně chtěli jen Bauera a Dumarta, ale ti odmítli odejít bez Schmidta. Boston tedy (možná neochotně) podepsal všechny tři. Ukázalo se to jako nejlepší rozhodnutí v historii klubu.

🐻 Zrození legendy: Kraut Line (1936–1942)

Milt Schmidt debutoval v NHL v sezóně 1936–1937. O rok později se k němu v Bostonu připojili i Dumart a Bauer. Trenér Art Ross je přirozeně postavil spolu.

Vznikla formace, která dostala název „The Kraut Line“ (česky hanlivě „Skopčácká lajna“ nebo „Zelnačková lajna“).

Původ názvu: Všichni tři hráči byli z Kitcheneru a měli německé kořeny. V předválečném období to bylo bráno spíše popisně, ačkoliv s blížící se válkou název získával kontroverzní podtón.
Herní styl: Byli dokonalí. Bauer byl chytrý a technický, Dumart byl střelec s tvrdou ranou a Schmidt byl motorem – bojovný centr, který vyhrával vhazování, rozdával hity a tvořil hru.

První Stanley Cup (1939)

V sezóně 1938–1939 Kraut Line dominovala lize. Boston Bruins skončili v základní části první a v play-off byli nezastavitelní.

Finále: Porazili Toronto Maple Leafs 4:1 na zápasy. Milt Schmidt, ve věku 21 let, zvedl nad hlavu svůj první Stanley Cup.

Sezóna 1939–1940: Na vrcholu ligy

V následující sezóně Schmidt potvrdil, že patří k absolutní elitě. Vyhrál kanadské bodování ligy (52 bodů ve 48 zápasech) a získal Art Ross Trophy (zpětně uznanou, trofej fyzicky vznikla později). Bruins v této sezóně skončili první, ale v play-off překvapivě vypadli.

Druhý Stanley Cup (1941)

O rok později, v sezóně 1940–1941, se Bruins vrátili na trůn. Kraut Line byla opět klíčovým faktorem. Ve finále smetli Detroit Red Wings 4:0 na zápasy. Schmidt byl v té době považován za nejlepšího centra ligy, lepšího než kdokoli jiný. Měl sílu, rychlost a inteligenci.

🎖️ Válka volá: Nejemotivnější zápas historie

Zatímco Bruins vládli NHL, ve světě zuřila druhá světová válka. Kanada byla ve válce od roku 1939. Ačkoliv hráči NHL měli určité úlevy, tlak na jejich narukování rostl. Název „Kraut Line“ byl pro hráče s německými kořeny v době války s Německem nepříjemný, ale oni se rozhodli dokázat svou loajalitu Kanadě činy.

Všichni tři členové formace – Schmidt, Dumart a Bauer – se dobrovolně přihlásili do kanadského královského letectva (RCAF).

11. únor 1942: Noc, kdy plakali i soupeři

Poslední zápas před odchodem do výcviku se odehrál 11. února 1942 v Bostonu proti úhlavním rivalům, Montreal Canadiens. Tento večer vstoupil do dějin jako jeden z nejsilnějších momentů v historii sportu.

Průběh: Bruins ten večer deklasovali Montreal 8:1. Kraut Line excelovala, Schmidt, Bauer i Dumart bodovali.
Závěr: Když zápas skončil, stalo se něco nevídaného. Hráči Montreal Canadiens, místo aby odešli do šatny, zůstali na ledě. Přijeli ke Kraut Line, potřásli jim rukama a poté je **zvedli na ramena**.
Symbolika: Hráči soupeře nesli Schmidta, Dumarta a Bauera kolem ledu za bouřlivého potlesku diváků. Bylo to gesto, které říkalo: „Na ledě jsme nepřátelé, ale ve válce jsme bratři.“ Milt Schmidt později vzpomínal: „Bylo to poprvé a naposledy, co mě Canadiens v něčem podpořili.“

Po tomto zápase Schmidt vyměnil dres Bruins za uniformu letectva a zmizel z NHL na tři a půl roku. Obětoval své nejlepší sportovní roky (věk 24 až 27 let) službě vlasti.

✈️ Návrat z války a renesance „Kraut Line“ (1945–1950)

Milt Schmidt, Woody Dumart a Bobby Bauer strávili v armádě více než tři roky. Sloužili u Královského kanadského letectva (RCAF) ve Velké Británii a v Kanadě. Ačkoliv se jim podařilo hrát hokej za armádní týmy (dokonce vyhráli Allan Cup v roce 1942 s týmem Ottawa RCAF Flyers), ztratili svá nejlepší léta v NHL. Když se v roce 1945 vraceli, panovaly obavy.

Otazníky: Schmidtovi bylo 27 let. V té době to byl věk, kdy mnozí hráči dosahovali vrcholu, ale tříletá pauza na profesionální úrovni mohla být fatální. Fanoušci i novináři se ptali: „Budou stále tak rychlí? Nezapomněli to?“
Odpověď: Sezóna 1945–1946 dala jasnou odpověď. Kraut Line se vrátila, jako by nikdy neodešla. Schmidt okamžitě naskočil do tempa a v 48 zápasech zaznamenal 31 bodů. Ačkoliv to nebyly rekordní statistiky, jeho vliv na hru byl nezměrný.

Finále 1946

Hned v první sezóně po návratu dovedla obnovená formace Boston Bruins až do finále Stanley Cupu. Tam sice podlehli silnému Montrealu, ale pro Schmidta to bylo potvrzení, že stále patří mezi elitu.

V následujících letech se Schmidt transformoval. Už nebyl jen dravým mladíkem, ale stal se z něj komplexní lídr. Jeho hra dozrála. Stal se mistrem defenzivní činnosti, aniž by obětoval ofenzivní produkci. V sezóně 1946–1947 skončil čtvrtý v bodování celé ligy.

🏅 Hart Trophy 1951: Triumf vůle

Rok 1950 znamenal pro „Kraut Line“ konec. Bobby Bauer ukončil kariéru (ačkoliv se později krátce vrátil na jeden zápas) a formace se rozpadla. Milt Schmidt, nyní ve věku 32 let, zůstal jako osamocený vůdce týmu, který procházel přestavbou.

V sezóně 1950–1951 se od Bostonu mnoho nečekalo. O to šokující byl Schmidtův výkon.

Kapitán: Před sezónou byl jmenován kapitánem týmu (pásku převzal po Jacku Crawfordovi). Tuto roli vzal smrtelně vážně.
Výkonnost: V 62 zápasech nasbíral 61 bodů (22 gólů, 39 asistencí). Ale statistiky neříkaly vše. Schmidt doslova táhl průměrný tým na svých zádech do play-off. Byl na ledě v každé klíčové situaci – přesilovky, oslabení, vhazování v obranném pásmu.
Ocenění: Na konci sezóny hlasovali novináři o nejužitečnějším hráči ligy. V konkurenci mladého Gordie Howea (který vyhrál kanadské bodování) a Maurice Richarda získal Hart Memorial Trophy právě Milt Schmidt.
Význam: Bylo to ocenění jeho bojovnosti a vůdcovství. Schmidt dokázal, že hokej není jen o gólech, ale o schopnosti udělat spoluhráče lepšími. Stal se prvním centrem v historii Bruins, který tuto trofej získal (později ho následovali Phil Esposito a Joe Thornton).

🤕 Konec jedné éry (1954–1955)

Milt Schmidt pokračoval v hraní až do poloviny 50. let. Jeho tělo, otlučené tisíci nárazy (byl známý tím, že nikdy neuhnul před bodyčekem), začalo vypovídat službu. Trpěl chronickými bolestmi kolen.

V sezóně 1954–1955, ve věku 36 let, došlo k nevyhnutelnému.

Zranění: Během zápasu proti New York Rangers si vážně poranil koleno.
Rozhodnutí: Lékaři mu sdělili, že další pokračování by mohlo vést k trvalé invaliditě.
Trenérská nabídka: Shodou okolností v téže době vedení Bruins propustilo trenéra Lynna Patricka. Generální manažer nabídl Schmidtovi okamžitý přesun z ledu na lavičku.

25. prosince 1954 Milt Schmidt oficiálně ukončil hráčskou kariéru a hned druhý den se postavil na střídačku jako hlavní trenér.

Hráčská bilance: Za svou kariéru odehrál v základní části 776 zápasů, ve kterých vstřelil 229 gólů a přidal 346 asistencí (575 bodů). V té době byl historickým lídrem bodování Bruins a nejlepším centrem jejich historie.

👔 Trenér Milt Schmidt: Tvrdá ruka (1955–1966)

Milt Schmidt se stal trenérem svých bývalých spoluhráčů. To je v hokeji vždy složitá situace, ale Schmidt ji zvládl díky své přirozené autoritě. Nikdo si nedovolil zpochybnit "Pana Bruina".

Jeho trenérský styl byl odrazem jeho hráčské kariéry: vyžadoval absolutní nasazení, tvrdost a disciplínu. Nesnášel lajdáctví.

Styl hry: Bruins pod jeho vedením hráli fyzický, nepříjemný hokej. Nebyli nejtalentovanějším týmem ligy (té dominovali Canadiens a Red Wings), ale nikdo proti nim nehrál rád.
Finále 1957 a 1958: Schmidt dokázal z týmu vymáčknout maximum. Dvakrát po sobě dovedl Bruins do finále Stanley Cupu, obakrát proti silnému Montrealu. Ačkoliv oba tituly prohráli (Canadiens byli v té době uprostřed své rekordní série 5 titulů v řadě), účast ve finále byla považována za velký úspěch.

Problémová 60. léta

V první polovině 60. let se Bruins propadli na dno NHL. Tým stárnul a chyběly talenty. Schmidt dělal, co mohl, ale z průměrného materiálu nemohl postavit vítěze. Byla to doba frustrace. Bruins několikrát nepostoupili do play-off (což v lize o šesti týmech znamenalo být mezi dvěma nejhoršími).

Navzdory špatným výsledkům měl Schmidt důvěru majitelů. Věděli, že problém není v trenérovi, ale v kádru. V roce 1961, uprostřed tohoto temného období, byl Schmidt uveden do Hokejová síň slávy.

V roce 1966 se Schmidt rozhodl opustit trenérskou lavičku a přesunout se do kanceláře. Byl jmenován generálním manažerem. A právě zde začal psát svou druhou, možná ještě slavnější kapitolu.

🏢 Generální manažer: Architekt "Big Bad Bruins"

Když Milt Schmidt převzal funkci generálního manažera v roce 1967, NHL se chystala na svou první velkou expanzi (z 6 na 12 týmů). Schmidt měl vizi. Chtěl vybudovat tým, který bude nejen vyhrávat, ale který bude soupeře fyzicky zastrašovat.

Zdědil jeden klíčový poklad: mladého obránce jménem Bobby Orr, který přišel do týmu v roce 1966. Schmidt věděl, že má v rukou hráče, který změní hokej. Jeho úkolem bylo postavit kolem Orra tým, který ho ochrání a využije jeho genialitu.

Obchod století (1967)

Hned v úvodu své manažerské kariéry udělal Schmidt tah, který je dodnes považován za jeden z nejlepších (pro Boston) a nejhorších (pro Chicago) obchodů v dějinách sportu.

Situace: Phil Esposito byl talentovaný centr v Chicago Black Hawks, ale byl ve stínu Bobbyho Hulla a Stana Mikity. Navíc měl neshody s vedením Chicaga.
Výměna: V květnu 1967 Schmidt dohodl výměnu. Poslal do Chicaga oblíbeného obránce Gilles Marotte, centra Pit Martina a brankáře Jacka Norrise. Na oplátku získal Phila Esposita, Kena Hodge a Freda Stanfielda.
Reakce: Mnozí fanoušci Bostonu byli zpočátku rozzuření, že ztratili Marottea. Ale Schmidt věděl, co dělá.
Výsledek: Esposito se v Bostonu stal nejlepším střelcem své éry (rekord 76 gólů v sezóně). Hodge se stal jeho dvorním křídlem a Stanfield klíčovým centrem. Tento obchod okamžitě změnil Boston z průměrného týmu na ofenzivní monstrum.

Schmidt tímto tahem položil základní kámen pro éru, která vešla do dějin jako "Big Bad Bruins".

🏆 Architekt dynastie (1970–1972)

Díky akvizici Phila Esposita a rozkvětu Bobbyho Orra vytvořil Milt Schmidt tým, který neměl v lize konkurenci. „Big Bad Bruins“ byli týmem, který soupeře porážel hokejovým uměním i pěstmi.

Stanley Cup 1970

Sezóna 1969–1970 byla vyvrcholením Schmidtovy práce.

Dominance: Bruins pod vedením trenéra Harryho Sindena (kterého Schmidt najal) dominovali lize. Bobby Orr vyhrál Art Ross, Hart i Norris Trophy.
Finále: Ve finále smetli St. Louis Blues 4:0 na zápasy. Ikonický gól Bobbyho Orra v prodloužení čtvrtého zápasu (letící vzduchem) zajistil Bruins první pohár po 29 letech.
Schmidtův podíl: Ačkoliv na střídačce stál Sinden, byl to Milt Schmidt, kdo pohár převzal jako generální manažer. Byl to on, kdo přivedl hráče jako Derek Sanderson, Gerry Cheevers nebo Wayne Cashman, kteří tvořili charakter týmu.

Stanley Cup 1972

Po nečekaném výpadku v roce 1971 (prohra s Montrealem) se Bruins vrátili silnější v roce 1972.

Nový trenér: Když Sinden odešel kvůli sporům o plat, Schmidt ukázal svůj cit pro lidi a jmenoval trenérem Toma Johnsona.
Vítězství: Bruins porazili ve finále New York Rangers 4:2 na zápasy. Milt Schmidt tak získal svůj čtvrtý Stanley Cup (dva jako hráč, dva jako manažer). Jeho jméno bylo na poháru vyryto počtvrté, čímž se stal unikátem v historii organizace.

🦅 Epizoda ve Washingtonu (1974–1976)

Po sezóně 1972–73 Milt Schmidt opustil post generálního manažera Bruins a přijal novou výzvu. Stal se prvním generálním manažerem nově vzniklého týmu Washington Capitals.

Nemožný úkol: Expanzní pravidla té doby byla pro nové týmy extrémně nevýhodná. Schmidt musel postavit tým z „odpadlíků“, které ostatní kluby nechránily.
Výsledek: Capitals v první sezóně vytvořili rekord pro nejhorší tým v historii NHL (bilance 8 výher, 67 proher, 5 remíz).
Trenérská vsuvka: V zoufalství se Schmidt na část sezóny postavil i na lavičku jako trenér, ale ani on nedokázal s podprůměrným kádrem zázraky.
Návrat: Po dvou letech trápení si Schmidt uvědomil, že jeho srdce patří Bostonu, a Washington opustil. Byla to jediná skvrna na jeho jinak dokonalém manažerském životopise, ale experti se shodují, že v té situaci by neuspěl nikdo.

👴 Mr. Bruin: Doživotní ambasador

Po návratu do Bostonu už Milt Schmidt nezastával žádnou oficiální výkonnou funkci, ale stal se živoucím symbolem klubu.

Vyřazení čísla: Jeho číslo 15 bylo slavnostně vyřazeno a vyvěšeno pod strop Boston Garden (a později TD Garden).
Mentoring: Působil jako poradce a mentor pro další generace hráčů, včetně Raye Bourquea a Cama Neelyho.

Stanley Cup 2011

Jedním z nejemotivnějších momentů moderní historie Bruins byl zisk Stanley Cupu v roce 2011.

Spojení generací: Když kapitán Zdeno Chára a jeho tým vyhráli pohár, Milt Schmidt (ve věku 93 let) byl u toho. Fotografie, na které si třese rukou s Chárou a Patricem Bergeronem, symbolizovala propojení éry 1939 s érou 2011. Schmidt řekl, že se bál, že se dalšího titulu nedožije, a byl dojatý k slzám.

Sté výročí a smrt

V říjnu 2016, při zahájení oslav 100. sezóny NHL, vhodil Milt Schmidt (spolu s Bobbym Orrem) čestné buly prvního zápasu sezóny v Bostonu. Bylo mu 98 let a na led přijel na vozíčku, ale za obrovských ovací.

Zemřel jen o pár měsíců později, 4. ledna 2017, po prodělané mrtvici.

Věk: Dožil se 98 let. V době smrti byl nejstarším žijícím hráčem NHL a posledním žijícím členem vítězných týmů Bruins z let 1939 a 1941.

👶 Pro laiky: Proč je Milt Schmidt „Pan Bruin“?

Věrnost: Představte si, že nastoupíte do firmy v 18 letech a pracujete pro ni až do svých 98 let. To udělal Milt Schmidt pro Boston Bruins. Byl hráčem, kapitánem, trenérem i ředitelem. Nikdo jiný v historii klubu nemá takový životopis.
Válečný hrdina: V nejlepších letech kariéry, kdy byl nejlepším hráčem na světě, odešel na 3 roky do války bojovat za svou zemi. Když se vrátil, byl stále nejlepší.
Architekt úspěchu: Jako manažer přivedl do týmu hráče, kteří v 70. letech udělali z hokeje v Bostonu náboženství (Bobby Orr, Phil Esposito). Bez něj by historie Bruins vypadala úplně jinak.

📊 Statistiky kariéry

Hráčská kariéra (Základní část a play-off v NHL)

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM	Play-off Z	Play-off G	Play-off A	Play-off B
1936–37	Boston Bruins	NHL	26	2	8	10	15	3	0	0	0
1937–38	Boston Bruins	NHL	44	13	14	27	15	3	0	0	0
1938–39	Boston Bruins	NHL	48	15	17	32	13	12	3	3	6
1939–40	Boston Bruins	NHL	48	22	30	52	37	6	0	0	0
1940–41	Boston Bruins	NHL	48	13	25	38	23	11	5	6	11
1941–42	Boston Bruins	NHL	36	14	21	35	34	—	—	—	—
1942–45	Nehrál (II. světová válka)	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—
1945–46	Boston Bruins	NHL	48	13	18	31	21	10	3	5	8
1946–47	Boston Bruins	NHL	59	27	35	62	40	5	3	1	4
1947–48	Boston Bruins	NHL	33	9	17	26	28	5	2	5	7
1948–49	Boston Bruins	NHL	44	10	22	32	25	4	0	2	2
1949–50	Boston Bruins	NHL	68	19	22	41	41	—	—	—	—
1950–51	Boston Bruins	NHL	62	22	39	61	33	6	0	1	1
1951–52	Boston Bruins	NHL	69	21	29	50	57	7	2	1	3
1952–53	Boston Bruins	NHL	68	11	23	34	30	10	5	1	6
1953–54	Boston Bruins	NHL	62	14	18	32	28	4	1	0	1
1954–55	Boston Bruins	NHL	23	4	8	12	26	—	—	—	—
Celkem		NHL	776	229	346	575	466	86	24	25	49

Trenérská bilance v NHL

Tým	Sezóny	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Play-off
Boston Bruins	1954–1961	452	187	183	82	Finále Stanley Cupu (1957, 1958)
Boston Bruins	1962–1966	274	73	127	40	Bez účasti
Washington Capitals	1974–1976	44	5	34	5	Bez účasti
Celkem			770	265	344	127

Zdroje